╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XXVII. Catalyst

BŮH NEPLECHY MÁ TRPĚLIVOST ZE ŽELEZA. Nikdy během celé noci si nestáhl kalhoty, nikdy z ní nestrhl její róbu. V jednu chvíli, kdy se natáhla, aby mu rozdělala košily uvěznil jí neposedné ruce lokty. Mohla sice stále použít svoji magii, ale zjistila, že nechat se unášet jeho polibky bylo o tolik jednodušší. Jeho prsty si pohrávaly s krátkými zrzavými prameny jejích vlasů, zatímco dlaň druhé ruky jí kroužila kolem stehla, s každým nádechem výše a výše, dokud se neocitl nebezpečně blízko podbřížku.

Když jí nelíbal, pozornost přenesl zpět k jejím bradavkám. Škádlil je, bral je mezi zuby, tahal je, zkoumal jazykem, dokud se jí ramena nezvedala rychlými nádechy, její záda prohnutá a hlava zvrácená dozadu. V tu chvíli už bylo těžké kontrolovat zvuky vycházející jí z úst.

Víčka jí klesla, hlava zabořená do peřin a záda prohnutá. Bylo zvláštní být tam, pod ním a přitom se rozplývat kousek po kousku, dokud už nevnímala pouze svůj dech, rychle bijící srdce a a jeho dotek. Horko jí přejíždělo po hrudi v pravidelných vlnách a poprvé za dlouhou dobu nemyslela na stín smrti kamkoliv vešla, nemyslela na nespravedlnost, kterou si pro ni svět připravil, nemyslela na své ruce zbarvené krví.

Protože když je svíral on, bylo to skoro jako by byly jejím vítězstvím, ne prokletím.

Měla by cítit vinu, potupu, ale pravda byla opak. Připadala si všemocně.

Jak Loki řekl - tohle nic neměnilo. Nebyly tu žádné emoce, které by jí svazovaly, ale přesto- nemohla se boha neplechy nabažit. Možná to byl lhář a padouch, ale bylo to dlouho, co se na ní někdo díval, jako by byla středem vesmíru. Jako by ji doopravdy viděl.

Byl to ten nejkrutější trik.

Protože ji donutil litovat, že ten moment odejde. Protože si zatím ještě nedovolila přemýšlet nad tím, co bude potom. Až se prach slehne. Až získají meč, až jí Loki - a pokud - zachrání. Jejich původní dohoda byla, že s ní pak odejde do Nového Asgardu, ale to bylo předtím, než ho zajal S.W.O.R.D., předtím než se prozradila. Bylo tu tolik cest a kliček, kterými se mohla vydat, ale žádná z nich nevedla k němu.

Vyvlékla mu ruce zpod těla a sevřela jeho hlavu ve dlaních. Donutila ho k ní zvednout hlavu a když otevřela oči, pohled jí padl na toho děsivého, ztraceného muže a na krátký moment měla pocit, jako že drží v rukách celý svět.

Přitáhla si ho blíže a políbila ho, jako kdyby to bylo naposledy.

"PŘEMÝŠLELA JSEM," řekla Lokimu Wanda, usazená na jednom z křesílek, v jedné ruce hřeben, kterým si rozčesávala vlasy, zatímco druhou ovládala rudé nitky, které svíraly stejný lak na nehty, který jí z kabelky před pár dny vytáhl Loki a barvila jí nehty pozvednuté nohy. Její prsty na rukou byly stále zničené a roztrhané od spálenin, ale hojily se rychle. Wanda nepochybovala o tom, že s tím má co dělat Lokiho magie, i když se jí už znovu jako léčitel nenabídl.

"Hm?" zeptal se jí nyní.

Bůh neplechy seděl v tureckém sedu na podlaze hotelového pokoje, obklopen kusy pergamenu. Dlaň měl rozříznutou a zakrvácenými prsty kreslil na jednotlivé kousky papíru runy, kterým Wanda stále nerozuměla. Napadlo ji, že by se ho na ně zeptala, ale to by musela přiznat jakou bolest a utrpení jí způsobil, když jednu z nich použil na ní. A na to z nějakého důvodu ještě nebyla připravená.

"Napadlo mě, že bysme přeci jenom ten klíč měli prostě ukrást."

"Vážně?" podivil se Loki a zvedl k ní hlavu. Natočil hlavu na stranu, "Proč jsi změnila názor?"

Wanda zvážila, že by mu řekla pravdu, že pochybovala, že po tom co Bernovi udělala v tom klubu to překupník vůbec rozchodí, natož potom, že bude ochoten se s Lokim kdy setkat. To by ale znamenalo přiznat Lokimu, že kvůli jediné automatické reakci vlastní magie sabotovala celou akci. Místo toho tedy pokrčila pouze rameny, nevzrušený výraz na tváři, jako by se snad bavili o počasí.

"Zaprvé, nemáme 15O miliónů eur," začala a tou dobou jí už hřeben tančil ve vlasech spíše ze setrvačnosti, než z jakéhokoliv jiného důvodu, "Za druhé: nevěřím, že to říkám, ale měl jsi pravdu: je to kriminálník, který nás za dvanáct hodin předhodí S.W.O.R.D.u a schrábne jak úplatek od tebe, tak svoji odměnu. Pokud si někdo zaslouží být okraden, tak on."

Ušklíbl se, "Navíc co udělá? Zavolá policii?"

Tomu se Loki uchechtl a pokračoval ve své práci. První paprsky slunce dopadaly do místnosti skrz odhrnuté záclony. Ale i když dnešní noc nenaspala jedinou hodinu, nebylo to únava co cítila. Pod očima se jí netáhly hluboké kruhy, vlastně naopak, když vyhledala svůj odraz v zrcadle, její kůže jako by zářila. Nechtěla přemýšlet nad tím, co to znamená.

"Takže to nemá nic společného s tím, že našeho překupníka krátce po našem odchodu odvezli na léčitelé?" zeptal se jí jak mimochodem, ale stejně ji to donutilo zastavit se v pohybu a zvednout k němu hlavu. Daroval jí vševědoucí úsměv. Pomalu odložila hřeben stranou.

Mohla sice lhát, předstírat překvapenou, ale to jí všechno přišlo zbytečné.

"Jak to-"

"Ta tvá kouzelná destička," vysvětlil jí poklidně a otřel si zakrvácenou dýku o košily, "Místní zprávy jsou toho plné."

Wanda na něj překvapeně zamrkala. Nevěděla na co by se měla osustředit raději, že se Loki dostal do jejího telefonu, že byla tak rychle prozrazena, že nevypadá ani zdaleka tak rozzlobeně, jak si myslela, že bude, nebo...

"Kdy jsi se naučil používat Google?"

Odpovědí jí bylo další ušklíbnutí. Bůh neplechy odněkud vytáhl obvaz a zabalil si jím rozříznutou dlaň. Wanda ze zkušenosti věděla, že to muselo neskutečně pálit, ale on na sobě nedal znát jakékoliv nepohodlí. Jako by tohle dělal v jednom kuse.

"Není to tak těžké," řekl jí, zalovil v saku a k jejímu mírnému překvapení k ní natáhl ruku s jejím vlastním telefonem. Pohotově mu ho vytrhla z dlaně magií a poslala směrem k sobě. S nespokojenou vráskou na tváři si zařízení prohlédla, jako by snad čekala, že na něm bohovo zacházení zanechá nějaké škrábance.

Jeho úsměv se roztáhl do skoro zvířecích rysů.

"Už se mi nikdy nesnaž lhát."

V jeho hlase bylo cítit varování, však tvář se mu nezměnila. Stále vypadal celou záležitostí spíše pobaven než cokoliv jiného. Jako by se jednalo o karty, jednotlivé kousky nařezeného pergamenu před sebou vyrovnal.

"Co se stalo?"

"Dovoloval si na mě," odpověděla popravdě i když rozuměla, že v celé situaci nebyla ani zdaleka nevinně - toho si musel být vědom i Loki, podle toho jak se nepřestával usmívat. V rychlosti zapnula telefon a v duchu zaklela. Dva zmeškané hovory od Clinta, jeden od Sama a jeden od Buckyho. Tohle nebylo dobré. Ještě jeden a už jí Avengers klepají na dveře, "Tak jsem mu ukázala, kde je jeho místo."

"To zní jako něco, co bych řekl já," popíchl jí Loki, ale ona se neubránila ublíženému pohledu. Protože měl pravdu. Zatraceně.

S hlasitým povzdechem mobil odložila a ruce jí klesly do klína. Div je nezkřížila na prsou. Natočila hlavu na stranu a zrzavé vlasy jí přepadly přes jedno rameno. Prsty si pohrávala s obvazy kolem zápěstí, tak jako vždycky, když pro ně potřebovala zaměstnanání.

"Ty se nezlobíš?"

Bůh neplechy vypadal nebývale klidně na někoho, kdo se právě dozvěděl, že všechna jeho večerní snaha byla k ničemu. Tedy, ne všechna, ale to bylo něco naprosto rozdílného.

"Měl bych?" nadhodil a obočí mu vyjelo nahoru, "Od začátku jsem říkal, že bysme mu ten klíč měli prostě vzít. Navíc je to slizák a parchant - a když to říkám já, tak už to něco znamená - a já nejsem člověk, který by kdy odmítnul pozvání k loupeži."

Poprvé k ní zvedl hlavua a jeho oči vyhledaly ty její, "Navíc, kdyby si to neudělala ty, musel bych mu ublížit já. Takže tu není nic kvůli čemu by ses měla omlouvat."

"To jsem ani neměla v plánu," odpověděla možná ostřeji než měla - snad byla stále udivená z jeho reakce. Nenechala to na sobě ale znát dlouho, protože bezvýznamně si ho prohlížet jí přišlo zvláštní - ironické po tom všem. Zašroubovala černý lak na nehty a odložila ho vedle hřebenu. Vytáhl se do stoje a odkašlala si, "V tom případě si jen v rychlosti zavolám a pak můžeme vyrazit."

Pokud čekala, že na to nějak odpoví, nestalo se tak. Tak raději popadla svůj rudý kabát a přehodila si ho přes ramena, než otevřela dveře na balkón. Bylo sice stále relativně teplo, ale rána provázela studený vítr, obzvláště silný, oproti její rozpálené kůži. Bosíma nohama vystoupila na mramorový povrch terasy, dlouhé bílé závěsy za ní vlajíc jako vlečka.

Lokty se opřela o zábradlí a dlouze se nadechla. Slunce se pomalu zvedalo z temnot, první lidé se trousili do ulic. Někteří z nich pospíchali do práce, zatímco jiní se o něco líněji prokousávaly svým prvním hrníčkem kávy toho dne. To jemné štěbetání jí přineslo překvapivý klid.

Vytáhla z kapsy svůj telefon a v rychlosti v něm zvolila číslo. Nejdříve si nebyla jistá, jestli by měla zavolat nejdříve Buckymu, nebo Clintovi, ale potom došla k názoru, že by nebylo moudré lukostřelce ještě provokovat. On byl ten, kdo by byl schopen přiletět až sem, jen protože by měl podezření, že je něco v nepořádku.

Přiložila si telefon k uchu a vyslechla si první dvě zvonění, než jí vyrušil Lokiho hlas přicházející z místnosti.

"Wando?" zeptal se jí a použití jejího prvního jména ji okamžitě donutilo se za ním obrátit. Snad se jí to zdálo, nebo byl jeho hlas nebývale prázdný. Chtěla se mu omluvit, že teď nemůže, ale on jí předběhl, "Tohle by si asi měla vidět."

Odtáhla si ruku od hlavy a rychlým krokem se vrátila zpět do ložnice, netrpělivý pohled v očích, "Co-"

Televize v pokoji byla zapnutá, což by samo o sobě mohla považovat za zvláštní, ale když se Loki naučil používat google, nemohla být kabelovka o tolik složitější. Co bylo děsivější bylo, jak konsternovaně bůh neplechy na obrazovku zíral. Všechna teplota se mu vytratila z tváře, jeho úsměv v nedohlednu. Jako by to ani nebyl ten stejný muž, kterého opustila před pár minutami. Jeho pěsti byly zatažené a čelist sevřená k sobě tak, až to muselo bolet.

A Wanda rychle pochopila proč.

Na obrazovce před ní v živém vysílání stála moderátorka, jejíž hlas byl sice ztlumen natolik, že mu neměla šanci rozumět, ale i tak bezpečně rozpoznala svoji fotografii hned vedle její hlavy. Nebyla to ta, kterou měla na průkazce Avengers, ani tu kterou jí nechal Stark udělat pro press - ne tohle byla ta, kterou ještě nikdy neviděla vyvolanou, tu jenž jí udělal na Raftu. A pod ní se táhlo velký bílý nápis:

Wanda Maximovová: Hledaná.

A pod tím, v drobných písmenkách, které ji drtily:

Terorista. Nepřítel země. Extrémně nebezpečná. Nepřibližujte se. V případě informací okamžitě kontaktujte policii.

Svět kolem ní jako by se zastavil. Na krátký moment nemohla dýchat, všechna slova i srdce s nimi jako by opustilo její vědomí. Jako by přepadla přes útes a ten jí stahoval níže, usilovněji a usilnovněji. Její realita se smrskla na jedinou obrazovku televize zpečeťujíc její osud zase jednou.

Přesně v tu chvíli se ozvalo v jejím telefonu cvaknutí a známý hlas se linul z reprodoktoru.

"Wando?" volal po ní lukostřelec, ale ona ho ignorovala. Svaly se jí uvolnily a telefon jí z ruky vyklouzl, jako by byl namazný máslem a tisícem slz. Přístroj dopadl tlumeně na koberec, zatímco obavy se vkrádaly do tónu Avengera na druhé straně, "Wando? Wando jsi tam? Wando!"

Nevnímala ho. Nevnímala, jak se jí kolena podlomily a ona sama klesla na podlahu. Nemohla spustit z oči ze svého vlastního, tak nepřesného obrazu. Mohla uplynout snad věčnost, snad jen pár vteřin, to bylo jedno. Díval se na sebe tak dlouho, dokud se jí pohled nezamlžil úplně a ona neztratila veškerý cit v obličeji.

Později ani nebude vědět, co ji na tom tak srazilo. Věděla, že se tohle stane, dříve či později - snad na ni dolehla skutečnost že i po tom všem co obětovala tomuhle světu, po tom všem co pro něj udělala, stále jí vnímal jako nepřítel - snad to bylo to, že to všechno začalo zapadat. Proto ji zastřelí vlastní lidé. Proto umře. Myslela si, že se svému osudu vyhýbá a přitom mu běžela přímo do zpárů. 

V určitou chvíli Loki stanul vedle ní, zvedl její telfon a ukončil trápící se hovor. Stroj odhodil na postel a o něco později uč cítila jeho prsty ve vlasech. Příliš jemné na to jak ostrá byla dýka v jeho rukávu.

"Je mi to líto, malá čarodějko."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Dneska je trochu kratší, ale snad mi to prominete, vzhledem k tomu, že tenhle týden jste dostali hned tři. Také, možná to ještě není vidět, ale tohle je pro Wandu a přeneseně i pro Lokiho důležitý moment, který povede k mnoho špatného a mnoho dobrého. Jednoduše se máte na co těšit. :) 

S láskou Pavla.