╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XXIV. Love Is a Bitch

a/n: nečtěte, pokud za vámi někdo stojí. pro vaše vlastní dobro. :)

"LOKI-"

"Shhhh," přerušil jí zmíněný bůh neplechy a jeho horký dech jí zašimral na líčkách. Už dávno stáhl všechny přikrývky z její postele, aby se mu nemotaly pod ruce a byla ta chvíle jako tato, kdy Wanda litovala, že si do jejich nového rakouského hotelu neobjednali manželskou postel. Na té její totiž začínalo být poněkud těsno.

Loki se nad ní skláněl, nohu mezi těma jejíma, jedním loktem se opíral o polštář vedle hlavy, zatímco druhou rukou se přidržoval rámu postele za ní. Byl tak blízko, že mohla cítit jak mu srdce bije v hrudi, překvapivě klidné, jak se mu odhalená ramena zvedala pod nádechy, které se jí opíraly do tváře. Chtěla se natáhnout a přejet prsty po jeho svalech, po každé jizvě na kterou narazila, po každém záhybu žeber, dokud je nebude mít věrně vepsané do paměti, ale on jí nenechal.

Jemně jí palcem přejel po bílých zubech ve snaze umlčet všechna chytrá slova, která se jí drala na jazyk.

"Žádné výmluvy," šeptl a jeho prsty sklouzly níže k její čelisti, kterou dlouze obkreslily. Na ledového obra byl jeho dotek překvapivě teplý, plný magické energie, která mu brněla pod kůží. Napadlo jí, že kdyby jí políbil znova, kdyby jí sevřel na těch správných místech, mohla by jí cítit až na jazyku, stejným způsobem, jako cítila tu svoji, "Oba víme, že to chceš. Stačí jen poprosit."

Wanda se trhavě nadechla, jak jeho prsty putovaly níže po lemu rudé látky. Ležela před ním pouze ve své noční róbě, uvolněné a rozepnuté, tak že dlouhý pruh její kůže zůstával odhalený. Bývala by se zakryla, kdyby Loki nepoužil její rudou stuhu k tomu, aby jí k sobě svázal zápěstí, nyní uvězněné pod jejími zády. Tato poloha posílala jejími rameny drobné impulsy bolesti, kdykoliv, když se jen pohla, její svaly se natahujíc při každém jednotlivém nádechu.

Byl to krutý trik, protože pokaždé, když se pokusila prohnout v zádech, aby si ulevila, ocitla se o něco blíže k němu a on zajel o něco hlouběji do ní. Jen z toho samotného faktu se jí motala hlava.

"Loki-" vydechla znovu, ale umlčel ji prudkým sevřením vlasů, které jí donutilo zabořit hlavu do peřin.

"Stále neslyším žádné prosení," vyčetl jí, kdy prsty jeho volné ruky doputovaly níže k jejímu pasu, kde chvíli kroužily nebezpečně blízko jejímu nitru. Její dech se zrychloval. Přiklonil se blíže a jazykem jí olízl ušní lalůček, "řekni že se vzdáváš. Řekni, že jsi jen má."

"Já-" Wanda zasípala, ale slova jí zrmrzla na rtech. Wandu už mučili, mnohokrát vlastně, ale tohle byla nová forma mučení. Cítit ho tak blízko, pulzovat v ní, kdy ona sama balancovala na okraji bolesti a slasti, ale nemoci se ani pohnout, protože muž nad ní přesně věděl, co dělá, když zastavil ve chvíli, kdy do toho pocitu byla ponořená nejhlouběji.

Loki to sám řekl. Chtěl jí slyšet prosit. A bez toho jejímu utrpení neuleví.

Nenáviděla ho pro to. A přitom necítila, že by mohla couvnout zpátky.

"Prosím, Loki," šeptla a pevně stiskla víčka k sobě, aby zakryla stud v jejích očích. Kdy se to stalo? Kdy se z nejmocnější čarodějky ve vesmíru stala tahle nuzná naivní holka, která musela prosit o to, aby se v ní jen pohnul? "Prosím, už-"

"Na něco si zapomněla," políbil jí na kořen nosu, kroužíc prsty kolem jemné kůže jejích prs. Bylo těžké dýchat s ním na sobě, bylo těžké soustředit se na slova vycházející z jejích úst , její srdce bilo tak rychle, že měla strach, že prorazí hrudní koš. Magie se jí vařila pod kůží a její klín hořel, "Řekni, že jsem vyhrál. Řekni, že jsi má, že patříš mě a nikomu jinému."

S tím jí políbil. Dlouze, protahujíc její nádechy, dokud se jí hlava netočila. Rozpoznala v tom drobnou prasklinu v jeho hře, v jeho škádlení. Chtěl jí dát co chtěla, byl pro to zoufalý, pokud mohla soudit podle toho jak jí nehty zaryl do kůže. Stačilo jen říci ta slova, uvolnit svaly a nechat ho opečovávat ji jako bohyni, kterou málem byla.

"Vyhrál jsi," vydechla nakonec a dlouze zkousla jeho dolní ret, než ho zase pustila. Oči se jí otevřely a v nich se zajiskřilo cosi divokého. Kdyby měla ruce volné, bývala by v nich sevřela jeho tvář a už ji nikdy nepustila, "Jsem tvá. Jenom tvá. Můj králi."

Wanda přesně věděla, co dělá, když použila to poslední slovo, ale stejně se jí mírně ulevilo, když to zabralo. Lokiho tvář ztvrdla, oči najednou divoké a vítězoslavně. Když jí tentokrát políbil, jeho ústa byla hladová, jako by ji chtěly pohltit celou. Vzal jí za boky a pozvedl pánev výš, uvolňujíc napětí, než do ní znovu přirazil, vytahujíc slastný stén z jejího hrdla.

Jeho pohyby byly stejně jako jeho polibky nemilosrdné a neopatrné, ale bylo tu cosi zoufalého na způsobu jakým jí sevřel v náručí, jako by byla něco důležitého, něco co už dávno ztratil a právě nalezl.

Bylo to zvrácené a proti všem jejím zásadám, ale na tu krátkou chvíli jí připadalo všechno v pořádku, že je přesně tam, kde vždycky měla být.

Byl to také ten moment, kdy se Wanda probudila.

"AH, KONEČNĚ JSI VZHŮRU!" ozvalo se nedaleko od ní a Wanda I přes lehké spánkové zmatení okamžitě poznala hlas boha neplechy. Nespokojeně zamžourala do světla a pokusila se zaostřit na jeho postavu, nespokojené píchnutí v hlavě jak se její oči setkaly s září slunce příliš rychle.

Nespokojeně zamručela a s námahou se vytáhla do sedu, mnouc si hořící oči. Dlouze zívla, "Kolik... kolik je hodin?"

"Krátce po poledni," odpověděl jako by nic a ona mohla slyšet úsměv v jeho tónu. V ní by se krve nedořezalo.

"Cože?" skoro vyskočila do stoje a již zcela vzhůru se pokusila vymotat z přikrývky - neohrabaněji, než by se na Avengera hodilo, což byla nejspíše příčina Lokiho úsměvu. Podobně panicky se natáhla po svém telefonu a zkontrolovala čas, v případě, že by si z ní jenom střílel. Však měl pravdu. Z obrazovky na ní svítila velká číslice 13:21. Trhavě se nadechla a rukou si prohrábla zamotané zrzavé vlasy. Nemyslela si, že kdy spala takhle dlouho.

Prudce se otočila k bohu neplechy, "Proč jsi mě sakra nevzbudil?"

Na to jí odpověděl úsměvem. Loki stál několik metrů od ní, u nedalekého zrcadla, na sobě sako - nejspíše další výplod jeho magie - o kterém si Wanda později pomyslí, že mu sluší až nezdravě, ale nyní měla myšlenky pouze pro jeho oči, ve kterých se pobaveně zajiskřilo.

"Jak bych jen mohl?" zeptal se jí lehce, dokončil zavazování černého motýlka a otočil se k ní, ústa roztáhnutá do šakalího úsměvu, "Když si si to tak užívala."

"Cože?"

"Nikdy bych nečekal, že budeš mít tak sprostou mysl, má malá čarodějko," řekl jí a smích se mu promítal do tónu - Wanda si všimla, že jeho hlas byl vždycky o něco vyšší, když se snažil nesmát - něco, co Wanda normálně považovala za roztomilé, ale nyní pouze ztuhla v pohybu a zvedla k němu zhrozený pohled. Na krátký moment myslela, že se jí srdce zastavilo a ona si nebyla jistá, jestli se kdy znovu rozběhlo.

Nechtěl snad říci, že...

"I když pokud chceš znát pravdu: kdyby na to doopravdy došlo, byl bych s tebou mnohem jemnější než to."

Wanda si tak přála, aby špatně přeslechla. Aby mu špatně pozorumněla, aby to byl jen výplod její stále ospalé mysli, ale jiskry v jeho modrých očí jí ujišťovaly, že to myslí skutečně vážně, že se tohle doopravdy děje. Loki byl nakonec telepat stejně jako ona, už jednou jí to dokázal, neměl by sebemenší problém vstoupit jí do mysli ve spánku, když byla nejméně chráněna.

Mohla cítit jak se jí barva vytrácí z obličeje a Lokiho úsměv se rozšiřuje, jako by si užíval její tichou hrůzu, jak jí pomalu docházela celá situace.

Kdysi dávno měla strach, že jí ve spánku podřízne hrdlo. Nyní si přála, aby udělal raději to.

"Jak..." začala nejdříve slabě, ale dech se jí zrychloval, v očích rudé plameny, dokud už prakticky nevrčela, "Jak so dovoluješ-"

"Sténala jsi mé jméno ze spaní," přerušil jí a ona nenáviděla, jak strašně si to užíval. Tato informace jí donutila zase jednou ztuhnout na místě a stud naplnil její tváře, zarudlé horkem. Cítila se zrazena vlastním tělem, vlastní myslí. Loki rozhodil rukama a hlava mu klesla na stranu, "Nemůžeš mě vinit, že jsem byl zvědavý."

Wanda ho sotva mohla slyšet přes svůj rychlý dech. V duchu zaklela. Jednou. Jednou v životě se jí zdá sprostý sen a musí to být zrovna, když je její společník telepat. Zneužil jejího šoku, aby přistoupil blíže a palcem jí přejel po líčku.

"Už ti někdo řekl, že ti frustrace sluší?"

To ji probudilo. Prudce ho odstrčila a o pár kroků couvla. Rukama si setřásla neexistující smítka prachu z róby, ve snaze se upravit a nabýt alespoň trochu své staré hrdosti. Byla Wanda Maximovová u všech svatých. Ničitelka kamene nekonečna a nejmocnější Avenger - ne nějaká malá holka, kterou rozhodí každá trapnější chvilka.

"Byl to jen stupidní sen," řekla Lokimu chladně.

"Takže ne jeden z tvých věštících snů?"

"Ne, rozhodně ne," odsekla a nespokojeně si ho prohlédla od hlavy až k patě, zuby pevně stisknuté a čelist zataženou, "Navíc jsem si jistá, že představa daleko převyšuje realitu."

Lokiho tvář potemněla, úsměv mu zmizel ze rtů a nahradil ho chlad. Pryč byl jeho posměšek, jeho pobavení. Musela udeřit někam kam to bolí. A v tu chvíli za to byla ráda. Pokusila se kolem něj projít, ale on jí chytil za lokat a prudce si ji přitáhl k sobě, až se dotýkali hrudníky. Překvapena tím gestem, zamrkala.

"Nemluv o věcech o kterých nic nevíš," varoval jí, ale jeho hlas byl překvapivě klidný na to, jak studené byly oči. Přiklonil se blíže a několik černých vlasů mu přepadlo do obličeje. Jeho ústa se roztáhla do úšklebku, nebezpečného, který postrádal všechnu svojí starou pohodlnost. Byl to úsměv dravce, ne prince. Svá další slova vyřkl skoro jako slib: "Ještě bych tě musel přesvědčit o opaku."

Wanda nemohla dýchat. A on jí ani nedal příležitost. Sevřel její ruku ještě silněji a zvedl ji výše, že byla nucena balancovat na špičkách. Volnou rukou jí zajel do vlasů.

"Protože, kdybych to byl doopravdy já," jeho oči ještě chvíli zkoumaly její tvář, než klesly k její paži. Uvolnil svůj stisk a dlaň mu pomalu putovaly níže, k jejímu zápěstí, "vzal bych tě za ruku, asi takhle," Loki propletl jeho prsty s těmi jejími, což jí donutilo trhavě se nadechnout. Bylo to jako by ji začaroval, kdy na krátký okamžik se nemohla hnout, nemohla myslet, zcela mu vydaná na milost.

"...přivedl tě do kolen a nechal tě si to nejdříve zasloužit," šeptl jí do vlasů a jeho horký dech na tváři poslal mrazivý impusl napříč jejími rameny. Nemohla dýchat, pouze srdce jí bilo jak o závod. Prstem jí přejel po dolním rtu, v očích cosi temného, "Jsem si jistý, že tyhle rty by vypadaly tak půvabně v mém klíně, odřené, zneužité a plné- ty rudé oči zakalené potěšením a touhou, vlasy rozcuchané a obtočené na mých prstech, kůže mezi nohama zrůžovělá a pohmožděná od vší mé péče..." Majetnicky jí prohrábl vlasy.

"Bral bych si tě kousek po kousku, nejdříve ústa, potom klín a až bych byl hotov, převrátil bych tě na záda a vzal si tě způsobem, kterým si ještě nikdo nedovolil," Loki se přiklonil blíže, jako by ji chtěl políbit, jeho slova vibrující jí na rtech. V krku jí vyschlo, div nepolkla. Bylo to příšerné a zvrácené, ale v tu danou chvíli byla z té představy stejně nadšená, jako vyděšená, "A neztišil bych tě ani na vteřinu. Ne, chtěl bych slyšet tvůj každý stén, každé zasyčení, každou slabiku, která se ti vydere z hrdla. Donutil bych tě křičet mé jméno."

S tím se odtáhl, zvedl hlavu a naposledy si jí z vrchu prohlédl, než se mu úsměv znovu vrátil do rysů, "Možná bych o tom měl začít snít já."

Wanda se otřásla. Nechápala jak jí může být naráz taková zima a takové horko. Donutila se odkašlat si, vytrhnout se mu a odvrátit se od něj. Nepočítala však s tím, jak slabé jsou její nohy bez jeho podpory, klopýtla a musela se podržet o rám postele za sebou. Potřásla vlasy, aby to zakryla a snažila se ignorovat úsměv na jeho tváři.

"Vím o co se snažíš," řekla mu, zvláštní chrapot v jejím hlase, který způsoboval, že si sama nevěřila, "Nefunguje to."

"Ale funguje," popíchl jí Loki, který se vrátil do své původní pózy boha neplechy. Zamýšlivě natočil hlavu na stranu, "Musím ale říci, že jsi samá překvapení, Maximovová. Nikdy bych tě netipoval na někoho kdo by byl do svazování-"

Každý alespoň vzdáleně ostrý předmět se pod silou Wandiny magie zvedl a vystřelil směrem k jeho zatracenému samolibému obličeji, zastavujíc se jen pár centimetrů od jeho kůže. Stanula před ním, její tvář studená jako kus ledu, ruka zvednutá před sebou, kdykoliv připravena ho rozdrtit na kusy.

"Svá další slova važ velmi opatrně," varovala ho a leckoho by ten pohled vyděsil k smrti. Loki se ale pouze pobaveně uchechtl a hrdě zvedl hlavu.

"Dnes večer máme- tedy mám setkání s naším drahým překupníkem."

"Cože?" Wandiny ruce klesly a s nimi I všechny poletující předměty. Zmateně se na něj podívala, "Jak? Kdy-"

"Zatímco ty jsi si... užívala, já jsem si byl popovídat s jednou velice příjemnou sekretářkou," daroval jí šakalí úsměv a rozhodil rukama, "Proto ten oblek."

Wanda ho přejela pohledem a nějaká její část se ho chtěla zeptat, jak se mu to tak snadno podařilo, ale vlivem jejich předchozí konverzace měla pocit, že ani nechce znát odpověď na tuhle otázku. S mírným odkašláním se mu tedy rozhodla věřit.

"Kdy?"

"Dnes večer v osm," pokynul jí klidně, upravujíc si rukávy, "Ale je to pánský klub Maximovová. Obávám se, že v tomhle případě mne nebudeš moci následovat."

"To nech na mě," zkřížila ruce na prsou a poprvé za celé ráno se na něj alespoň trochu usmála. V očích se jí rošťácky zajiskřilo, "Nejsi tu jediný, kdo má své triky."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Přiznávám, dnes jsem neměla původně v plánu vydávat - tohle je jedna z mála kapitol, které jsem neměla předepsané a v pátek jsem měla narozeniny, takže jsme celý víkend oslavovali. Nakonec jsem si ale trochu toho času našla a přináším vám zatím tu nejlechtivější kapitolu v celé téhle knize. ( přiznávám, že ten začátek byl docela podvod, ale ještě se vyplatí ) Ale... doufám, že jste si ji užili ( a že jsem nezpůsobila příliš infakrtů ). Teď podobných scén bude více, ale být vámi bych si to užila, protože potom už bude jenom trauma.

S láskou Pavla.