╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XXXIII. THE FAULT IN OUR STARS

"TO BYLO ÚŽASNÉ," zaslechla za sebou Lokiho říci a povzdech se jí dral na ústa. Wanda stála na balkóně jejich hotelového apartmánu, lokty se opírala o kovové zábradlí, pohled upřený na ulici pod ní. Byla stále pouze v tenké róbě, vítr se jí opíral do zrzavých vlasů, které teprve schly. Nebylo teplo a husí kůže jí křižovala ramena, ale ona to ignorovala. Naopak se do toho chladu opřela silněji, jako by trochu utrpení bylo přesně to, co nyní potřebovala. Prsty pokryté obvazy si mnula mezi sebou. Stále mohla svá zranění cítit, jak nikdy neodcházející tik.

"Loki, teď doopravdy nemám náladu na tvé posměšky," řekla bohu neplechy a promnula si čelo.

"Myslím to vážně," Loki stanul vedle ní a i jeho pohled putoval po ulici. Nemohli tu zůstat dlouho - nebylo to pro ně bezpečné. Wanda by si ráda myslela, že Hayward Furymu o jejím zásahu nepoví, ale to bylo naivní přání. Bylo jen otázkou času, než její tvář zaplaví všechny zprávy. Zrádce, zločinec, uprchlík.

Všechno se to dělo znovu.

"O předvídání budoucnosti něco vím-"

"Víš je to i tvoje vina," přerušila ho Wanda dříve, než stihl pokračovat a byla hrdá, že i pod jeho úpšnlivým pohledem si její hlas udržel stejný smířlivý tón. Nepodívala se na něj. Věděla, že její myšlenky jsou kruté, bolest na jejím jazyku sobecká a trpká, "Nikdy jsem ti nevyčítala celou tu věc s Thanosem - vím jaké to je být něčí zbraní..." zastrčila si neposedný vlas za ucho a konečně v sobě našla odvahu otočit se k němu, "Ale nikdy ti neodpustím, že jsi zachránil Thora."

Překvapení se mihlo v jeho očích a všechna chytrá slova mu sklouzla ze rtů. Nedivila se mu. Ona sama nemohla uvěřit, že to doopravdy říká. Ještě nikdy nevyslovila tahle slova nahlas, ani před Bartonem, nebo před svým odrazem v zrcadle.

"Je to hloupé, já vím," potřásla hnědými vlasy, "A je to sobecké a všechno, ale... copak to nevidíš? Toho dne jsme dostali oba stejnou volbu: přijít o milovaného, nebo nechat Thanose vyhrát."

Na krátký moment opět klečela v té trávě, Thanose se tyčil nad ní a mohla cítit jak život pomalu vyprchává z Visionova těla. Zavrtěla hlavou, aby echo té tragédie zahnala.

"A není to fér - a udělal jsi co bych udělala já: zvolil si si svého bratra. Ale protože si to udělal, sebral si tu možnost mě," Wanda zavřela oči, jako by tím mohla zakrýt slzy stékající jí po tvářích. Dýchala stále klidně, chlad jí zbarvujíc tváře do růžova a nehty zarývala do kovového zábradlí. Pouze její hlas zůstal stejný, příliš zvyklý na to dusit všechnu tu bolest vevnitř. Polkla, "Není to fér."

"Sám si to řekl," donutila se otevřít oči a podívat se na něj. Tvář boha neplechy byla prázdná, ale pro jednou si nemyslela, že se jedná o masku, "Jsi bůh. Pokud ty nejsi schopen udělat to správné rozhodnutí, jak mám já?" trhavě se nadechla, "Jen malá bezvíznamná smrtelnice, jen smítko ve větru, jen člověk - jak mám já na sobě nást tíhu celého vesmíru, když to ani ty nezvládneš?!"

"Zatratila byste nás všechny?" zeptal se jí Strange předtím, než ho vykázala, "Kdyby to znamenalo zachránit sebe?"

Wanda se od Lokiho odvrátila a setřela si slzy ze tváře. Později se prokleje že za posledních několik hodin brečela více než za celé týdny, ale nyní se odmítala nechat vykolejit vlastními myšlenkami. Už ji nebavilo se kontrolovat, předstírat. Byla unavená.

"Wando..." začal Loki a Wanda si nemyslela, že kdy někdo řekl její jméno s takovou jemností. Nenáviděla to. Zadrhávalo jí to dech, což bylo přesně to, čemu se snažila zabránit. Bůh neplechy přistoupil blíže a odhrnul jí vlasy z ramena, aby jí lépe viděl do tváře, "Co přesně si viděla v budoucnu?"

Nějakým způsobem jí ta otázka nepřekvapila. A co bylo ještě podivnější, pro jednou řekla pravdu.

"Viděla jsem se umřít," pověděla mu, její narudlé oči vpíjející se do jeho světle modrých, "A tvá tvář byla to poslední, co jsem viděla před smrtí."

Bůh neplechy se mírně zamračil.

"Protože jsem tě zabil, nebo-"

"Naopak. Snažil jsi se mě zachránit," znělo to tak banálně, až se jí chtělo smát. Očekávala od něj mnoho reakcí - že jí neuvěří, že se na ni oboří, že ho jen využívá, nebo že se jí doopravdy vysměje. Nic z toho se nestalo. Jeho tvář zůstala chladná a když se přiklonil blíže k ní, mohla cítit jak mu srdce bije rychle v hrudi.

"A podařilo se mi to?"

"To nevím."

Zůstali na sebě dlouze hledět, ticho mezi nimi přerušované pouze provozem na hlavní třídě. Poté se od ní odtáhl, povzdechl si a sklopil hlavu, až by se Wanda i cítila vinně. Prsty netrpělivě poklepal na povrch zábradlí, "To vysvětluje spoustu věcí."

Wanda tiše zaklela a odvrátila se. Odtáhla se od zábradlí a stáhla si rukávy róby níže, stejně tak jako vždycky, když byla nervózní. Odkašlala si, jako by tím mohla přetrhnout napjatou atmosféru, "Jsem unavená, půjdu si lehnout."

"Nikdy si mi neřekla, jak ta kniha skončí," zastavil ji na prahu jejich pokoje zničeho nic. Wanda se k němu nechápavě obrátila a nalezla jeho oči, jak jí studují, jako by její kůže snad zářila. Jednou rukou se stále opíral o zábradlí, "ta s tím lordem. Nikdy si mi neřekla, jak dopadne. Koho si vybere: Lorda, nebo malíře?"

Wanda se dlouze nadechla a spustila ruce podél těla.

"Ani jednoho," řekla nakonec, "Dorian malíře zabije a lorda Henryho opustí žena a on si to po zbytek života vyčítá. Hlavní hrdina na konci umírá, protože už nemůže unést to kým se stal."

"Takže kdo vyhraje?"

"Nikdo," prohodila, ruku položenou na klice skleněných dveří. V dálce zapadalo slunce a zbarvovalo balkón mezi nimi do oranžova. Loki se prakticky topil ve zlatu, svatozář slunce kolem jeho tváře. Vypadal tak jak jen jedna z jeho iluzí, jako kdyby se po něm natáhla, rozpadl by se jí pod rukama. Možná proto je stáhla blíže k sobě, "Některé příběhy nejsou o vyhrávání."

ZRZAVÉ PRAMENY WANDINÝCH VLASů DOPADLY NA UŽ TAK ŠPINAVOU PODLAHU. Wanda se skláněla nad zrcadlem v kabince pro tělesně postižené, v jedné ruce Lokiho dýku, zatímco druhou se snažila neposedné vlny alespoň trochu uspořádat. Nebylo to ideální v žádném směru, ruce se jí stále mírně třásly vlivem spálenin a čas od času si musela pomáhat magií, ale bylo to to nejlepší, co mohla udělat v dané situaci.

S.W.O.R.D. Sice ještě z nějakého důvodu na ni nevyhlásil celosvětové pátrání, ale to neznamenalo, že tam někde už nevisí její zatykač. Wanda měla za to, že se Fury chce spíše vyhnout vyvolání paniky, než že by jí nechal jít. A co se týče Haywarda... Wanda o něm nechtěla přemýšlet. Ať už o něm, nebo o té věci v jeho hlavě.

Co bylo důležitější: věděli, že jsou tady v Praze a nejspíše budou vědět i že se budou pokoušet zmizet. Lokimu stačil jediný magický trik, to ona nechtěla svoji tvář skrývat za iluzí. Tak udělala to, co by na jejím místě udělala Natasha. Změnila to nejikoničtější na ní - její dlouhé zrzavé vlasy. Za normálních okolností by je i obarvila, ale neměla při sobě žádnou barvu a byla si zcela jistá, že přetahovat je bělidlem už v tak omezeném prostoru kabinky záchodu by skončil naprosto katastrofálně. A ona s těmi vlasy bude muset ještě chodit po světě.

Však ony zrzavé prameny časem odrostou. Řekla si a prohlédla si vlastní obraz v zrcadle. Bylo to daleko od dokonalého, ale vzhledem k tomu, že neměla čas na skutečného holiče, nedopadlo to ani zas tak špatně. Wanda si nemyslela, že kdy měla takhle krátké vlasy od chvíle, kdy v sirotčinci dostala vši, ale byla to příjemná změna. Vzhledem k okolnostem.

Wandiny rty byly rudé od rtěnky, kterou si rychle nanesla ještě v hotelu, kruhy pod očima skryté make upem. Rudé oční stíny byly možná až příliš netradiční volbou, ale alespoň vypadala méně mrtvá. Vlastně by v sobě uprchlici nikdy nepoznala.

"Maximovová," zaklepal na dveře Loki a Wandě neušlo, že se vrátil zpět k oslovování jí příjmením. Jeho hlas byl také o něco vyšší než normálně, znělý a sladký jako otrávené víno, "Musíme jít."

Wanda v rychlosti přejela pohledem své okolí, rudé nitky její magie pochytaly spadlé zrzavé prameny a přenesly je do nedalekého koše. Zkontrolovala, že žádný z nich neulpěl na jejím oblečením a setřásla si smítka z rudého kabátu. Ruce obalené obvazem si zastrčila do kapes a s povzdechem vyšla ven.

Pohled jí padl na tu, kterou Wanda láskyplně přesdívala lady Loki. Bůh neplechy se rozhodl, že nejjednodušší způsob, jak se vyhnout podezření nebylo jen změnit barvu vlasů, ale také i celé tělo. Tak i kdyby omylem na někoho narazili, nikdy by si neudělal to spojení. Bylo to přeci nemožné, že?

Černovláska se opírala bokem o zeď vedle ní, krátké černé vlasy stažené do roztomilého drdolu, ze kterých jí viselo několik zlatých řetízků, které musely být součástí oblečení. Wanda si stále nebyla jistá, jak celá tahle jeho magie fungovala, protože když se natáhla, její ruka neprošla skrz látku Lokiho zelené košile, takže to nebyla iluze, ale skutečná látka to také nebyla.

Wanda cítila jak Loki přejela pohledem její nový vzhled. Přiklonila se blíže, aby si na prst natočila jeden z jejích nyní krátkých zrzavých vlasů a hlava jí klesla na stranu, "Není to špatné."

Takže mě neshledáváš atraktivní? Připomínaly jí myšlenky její vlastní slova. A jeho odpověď. Ale ano. Na smrtelnici.

Wanda se od ní odtáhla a odkašlala si. Pravdou bylo, že napůl očekávala, že když se dnes ráno probudí, už bude pryč. Po tom co mu minulé noci řekla, vůbec by se tomu nedivila. Nedokázala si představit, co by udělala ona, kdyby za ní někdo přišel s podobnou pravdou. Vždycky chtěl sice vědět pravdu, proč s ním doopravdy cestuje, ale něco v jeho pohledu toho večera jí říkalo, že by to raději nevěděl.

A přesto tu nyní před ní Loki stála, tvář chladná, ale přítomná.

"Stanice je tudy," protáhla se kolem ní, horko ve tváři.

"PODLE ZÁZANMŮ S.W.O.R.D.U SE FLORIAN BERN NEJČASTĚJI ZDRŽUJE V PÁNSKÉMU KLUBU U TISÍCE ZÁPADŮ," řekla Wanda, zády zase jednou opřená a sklo okna v jejich vlakovém kupé. Jednu nohu měla ledabile opřenou o volnou sedačku vedle, zatímco druhou nechala spuštěnou dolů z lavice. V jedné ruce třímala svůj telefont, zatímco tou druhou si pohrávala s krátkými zrazvými prameny. Byly něco na co si musela ještě zvykat, "Pokud máme mít šanci ho kdy zastihnout a klíč od něj koupit, tak tam-"

"Připomeň mi, proč ho prostě neukradneme?" ozvala se Loki, bez toho aniž by k ní zvedla hlavu od své práce. Bohyně někde ve Wandině tažce vyhraba černý lak na nehty a nyní si jím pečlivě barvila jeden prst za druhým. Wanda se snažila ignorovat jak nepříjemný smrad ozónu, tak skutečnost, že ho bohyně používala jak záminku se na Wandu nedívat. Byla si totiž docela jistá, že si nehty může obarvit prostě nějakým kouzlem.

Wanda se na ni nevěřícně podívala.

"Nakolik by si to Bern zasloužil, nebylo by moudré na sebe přilákat více pozornosti-"

Pravdou bylo, že jí to bylo vlastně jedno. Byly to Furyho peníze, které mínila použít, ne její.

"Na to už je pozdě," zamručela bohyně a hodila jí dnešní výtisk novin, které rozdávaly na nádraží. Wanda odložila na stranu mobil a s nakrčeným obočím stránky otevřela. Hned na první ze straně na ní vyskočil další článek o loupeži v katedrále Sv. Víta. Vlastně, noviny byly událostí plné. Dlouze se nadechla. Wanda se už celé dny neodvažovala zkontrolovat zprávy, nebo sociální sítě ze strachu, že tam nalezne svojí vlastní podobiznu.

Polkla a noviny smotala do nervózní ruličky. Říkala si, že je hloupé takhle se obávat nevyhnutelného - obzvláště, když si to zavinila sama.

"Další důvod, proč si nemůžeme dovolit další pozdvižení," řekla Lokimu a propletla si prsta mezi sebou. Opřela si ruce o koleno a vážně se na ni podívala, "Je jen otázka času, než S.W.O.R.D.u dojde o co nám jde - pokud už se tak nestalo - a půjdou po nás."

Fury už v Praříži věděl, že Loki ukradl klíč - a pokud nyní spolupracoval s S.W.O.R.D.em, určitě rychle zjistí, nejen že je klíčů pět, ale polohu minimálně dalších dvou. A pak se budou jen předhánět, kdo se k jakému dostane dříve.

A ne, že by Wanda neměla ráda malou soutěž, ale do závodu s dvěma nejmocnějšími muži - kdy jeden z nich byl očividně posednutý démonem - se nehnala.

"Musíme to udělat co nejrychleji a nejtišeji."

Bohyně chápavě potřásla hlavou a zvedla si přes tvář své již dokonalé nehty, aby si je prohlédla proti světlu. Jednalo se o to nejvíce pasivně agresivní gesto, které Wanda viděla. Povzdechla si. Zjišťovala, že bylo těžší a těžší začít s ní konverazci od chvíle, co jí řekla na tom balkóně pravdu. Nevraceli se sice k tomu - ani ke Strangovi, ani k celé té patálii se S.W.O.R.D.em, až měla Wanda pocit, jako by to všechno bylo skutečné jen napůl, jako by to byl sen ze kterého se probudila.

Někdy si přála, aby to tak bylo.

"Tam ve S.W.O.R.D.u..." začala opatrně a natočila hlavu na stranu, neoblomná ve svém pohledu, nehledě na to, že jí Loki odmítala věnovat ten svůj, "Když tě chytili- když ses nechala chytit, vyslíchali tě? Řekla jsi jim-"

"Ale jistěže," pousmála se bohyně chaosu, zašroubovala víčko laku a položila ho na stoleček pod oknem. Prohrábla si nádherné černé kadeře, "Řekla jsem jim toho tolik- vlastně mě bylo až težké zastavit. Vždycky jsem měla tolik názorů, když přijde na lidskou rasu-"

"Všimla jsem si," potřásla zrzavými vlasy Wanda, vědoma si toho, že si z ní jen střílí. Doufala alespoň že v tomhle nelahala - na druhou stranu, tohle byla Loki. Travalo jí roky dostat z ní jednu kloudnou informaci a to měli být spojenci. Ta by nemluvila, ani kdyby ji natahovali na skřipec.

"Bylo by děsivé, kdyby ne," ušklíbla se na oplátku Loki. Mírně přivřela oči a Wanda mohla skoro cítit jak jí v hlavě rotují kolečka myšlenek.

"Omlouvám se za svoji přímost," po chvíli se přiklonila blíže k Wandě, v očích lesk, který nedokázala čarodějka rozpoznat - a nevěděla, jestli by vůbec chtěla, "Ale... pánský klub? Tam odkud já pocházím to znamená..."

"Nevěstinec, ano," doplnila za ni Wanda, dříve než mohla Loki přijít na nějaké barvitější označení. Hlasitě si povzdechla a promnula si kořen nosu. Podle pobaveného úsměvu, který jí bohyně darovala měla pocit, jako kdyby seděla v kupé s tříletým, "Není tomu vždycky tak - ale ano, v tomhle případě to znamená přesně tohle."

"V tom případě..." Loki se pobaveně opřela do čalounění své židle, "Tohle bude skutečně zajímavé setkání."

Wandin úšklebek se prohloubil, div neprotočila očima. Než však stihla prohlásit cokoliv trefného, její pozornost zaujaly přicházející hlasy. Stuhla na místě a automaticky se po nich natáhla myslí. Nemálo vyděšená zjistila, že hledí na mysli hned dvou S.W.O.R.D.ových vojáků.

Wanda byla cvičený Avenger, ale přesto na krátký moment přestala dýchat. Mohla prakticky cítit, jak se jí barva vytratila z tváře. Byly tady. Byly tady ve vlaku a pátrali po ní. V dálce k ní doznívalo bouchání dveří, jak dvojice mužů prolízala jednotlivá kupé, vždy stejná otázka na jazyku. Wanda polkla, její srdce hrajíc závody s jejíma myšlenkama.

I Loki si musela všimnout, že se něco děje, protože se na svém místa narovnala, "Copak?"

"Prohlédávají vlak," vysvětlila v rychlosti a automaticky se vytáhla do stoje. Pohled jí panicky utíkal po místnosti. Nebylo se tu kam schovat, nemohla vyklouznout z kupé a zmizet ve vlaku, ne když už byly takhle blízko.

"Cože?"

Wanda mohla slyšet těžké kroky vojáků. Neměla dost času. Pohled jí padl na Loki.

Než stihla zaprotestovat, Wanda se v rychlosti posadila vedle ní, zády ke dveřím. Když už byly hlasy jen na dosah ruky vzala hlavu bohyně do dlaní a přitáhla si blíže. Jednu nohu propletla s tou její, aby se mohla dostat ještě blíže a dříve než si dovolila váhat - ji políbila.

Víčka jí klesla, takže nemohla vidět Lokiin překvapený pohled a přes rychle bijící srdce sotva mohla slyšet jak se dveře do kupé otevřely. Naléhavě zajela bohyni rukou do vlasů.

Loki musela pochopit, protože Wanda ucítila její tenké prsty v zadu na krku. Bohyně se opřela se do polibku tak silně, až jím sebrala Wandě všechen dech. Její stisk na Lokiině čelisti posílil. Bohyně neplechy chutnala jako medové víno, jak ten nejsladší z jedů a jako něco špatného, hříšného.

Wanda se jí nemohla nabažit.

Jen koutkem oka vnímala jak se agenti překvapeně zastavili na vchodu do kupé. Byli připraveni tam vtrhnout a srazit dva čaroděje k zemi, ne přistihnout pár ve vášnivém obětí.

"Promiňte..." začal první, ale slova se mu rozpustila na ústech. Z tohohle úhlu nemohli vidět Wandě do tváře, ne přes krátké zrzavé vlasy a Lokiho tvář byla možná podobná, však nádherná černovláska s neshodovala s popisem děsivého boha neplechy.

Wanda mohla cítit jejich pohledy, ale nikdy bohyni nepřestala líbat. Loki jí volnou rukou objala pas, její prsty pohrávající si s volánky červené sukně. Sotva ale měla Wanda čas kontrolovat jejich pohyb, když bohynin jazyk zkoumal každou část jejích úst. Černé vlasy byly jemné mezi jejími prsty, jako samet, do kterého by se chtěla zamotat.

Byla to jen hra, ale přesto způsob jakým ji Loki držela- jako by ji nikdy už nechtěla pustit.

"Nenechte se rušit," vydechl konečně druhý z agentů a pomalu zavřel dveře kupé. Vzal za rameno svého společníka, jeho tvář rudá až pod maskou a táhl ho pryč. Brzy zmizeli za okrajem.

Wanda konečně přerušila kontakt, její ztracené nádechy rychlé. Nedokázal uvěřit, že to doopravdy fungovalo. Ruka jí klesl podél těla a vypletla prsty z Lokiiných vlasů. Otevřela oči a několikrát zamrkala, aby zostřila na krk bohyně neplechy.

"Víš že jsi jim mohla prostě vymazat paměť, že?"

Ve Wandě by se krve nedořezalo. Prudce zvedla k bohyni hlavu a našla Loki jak na ní shlíží z vrchu. Pobavený úsměv jí tančil na těch dokonalých rtech, které byly ještě před chvílí tak žádostivé. Polkla. Měla pravdu. Netušila, proč bylo tohle první co jí napadlo - snad to bylo něco, co ji učila Natasha? Že líbání dělá lidi nepohodlné? Ona a Steve se takhle vyhýbali nechtěné pozornosti v jednom kuse.

Bohyně jí odstrčila zrzavé vlasy na stranu a Wandě neušlo, že její ruka sedí stále na Wandině pasu.

Než stihla Wanda odpovědět, rysy bohyně se proměnily. Hrudník se propadl, ramena zvětšila, čelist ztvrdla. Sotva stihla zalapat po dechu, než lady Loki zmizela a ona se nalezla sedět na klíně přesně toho boha neplechy, po kterém všichni tak zoufale pátrali. Překvapeně zamrakala a automaticky se odtáhla, ale to už byla jeho tvář opět blízko té její.

"To skutečně tak zoufale toužíš mě políbit?"

"Ne, já-," zavrtěla okamžitě hlavou, srdce až v krku, "Tohle bylo první co mě napadlo-"

"To ale není poprvé, že? Už jsi mě jednou políbila," zavrněl pobaveně Loki a palcem jí přejel po dolním rtu. Wanda se napnula pod jeho dotekem a ani si neuvědomila že mu zatíná ruce do hrudi. Věděla, že by měla něco říci, zpochybnit to, ale bylo těžké se soustředit na vlastní slova, když byla jeho tvář jen pár centimetrů od ní, jeho dech horký na její tváři.

"Já-" začala, ale nedořekla protože jí umlčel polibkem. Tentokrát to byly jeho prsty kdo jí zajely do vlasů a donutily zaklonit hlavu tak až se musela opřít o čalounění. Druhá ruka, stále na jejím pase mu sklouzla o něco výše, na úroveň lemu její sukně. Hravě po něm přejel, ale pod ní se nevydal. Její rty mu asi nejspíše stačily.

Polibky boha neplechy byly hladové, jako by jí chtěly pohltit celou. Braly si a braly, plné jeho obvyklého posměšku a horka, až bylo příliš jednoduché se do nich ponořit.

Když se odtáhl a stisk v jejích vlasech povolil, Wanda byla stále bez dechu. Takhle blízko mohla cítit každý pohyb jeho svalů a každý nádech, jak mu magie divoce víří v žilách. Mráz jí přejel po zádech, když si uvědomila, že on nejspíše cítí u ní to samé.

"Splňuje to tvoje očekávání, smrtelnice?" Popíchl jí pobaveně, očividně zcela potěšen sám sebou.

"Proč- proč jsi to-" polkla těžce. Loki sevřel její čelist v prstech a donutil ji k němu zvednout hlavu. Její hnědé oči se setkaly s těmi modrými, však chlad nebylo to co svíralo její hruď. Vlastně naopak. Nikdy by to nepřiznala, ale bylo to dlouho, co její hruď naposledy hořela tímto způsobem.

"Protože jsem chtěl vědět jestli mě necháš," usmál se na ni a palcem jí pohladil po tváři. To ji probudilo. Prudce vystřelila do stoje, až nyní si uvědomujíc svoji kompromitující pozici a lehce nemotorně se vymotala z jeho rukou. Její tvář zrudla a výjimečně to nebylo hněvem, nebo vlastní magií. Možná přehnaně panicky se posadila na své původní místo, co nejdále od něj a nohy si přitáhla blíže k tělu.

Loki její počínání sledoval s neskrývaným pobavením. Už se na něj nepodívala.

"Měl by si se zase změnit zpátky, než tě někdo pozná," řekla mu a polkla, líčka v jednom ohni.

U všech bohů - co to dělala?

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Tahle kapitola měla být původně kratší- ale chtěla jse vidět vaši reakci. XD Chtěli jste pořádnou pusu? Tak tady ji máte! A rovnou s dvěma verzemi Lokiho naráz! Haha. No, nebud lhát, Wanda měla dívčí crush na Lady Loki od samého začátku, ale... také se Loki konečně dozvěděl pravdu. Další důvod, proč jsem potřebovala tuhle kapitolu trochu povznést.

S láskou Pavla.