╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XXV. Devilish Devine

WANDA NEVĚDĚLA CO BYLO HORŠÍ. To že se jí zdály skandální sny o Lokim, nebo to, že se o tom dotyčný bůh dozvěděl. Byl to jako krutý trik, kdy Wanda i po několika dnech stále cítila jeho rty na těch svých, že když jí vyhrožoval přirazit ke zdi a líbat ji do bezvědomí, nějaká její část chtěla aby to udělal. Ta rozumnější věděla, že si s ní jen hraje, že se jí jen snaží dostat do hlavy a udělat jí v ní chaos.

To byla ale hra, kterou mohli hrát oba.

To byla myšlenka, které se držela, když zadními dveřmi proklouzla do Pánského klubu tisíce západů. I přes jeho jistou zapadlost se jednalo po všech směrech o luxusní podnik, včerně velké neonové cedule, podnapilého osvětlení a sametovými křesly všude po klubu. Po nich posedávaly zbohatlíci v drahých oblecích, ještě dražší víno v ruce. A přesně jak Loki předpokládal, jediná dámská společnost v místnosti, byla ta zaplacená.

Wanda si stáhla kabát z ramen a přehodila ho přes nejbližší stolek. Pohodila krátkými zrzavými vlasy a pohled jí putoval po sále, ve snaze najít boha neplechy, se kterým se rozloučila před necelou půlhodinou. Nezmínila se před ním ani slovem co má v plánu, ale něco jí říkalo, že tenhle večer ani jeden z nich nezapomene.

Mohla přesně cítit tu chvíli, kdy Lokiho oči v davu nalezly ty její a všechna chytrá slova se mu vytratila z úst.

Snad jako by z cela zapomněl na muže před sebou, na konverazci, kterou spolu dosud vedli. Jeho pohled se zafixoval na Wandě, jako by snad byla andělem samotným.

Wanda se nezvládla než usmát. Krátké zrazvé vlasy se jí třásly kolem tváře, rudé třpytky se jí leskly jak na tváři, tak na odhalených ramenou a klíčních kostech. Její nehty byly stejně krvavé rudé jako rty roztažené do vyzývavého úsměvu, jako by přesně věděla, co tímhle outfitem dělá. Wanda se nikdy nebála ukázat trochu kůže a přesto si oproti ostatním dívkám zde připadala až přehnaně oblečená. Rudá kožená podprsenka jí přecházela v korzet končící jen pár centimetrů nad pasem. Její sukně byla příliš krátká podle snad všech světových standartů, že sotva kryla její klín a odhalovala purpurové spodní prádlo. Obvazy na rukou zakryla červenými rukavičkami od kterých se jí k loktům táhly červené stužky.

A Loki si myslel, jaký je pokušitel? Protože jí políbil? Protože jí přistihl o něm snít? Však ona mu ještě ukáže, co tahle čarodějka dokáže.

Na jeho šokovaný pohled reagovala úsměvem a vydala se směrem k nim, její podpadky klepajíc při každém kroku. Lokiho oči následovaly její pohyby, jako by snad ani nebyla skutečná. Až po chvíli zamrkal a byl schopen donutit svoji tvář zchladnout do původní podoby. Wandu by to asi nemělo těšit tolik, jako těšilo.

Tou dobou se k Wandě obrátil i překupník, očividně zvědavý, co tak zaujalo bohovu pozornost a v očích se mu zajiskřilo. Florian Bern vypadal úplně přesně jako na obrázku. Ani starý, ani mladý, ani tlustý, ani hubený. Blonďaté vlasy měl sčesané dozadu a na levé tváři měl stopy po třpytkách, nejspíše od některé z jiných dívek. Vypadal prazvláštně nevýrazně na někoho, jehož tvář visela po všech kriminálních záznamech. I když Wanda hádala, že drahý oblek a ještě dražší voňavka zachrání všechno.

"Pánové," pozdravila je hlasem o kterém věděla, že by poslal každého muže do kolen a klikla očima mezi nimi, než se její pohled ustálil na Lokim.

Bohova tvář se proměnila. Všechen šok zmizel a nahradila ho jeho stará maska. Jen Wanda ho znala dost dlouho na to, aby poznala, že jeho svaly jsou zatažené a v očích mu sedí nedůvěřivý lesk. Jako by přesně věděl o co se tu snaží. A nenáviděl, jak se jí to daří.

Wandin úsměv se jen prohloubil.

"Je tohle místo volné?" ukázala na Lokiho křeslo a mrkla dlouhýma řasama. Bůh neplechy se nadechl k odpovědi, ale než stihl dokončit, už seděla v jeho klíně. Loki se pod ní narovnal a zvedl hlavu, jako by chtěl zabránit srážce s její čelistí, ale ona byla opatrná, když se k němu přitáhla blíže, její ňadra placatá o jeho hruď. Magií se natáhla po hroním knoflíčku jeho košile a uvolnila ho. Z tohohle úhlu mohl pouze Loki vidět co dělá.

Jejich pohledy se setkaly a kdokoliv jiný na jeho místě by měl problém udržet klidný obličej - ale tohle byl Loki a Wanda věděla, že bude chvíli trvat než ho zlomí. Obočí jí vyzývaně vyjelo nahoru a chvíli bylo ticho, ve kterém to byla jenom ona a jeho světel modré oči.

"Pane Odinsone? Všechno v pořádku?" zajímal se Bern, který se scénou před sebou bavil očividně úplně stejně jako Wanda. Natočila hlavu na stranu. Ano, Loki? Zopakoaval v duchu. Všechno v pořádku?

Lokiho poslední nádech byl hluboký, ale potom ucítila jeho ruku pevně na svém boku a tvář mu protnul úsměv, který daroval svému společníkovi.

"Ale samozřejmě."

A s tím začala jejich malá hra. Většina jejich původní konverzace byla čistě zdvořilostní - což nebylo něco o čem si Wanda myslela, že je Loki schopen. I když hádala, že jeho trpělivost byla vyšší, pokud si hrál na člověka. Bern totiž sice očividně poznal Lokiho tvář z televize, ale jeho otázky byly tak lidské a neformální až to bylo k smíchu.

"A co vlastně děláte znovu na zemi?" zeptal se Lokiho nevzrušeně, jako by se snad bavili o počasí, jako by si byli rovni a jeden z nich nebyl bůh a druhý pouhý smrtelník, "Nesnažíte se snad opět ovládnout svět? To by byla z ekonomického hlediska v aktulní době katastrofa."

"S tím s vámi musím souhlasit," usmál se Loki, zatímco Wanda prsty přejela po jeho rameně. Odhrnula na stranu látku jeho tmavé zelené košile, aby se lépe dostala ke kůži na jeho krku. Jemně ji pohladila, než ji políbila. Nejdříve opatrně, jako by ho zkoušela, než svůj polibek prohloubila, jako by to snad byla jeho ústa co uchutnává. Lokiho stisk na jejím boku automaticky zesílil.

"A abych pravdu řekl, nevidím tu nic hodného podrobení."

Tomu se oba muži zasmáli.

Wanda volnou rukou zajela pod Lokiho oblek a nahmatala místo, kde seděla jeho rána.

"Doba je zlá," souhlasil Bern, vytáhl cigaretu a zapálil si, nehledě na to, že seděl v místnoti, kde by se správně kouřit nemělo. Jednu nabídl i Lokimu, ale ten ji zavrtěním hlavy odmítl, "Ale.. pokud se nemýlím, bylo mi řečeno, že je tu něco, co ode mne chcete koupit."

"Ano já-"

Za normálních okolností by se v tuhle chvíli bůh neplechy asi přiklonil blíže, ale váha čarodějky na jeho těle ho držela na místě. Wanda si dala pozor, aby na slova vykradače hrobů nereagovala, naopak více nasála Lokiho kůži do svých úst, jako by byla sladká. S mokrým mlasknutím jejích rtů se odtáhla, místečko na bohově krku rudé od její péče. Pousmála se a než mohl bůh vydechnout, posadila se výše, až se její citlivá místa dotýkala těch jeho.

Opět zabořila tvář do jeho ramene, líbajíc a každý kousek kůže, který jí odhalil.

Loki si musel odkašlat, aby mohl pokračovat ve slovech.

"Ano, je tu něco, co v tuhle chvíli přechováváte, co je právem mé. A co bych velice rád získal zpět," bůh se na chvíli odmlčel, "Za rozumnou cenu samozřejmě."

"Ale samozřejmě," překupník se na Lokiho usmíval jako sluničko. Pobaveně natočil hlavu na stranu, "Jste si ale jistý, že to je jediné, po čem toužíte?"

Wanda se nemusela obracet, aby věděla, že Bernův pohled sedí přímo na ní. Ignorovala to, společně se zvláštním uzlem v hrdle, který se v ní vytvořil když to řekl. Tohle nebyla chvíli, kdy by se měla cítit rozpačitě ona.

"Prosím?" zamračil se Loki.

"Je nádherná, nebo ne?" pokynul smrtelník směrem k Wandě a ona nevěděla jestli by mu měla děkovat, nebo ho proklínat, protože Loki na jeho otázku reagovala zataženým nádechem. Ještě to podpořila tím, že mu prsty zajela do černých vlasů, jako by ho pobízela, aby odpověděl. Byla si jistá, že mohl cítit každý její nádech, každý pohyb rtů, přesně jak to cítila ona, "Takové krásky na Asgardu nenajdete."

"Bohyně rozhodně nebívají tolik náročné-," začal Loki, ale Wanda ho utišila, když mu zaryla zuby do kůže, což ho donutilo napnout každý sval v jeho těle. Na svém místě si trhavě poposedl, což se mu jen tak tak podařilo zamaskovat úsměvem. Měl jediné štěstí, že se místností roznesl Bernův smích.

Wanda Lokimu netrpělivě poklepala prsty na žebra, jako by mu říkala: soustřeď se. Tohle všechno bylo fajn, ale pořád potřebovali ten klíč.

Loki si znovu odkašalal, "Zpět ale k mému obchodu."

"Ano, ano," mávl rukou smrtelník, "Prosím pokračujte."

"Nedávno jsem se dozvěděl, že máte v držení určitý klíč," Loki se Wandě lehce vyvlékl a z kapsy od saka vytáhl kovový klíč. Nebo to tak alespoň vypadalo. Pravdou bylo, že skutečné klíče seděly bezpečně v jeho kapesní dimenzi - tohle byla pouze další z jeho iluzí, taková, která se rozpadne ve chvíli, kdy se jí dotkne někdo jiný než on. Položil ho na stůl, "Měl by vypadat asi takhle."

"Hm?" Bern se přiklonil blíže a po klíči se natáhl. Překvapeně se zamračil, když jeho ruka prošla skrz. Několikrát zamrkal, ale poté pochopil. Uchechtnutí uniklo jeho rtům, "Oh jistěže - klíč pravdy, pokud si správně pamatuji, že?"

"Ano, to je ten," kývl Loki, jak nejklidněji, jak jen v dané situaci dokázal. Wanda prsty přejela po jeho klíční kosti, jemně jak drobné plamínky utíkající po jeho kůži. Druhá ruka jí tančila po jeho hrudi v pravidelných kruzích, dokud neznala každý záhyb jeho žebra, neměla do paměti vtisknoutý centimetr po centimetru jeho kůže. Loki trhavě vydechl.

"Ano, na ten si pamatuji - našli ho někde v alpách," kývl překupník a zamyšleně přivřel oči, "A jeden takový nedávno zmizel z katedrály sv. Víta."

Wanda se zastavila v pohybu ve stejné chvíli jako Loki hrdě zvednul hlavu. V duchu zaklela. Mělo jí být jasné, že někdo jako Bern okamžitě pozná klíč zmiňovaný ve zprávách. Už při příchodu zkontrolovala, že se kolem nich nepohybuji žádní agenti S.W.O.R.D.u, ale snad pro jistotu znovu sklouzla do svého podvědomí a prohledala okolní uličky. A i když nic nenašla, stále se nedokázala zbavit pocitu, jako kdyby vešli do pasti.

Loki mírně přivřel oči.

"Nejsme si jistý, co tím chcete říci."

"Budu to tedy brát tak, že nejste obeznámen s odměnou vypsanou za vaše dopadení?"

Stálo to všechen Wandin výcvik na to, aby nevypadla z role a nedala na sobě vidět znepokojení. Ne, to rozhodně nebyli obeznámeni. Lokiho tvář se nezměnila, jako by to snad nebylo poprvé, co tohle slyší. Na druhou stranu - byla pravda, že po něm šly snad všechny pozemské zpravodajské organizace a i ve vesmíru byl známá firma.

"Dost na to, abych si zplatil jak kauci, tak pět takových klíčů-"

"Kolik?" ignoroval Bernovo rozplývání se Loki. Volnou netrpělivě poklepal na povrch sedačky. Wanda se k němu neodvažovala zvednout oči, ale byla si jistá podle jeho tónu, že ty jeho jsou ostré jako břitvy.

"200 milion eur."

Wanda byla ráda, že je k překupníkovi zády, protože tak nemohl vidět jak překvapeně zamrkala a její rty zůstaly viset na Lokiho kůži. 200 milion eur? To by jednomu vystačilo na zbytek života. Dost bohatého života. Lokiho pravá ruka jí přistála na zádech, jako by si všiml její reakce a říkal jí, aby nedělala nic zbrklého. Jako by Wanda dělala kdykoliv něco zbrklého.

"Oh," řekl Loki nevzrušeně, "To je nesjpíše tady na zemi hodně."

"To ano," souhlasil Bern a jeho úsměv se mu odrážel v tónu. Wanda přesně věděla, co se stane nyní. A chtěla se zapřít o sedačku a vytáhnout se výše, aby mu mohla pošeptat do ucha, že tolik peněz rozhodně nemají, ale jeho ruce jí pevně držely na místě. S tváří opřenou o jeho hruď jí tedy nezbylo, než jen doufat, že Loki ví co dělá.

Nutno říci, že z téhle skutečnosti Wanda příliš nadšená nebyla.

"V tom případě," potřásl Loki černými vlasy, "Vám zaplatím polovinu za to, že mi dáte den náskok."

"12 hodin."

"Platí."

"A co se týče vašeho klíče..." pokračoval spokojeně Bern a poptáhl ze své cigarety, než ho vydechl Wandě přímo do vlasů. Nespokojeně se ušklíbla. Jestli si kvůli němu bude muset mít hlavu... Loki sundal dlaň z Wandiných zad a svaly jich obou se o něco uvolnily, "myslím, že 40 miliónů eur bude stačit."

Loki se ušklíbl, "Neříkal jste náhodou, že za odměnu za moji hlavu byste si jich mohl koupit pět?"

"Já možná," souhlasil Bern pobaveně a zadusil cigaretu o kožený povrch svého křesla. Promnul si ruce a přiklonil se blíže k Lokimu. Kdyby byli v animovaném seriálu, v očích by mu svítily bankovky, "Ale já nejsem tak zoufalý, abych kvůli takové tretce vykradl jednu z nejstarších katedrál v Evropě."

Wanda hádala, že to je fér. Loki vypadal, jako by se hádal, ale na poslední chvíli se rozhodl, že ne. Okouzlující úsměv se mu přetáhl přes rty a jen Wanda věděla, jak jedovatý ve skutečnosti je. Za normálních okolností by ho podezírala, že něco chystá, ale co bylo Lokimu po lidských penězích? Vůbec nic.

Mohl by prohrát třeba celé jmění a nemohlo by mu to být více fuk.

"V tom případě jsme domluveni," řekl bůh neplechy a jen Wanda na jeho klíně mu bránila, aby si se smrtelníkem potřásl rukou.

"Radost s vámi obchodovat, pane Odinsone," souhlasil dychtivě Bern a z kapsy vytáhl štítek papíru, na který v rychlosti perem načmáral adresu. Papírek následně Lokimu podal. Bůh neplechy ho převrátil v ruce, jako by mu snad pozemské kordinace cokoliv říkaly, "Váš klíč bude zítra v poledne na této adrese. Přineste peníze tam."

A přesně tak bylo domluveno. Wanda sice stále netušila, kde seberou 150 miliónů eur - tak bohatý Furyho bankovní účet nebyl, ne potom co ho Loki vyplýtval na drahých hotelových pokojích. Ale to bylo něco, co mohli společně vymyslet později. Možná, že když se bude hodně soustředit... mohla by být schopna vykouzlit ty peníze přímo ze vzduchu.

Věci takto vytvořené sice nikdy příliš dlouho nevydržely - ale to bude Bernův problém, ne jich.

Úsměv se jí přetáhl přes rty. Nyní, když už se nemusela bát prozrazení, mohla se už plně soustředit na boha pod sebou. Nakonec, stále nezapomněla na to, proč sem přišla.

Aniž by zvedla hlavu z jeho ramene, její prsty nahmataly jeho dlaň na jejím boku. Bez toho, aby se jejich oči setkaly, posunula ji výše, po svém odhaleném stehně do mezery mezi jejich těli. Lokiho dech zřídnul, ale to jí pouze podpořilo. Nevedla jeho ruku hlouběji jí do klína, k okraji purpurové látky. Když se o něj otřela správně, mohla cítit jemné dotyky jeho prstů na té nejcitlivější kůži. Poslalo to horko napříč jejím tělem. Byl to špinavý trik a odvážným k tomu.

Takže jedině dobře, že fungoval.

Lokiho klín pod ní byl s každým jejím dalším pohybem boků o něco tvrdší. Slyšela ho tiše zanadávat, snad její jméno a mohla vidět jak jeho kontrola utíká. Prsty jí utíkaly po jeho krku výše, do černých vlasů. I její hlava se zvedla, darujíc malé polibky po straně jeho krku, dokud se jejich tváře nedotýkaly. Vyzývaně zkousla jeho ušní lalůček a více dosedla do jeho prstů.

"Loki..." vydechla mučivě, způsobem, kterým imitovala hříšnou slast na svých rtech.

Pro boha neplechy to byl bod zlomu. Překupník stále o něčem mluvil, ale Loki ho přestal vnímat už dávno. Bez varování se prudce zvedl, a odstrčil ji od sebe. Jen tak tak se jí podařilo loktem opřít se o stůl za ní a přistát na nohou, ale být její reflexy jen o něco pomalejší, klesla by k zemi. Překvapeně k němu zvedla pohled, ale to už se protáhl kolem ní a vydal se pryč. A ona za ním nezvládla jen šokovaně hledět, dokud v davu nezmizel úplně.

Nejspíše by za ním zírala ještě dlouho, kdyby ji z transu nevytrhl hlasitý smích překupníka.

"Z toho si nic nedělej zlato," řekl Wandě a natočil si jeden její zrzavý vlas na prst, "Ale měl bych ti poděkovat."

Wanda nějak nevěděla, co odpovědět.

"Ještě pět minut a prodal by mi i tu jeho rohatou korunu," uchechtl se Bern a ona mohla cítit jak jí jeho pohled putuje po těle, hladově zkoumajíc každý kousek její odhalené kůže. A i ve svém stále šokovaném stavu jí přišlo, že je jeho tón až přehnaně familiární na to, že se vůbec neznali. Dlaní jí přejel po rameni, "Ale.. tebe jsem tady ještě neviděl- musíš být nová-"

"Ruce pryč," vytrhla se mu prudce Wanda a vytáhla se do stoje, její půvabná maska pryč. Už nad ním nestála jako jedna z tanečnic, ale jako Avenger a nejmocnější čarodějka, která kdy chodila po zemi. V očích se jí rudě zajiskřilo a chtěla vyběhnout za Lokim, ale zastavila ji Bernova ruka na její paži.

"Jak to se mnou mluvíš-" nikdy nedokončil, protože ho umlčel jeho vlastní výkřik. Wanda věděla, že je to chyba, ale její reflexy byly silnějí než ona. Ve chvíli kdy překupník sevřel v pěsti látku její sukně, jeho prsty na místech, kde by rozhodně neměly být, její magie reagovala sama.

Jediné co vnímala ona, bylo jak se každá jednotlivá kost v mužově ruce láme.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Ne, nezapomněla jsem na vás, ale wattpad mi nedovoloval celý včerejšek přihlásit se na počítači ( teoreticky bych mohla vydat kapitolu na telefonu, ale to by bylo příliš utrpení pro nás pro všechny ). Až dneska se mi díky bohu podařilo se rozchodit a všechno vyřídit. Vím jak moc se ale někteří těšíte na novou kapitolu, takže abych vám to vynahradila, ve středu, na počest Lokiho vyjde další kapitola!

A užijete si ji. Protože já jsem si rozhodně užila její psaní. I když to samé by se dalo říci o téhle kapitole ( i když tady jsem se spíše musela celou dobu culit Lokiho situaci ). Doufám, že vás pobavila alespoň trochu jako mě a že si užíváte krásného počasí.

S láskou Pavla.