╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XXII. Magic Calls for a Magic

LOKI TASIL DÝKY, ALE STRANGE BYL RYCHLEJŠÍ. V rychlosti překonal vzdálenost mezi ním a bohem, zlaté kruhy mu tančily kolem zápěstí jako svatozář. Jeho plášť mu sletěl z ramen, chytil boha neplechy za paže a srazil ho ke zdi tak silně, až měla Wanda pocit, že se i budova zatřásla. Loki zasípal a jeho oči pohltil zelený oheň, ale to už měl čaroděj ruku kolem jeho krku a svíral ho pevně. I Strangovi oči byly plné hněvu, které u něj zatím neviděla. Byl otrávený a odsekával, ale nikdy předtím ho neviděla na nikoho cenit zuby.

"Co. Jsi. Udělal?!" zavrčel a Wanda přemýšlela jestli je tu nějaká minulost o, které by měla vědět. Všechen klid a pohodlí z tváře boha neplechy vytrhalo a pohled který muži daroval jí prozrazoval, že pokud něco neudělá, tak ho roztrhá na kusy.

"Dej ty špinavé pracky pryč," varoval ho stejným tónem a přehodil si dýku v ruce. Ostří se zalesklo a Wanda se rozhodla, že to bylo přesně tolik vrčení, kolik byla schopna tolerovat. Dlaně jí stále mírně svědily, ale to nebylo nic oproti bolesti, kterou cítila předtím. Rudé nitky její magie zachytily Lokiho dýku předtím, než mohla zasáhnout cíl.

"To by stačilo!" rozkázala a ve stejnou chvíli uchopila i Strange a proti jeho vůli ho poslala na druhou stranu místnosti. Čaroděj to nečekal a nějaká část jí si užila ten dutý zvuk, který vydal při dopadu. Jeho kouzelný plášť mu sklouzl z ramen a vystřelil směrem k ní. Místo toho aby jí ale ublížil, příjemně jí sevřel v náručí a zůstal za ní vlát, i když zvedla ruku oproti jeho majitely.

"Zrádce," slyšela Strange tiše zaklít vůči kusu oblečení a plášť s trochou představivosti vypadal skoro až ublíženě. Ignorovala to a místo toho si nespokojeně prohlédla obě muže. Loki si nespokojeně promnul krk a odněkud vytáhl další ostří. Než jím však stihl mrštit po nepříteli, Wanda stanula mezi nimi.

"Strangi, co to má znamenat?"

"Mohl bych se ptát na totéž," vydechl Strange, upravil si vlasy a za pomocí zdi se vytáhl do stoje. Setřásl si smítka prachu z oblečení a Wandu napadlo, jestli vůbec někdy svůj čarodějnický úbor převléká, nebo ne. Nepamatovala si, že by ho snad kdy viděla v čemkoliv jiném. Doktor udělal krok směrem k Lokimu, ale zastavila ho rudé energie mezi jejími prsty a varovný lesk v jejích očích. Pokynul směrem k její dlani, "Co se vám stalo?" potom se obrátil směrem k Lokimu, "Co jsi-"

"To on mi je pomohl ošetřit," přerušila ho, "Ale to by jste už věděl, kdyby jste se nejdříve zeptal a potom útočil."

Ruce jí klesly podél těla a magie vyprchala ze vzduchu kolem ní. Pohled který jim však oběma darovala byl tak ostrý, že donutil i boha neplechy zůstat na místě. Zkřížila ruce na prsou a nespokojeně se na Strange podívala.

"Co přesně byl váš plán?" zeptala se ho chladně a okraje kouzelného pláště napodobovaly mimiku jejího obličeje. Za normálních okolností by to považovala za roztomilé, nebo k pokukání, ale nyní měla daleko do smíchu. Hlasitě si povzdechla. Tohle bylo přesně tomu, čemu se chtěla vyhnout, ale hádala, že nebylo nazbyt, "Vtrhnout sem a co? Zabít ho, odvést ho - hned po tom, co se mi ho podařilo dostat ven?!"

Loki nevypadal rád, že se o něm mluví, jako by tam ani nestál, ale Wanda ho ignorovala.

"Tuhle konverzaci už jsme měli," řekl jí Strange a hrdě se narovnal, "jako ochránce země je mou povinností-"

"Věděl jste že je Loki na zemi od samého začátku, ale až dosud jste se neodhodlala udělat krok," připomněla mu ostře, "Proč tak najednou?"

Strange polkl, "Jak jsem řekl: překročil hranici-"

"Ale Strangi, nepředstírejte že vám na mě záleží," odbila ho frustrovaně. Tohle nebylo o ní, nebyla dívkou v nesnází, která by potřebovala zachránit, Loki neovládal její myšlenky o nic více, než kdokoliv jiný, "Ani mě neznáte."

"Takže to uděláme takhle," nespokojeně si je oba změřila. Pokud chtěli, aby se k nim chovala jako k dětem, tak klidně. Ušklíbla se. Tento tón nepoužila od chvíle, co Pietro umřel. Unaveně si promnula spánky, "Vy dva si tady teď sednete a já si půjdu dát sprchu. A jestli tady bude až se vrátím jen  o jednoho čaroděje méně, tak někdo přijde o končetinu."

Možná za to mohl plášť na jejích ramenou, magie v jejích žilách, nebo přísnost v pohledu, ale nikdo z nich si nedovolil odporovat.

BYLA TO TA DĚTINŠTĚJŠÍ ČÁST JÍ, KTERÉ JÍ DONUTILA ČAS STRÁVENÝ V KOUPELNĚ ÚMYSLNĚ PROTAHOVAT. Jen ať si užijí to trapné ticho, tu napjatou atmosféru. A možná to nebyl nejlepší způsob, jak se vypořádat se situací - ale cítila se na hraně. Magie jí bublala pod kůží, hrozíc že prorazí na povrch. Měla strach, že kdyby se s tímhle vším měla vypořádat nyní, někomu by ublížila. Strangovi v tom lepším případě.

A vlasy měla mastné, končetiny unavené, oblečení propocené a vlastní kůže jí začínala být nepříjemná. Nic oproti tomu, jak se jí žilo v Sokovii, ale potřebovala si pročistit jak tělo, tak mysl. Horké pramínky vody jí stékaly po tváři a ona ten moment využila k tomu, aby si hlasitě povzdechla a nechala svoje čelo klesnout na skleněnou stěnu sprchy. Pomalu ale jistě vstřebávala události posledních hodin.

Lokiho zatkl - ne, unesl S.W.O.R.D. a ona ho silou dostala pryč. To, že přitom porušila snad všechny zákony se kterými nikdy nesouhlasila jí bylo jedno - bylo to zvláštní. Potom co se Avengers vrátili k životu všichni se prostě chovali, jako by snad ty proklaté Sokovijské Akordy podepsali.

Wanda se rozhodla, že už je unavená ze skrývání.

Připadala si lehce hloupě, se svými mokrými vlasy a róbě z jemné červené látky, která ukazovala více než by si Wanda přála, ale zahnala ty pochyby dříve než ji mohly znejistit. Byla Wanda Maximovová, byla realita samotná a mohla by před nimi stát nahá a stejně by ji museli poslouchat pro sílu v jejích žilách.

K její menší úlevě, když se vrátila zpět do ložnice, žádná krvavá stopa nesmáčela koberec a nikdo nestál přilepen zády ke zdi. To byl pokrok. Bůh neplechy seděl pohodlně ve svém křesle, nohy složené pod sebou. O koleno měl opřenou knihu a jednou rukou v ní listoval, zatímco v druhé pohodlně točil s jednou ze svých dýk. Vypadal jako že si užívá to, jak si ho Strange nespokojeně měří. Ten i přes její příkaz zůstal stát a nespokojeně přecházel po místnosti sem a tam, ale už nezaútočil.

Jakmile vešla do místnosti ona, oba k ní prudce zvedli pohled.

Nadechla se a donutila se zatvrdit rysy.

"Teď, když jsme se všichni uklidnili," začala a posadila se na křeslo vedle Lokiho. Napadlo ji objednat čaj, ale to byl udělalo tenhle moment ještě o něco trapnější. Takže se místo toho dlouze natáhla po surové části magie v sobě. Nebyla nadšená z toho, že tu ukazuje své nejlepší triky, ale potřebovala silný tah. Mávla rukou a na stolku před nimi se zjevila konvice s již uvařeným čajem a tři hrnky.

Lokiho obočí vyjelo nahoru, zaklapl knihu, po hrnku se natáhl a vypadal mírně znepokojen, když jeho ruka neprošla skrz. I Strange se prudce zastavil v pohybu a zůstal na set hledět.

"Jak jste to-"

"Budete se tu rozvášňovat nad čajovým setem Strangi, nebo se raději posadíte?" přerušila ho. O základech magie se mohli bavit později. Vlastně by to byla jistě zajímavá konverzace, kdyby se před pár minutami ještě nesnažili zabít navzájem. Tentokrát už ji Doktor poslechl. Wanda si nalila čaj a mírně ho upila, "Stále jste mi neřekl, proč tu doopravdy jste."

Složila si ruce do klína, "O všem jste věděl od začátku, ale nikdy se neukázal až do chvíli, kdy mě Loki proklel. A všichni víme, že to nebylo kvůli tomu, že vám na mě záleží, takže jsou tu jen dvě možnosti," Hrdě se na něj podívala. Tohle nakonec nebylo o Lokim. Ne doopravdy, "Buď ze mě máte strach, nebo ode mě něco potřebujete."

Strange se na ní zadíval, jako by ho uhodila.

"To mi skutečně věříte tak málo, po tom-"

"Tony Stark vám věřil a kam ho to dovedlo," odsekla Wanda a její slova provázela ozvěna ticha. Dokonce i Loki se na krátký moment přestal tvářit, jako že si jejich hádku užívá a tvář mu zchladla. Wanda zcela nikdy nechápala jejich vztah. Na jednu stranu se nenáviděli a Stark měl z Lokiho útoku noční můry, ale na tu druhou v sobě nesli prapodivnou vlnu respektu. Pochopení.

Strange se na svém místě narovnal a všechna lehkost mu zmizela z tváře.

"Takže o tomhle to je."

"Je to o tom, že jste se podíval do budoucnosti a zvolil tu ve které jsou všichni mí přátelé pryč," Wanda obdivovala sama sebe za to, jak to jen mohla říci s takovým chladem a unaveným chrapotem ve hlase. Jako by se to stalo už dávno, jako by s tím byla smířená. I když nebyla. Nehledě na to co si říkala, neustále měla před očima všechno co se mohlo odehrát jinak, jak to mohla napravit, kdyby se jen mohla vrátit v čase. Ona ale neměla tu schopnost.

"V 14 miliardách realit, tohle byla ta jediná-"

"Tak jste jich měl prohledat 15," odvětila a nemusela křičet na to, aby se její hlas rozléhal celým pokojem. Ani bůh neplechy si nedovolil prohodit některou ze svých poznámek. Pozornost celé místnosti byla na ní a o to palčivější byla voda hrnoucí se jí do očí. Zakryla ji hněvem. Nemínila tady před nimi brečet. Ne teď, ne nikdy.

"Takže mi odpusťte, pokud ve vás nechovám největší důvěru."

Chvíli bylo ticho, jen koutkem oka Wanda vnímala jak Loki usrkává ze svého hrnku. Strangova tvář se proměnila a pokryl ji zármutek. Jako by právě vytáhla pochyby, které sám dlouho nosil v hrudi. To jí nakonec vždycky šlo - najít největší slabosti, strachy a bolesti lidí kolem ní.

"Mrzí mě co se stalo Visionovi, ale-"

"Nechte si svoji lítost Strangi," předběhla ho dříve než stihl říci něco, za co ho mohla nenávidět. Hrdě k němu zvedla hlavu, "Mám dost své vlastní."

"Jsem spoustu věcí," pokračovala, dokud jen měla jejich pozornost, "vrah, lhář a podvodník. Nikdy - nikdy jsem si ale nelhala o tom, co jsem," v očích se jí rudě zalesklo, "a Loki nikam nejde. Takže přestaňme hrát tyhle hry a řekněte mi, co po mně doopravdy chcete. Ať se můžeme rozejít."

Na krátký okamžik si myslela, že jí bude odporovat. Mohla cítit Lokiho pohled na své tváři, ale zahnala touhu obrátit se k němu. Neměla náladu na jeho úšklebek. Ani Strange z ní nespustil oči, jako by snad na boha neplechy už zapomněl. Nebo jako by věděl, že by dravce nikdy neměl spouštět z očí.

Potom ale povolil.

Hlasitě si povzdechl a na své místě si poposedl.

"Chci vidět, co jste viděla." Strange si stáhl rukavice a nabídl jí své třesoucí ruce. Nemusela se ptát co má na mysli. Když spolu mluvili naposledy přiznala mu, že viděla svoji budoucnost. Bez kamene nekonečna. Dlouze se nadechla, zatímco Loki se nechápavě zamračil, ale očividně nenašel nejlepší způsob jak narušit jejich konverzaci, protože zůstal mlčet.

Wanda si promnula obvázané dlaně. Stále mohla cítit ozvěny spálenin na kůži, ale to byla slabost, kterou odmítala Strangovi odhalit. Ještě by se pak zajímal, jak k těm popáleninám přišla.

Beze strachu si přisedla blíže a spojila jejich dlaně. Zavřela oči a vzpomínky jí proudily spojením. Nesnažila se nic skrývat, nic přikrášlovat, pouze sáhla po těch obrazech, které byly i po týdnech stále tak čerstvé, jako kdyby je poznala včera. Neopomněla chlad, neopomněla žádnou špetku bolesti, nebo zoufalství, které cítila.

Chtěl vědět, co se jí honí hlavou? Tak ona mu to ukáže.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Vražedný týden nekončí, dámy a pánové - naopak je ještě horší - ale mám hned dvě dobré zprávy - za 1. přihlásila jsem se na mezinárodní psací camp a vzali mě ( jéj ), což ale i mimo jiné znamená, že budu psát svoji úplně první knížků zcela v angličtině ( což je obojí děsivé i úžasné ) a upřímně se už nemůžu dočkat. - za 2. podařilo se mi také přihlásit na Q&A s herci a tvůrci WandaVision! Takže, kdyby vás zajímalo, co dělám ve 3:00, 26.05, jsem na online panelu s Elizabeth Olsen. Jéj! 

S láskou Pavla.