╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XXIX. Lovely Bruises

"BAZÉN?" Zapochybovala nahlas Wanda a opatrně překročila řadu ostrých, upravených keřů. Snad vlivem magií vibrující ve vzduchu kolem ní ostny houští jako by se sami odkláněly od její kůže, drobná kvítka se pohupovala v neexistujícím vánku. Bylo pozdě, těsně před půlnocí, vysoko na obloze visel měsíc a shlížel na dva čaroděje se svým nikdy neuhasínajícím pohledem. "Teď jsem vylezla z vody."

Na znamení svých slov si prsty prohrábla mokré vlasy.

Bůh neplechy jí odpověděl potutelným úsměvem: "Napadlo mě to, že to bude lehčí přistání."

Loki šel před ní, jistý ve svém kroku, zatímco jeho světle modré oči zářily v temnotě. Dlouze jimi přejel po jejich okolí, stejně jako Wanda. Nacházeli se na okraji města, kde domy vystřídaly parkoviště, menší hotely a benzínky. Krajina byla prakticky holá, až na jediný menší vodní park, jehož budova svým způsobem Wandě připomínala Bernův sklad. Byla podobně jako ona prosklená, i kdyby jen zezadu a mladá čarodějka měla tak dokonalý výhled na vnitřní areál. Bylo to svým způsobem děsivé, že tam kde normálně pobíhaly děti a procházeli se lidé nyní bylo prázdno, každý zvuk provázený zlověstným echem.

Skoro jak z nějakého hororu.

To ale byla i Wanda.

"Jak jsi na tohle místo vůbec přišel?" Zeptala se ho, když konečně stanuli u zadního vchodu a bůh neplechy se přikrčil k zámku. Zatímco ona si nespokojeně setřásla prach z ramen, Lokiho dlaň se naplnil zlatým světlem, podobně jako když vykrádali katedrálu. "Neříkej mi prosím, že i s tímhle ti pomohl Google."

Ozvalo se tiché puff a dveře se otevřely. Bůh neplechy jí je podržel a pokynul, aby vešla dovnitř:

"Nevím co tě na tom neustále tak překvapuje, jedná se o docela jednoduchý kus technologie."

"Ty jsi ten, co to popsal jako kulturní rozdíly."

"Co mám říci?" Uchechtl se a pokrčil rameny. "Učím se rychle."

Wanda se pokusila napodobit jeho úšklebek i když i ten byl provázený trpkostí, které se nemohla zbavit. Protáhla se kolem něj do sálu, prsty si prohrabujíc nokré konečky vlasů. Ostré oči jí putovaly po areálu, po dlouhém plaveckém bazénu, po menších výřivkách, ve kterých však bez přístupu energie chladla voda a po svým způsobem roztomilém tobogánu na levo. Wanda ještě nikdy na koupališti nebyla - ne na takovémhle, kde voda smrděla po chlóru namísto výkalů. Ještě s Visionem navštívila několikrát moře, však zde nebyl žádný písek, který by se jí dostával mezi prsty, pouze kachličková podlaha, na níž klapaly její podpadky. Sundala si je nyní, automaticky jako vždycky když vkročila do místnosti a kámen jí zastudil na bosích chodidlech.

Loki jí následoval. Jedinkrát tleskl, než začal: "Pravidla jsou jednoduchá: ty a já, žádné zbraně, žádná telepatie, pouze fyzická magie. Souboj končí když se jeden vzdá, nebo se už nebude moci polračovat. Nejlepší vyhrává."

"Souboj?" Otočila se k němu Wanda a nalezla ho stát naproti ní na druhé straně bazénu. Vodní hladina se blyštila oproti měsíci, odrážejíc obě jejich tváře. Čarodějka zkřížila ruce na prsou a obočí jí vyjelo nahoru, "Chceš se mnou bojovat?"

"Jenom cvičně samozřejmě," mávl rukou nevzrušeně, sle ona mohla vidět zvětšující se jiskřičky v jeho očích. Dvakrát sevřel ruce v pěst, jako by zkoušel jejich pružnost a mírně se rozkročil, "Potřebuji se protáhnout. Už dlouho jsem nebojoval s hrdinou. Chybí mi to."

Zvláštní emoce přeběhla Wandě po hrudi, úzkost, která tvrdila, že není hrdinkou, už dávno ne, však bylo tu cosi tak lákavého, tak nakažlivého na nadšení, které sálalo z bohovy dychtivosti, že se nedokázala v pochmurných myšlenkách nořit dlouho. V očích se jí zlověstně zajiskřilo, magie, která toužila dostat se na povrch obalila prsty. Pohrávala si s ní chvíli, zkoumajíc své okolí a terén. Bylo to zvláštní, po mnoha směrech, když naposledy stáli naproti sobě, když maposledy bojovali, ještě byli nepřátelé. Wandě to přišlo jako už celé věky. Všechno bylo o tolik jednodušší tehdy, tolik přímočařejší. Tehdy se na něj nedívala a necítila se vinně za to co udělala, co dělá, co se chystá udělat.

Bylo to i předtím než jí viděl nahou, ale to bylo něco nad čím Wanda v tuhle chvíli odmítala přemýšlet.

Znovu přejela své okolí pohledem a protáhla si přitom prsty na ruce. Hádala, že by také ocenila drobné protáhnutí se, příležitost vybít ze sebe všechno to napětí za pomocí hrubé síly a pěstí - a samozřejmě magie, která už netrpělivě volala po svém využití. Prohrábla jí jako vlnky vody, nechala ji klouzat jí po prstech a koutky se jí roztáhly.

"A já myslela, že tu máš máš být ten chytrý," řekla nakonec a na tváři se jí objevil zlomyslný úsměv. Rozmáchla se a pruhy rudé magie se rozlily po místnosti. Stekly po kachličkách, po hranách bazénu a když se natáhla, voda jí následovala. Zvedla se do vysoké vlny, obklopila Wandu jako její neproniknutelný štít. Natočila hlavu na stranu, "přivést mě sem a dát mi tolik munice."

Vší silou poslala vodu proti bohu neplechy, ne dostatečně silně na to, aby ho srazila úplně - chtěla ho trochu šetřit alespoň ze začátku. K jejímu menšímu překvapení se voda rozestoupila těsně před zasažením cíle a zcela jej minula. Loki se ušklíbl a v očích se mu zajiskřilo. Zvedl ruce a jak na povel se voda roztříštila na drobné kousky a Wanda mohla jen sledovat jak postupně mrznou, dokud boha neopklopovaly stovky ostrých ledových šipek.

"Je to moje mumice také."

Wanda se uchechtla, trpce ale svým způsobem i ohromeně. Loki se často pasoval velikým čarodějem, však zatím všechny jeho bojové taktiky využívaly pouze iluzí, nekonečných úhybných manévrů a kouzelných bot - tu část se Wanda dozvěděla tím těžším způsobem, když na něj narazila jednoho rána, jak pochoduje po stropě, nevědom si toho, že je vlastně hlavou dolů. S oblibou využíval svých dýk a vlastních fyzických schopností, ale použít magii destruktivním, fyzickým způsobem ho ještě neviděla.

Ta myšlenka byla přerušena zmíněnou magií mířící na její obličej. Jediným pohybem ruky je rozdrtila, na její kůži dopadajíc jen drobné kapky vody. Nevšimla si však jednodho osamělého krystalu, který jen o pár centimetrů minul její paži a prořízla vlající kabát. Nespokojeně se po zničené ládce natáhla, prohlížejíc si nově vzniklou díru. Pohoršeně se na boha neplechy podívala, ale ten však pouze sebevědomě pokrčil rameny.

Znovu se uchechtla a její úsměv začínal být telpejší, vroucnější.

Vznesla se do vzduchu, a její magie posbírala všechno co měla v dosahu a jenž nebylo připevněné k podlaze šrouby - nakolik Lokimu věřila, nemyslela si, že by se vypořádal s obrovskou železnou konstrukcí tobogánu jak se ho snaží rozmáčknout - stále v letu rozložila skládací židle na malé kousky a mrštila jimi po bohu neplechy. Jednotlivé kusy prošly skrz, zlatá záře naplňujíc okolí.

Tenhle trik ale Wanda už znala.

A byla na něj připravená. Přetočila se na místě a okamžitě se setakala s těma známýma modrýma očima boha neplechy. Darovala mu pouze zlomyslný úšklebek předtím než ho popadla za boky a vší silou ho strhla dolů. Mohla pouze sledovat mírný šok na jeho tváři předtím, než mu podklouzla noha a jeho tělo prorazilo ten tenký ledový povrch, který pro sebe vytvořil. Cítila jak se mu ruce automaticky obtočily kolem jejích zad ve snaze se zachránit - zachytit se něčeho, čehokoliv.

To už se ale oba nořily pod vodu, studenou od vší té Lokiho magie. Ten chlad by jí vyrazil dech, kdyby netiskla víčka pevně k sobě a její tvář nebyla zabořená do jeho hrudi. Nehty jí zaryl do kůže, jako by se nemohl rozhodnout jestli ji chce stáhnout sebou, nebo ji od sebe odstrčit.

Zjednodušila mu to rozhodnutí, když loktem vyrazila nahoru, až jeho čelist cvakla dozadu a kopnutím do slabin ho poslala ještě níže pod vodu. Proud bublinek se mu vyhrnul z úst, ale ten chvat ho neohromil na tak dlouho, jak Wanda myslela. Zasy rychle sklonil hlavu a i přes vodní stěnu mezi nimi mohla vidět jak se mu v očích nebezpečně zajiskřilo. Popadl ji za kotník a nebývalou silou na to, že byli pod vodou, ji strhl dolu pod sebe. Tou dobou se už jakékoliv jejich pokusy o to udržet si formu vytratily, až připomínaly děti jenž se perou ve vodě.

Ta skutečnost nezastavila Lokiho aby ji přirazil ke dnu bazénu, lem její košile obtočený kolem pěsti. Stejně, Wanda už s ním bojovala. A mohla vidět, že se drží zpátky. Nechtěl jí doopravdy ublížit. Jeho opatrnost čerpala z každého pohybu, z každého úderu - byl si vědom své božské síly a dobře si rozmýšlel jak ji použije.

Proto tenhle boj byl jiný, než všechny ty předtím. Nyní věděla, že když udělá tohle, zabere to.

Wanda propletla svoji nohu s tou jeho, popadla ho za kabát a přitáhla si ho blíže. Dříve než to mohl předvídat, nebo zastavit ji, přitiskla své rty k těm jeho. Políbila ho, prudce, bez ostychů, nebo skrývání svých pravých úmyslů. Jednalo se jak jen o další chmat, stejně jako všechny ty předešlé.

Lokiho stisk povolil a dal jí možnost uvolnit druhé koleno. Vystřelila jím nahoru, trefujíc ho přímo mezi nohy, čímž přerušila jejich spojení úplně. Jen koutkem oka vnímala jak se bůh neplechy krátce stočil do klubíčka, odstrčil se o ní. Její hlava se už začínala točit od nedostatku kyslíku, vodní hmota talčící na její plíce, nabádajíc jí nadechnout se vody. Vší silou se odstrčila ode dna a jakmile se její hlava vynořila nad hladinu, skoro až panicky zalapala po dechu. Její vlastní plíce jí na to odpověděly ostrým kašlem, který byl však přerušen ostrou bolestí v zadu na hlavě, která jí donutila zaklonit hlavu.

Bůh neplechy se vynořil nad ní, prsty zapletené v jejích vlasech, které stiskl tak silně až se Wanda zajíkla. Její nepohodlnost se ale rychle proměnila ve vítězoslavný úsměv, moc dobře si vědoma toho jak rychle bohovo srdce buší pod její dlaní. Její vlastní ho předběhlo už dávno, tančíc v tom neklidném tempu, úder za úderem.

Už dlouho se necítila takhle živá. Ten bastard měl pravdu.

Ten bastard se na ní právě křivě díval z vrchu, jeho oči hořící - pohled, který by leckdo mohl považovat za děsivý, ale Wanda ho znala dost na to, aby viděla jak mu cukají koutky, jak se jen vší silou snaží udržet chladný výraz. I jeho ramena se rychle zvedala, ve snaze nabrat chybající kyslík. Jeho černé mokré vlasy byly rozcuchané, jeden z pramenů mu spadal do tváře, což mu dodávalo jistý divoký vzhled, když se ji přitáhl blíže a zasyčel:

"Podvodnice."

Možná to bylo to obvinění, možná způsob jakým jí Loki přejel zuby po čelisti, co poslalo zimnici napříč jejími lopatkami. Voda sama o sobě kolem nich byla ledová, prakticky mrzla, však ona necítila chlad, ne takhle blízko něj, ne když magie v jejích žilách byla stále tak živá.

"Přiznej si to," šeptla způsobem, jakým věděla že mu zamotá myšlenky. Přehodila mu ruce kolem krku, "líbilo se ti to."

"Vždycky," vydechl po chvíli a jeho vlastní úsměv se prohloubil, "Ale povětšinou preferuji potěšení v teplé lázni."

"Je to tvoje chyba, že je studená."

"Byla studená dávno předtím, než jsem sem přišel," předstíraně nevěřícně zavrtěl hlavou, "vy hrdinové, nemůžete mě neustále sházovat všechny svoje problémy. Mám i život mimo vás, víte?"

"Ty jsi ten co mě vytáhl z příjemné, teplé koupele."

"Na mě to tam bylo trochu na nože."

Nenucený, protáhlý smích unikl Wandiným rtům, první za poslední týdny. Přivřela oči a když je znovu otevřela a pohled jí padl na bohovu tvář, zjistila, že se změnila. Jeho úsměv byl uvolněnější, všechny známky předstírané hrubosti byly pryč, jako kdyby ochutnal něco sladkého. Jeho oči byly spokojené, vítězné a topily se v ní, v jejím smíchu. V tu chvíli vypadal, jako by jí měl poslouchat navěky.

Najednou pochopila, že i když ona přeprala jeho, byl to on, kdo vyhrál.

"Musíš si myslet, že jsi tak zatraceně chytrý, že?" potřásla zrzavými vlasy. Tohle plánoval. O tohle mu šlo úplně od začátku. Odvést její myšlenky jinam - rozveselit ji. Bývala by jeho hru prokoukla dříve, kdyby to nebyla ta nejméně charakteristická věc, kterou mohl udělat.

"Já jsem zatraceně chytrý."

Už se nadechovala k odpovědi, když jí vyrušilo hlasité tříštění skla. Wanda se tím směrem otočila, ale musela okamžitě přivřít oči před letícími střepy. I tak ale mohla rozpoznat kulku letící jejím směrem, postavy oděné ve stejnokrojích zásahové jednotky a zbraně v jejich rukou Další kulky zasvištěly vzduchem, další skleněné tabulky se rozpadly jak když jeden vysype puzzle. Tentokrát kov jen o pár centimetrů minul její tvář. 

"Pozor-" To už ji Lokiho ruce obajly ramena a ona se stihla jen trhavě nadechnout, než jis strhly pod vodu. Chlorovaná voda ji štípala v očích, ale i tak mohla sledovat jak kulky prorážejí vodní hladinu a obklopeny rojem bublinek klesají ke dnu. Její mysl mezitím pulsovala, srdce rychlé, však ona měla pocit, že se svět kolem ní zastavil, jak kdyby cvaknul zapínačem. 

S.W.O.R.D. Policie. CIA. Wanda nestihla zachytit zápis na jejich uniformách, ale na tom nezáleželo. Byli tu pro ni. Ani né pro Lokiho, ale pro ni. A ona jim nemusela číst myšlenky, aby poznala, že mají příkaz střílet bez varování. Nikdo jí nepřečetl práva, nepokusili se jí ani zatknout - tohle nebyl zásah, tohle byla prahobyčejná poprava. 

Ale ona by raději ztrhla celý svět, než aby dovolila, aby byla její. 

Magie jí naplnila celou, když od sebe Lokiho prudce odstrčila, její hruď v jednom ohni. Za pomocí magie se vznesla do vzduchu, rudé nitky jejím štítem, zbraní. Mohla slyšet zběsilé výkřiky vojáků v cizím jazyce, přebýjení zbraní a rychlé kroky. Další výstřely rozezněly to co zbylo z areálu bazénu, ale Wanda to všechno vnímala jen z dálky. Její pohled se zbravoval do scarletových barev, dusivá trpkost na jazyku. Zachránila tyhle lidi. Obětovala pro ně svůj život, život své lásky, své vlastní štěstí, znovu a znovu. Nikdy to ale nebylo dost, nikdy to nestačilo. Navždy pro ně bude monstrem. 

Tak by se jím možná měla stát. 

Wanda se nadechla a celá místnost se nadechla s ní. Zavolala a magie jí poslechla. Natáhla se rudé mraky jak mlha naplnily budovu, popadly kusy kamene, střepy i železa, vír materiálu obklopujíc jí jak tornádo. Purpurová magie jí stékala po prstech, laskala kůži a naplňovala zlomyslným potěšením. Energie v jejích žilách chtěla ničit, bortit, trhat na kusy - a ona ji pro jednou nechala. 

Výkřiky prořízly noc, jak Wanda strhla budovu na vojáky, její oči rudé, jak další kámen nekonečna. Se zostřenými smysly mohla vnímat lámání kostí, zrychlení tepu všude kolem ní - mohla je cítit umírat. 

To ji probudilo. 

Wanda spustila ruce a s tím se rozpadla i všechna její kontrola. Střepy skla dosud výřící příliž blísko ní se jí zaryly do zad a ona zalapala po dechu bolestí. Zastavý roj kulek se vrátil na svoji původní dráhu, procházejíc jí ramenem a kotníkem, až Wandě vyhrkly slzy bolesti. Bývala by vykřikla, ale Loki ji popadl za zdravý kotník a už opět jí stahoval pod vodu, do bezpečí před troskami, střepy, před její vlastní skázou. Již tak studená voda se zbarvila její krví. Tentokrát se nestihla nadechnout a ostrá voda jí vyhrkla do hrdla, do plic a prudce zakašlala. 

Jen vzdáleně vnímala jak ji Loki popadl o pas a zelený záblesk naplnil celý její svět. 

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Omlouvám se, že nevyšla kapitola, ale byla jsem na školním zájezdu na vodě a když jsem se konečně dostala ke psaní bylo tak 1 v noci a já si řekla: to už stejně všichni spí ( i když, jak vás znám... ) rovnou to vydám ve středu na oslavu nové epizody Lokiho! Což mám spoustu dojmů už z té minulé, ale Tiktok mi je zkazil natolik, že jsem na debatu ohledně Sylki tak alergická, že... ne. Sylvie je královna nás všech a tím můj komentář končí. 

Jinak doufám, že si užíváte prázdniny! :) Pokud nějaké máte. 

S láskou Pavla.