╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK☾
╚═══════════════╝

35. No Rest for the Wicked

ČÁST WANDY MĚLA STRACH, ŽE AŽ SE PROBUDÍ, BOHYNĚ NEPLECHY BUDE PRYČ. Že ji svým nevysvětlitelným chováním odehnala. Proto, když otevřela oči a zamžourala do světla v obývacím pokoji, prapodivná hrůza klesla na její bedra. Deka se jí lepila na ramena, zpocená z maratonu nočních můr. Takových, které si Wanda nepamatovala. Možná to bylo tím, že po včerejším dni očekávala že si pro ní démoni vlastní mysli přijdou, však jediné na co si nyní vzpomínala nyní byla ta úzkost kolem jejího hrdla, pouhá ozvěna toho co viděla.

Prsty si přejela po jizvě na krku a polkla. Vytáhla se do sedu. Potřebovala cítit půdu pod nohama, prodlužovala tu chvíli, kdy její paranoia byla jen tím - paranoiou - a ne skutečností. Byla ale zkrácena pro ni.

„Tak tohle je ten, koho vaše slavné úřady zvolily novým Kapitánem Ameriky?"

Wanda by tu ostrost a skepsy ve hlase poznala kdekoliv. Prudce se na gauči otočila a pohled jí padl na jídelní stůl v kuchyni, kde se hned dva Avengeři skláněly nad raní kávou. Bucky seděl pohodlně uvelebený v čele stolu, jednu nohu přitaženou k sobě, kovovou ruku volně položenou na ní a s prazvláštní výrazem sledoval Samovo počínání. Ten se právě přikláněl k Loki naptoti němu a ukazoval jí fotografie mladého blonďatého vojáka.

John Walker, dozví se později jeho jméno Wanda. Padělaný Kapitán Amerika.

Loki na fotografii mírně přivřela oči, snad aby lépe viděla. V ruce také třímala hrnek, ale jeho obsah už musel být zcela studený, jelikož ji Wanda za celou dobu neviděla ani jednou se napít.

„Hm," řekla nespokojeně - což Wanda hádala, že když to říká zrovna ona, tak už to něco znamenalo, „Vypadá trochu jako ten velitel, které ho jsme viděli v hlavě toho vojáka Hydry v Paříži...

Wanda nakrčila obočí. „Heydrich?"

Bucky Barnes - kdysi nejnebezpečnější zabiják v historii - se na to hlasitě zakuckal vlastním kafem, Clint v pozadí přestal krájet toustový chleba a obrátil se k nim. Loki je ignorovala oba, zcela slepá k jejich reakci.

„Jo ten."

Ticho se neslo mezi nimi, přerušené pouze Samovým smíchem, který byl schopen uvolnit cokoliv. I Bucky se ušklíbl a Clint jen s prazvláštním pohledem sledoval jak falcon poplácal bohyni po rameně. Ta k němu prudce vystřelila pohledem, jak se jí jen Avenger dovolil dotknout, ale když pochopila, ústa jí klesla zpět do té znuděné linky.

„Tahle se mi líbí!" oznámil jim hlasitě Sam, zatímco Wanda protočila očima.

„Luci," řekla jí jemně a neušlo jí, že ji málem řekla Loki, „Nemůžeš lidem říkat, že vypadají jako Nacisti."

Zdálo se jí to, nebo sebou při zaslechnutí jejího hlasu Loki mírně cukla. I zbytek Avengerů se k ní obrátil.

"Nechtěli jsme tě vzbudit," řekl lukostřelec, bez toho aby přestal utírat talíř ve své ruce, ale Wanda jen potřásla hlavou.

"To nevadí, nemůžu celý den ležet," potřásla hlavou, odhrnula přikrývku a přitáhla si nohy k sobě. S dlouhým zívnutím si promnula oči: ve skutečnosti se ale jednalo o jednoduchou záminku proč skrýt tvář do dlaní. Zbytek Avengerů se sice okamžitě vrátil zpět ke svému původnímu hovoru, ale ona stále mohla cítit Lokiin intenzivní pohled v zádech, jak jí bohyně studuje kousek po kousku.

Vina svírající jí hrdlo se prohlubovala.

Ignorovala to, donutila se vytáhnout do stoje a připojit se k ním v kuchyni. Obešla stůl, pozdravila Buckyho jemným pohlazením po rameni - bylo to něco jako starý zvyk, který mezi nimi vznikl ještě ve Wakandě. Kdy se bývalý Winter Soldier ještě učil že ne každý dotek znamená bolest - zatímco věnovala úsměv Samovi.

"Vyspalá do krásy?" zeptal se jí falcon pobaveně. Nevěřícně zavrtěla hlavou. Bylo jí jasné, jak teď asi musí vypadat, s rozcuchanými vlasy, make upem rozmazaným po obličeji a ospalkami v očích, ale bylo by hloupé předstírat, že už jí neviděli v horším stavu.

"Taky bys to někdy mohl zkusit," popíchla ho.

Stanula vedle Clinta, nalila si ze skleněné konvice kávu a poté se s hrnkem v rukou obrátila směrem k lukostřelci.

"Jedla něco?" vyhláskovala bez hlasu, tak aby jí rozuměl jenom on a pokynula hlavou směrem k bohyni. Clint přejel dlouhým pohledem mezi oběma dívkami, neluštitelný výraz na tváři, než odložil utěrku a ve znakové řeči odpověděl.

"Jenom čaj, bábovky se ani nedotkla."

"Měla by něco sníst. Je pořád slabá." Gestikulovala zpátky Wanda.

"Na mě se nedívej. Já vychoval tři děti, ale krmit ji je jako krmit kočku. Nerad bych přišel o ruce."

Bucky si musel jejich tiché konverzace všimnout, protože zvedl ruce a naznačil.

"Co řešíte?"

Wanda mávnula rukou na znamení, že to nic není, ale to už se k nim obrátil i Sam a vesele gestikuloval:

"Co je znakem, to čertem."

Wanda mohla slyšet Clinta vedle sebe dlouze se nadechnout a protočit oči. Nemusela mu číst myšlenky na to, aby věděla, že čas od času litoval, že zbytek jeho nesourodé partičky Avengers naučil znakovou řeč. Stačilo, že si kvůli naslouchátku připadal ve skupince nadlidí a superhrdinů starý, ale ještě se občas porady měnily v divoké mávání rukou ve vzduchu ve kterém se málokdo zvládl zorientovat.

Například Loki nyní hleděla na hrdiny jako by konečně zešíleli. Wanda hádala, že i její všejazyk byl na znakovou řeč krátký. Dobré vědět, pomyslela si Wanda a tentokrát už nahlas se zeptala Clinta:

"Kde je vůbec Laura a děti?"

"U její matky," vysvětlil a Wandě neušlo že přitom koutkem oka blesknul po černovlasé bohyni. "Už tu začínalo být trochu těsno. Navíc jsem uprostřed přestavby."

"Něco s čím bych mohla pomoci?"

"Teprve si přijela, měla by si odpočívat-" nedořekl, protože rudé pramínky magie sebraly ze dřezu jednotlivé kousky nádobí, utřely je za pomocí utěrky a pak naskládaly do příslušných polic. Jak Bucky, tak sam prudce vyskočili, fascinovaně hledíc na porcelán poletující vzduchem, pouze Loki se na tváři objevil úsměv, který by mohla považovat snad i za hrdý. Růži v tvářích rychle skryla za okraj svého hrnku a darovala Clintovi nevinný úsměv.

Ten se na ni nespokojeně podíval, ale nakonec protočil očima.

"Hádám, že kůlna potřebuje novou střechu. Tašky už jsou u boudy."

"Taky pomůžeme," nabídl se Bucky s mírným úsměvem. Za normálních okolností by zdvořile odmítla, že se svými schopnostmi pomoc nepotřebuje, ale pravdou bylo, že by ocenila společnost. A... nakolik jí kvůli tomu vina svírala hrdlo, nechtěla být s Loki samotná. Ne po včerejšku. Ne do té dokud pro ni bude mít rozumné vysvětlení pro své chování.

Na druhou stranu ji ale ani nechtěla spouštět z očí. Pořád byla zesláblá a v cizím prostředí, kdy prozrazení mohlo mít katastrofické následky. Nebylo by fér nechat jí v tom samotnou, když byla Wanda důvod proč se do té situace dostala bohyně v první řadě.

NAKONEC TO BYLA SKUTEČNĚ WANDA, KDO ODVEDL VĚTŠINU PRÁCE. Ne, že by jí to vadilo - potřebovala zaměstnat ruce a uvolnit energii ve svých žilách. Líné rudé prameny ovinuly tašky a skládaly je jeden vedle druhého v pravidelném rytmu, zatímco hřebíky a těsnění jí nebezpečně poletovaly nad dlaní.

Připomínalo jí to dny, kdy s bratrem lezli po rozpadlých střechách a sbíraly sutiny výměnou za teplou večeři a pár zmačkaných bankovek.

Nikdy si podobné úkony neužívala, ale její schopnosti dělaly všechno tak jednodušší. Práce jí rychle ubíhala pod rukama.

Ostatní dobrovolní i nedobrovolní Avengeři si tedy byli nuceni najít vlastní zábavu. Wanda koutkem oka pozorovala, jak vyprostili z harampádí jeden z Clintových starých terčů, pověsily ho na strom a střídali se v házení s noži. Nebo se o to alespoň pokoušeli.

Same se chvíli snažil držet krok se svými tmavovlasými společníky, ale poté co se jeho ostří už po třetí zabodlo do země a bohyně cosi pohrdavě zamumlala, vzdal to. Nespokojeně se usadil na nedaleký pařez a pouze sledoval, jak nože dvou zabijáků létají vzduchem.

Wanda si nemyslela, že je kdy viděla tak se předvádět. Tedy, Loki byla rozená diva, ale byl to Bucky, kdo si vesele pohrával s rukojetí mezi prsty, kdo se křivě zasmál, když zasáhl cíl.

Byl to žert osudu, že když se bývalý Winter soldier smál, všechny ledy na světě, jako by roztály.

Dokonce i Loki se uvolnila. Její normálně znuděnou grimasu nahradil pobavený úsměv. Popichovala hrdiny bez milosti a bázně je ani nepřekvapilo, že zásoba dýk v jejích rukávech byla prakticky bezedná. Černé vlasy se jí míhaly kolem hlavy, sukně se vlnila a dokonalé černé nehty se leskly oproti slunci. Bledá pokožka konečně začínala chytat zdravé odstíny a do očí se jí vracela energie, život a žár.

Wanda si ani neuvědomila, že zírá, dokud se jejich pohledy nesetkaly.

Jak kdyby do ní uhodil blesk, prudce se odvrátila, ruměnec na tváři. V duchu se proklela, cítíc se jako malá holka.

„Takže... přítelkyně?" ozvalo se vedle ní a ona sebou trhla podruhé. Trvalo jí několik mrknutí, než byla schopna zaostřit na Sama, který se mezitím zvedl ze svého místa a stanul opřen o stodolu vedle ní.

„Ah... jo, něco takového," potřásla hlavou a pokusila se o úsměv, který však nebyl ani zdaleka tak zářivý ani šibalský jako ten Samův.

Pravdou bylo, že nevěděla jak na tom s Loki jsou. Teprve nedávno přestali být nepřátelé a Wanda si nepamatovala, že by kdy byli přáteli. Partneři? Spolupracovníci? Možná.

A pak ji Wanda v tom vlaku políbila a Loki ji políbila nazpět. A pak tu byla její ústa na jejím krku, prsty ve vlasech a tělo na těle - a Wanda neměla nejmenší tušení, kam až tohle může zajít. Ať už to bylo cokoliv.

„A jak jste se poznali? Třídní setkání z Bradavic?" vtipkoval Sam. Ušklíbla se.

„Něco takového." A poté, jako by si to rozmyslela, dodala: „Pokusila jsem se ji zabít a ona mě. Od té doby jsme spolu tak nějak zůstaly."

To byla ta zjednodušená, ale dostatečně pravdivá verze.

„Chápu," kývl Sam a Wanda si nezvládla než nevšimnout, že jeho pohled zabloudil směrem někam, kde stál Bucky. Než stihla však ten moment pochytit, zakryl to dalším uchechtnutím. „Je to divoška. Trochu šílená-"

Wanda se pousmála. Neměl nejmenší tušení.

„-ale rozhodně atraktivnější než Strange."

„Ráda si myslím, že i líbám lépe."

Tentokrát to byl Sam, kdo sebou cukl a vyskočil do pozoru. Což černovlasou bohyni neskrývaně potěšilo. Kočičí úsměv se jí roztáhl na rtech a zkřížila ruce na prsou. „Vlastně bych řekla, že jsem lepší ve všech možných aspektech, než ten špatný pokus o šarlatána."

Falcon přejel pohledem mezi dvěma čarodějkami, jako by prosil o pomoc. Té se mu ale nedostalo.

„Oh, hej," vydechl nakonec. „Už jste s Buckym skončili?"

„Hledáme nový cíl? Nějací dobrovolníci?" Lokiiny modré oči dlouze sjely hrdinu od hlavy až k patě, jako by hodnotily úlovek. Obočí jí vystřelil v pohrdání.

„Haha, moc vtipné," ušklíbl se Sam, ale podle trnu v jeho hlasu Wanda poznala, že si nebyl zcela jistý, jestli žertuje. Jeden by se mohl pořezat na úsměvu, který mu bohyně darovala.

„Barton chce s něčím pomoci v kuchyni," vysvětlila nakonec a pokynula směrem k hlavnímu domu.

„Jo, jasně," kývl Sam, najednou veselý, že se může uvolnit z konverzace. Daroval Wandě poslední úsměv a ta si jen přála, aby měla dostatečný důvod donutit ho zůstat.

S povzdechem se vrátila k práci, ale již nesetřásla Lokiin pohled v zádech, jako by na něco čekala.

„Odkdy děláš poslíčka?" nadhodila čarodějka ve snaze zaplnit to prázdné ticho, které mezi nimi vzniklo.

„Odkdy se mi vyhýbáš?"

To Wandu překvapilo. Prudce se zastavila v pohybu a polilo ji horko. Pokusila se to zakrýt trapným smíchem. „Já se ti vyhýbám? Jsme spolu celé ráno."

„A přitom tohle je třetí věta, kterou jsi se mnou za celý den prohodila." Loki mírně přivřela oči. „A ty se mi ani nemůžeš podívat do očí."

Wanda spustila ruce podél těla a s nimi klesly na zem i všechny stavební materiály. Prach se zvedl a několik hřebíků se ostře zabodlo do země několik centimetrů vedle její boty. Ignorovala to.

„Nevěděla jsem, že tohle je ten typ konverzace," skoro až odsekla a obrátila se k bohyni, hlavu hrdě zvednutou. Věděla, že se vyhýbá tématu a Loki to musela vědět také, protože se odhodlanost v jejích očích ještě prohloubila. Udělala několik varovných kroků k Wandě.

„Teď už ano." Stáhla rty do tenké linky. „Nikdy jsi se mě nezdráhala. Proč začít nyní?"

Wanda se jí nezdráhala. Ne v tom pravém slova smyslu. Ve skutečnosti, když té noci ležela na pohovce, oči zvednuté ke stropu, nepřála si nic jiného než vrátit se tam na tu verandu. Chtěla si hrát s jejími černými vlasy, ležet s ní v mokré trávě, skryti před všemi kromě hvězd.

To čarodějka byla ten problém. To Wanda byla ta co byla rozbitá, špinavá s krví za nehty, které se nemohla zbavit.

To jí ale říci nemohla.

„Víš, možná tě to překvapí, ale ne všechno je o tobě," pokusila se o úsměv. „Možná jsem jen neměla čas. A třeba ho jen chci strávit se svými přáteli, když už jsme tady."

Cosi jako odlesk závisti se mihlo v Lokiiných očích, jako reflex, který ale zmizel stejně rychle jako se objevil.

„Hm," řekla a natočila si jeden Wandin pramen vlasů na prst. Najednou byla tak blízko, že čarodějka prakticky zadržovala dech, aby si udržela klid. „Opakuješ mi to, a já ti stále nevěřím."

V jejích se varovně zajiskřilo. Loki popadla Wandu za rameno a prudce ji stáhla do temnoty stodoly. Smrtelnější z dívek hlasitě zalapala po dechu a klopýtla, překvapena tou hrubostí, ale to už prostor kolem ní zaplnilo známé zelené světlo. Zaslepena září mírně přivřela oči a když je znovu otevřela, pohled jí padl na tvář dobyvatele, jehož fotky kdysi visely na každém rohu.

Polil jí studený mráz.

„Co... co to děláš, co kdyby tě-"

„Takhle mě alespoň budeš brát vážně," přerušil ji nekompromisně, jeho ledové oči jako by jí viděly až do duše. Propíjely jí skrz na skrz a ona už dávno zapomněla na jeho ruku stále položenou na jejím rameni. Automaticky mu zaryla nehty do košile, ale najednou to byla ona, kdo couval před jeho vážným pohledem. Lehce škobrtla a odložené nářadí a zády narazila na stěnu stodoly.

Pokusila se odvrátit, ale to bylo nemožné, když stál tak blízko, když jí srdce bilo tak rychle v hrudi a dlaně se potily. Prsty mu putovaly výše po jejím týlu až k čelisti a stálo jí všechno ovládání, aby neucukla. Nenáviděla se pro svůj stažený dech, pro ten pocit úzkosti, protože nic z toho nebyla jeho vina. Neublížil by jí. On ne.

I jeho stisk postrádal jakékoliv známky hrubosti. Měl ji spíše uklidnit, než jí vyděsit.

Polkla.

„Proč... myslíš, že tě neberu vážně, protože jsi holka-"

„Protože tohle je tvář, kterou všichni znají," ignoroval její chabý pokus o převrácení situace. Jeho úšklebek se prohloubil a prsty jemně přejely po jejím rameni. „Odin ví co by se stalo, kdyby mě takhle někdo viděl. Tohle místo se prakticky hemží hrdiny, vlastně by mi stačilo jen vyjít ven a-"

„Fajn, chápu," odsekla Wanda a její dech se ještě zrychloval. Pevněji sevřela jeho paži.

Polkla a na několik dlouhých vteřin zavřela oči. Mohla cítit jeho pohled na kůži, jak jí palcem pohladil líčka, ale donutila se soustředit jen na svůj dech, ne na tu zoufalou touhu rozběhnout se pryč.

„Wando," slyšela ho vydechnout a ta slova byla jako prosba. „Co se děje?"

Donutila se otevřít oči, ale nepodívala se na něj. Položila svoji dlaň na tu jeho a jemně ji stáhla ze své tváře.

„Já..." trhavě se nadechla. „Nemůžu. Chtěla bych, opravdu, ale-"

Lokiho či se zúžily do ostrých linek. „Řekl ti Barton snad něco?"

„Co- ne!" zamračila se. „Co by mě měl říci."

Na to bůh pokrčil rameny. „Viděl jsem vás včera mluvit."

„Ne, to..." Wanda si hlasitě povzdechla a sevřela jeho ruku silněji. Znovu polkla. Nemohla. Nemohla. Však pokaždé, když na něj pohlédla, vzpomněla si na ten prázdný, zklamaný výraz, který jí daroval minulé noci. Slíbila mu, že se jej nikdy nebude bát. Nikdy.

„Wando," zopakoval jemněji a její srdce se lámalo nad tím ostnem bolesti v jeho hlase. „Ublížil jsem ti?"

„Ne! Samozřejmě, že ne!" vyhrkla prudce, ale mohla mu vidět na očích, že jí nevěří. Odtáhl se od ní a ona zahlédla odraz smutné smířlivosti, než ji zakryl chlad, jenž prostoupil jeho rysy jako plíseň. V jednu chvíli stál vedle ní a v další jako by byl tisíce kilometrů daleko, mimo její dosah. Jediné co ho drželo u ní, byly jejich propletené prsty.

„Já- nevím, jak to říci," přiznala a oči jí začínaly štípat. Ta bolest v ní však vyvolala nebývalé odhodlání. Hrdě zvedla hlavu a svěsila ramena, jako by se rozhodovala. Takhle ale pokračovat nemohla.

„Možná ti to ale můžu ukázat." Její ruce se třásly, když zvedla jeho dlaň ke svému čelu. Jeho dotyk byl nebývale studený oproti její rozpálené kůži, ale ona to přivítala.

Podíval se na ní překvapeně, ale potom mu tváří proběhla vlna pochopení. Natočil hlavu na stranu, jako by se jí naposledy ptal na svolení a Wanda, neschopna slov ve strachu, že by si to rozmyslela, kývla. Zavřela oči, zbourala bariéry a pustila ho dovnitř.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Já vím, já vím, nebudu se omlouvat, protože bych nedělala nic jiného. Byla jsem trochu zaseklá a do toho škola, práce, první vztah - a tak se stalo, že kapitola dlouho nevyšla. Během dalších dvou týdnů to nebude o moc lepší, ale pak bych se snad chtěla vrátit k pravidelnému vydávání, jelikož je mi jasné, že jste už všichni hladoví pro trochu frostwitch tak jako já. XD

Mimochodem, jak se vám líbili Eternals?

S láskou Pavla.