╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XX. Train Me for Love

I KDYŽ BY TO WANDA NIKDY V ŽIVOTĚ NEPŘIZNALA, OBČAS SI ŘÍKALA, JAK SE MU VŮBEC PODAŘILO S AVENGERS PROHRÁT. Protože z místa, kde stála měl všechno: byl chytrý, měl nelidskou sílu, hojil se rychleji, ovládal iluze, magii a telepatii. A do toho všeho byl ještě schopen orientovat se ve složitých systémech organizací jako S.H.I.E.L.D. nebo S.W.O.R.D. - a tehdy měl ještě armádu. Wanda je byla schopna roztrhat na kusy s méně. Jak... jak se mu kdy podařilo prohrát?

Skoro jako by se ani nesnažil.

Nebo zakopl o své ego.

Wanda zahnala tu myšlenku potřesením vlasů, protože jí vtiskla nevhodný úsměv do tváře. Místo toho zkřížila ruce na prsou a posadila se na stůl, zatímco Loki se skláněl nad jedním z přístrojů. Řídit auto sice neuměl, ale s virtuálním světem si očividně poradit uměl. Pouze čas od času prohodil něco o staromódnosti, ale kromě toho by v něm mimozemšťana ze světa podobného středověku nepoznala. Vždyť Thor měl během používat i mikrovlnku a při nakupování jezdil v obchodním košíku.

Konkrétně to byla vzpomínka na kterou Wanda asi nikdy nezapomene.

Wanda si otřela dlaně o sebe, prsty studené jako kusy ledu. Alespoň se ale už netřásly. Wanda se snažila na svůj malý záchvat příliš nemyslet, protože pokaždé když tak učinila, projela jí vlna studu. Loki ale nevypadal, že by se o tom toužil nějak zvláště bavit, nebo vůbec vracet. Díval se na ni, jako by něco podobného bylo normální. Jako by nebyla monstrum čekající na to, až poslední z kusů její přetvářky praskne.

Její pohled putoval po místnosti kolem ní. Necházeli se v nyní vyprázdněné kanceláři s jedinou slepou kamerou a množstvím monitorů, které ozařovaly šero elektrickým modrým světlem. Tvář boha neplechy oproti nim vypadala chladně, skoro až modře.

Musel zachytit, že ho pozoruje, protože k ní od počítače zvedl hlavu. Obočí mu vyjelo nahoru, "Co?"

"Nic," odvětila automaticky, ale poté si přisedla blíže. Prsty si pohrávala se svými prsteny a náramkem kolem zápěstí, "Já jen... jak vůbec víš jak v tom hledat? Připadá mi zvláštní, že neumíš používat google, ale nemáš problém vloupat se do databáze super tajné organizace - Není na Asgardu snad..."

Wanda si nebyla jistá, jaké slovo použít, ale Loki jí musel pochopit, protože trpce frkl.

"I přes tvrzení mého bratra, Asgard je technologicky vyzpělejší než většina známých světů-" jeho tvář povadla, "Nebo alespoň byl," rychle se vrátil do své původní polohy, "A tohle je pouze jednoduchá databáze. Není to jako bych nebyl schopen ten tvůj kouzelný přístroj používat, jde tu spíše o kulturní rozdíly."

"Kulturní rozdíly?"

"Je pro mě skoro nemožné, abych znal rozsah a všechny existující systémi a technologie napříč celým vesmírem," vysvětlil klidně, zatímco jeho prsty utíkaly po klávesnici, "Vsadil bych se, že ani většina obyvatelstva by si nebyla schopan poradit s technikou vlastního druhu. Některé věci jsou pořád stejné, zatímco jiné technologie přibývají a vyvíjí se. Nemám šanci znát všechno."

Wanda se přiklonila blíže a opřela se lokty o nohy.

"To proto jsi se nepokoušel přečíst vzpomínky tomu vojákovi, že?" nadhodila a bůh neplechy skutečně na chvíli přestal v práci a zvedl k ní modré oči, "Protože i když si se podíval, i když si klíč našel, nepoznal jsi místo, kde se nachází."

Chvíli čekala, že to popře, ale bylo to jediné logické vysvětlení. Loki se narovnal.

"Jak jsem řekl: kulturní rozdíly."

S tím zmáčkl shift a výsledky jeho hledání se rozběhly po obrazovce. Wanda seskočila ze stolu, aby stanula vedle něj a naklonila se nad počítač. S.W.O.R.D.ová databáze byla schopna zachytit pouze čtyři z celkových pěti klíčů. Dva z nich už Wanda už pevně sevřela v kapse, druhý měl ve vlastnictví nějaký rakouský pašeráka a o tom posledním našli pouze zmínku v jedné ze starých mytologických knihách. Wanda si stránku vyfotila, ne že by snad rozuměla runám na papíře, ale protože věděla, že Loki bude.

"Florian Bern," přečetl Loki nahlas jméno překupníka starožitností a Wanda už hledala jeho profil. Původně měla strach, jestli ho najde, ale jak se rychlé ukázalo, jediný Florian Bern, který nyní přebýval v Rakousku byl mladý a extrémně bohatý filantrop, který podnikal s nemovitosmi. Wanda hádala, že se jedná o dokonalou zástěrku.

"Mám to," kývla Wanda a na mapách našla oficiální residenci jejich cíle. Telefon přisunula blíže k Lokimu a ignorovala pomalu umírající baterii. Byl vlastně jen zázrak, že se jí podařilo ho udržet naživu až dosud. Loki si zařézení přitáhl blíže a v rychlosti se zorientoval v souřadnicích. Stejně, snad pro jistotu dodala: "To je jen pár hodin odsud."

Loki kývl, smazal po sobě stopy a začal se zvedat. Což byla přesně ta chvíle, kdy se celou stanicí rozezněla hlasitá siréna a všechny světla se zbarvila do červena. Wanda sebou překvapeně cukla, snad se lekla, jestli omylem něco nezmáčkla, nebo jestli se nedotkla ničeho, co neměla. I Loki prudce zvedl ruce do vzduchu, však stačilo jim vyměnit si jediný pohled na to, aby pochopily, že tohle není jejich konání.

"Upozornění pro všechny pracovníky," ozvalo se kovový hlas v nedalekém reproduktoru a Wanda věděla, co řekne dříve, než to jen dokončil, "Vězeň na útěku. Opakuji: vězeň na útěku."

Wanda k Lokimu vzhlédla a polkla, "Někdo přišel na to, že nejsi ve své cele."

Více říkat nemusela. Loki popadl její telefon, hodil jí ho a ona její zachytila magií ve vzduchu. Zastrčila si ho do kapsy a pohotově vystoupila na chodbu. Rozhlédla se kolem sebe a už podvědomě dvakrát ztiskla ruce v pěst a zase je uvolnila, aby vyzkoušela jejich pružnost. natáhla se po magii a rudé plameny energie jí tančily po dlani jak drobný plamínek. Loki jí následoval ve, dveře za sebou zavřel a když Wanda shlédla, zjistila že v ruce svírá dýku.

"Musíme se odsud dostat dříve, než to tu uzavřou."

"Tudy," pokynul jí a ona ho poslechla. Problikávající červené světlo dodávalo interiéru základny temný a nepříjemný nádech, ale to ignorovala a raději se soustředila, až je skryla před pohledy všech agentů, které minuly, zatímco Loki si dal na starost kamery. Jejich krok byl rychlý, tempo soustředěné, ale přesto se Wanda nedokázala zbavit husiny, jako by na něco zapomněli.

Kolem nich probíhali těžce odění vojáci a ona si dávala pozor, aby se jich fyzicky ani omylem nedotkla. Už podvědomě zadržovala dech před každým koho minulI, zatímco Loki vypadal celou záležistotí pouze lehce znepokojený. Po celou dobu jejich cesty se nepřestal nespokojeně rozhlížet, jako by někoho hledal. Vždycky když chtěla zatočit za roh, zastavil ji a zkontroloval cestu před nimi. Snažila se v tom nic nehledat, vždyť i on musel být na jehlách.

I přes všechnu její paranoiu, Wanda si připadala jako duch, jen ozvěna mezi živými. Kovový hlas v rozhlase stále upozorňoval pracovníky na uprchlého boha neplechy, však ti ho před sebou neviděli. Netušili jak drobný krok je dělil od toho skončit s obličejem přilepeným na protější zdi.

Konečně se prostředí kolem nich změnilo a chladné bílé kanceláře nahradil zašedlý kámen garáží. Což znamenalo že někde na konci té dlouhé chodby před ní se už nacházejí dveře výtahu. Ta myšlenka ji povzbudila. Přidala do kroku, předběhla Lokiho a její kroky se rozléhaly lhkými prostory. Tady, kde nebyly místnosti tak opečovávané mohla vidět vodu stékat po zdech, velká tmavě modré čísla, ze kterých smrděl komunismus.

Už z dálky Wanda mačkala tlačítko výtahu, však to ho donutilo pouze začít hlasitě houkat, jak kdyby se jednalo o alarm auta. Jednalose o zvuk tak ostrý, až se chytila za uši a na krátký okamžik vypadla ze soustředění. Zakolísala, zalapala po dechu a musela se udržet o zeď. To už Loki stál vedle ní a vráska na jeho tváři se prohlubovala.

"Uprchlý je u výtahu," sděloval mezitím ochotně kovový hlas, "Opakuji: uprchlý se snaží utéci výtahem."

Wanda hlasitě zaklela, magii se natáhla po nejbližším reproduktoru a rozdrtila ho dokud z něj nepadaly jiskry. Už ale bylo pozdě, někdo je musel slyšet.

Loki nemeškal. Jediných rychlým pohybem si rozřízl dlaň a v rychlosti nakreslil na kovové dveře vlastní krví runu. Wandiny oči se otevřely. Jednalo se o stejný znak, jaký jí zastrčil do kábátu tuhle. Bůh neplechy odstoupil dál od dveří a zvedl ruku, tvář zkroucenou soustředěním.

"Otevřít," poručil a kovové dveře se otevřely. Wanda mohla slyšet jak se kroky vojáků rozléhají chodbou, jak se přibližují. Protáhla se tedy kolem Lokiho a vyklonila se nad šachtu. Pod ní bylo prázdno, výtah několik pater nad ní. Dlouze se nadechla a natáhla se po něm magií.

Rudé paprsky vyrazily po šachtě nahoru, tančily po zdech vytahu a když sevřela pěst, nenechavé prsty její magie uchopily i kovový komplex. Mechanismus s ní nejdříve bojoval, ale jakmile přetrhala kabely, poslušně klesl na její úroveň. Podržela ho na místě a ramena jí klesla, společně s výdechem. Její pozornost však výkřiky vojáků a přebíjení zbraní.

"Pusťte ten výtah, pokud víte co je pro vás dobré."

Wanda se při zaznění toho hlasu zastavila na místě. Pomalu, s trhavými nádechy se otočila za sebe, jednou rukou stále držíc výtah. Její pohled se setkal přímo s ředitele Haywarda. Hrdě zvedla hlavu. Nemělo by to být možné. Neměl by ji vidět, ne když mu stínila pohled, tak jako ostatním vojákům. Až by si málem nevšimla pistole v jeho rukou.

Vlna odoporu a hněvu se jí zvedla a v očích se jí rudě zajiskřilo.

"Wando ne-" začal Loki a Wanda koutkem oka vnímala jak se natáhl po jejím rameni, ale už bylo pozdě. Wanda klesla do podvědomí a vyrazila proti Haywardově mysli. 

Její dech se zadrhl. 

Loki jí předtím řekl, že nemůže posednou to, co už je jednou posedlé, ale až dosud zcela nepochopila, co se jí snaží říci.

Na místě, kde se měla nacházet mysl ředitele S.W.O.R.D.u se nacházelo něco jiného - silnějšího. I v jejím tak zarudlém světě tmavě purpurový vír zářil, hvězdy které tam neměly co dělat tančily po orbitách kolem, jako by se jednalo o vesmírnou planetu. Co bylo horší, když přistoupila blíže, zjistila, že to nejsou hvězdy - nýbrž oči.

Tisíce drobných očí na ní blikalo někde, kde by nikdy neměla najít něco tak fyzického. Tohle bylo její podvědomí, neměla by cítit horko ve tváři, pach síry v ústech. Nejistý plísňovitý obrazech požíral všechno co ještě zbylo z Haywardovi mysli a nebezpečný olizoval podvědomí lidí kolem sebe. To samo by bylo znepokojivý pohled, kdy se v určité chvíli všechny ty nelidské oči zastavily na ní.

V tomhle svém světě byla ona pánem. Přesto když se červená mlha seskupila a vrhla se hladově po ní, panicky se ztáhla. Cukla sebou a nabyla plného vědomí přesně na to, aby mohla vidět jak Hayward zmáčkl spoušť své zbraně.

Jejím prvotním instiktem bylo couvnout, zachytit střelu magií, však Wanda uměla ovládat fyzické věci, nikoliv energie. Střela přímo prořízla rudé prameny její magie a ona jen z dálky mohla vnímat jak po ní Loki něco křičí.

Další co věděla bylo jak ji bůh neplechy odstrčil stranou tak prudce až klesla do kolen. Zadržela dech, připravena na bolest, která však nikdy nepřišla. Stálo jí to všechno soustředění, aby přitom neupustila výtah stále obmotaný její magií. Když nepocítila žádné pálení, žádný prudký příval utrpení vzhlédla a nechápavě zamrkala do světla.

Rychle pochopila proč.

Bůh neplechy stál před ní, záda prohnutá a jednou rukou se držel za bok, který mu ale jistě začal prosakovat krví. Loki dýchal těžce, jako by musel zatínat zuby vší silou, aby ho bolest nedonutila vykřiknout. Jeho tvář byla skřivená v nenávistné grimase a pohled který daroval Haywardovi připomínal varování umírajícího zvířete. Mezitím se díra v jeho břiše zvětšovala.

Jeho nohy povolily a bůh neplechy zakolísal.

Wanda se zvedla na nohy právě v čas na to, aby si mohla přehodit jeho ruku přes rameno a podepřít ho dříve, než klesne ještě níže. Všechno se to událo jen během pár několika osudných vteřin, ale přesto pro ni, jako by se svět zastavil. Najednou jí nezáleželo na tom co za monstrum je muž před ní, jestli přijde o svoji reputaci hrdinky - v tu chvíli viděla pouze purpur na Lokiho prstech.

Když opět zvedla oči, byl v nich vesmír samotný. Jediným gestem odhodila Haywarda i všechny jeho vojáky na stranu, popadla sebe i Lokiho a stáhla je do výtahu. Za pomocí magie za nimi zavřela druhé výtahové dveře a potom celou kontrukci vytáhla mezi patra, kde na ně nemohli. Opatrně pomohla Lokimu za jeho hlasité syčení a výmluv do sedu.

Až když ho pokládala dolehla na ní pravá síla situace. Protože oni ho jen nepostřelili - on ji odstrčil z cesty, on ji zastínil vlastním tělem...

On ji zachránil.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Ze začátku musím říci, že jsem ten konec neokopírovala od úžasné elimona, protože jsem tuhla kapitolu podle Notionu napsala už 22. března - ale velice ráda využiji tuto příležitost, abych řekla, že její příběh "Hon na čarodějnice" je naprosto dokonalý a měli byste si ho všichni přečíst. Okamžitě. 

Jinak - věci s Haywardem se komplikují. Hehehe. Víme kde je další klíč a nemáte nejmenší tušení, jak se těším na ty kapitoly. I když mám trochu strach, pamatuji si, že vás všechny dostala jen jedna trošičku ošemetnější věta, nevím jak zvládnete to až na to skutečně dojde. Volání sanitky je na místě hádám. 

S láskou Pavla.