Vystoupil z auta a jako předtím - nenechal mě chodit. Znovu jsem se ocitla u něj. Nesl mě nahoru do nám oboum, až moc známého místa.

Vítejte v mém NEbytě, který jsem měla fakt nutkání opustit, ale neudělala jsem to a asi ani neudělám.

Odněkud vytáhl klíče, odemkl dveře a položil mě na sedačku v obýváku. Když jsem se podívala na pelíšek Bubble, spala jako zabitá a toho, že vešel do bytu vetřelec si vůbec nevšímala.

Taehyung si sedl, otočila mě směrem k němu tak, že jsme teď byli naproti sobě, v tureckém sedu. Zhluboka se nadechl a spustil.

,,Příčina toho, že jsem se tak opil, byla Yejin. Nevím jestli si pamatuješ, ale tenkrát v tý kantýně ta přemalovaná holka co se tam objevila byla ona,'' řekl.

,,Yejin? Proč? Co ti řekla tak hroznýho, že ses musel nadrcat jako hovado a pak - udělat to co jsi udělal?...'' řekla jsem, s trochu posmutnělým zakončením, protože mě mrzelo, že to opravdu udělal.

Kouknul se na někam dozadu a pak zpátky na mě. ,,To...ti někdy vysvětlím. Teď ne dokud si nejsem na sto procent jistý, ale někdy jo, neboj.''

,,A kdy to 'někdy' bude. Až budeme na onom světě?' řekla jsem sarkasticky.

,,Zi, já to myslím vážně. Tohle není sranda a ty to víš. Sama jsi naznačila, že to tušíš, když jsi mi volala kvůli Yejin ohledně toho centra.''

,,Má to něco společného s tím nějakým photoshopem?'' zeptala jsem se. Mnul si ruce a kousal si ret, přitom se díval klína. Pomalu přikývl.

,,Myslím, že jo.''

,,A ty víš, co za photoshop to je?'' hnala jsem svou zvědavost kupředu. Mlčel jako v hrobě. ,,Nehceš mi to říct?'' nechala jsem vyznít.

,,Ne že bych nechtěl, ale...opravdu dokud si tím nejsem jistý, nechci to s tebou probírat do podrobna. Bůhví co bych zase řekl za kravinu.''

Na to jsem mu neodpověděla a nechala tak proudit ticho, které přerušoval neklid z hlučných ulic. Nepatrně se dotkl ukazováčkem mého lýtka, na kterém začal dělat krouživé, uklidňující pohyby.

Mě osobně teda neuklidňoval. Spíše mi zbůsopoval rychlejší tlukot srdce.

,,Opravdu...jsi se někdy chtěla se mnou rozejít? Říkala jsi, že bys mě nikdy neopustila,'' zamumlal posmutněle a prstem popojel na stehno, kde dlaň položil celou. Trhaně jsem se nadechla. ,,Tae...nech toho...''

Zvedl hlavu a zadíval se na mě. Jeho tělo se začínalo nebezpečně přibližovat. Nasucho jsem polkla, když se při naklánění dostal až k mému obličeji. ,,Dost mě to teď ranilo, víš?''

A mě ranilo ohledně tebe spoustu věcí, které jsi udělal. Tuto myšlenku jsem spolkla a radši nic neříkala.

,,Tae, nevypadá to dobře.''

,,Copak?'' řekl a rukou zajel do mých vlasů. Jemně za ně zatáhl a tím pádem jsem hlavu zaklonila. Ucítila jsem jeho dech na krku, který jemně políbil. ,,Ještě ti tu nějaké pozůstatky zbyly,'' řekl a začal si svoje značky obnovovat.

,,Sakra, Tae, měl bys - ah...'' unikl mi nechtěný vzdych, když narazil na mé citlivé místo.

,,Odejít,'' dopověděla jsem. ,,Prosím, odejdi. Dřív než bude pozdě.'' Ignroval mě. Zas a znovu.

Položil mě na záda a lehce, na zkoušku mě políbil na rty.

,,Nejde mi to. Moc mi chybíš,'' šeptl, ale spíš pro sebe. No i tak jsem to slyšela. Ani nepočkal a jeho rty si opakovaně našly cestu k těm mým. Modlila jsem se, aby to nezašlo dál, než by mělo.

Kdo ví proč jsem - sice nechtěně, ale nějakou chvíli spolupracovala.

Dokud se jeho ruce nerozhodly prozkoumávat kůžii pod mým tričkem.

Začalo mi blikat červený majáček a snažila jsem se polibek přerušit. Jenže najednou jako by zdivočel. Přestával být kontrolovatelný a to se mi nelíbilo, proto mé protesty zesílily. Silně mě kousl do spodního rtu, až jsem sykla bolestí. Začala jsem cítit chuť krve.

A to se asi probudil i Taehyung.

Rychle se odtáhl a šokovaně se na mě díval. Oba dva jsme zhluboka dýchali.

,,Vypadni,'' vydechla jsem nevěřícně. Když nereagoval a stále mě se zděšením pozoroval, hlasitěji jsem to zopakovala.

,,Vypadni!''

Setřásla jsem ho ze sebe a pohledy mu oplácela. Začal mumlat něco nesrozumitelného.

,,J-já-já-já to-ono to-''

Chytl se za vlasy a začal se zběsile dívat všude po místnosti, jako by se probudil po dlouhém spánku a nevěděl, kde se nachází.

,,Do hajzlu!'' zaklel naposledy, vstal a utekl pryč. Práskl za sebou dveřmi a tím pádem jsem ho už vůbec neviděla.

Stejně jako následující, celý týden.

•••

Jupí! ^^
Konečně můžeme opět navázat na staré kapitoly! :333 ❤️❤️

Taktéž tam zůstanou staré kecy na konci ㅋㅋㅋㅋㅋ

Takže 2 otázky zní:
a) když už mám v sobě ten kofein, mám jet dál a publikovat, opravovat dokud tou hlavou nemrštím o klávesnici?

b) líbily se vám ty přidané kapitoly, nebo ne? Kaźdý názor přijímám! 💜💜
(opět, osobně si myslím, že je to takto lepší xddd i když to 90% lidí co už to četlo zřejmě "novinky" nepřečte xdd)

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️