╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XVIII. Stalker, Savior, Spy

WANDA SEM PŘIŠLA LOKIHO ZACHRÁNIT, ALE V TU CHVÍLI BY HO MOHLA ZABÍT.

Bůh neplechy byl zpět ve svém Asgardském oblečení - za normálních okolností by se tomu podivila, ale nyní měla pohled pouze pro jeho tvář - vlasy měl zčesané dozadu, ale co bylo důležitější: byl úplně v pořádku. Jeho kůže byla sice bledá, ale ne o tolik než normálně, v očích se mu pobaveně jiskřilo a ruce i nohy měl volné. Vlastně na to, že když ho viděla naposledy tak líbal podlahu a žilami mu proudila elektřina vypadal až příliš dobře. Wanda se rozhlédla kolem sebe, jako by čekala že se každou chvíli z dveří vyřítí agenti a opět ho srazí k zemi.

Nic z toho se ale nestalo.

A on se jí smál.

"Měla si vidět svůj obličej!"

Wanda nejdříve přistoupila blíže, aby se ujistila, že je v pořádku, ale ta slova ochladila jeho tvář. Její srdce stále rychle bilo, stále bylo těžké dýchat, však zoufalství z toho sledovat jak ho rozebírají na kusy se měnilo ve hněv. Ona riskovala všechno, aby se sem dostala, postavila se Strangovi - a to všechno protože si myslela, že je v nebezpečí. Protože si myslela, že trpí.

Že ho ničí stejným způsobem, jako zničili jí. Jako zničili jejího bratra.

A on se jí smál.

Wanda si nikdy nepotrpěla na fyzické násilí. Přesto tu bylo něco uklidňujícího na mlaskavém zvuku, když se její pěst setkala s Lokiho tváří.

"Ty si myslíš, že je tohle vtipné!?" Wanda netušila kde se v ní vzal ten ostrý tón. Věděla pouze jen, že v jednu chvíli stála před tím sklem a připadala si jako malá holka, které vzali všechno a v tu druhou se skláněla nad bohem neplechy, kterým měl všechno- který nikdy nemusel- Wanda pevně sevřela látku jeho košile v ruce a přitáhla si ho blíže, "Že je tohle nějaká zatracená hra?! Ty- ty nemáš nejmenší tušení jaké to je být na tom stole. Jaké to je sledovat, jak pitvají zaživa lidi na kterých ti záleží. Ty- jak se opovažuješ-"

Wandě docházel dech, trpké slzy se skrývaly pod purpurem, který se jí nalil do očí. Energie se jí opírala do zrzavých vlasů, magie jí stékala po kůži a když se nadechla, místnost se nadechla s ní. Leckoho by tento pohled poslal do kolen, ale boha neplechy pouze umlčel - snad překvapen, že ho doopravdy uhodila. Tvář mu zvážněla.

Už se napřahovala, jako by ho snad chtěla uhodit znovu, ale dříve než mohla, Loki sevřel její zápěstí. Bez větších obtíží se jí vyprostil a prudce jí přirazil ke kamené zdi za ní tak silně až její čelist klapla. Zalapala po dechu a automaticky vyrazila loktem vůči jeho tváři, ale bůh neplechy jí držel ruce pevně přilepené na zdi. Pokusila se mu vymanit, ale jeho stisk byl skoro stejně silný, jako její hněv.

Jeho tvář se nezměnila. Ramena se stále rychle zvedla a v tu chvíli ho nenáviděla. Nenáviděla, že jí donutil se takhle cítil, že vytáhl na povrch vzpomínky, které se snažila tak zoufale zapomenout, že jí připomněl jaké to je cítit se bezmocná. A nenáviděla sama sebe ještě více za to, že to dovolila. Že si ho pustil pod kůži i když věděla kdo to je, i když ji znova a znova zradil. A ze všeho nejvíce nenáviděla to, že na tom stejně nezáleží - protože stále ho potřebovala.

Její rysy zchladly, oči se vyčistily od rudé, však pohled, který mu darovala byl děsivější než všechna ta moc v jejích žilách.

"Pust. mě," zavrčela, dávajíc si pozor, aby každé slovo vyslovila dostatečně důrazně. Nejdříve se nepohnul, jeho tvář zcela bez emoce. Musel ale vycítit skutečné varování v jejím tónu, protože po chvíli pustil její ramena a odstoupil stranou.

Kdyby se na něj podívala, možná by nalezla omluvu v jeho očích, ale ona neztrácela čas vyhledáváním jeho pohledu. Promnula si zápěstí a protáhla se kolem něj. Nesnažil se ji zastavit, když se rychle vydala směrem k východu, když její schopnosti jediným rychlým pohybem navrátily místnost po původního stavu.

"Tohle byla chyba."

"Nevěděl jsem, že ti na tom bude záležet," řekl jí když stanula na prahu a vzala za kliku. Zastavila se v pohybu a teplé vlny hněvu se jí vytratily z těla. Nechápavě k němu zvedla hlavu.

"Cože?"

"Ta iluze nebyla pro tebe-" Bůh neplechy nejistě přešlápl na místě. Všechny známky úsměvu mu zmizely z tváře a nahradila je jiná emoce - taková, která se Wandě špatně luštila. Nebyl to hněv, opovržení, ani jeho obvyklý chlad. Vlastně poprvé v jejím životě jeho maska praskla a odhalila citlivější vrstvu pod ní. Vypadal v tu chvíli prapodivně zranitelně.

Opět ji zakryl hlasitým nádechem a spojil ruce před sebou.

"Abych pravdu řekl, vlastně jsem ani netušil, že tu budeš."

Loki udělal několik kroků jejím směrem a donutil se posbírat svoji starou trpkost, kterou znala Wanda mnohem lépe, "Proto jsem ti taky dal ty klíče, abys je držela dál, ne, abys si s nimi nakráčela rovnou sem."

"Takže je to moje chyba?" Odsekla Wanda, ale dveře pustila. Promnula si zápěstí, místa kde jí držel stále tak viditelná na její kůži. Přistoupila blíže k němu, čelila mu jako rovný s rovným a pohrdavě si ho prohlédla.

Neodpověděl, pouze zvedl hlavu, jako by jednal s divokou šelmou

"Hm," řekla a přejela mu dlaněmi po povrchu Asgardské zbroje, jako by ji uhlazovala. Jednalo se o gesto skoro romantické, však když k němu opět zvedla hlavu, její oči byly ostré jako dýky, "Byla jsem tak hloupá. Říkala jsem si jestli jsi v pořádku, jakým mučení tě musí podrobovat, jak jen musíš trpět - a podívej se na sebe. Nikdy si nevypadal lépe."

S tím ho poplácala po hrudi a vydala se pryč. Nevěděla kam chce odsud jít, co chce dělat nyní. Jediné co mohla říci s jistotou bylo, že už je unavená. Unavená z jeho lží, zrad, ze všech jeho dramat.

"Wando..."

"Neopovažuj se," obořila se na něj a její iluze klidu se prolomila. Nemyslela si, že jí kdy řekl jejím jménem, nebo že by jeho hlas kdy byl tak jemný, ale to jí teď bylo jedno. Zabodla mu prst do hrudi, "Pokaždé když ti vyjdu vstříc, pokaždé když ti vyhovím, když hraju tvoji hru - vždycky uděláš něco čím mi podkopneš nohy. Hádám, že si prostě nemůžše pomoci: být něčím jiným než prašivý zrádce," Wanda rozhodila rukama, "Víš kolik toho vůbec riskuji jen tím, že tu teď stojím? Já- málem jsem umřela kvůli tomu tvému proklatému kouzlu a ty-" Dlaně jí kesly zpět podél těla. Proč tu nad ním vůbec plýtvala slovy?

Naposledy si odfrkla.

"Měla jsem tě nechat jim napospas."

"To nebudu zapírat," zastavil ji a chytil ji předloktí, předtím než mu mohla znovu ukázat záda. Potom se ale setkal s jejím ostrým pohledem a ruce zase stáhl. Hrdě zvedl hlavu, "Ale ta iluze nebyla pro tebe... byla, proto aby po mně nikdo nepátral. Nikdy jsem nechtěl... nikdy jsem se nezamýšlel ti ublížit."

Wanda mírně přivřela oči. Zdálo se jí to, nebo se jí snažil omlouvit?

"Jak jsem řekl: můj plán nepočítal s možnou záchranou."

"Takže jsi čekal, že tě jen tak nechám za sebou?" Podivila se Wanda a obočí jí vyjelo nahoru. To o ní měl skutečně tak nízké mínění?

"Nebylo by zas až tak překvapivé, kdyby ano," pokrčil rameny smířeně, ale ona nevěřila jeho tónu. Příliš falešný, příliš odtažený. Mohla skoro cítit jak mezi nimi staví bariéry. Chtěla je rozbít oběma rukama. Říci mu, že se z toho tak snadno nevymotá, ale hněv jí pomalu opouštěl, "Sama jsi řekla, že jsem jenom rozptýlení - a to není něco za co stojí za to umírat."

"Nepřevracej to," přerušila ho. Moc dobře věděla co dělá - jen nedokázala říci, jestli to dělá schválně, nebo jen podvědomě, "Oba víme, že v té uličce bych za tebe bojovala do posledního dechu-"

"A pro co?" Odvětil Loki, "Viděla si mě bojovat, myslíš že by mě dostalo pár agentů?" když to řekl takhle, Wanda musela uznat, že jí to znělo podezřele. Jediný případ, kdy se někdy podařilo Lokiho chytit, bylo to protože to bylo součástí jeho plánu, "Já jsem je nechal mě chytit. Chtěl jsem, aby tě sem odvlekli. To ale neznamená, že bych jim kdy dovolil položit jejich špinavé ruce na-"

Nedořekl, protože je přerušily kroky a hlasy. Wanda se otočila za sebe, připravená je skrýt před pohledem příchozích, ale to už ji Loki bral za rameno a táhnul směrem ke kovové skříni. Chtěla mu vysvětlit, že to není potřeba, ale to už balancovala po jeho boku mezi údržbářskými potřebami a nástroji. Zavřel za nimi dveře skříně právě ve chvíli kdy se ty do místnosti otevřely.

"Oceňuji váš zájem, ale ujišťuji vás, že mám situaci zcela pod kontrolou..." slyšela říci první hlas, který nepoznávala. Nejistě přešlápla na místě a málem převrhla koště vedle sebe. Kumbál nebyl velký - právě naopak. Bylo v něm akorát tak dostatek místa na to, aby se sem vešly dvě dospělé postavy, hruď po hruď. I proto se nesnažila příliš dýchat, vědoma si té náhlé blízkosti mezi nimi.

"Co se-" začala neslyšeně, prakticky ta slova vyhláskovala, ale Loki jí sevřel rameno. Když promluvil byl ta blízko, že mohla cítit jeho dech na tváři.

"Tentokrát ne," musela vycítit, že se natahuje po své magii, protože jeho stisk ještě posílil. Nechápavě se na něj podívala, ale než se jí jen stihla vyvinout otázky na jazyku, dodal: "V tomhle mi věř Maximovová."

Přiklonil se ještě blíže, až se jejich tváře dotkly a i přes to všechno, jeho slova poslala mráz napříč jejími lopatkami, "Nemůžeš ovládat, co už je ovládané."

Wanda chvíli studovala jeho tvář pro vysvětlení, však přerušil ji druhý hlas, který naopak znala až moc dobře.

"Není to tak, že bych se snažil snižovat vaše úspěchu, Haywarde," prohlásil Nicholas Fury a Wanda ztuhla na místě. Nehty si zaryla do dlaní tak silně, až hrozilo že prorazí kůži. I Loki se trhavě nadechl a najednou jí to připadalo neskutečně nahlas, neskutečně blízko, "Můj skepticizmus ale pramení ze zkušeností."

Bývalý ředitel S.H.I.E.L.D.u byl tady, v tomhle městě, v téhle základně a jen několik metrů od ní. Stačil by jediný špatný pohyb a dveře kabinetu by se otevřely. Od prozrazení je doslova dělily jedny tenké kovové dveře. Jen jediný krok od toho, aby se její kariéra hrdinky sesypala jako domeček z karet a stala se dalším nepřítelem lidstva. Chtě nechtě se jí sevřel hrudník úzkostí.

"Ano, všichni víme o vašem fiasku na Helicarieru," souhlasil muž jménem Hayward a Wanda zkušebně přenesla váhu z jedné nohy na druhou. Opatrně se posunula směrem k tenkému pruhu světla, který do kabinetu padal skrz mezeru mezi dveřmi. Zalitovala, že je nemůže podržet za pomocí magie, protože by je odhalila purpurová ozvěna jejích schopností.

Loki si jejího počínání musel všimnout, protože mu obočí vyjelo nahoru.

"Pak víte, že pan Odinson není jen tak ledajakým protivníkem. Nechce se mi věřit, že by se vám podařilo ho chytit uprostřed noci jen tak na ulici, mezi civilisty."

Dvojice čarodějů ztuhla na místě a na krátký moment ani jeden z nich nedýchal. Wanda opatrně schopnostmi zachytila jedno z košťat, které hrozilo, že se při každém nepatrném pohybu sesune a opřela ho lépe o zeď vedle sebe. Loki se stihl pouze zatvářil nechápavě, než se přetočila a odstrčila ho z cesty jak nejtišeji jak mohla.

Bůh neplechy na úzkém psrotoru zakolísal, ale naposlední chvíli se mu podařilo zachytit zdi naproti sobě, aby nic neshodil. Tvář mu sevřela bolestivá grimasa a ona mu nemusela číst myšlenky na to, aby věděla, že jí v duchu proklíná.

Jejich nová póza nebyla o moc lepší - Wanda stála čelem ke dveřím, zády se pro nedostatek místě opírala o Lokiho hruď, zatímco bůh neplechy nejistě balancoval na jedné noze, aby se omylem nedotkl nějakého z nářadí. Dveře nebyly pevné, stačil by jediný špatný pohyb a rozletěly by se. Takhle alespoň ale mohla dírkou mezi dveřmi vidět ven.

Fury měl na sobě stejný černý kabát jako vždy a ruce měl pohodlně složené v klíně. Jeho tvář byla chladná a jediné oko si zcela nespokojeně prohlíželo muže před sebou. Tím byl postarší bělovlasý agent v elegantním tmavě modrém obleku. Od prvního pohledu působil mile, však i přes jeho úsměv Wanda se nedokázala zbavit nedůvěřivého pocitu, který jí rostl v hrudi. Něco s ním bylo špatně. Jen nedokázala řici co.

"Stárne a pyšní," navrhl Hayward a Loki za Wandou si našel čas na to protočit očima, "A časy se mění. Mí muži jsou lépe vycvičení, lépe připravení."

"Ano, když jsme u toho: co vaši muži vůbec dělali v Praze?" Fury přistoupil blíže a vráska na jeho tváři se prohloubila. A Wanda byla ráda, že jeho chladné chování není připravené pouze pro ní. Fury měl vždycky takový ten zvláštní tón, jako by měl každou chvíli začít křičet. Byl to jeden z mnoha důvodů proč budil respekt i vedle samotných polobohů, "Pokud se nemýlím, vaší specialitou je technologie a syntetické hrozby. Nikoliv ty mimozemské."

"Blip nás sice donutil pozastavit naši vesmírnou aktivitu, ale to neznamená, že naše organizace nemá v tomto ohledu určité zájmy," pousmál se Hayward a jeho ruce si nejistě pohrávaly se složkou v ruce. Dokonce ani on nebyl schopen skrýt jistou nespokojenost z Furyho přítomnosti. Jeho oči ho vyloženě posílály do pekel.

"Jaké zájmy?"

"Je mi líto, ale to jsou utajované informace."

Wanda se přiklonila blíže k otvoru. Loki musel mít strach, aby nevypadla, protože jí pohotově objal pas a ramena. Překvapeně sevřela jeho zápěstí, ale neodstrčila ho. Nesnažil se jí ublížit, necítila bolest, naopak se k ní tiskl, jako by měl o ní doopravdy starost. Potom si ale musel uvědomit co dělá, protože se jeho svaly napnuly a trapné ticho se rozlilo mezi nimi.

Ve tmě a stísněném prostoru kumbálu nemohla vidět lépe než skrz dírku mezi dveřmi. Nedovolovala si otočit hlavu na to, aby vyhledala Lokiho tvář, ale mohla cítit jeho ruce na kůži, srdce divoce bít, zády přilepená na jeho hrudi. Polkla. Nebyli si takhle blízko od chvíle, kdy ji sevřel v té uličce.

Až na to, že tehdy držel nůž u jejího krku a nyní jeho dech byl přerývavý jako by si nebyl jistý, jestli udělal chybu.

Však slzy zlosti už jí dávno uschly na tváři. Opřela se do něj.

Aby nepřepadla přeci.

"Na Odinsona čeká soud a vazba," namítl Fury varovným tónem, "Interpol mě pověřil, ať ho přivedu-"

"Se vší úctou řediteli, ale tenhle případ jste ztratil ve chvíli, kdy jste se do něj rozhodl zatáhnout Wandu Maximovovou," Wanda při zaznění svého jména zmrzla a zadržela dech. Lokiho stistk na jejích ramenou posílil. Nebo to byla jeho čelist, která se zatahovala? "Ano, vím všechno o vaší zatoulané holubičce."

Všechno ne. Pomyslela si Wanda, ale stále couvla dál od světla i kdyby jen o pár centimetrů. Mohla cítit Lokiho dech na tváři.

Věděla, že se za to později prokleje.

"Slečna Maximovová je Avenger," namítl Fury a jeho oko pozorně sledovalo každý Haywardův pohyb, až byla nucena přemýšlet jestli tu přihlíží pouze přátelské konverzaci, nebo nějaké tiché bitvě. Co jí ale přišlo podivnějí byla skutečnost, že se jí zastával, "A velmi mocný spojenec ve věceh magických. Nikdo jiný by tuhle misi-"

"Je to bývalá členka radikální teroristické organizace!" odsekl Hayward tak prudce až sebou Wanda mírně cukla. Energie ve vzduchu se napjala a výjimečně to nebyla Wandina chyba. Pevně zatnula ruce v pěst.

Fury se na Haywarda nevěřícně podíval.

"Bojovala s Thanosem-"

"To i Loki, pokud pan Odinson mluvil pravdu," odbil ho ředitel S.W.O.R.D.u již zcela chladně, však bylo tu něco na způsobu jakým to řekl, co nutilo krev v jejích žilách vřít. Mávl složkou v ruce jako kdyby zaháněl mouchu, "a přesto jeden z nich má dovoleno vlně pobíhat a druhého se snažíte posadit za mříže."

"Chcete se pokusit zaknout nejmocnější ženu na planetě? Zešílel jste?"

Furyho hlas jí rezonoval napříč celým tělem. Najednou nemohla dýchat. Hrdlo se jí sevřelo a ruce se jí třásly. Tohle bylo všechno čemu se snažila zabránit. Kvůli tomuhle šla do televize, kvůli - Wanda byla zrádce. To ale Hayward nemohl vědět. Nemohl- nenáviděl ji jen proto, že...

Wanda bojovala s Thanosem, bojovala s Ultronem, zachránila tolik a ztratila jich ještě více. Však nehledě na to, co udělala stejně byla nakonec jen monstrum. Nikdy nemohla utéct minulosti, ne doopravdy, ne když ve chvíli kdy přišel mír všechny zbraně se obrátily proti ní.

To skutečně měla dovoleno žít pouze pokud byl užitečná?

Wanda pevně stiskla víčka pevně k sobě. Mohla cítit svoje srdce až v krku. Dusila se ve vlastním těle a stálo jí všechnu její vůli na to, aby ten pocit potlačila. Tohle nebyla dobrá chvíle na to mít panický záchvat. Ne když stačil jediný špatný pohyb, ne když Loki byl za ní a mohl pravděpodobně cítit každou změnu v jejím dechu.

Už před ním byla zranitelná až moc.

Přesto, v její předzvěsti to byl on, kdo ji držel když umírala. A stejným způsobem nyní byl tou jedinou věcí, která jí zabránila ztratit hlavu.

"Ale Nicku, já nechci nic," slyšela někde vzdáleně Haywarda říci,  "Já dělám jen to co je jste vy měl udělat už dávno."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Já vám říkala, že se Wanda jednou zlomí. A nebudeme dělat, jako že si Loki nezasloužil takové drsnější probuzení, nemůže chodit po světě a zrazovat Wandu s tím, že jeho činny nebudou mít žádné následky. Tahle kapitola je plná emocí, pokud nic jiného - konečně se také ukázal Hayward - jak já jen miluji ho nenávidět.

S láskou Pavla.