,,Poprosila bych karamelové macchiato.''

,,A mně jedno epresso prosím. Oboje s sebou,'' řekl Jimin a vytáhl peněženku. Dneska mě totiž pozval po škole na kafe - čehož jsme oba dva milovníci, tak proč protestovat.

Paní za pultem kývla, vzala si od Jimina peníze a za chvíli nám na pult dala naší objednávku. Vzali jsme si každý svoje a šli si sednout na lavičku na hřiště, které bylo nedaleko. Relaxovali jsme a pozorovali matky s dětmi, jak si hrají.

,,Co když vzal tvoje slova vážně?'' zeptal se Jimin. Podívala jsem se na něj.

,,To cos mu řekla ten další den. Co když to tentokrát vzal vážně? Už se nijak neobjevil dva týdny. Jako by se po něm slehla zem. Když teda nepočítám jeho práci, kterou samozřejmě navštěvuje,'' usrkl si z mého kelímku.

,,Je jasné, že to co udělal, bylo přes čáru až do někam, ale...no já nevím. Mám divný pocit i za tebe, Zaio. Teď neberu to, že odkopnul i nás - kromě Joona jakožto jeho manažera, ale jenom čistě teoreticky vás dva, protože osobně jsem na něj stále naštvanej. A Yoongi je vyloženě z něj na prášky. Nevím jak ten zbytek party, ale s Yoongim to máme takto.''

Povzdechla jsem si a více se zachumlala do bundy. Dnes nebylo nejtepleší počasí. To co řekl Jimin mě děsí.

Dva týdny...drží rekord.

Taky se na něj zlobím, a to neskutečným způsobem, ale přece jenom...něco je zkrátka v obraně. A poslední dva dny si scénář z toho i následujícího dne neustále přehrávám a myslím jak na něj, tak na Taehyunga.

I po tom mám k němu jakési, zřejmě silné pouto.

Další je, že mě zajímá, z jakého důvodu se ten den takhle vyloženě přímo nasral. Kam vůbec odešel? Ani mě nenapadlo se nějak zeptat.

Ne Zaoi, klidni jo? Šlo ti to tak moc dobře, ale zase na něj myslíš.

,,Upřímně, nevím co dělat JIminie,'' vyhrkla jsem a vrhla se mu do náruče. Byl překvapený, ale chvíli potom mě objal.

,,J-já h-ho asi pořád miluju Minie, neodeznělo to. Pořád je v m-mojí hla-vě. A je jedno, co provede, prostě tam je!'' zafňukala jsem. ,,Sakra řekni mu ať vypadne! Já ho tam nechci, ale furt se tu drží.''

,,Zi, nebudu ti to tu vysvětlovat, když sama víš proč to tak je,'' povzdechl a odtáhl se. Položil ruce na má ramena a chtěl něco říct, ale seknul se. Podíval se někam za mě s pootevřenými ústy.

,,Co je?'' zamračila jsem se a otočila se tam taky. ,,Co tam vidíš zajímavýho?'' zaptala jsem se znovu.

,,A-ale nic,'' zakoktal a zatřepal hlavou.

,,Jenom...tady musíš jednat podle svých citů. Buď mu šanci dáš - jestli se objeví, a nebo ne. Toť vše. Každopádně, zachovej chladnou hlavu a buď silná za jakýchkoliv okolností,'' zasmál se a polechtal mě pod krkem, na což jsem vypískla.

Jsem strašně moc lechtivá.

•••
Hehm, mám dneska dát zase "půlmaraton"? :DD
Nebo to chcete nějakou chviličku omezit? C:

Abych si kdyžtak šla udělat litr kafe xDDD

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️