╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XVII. Sword breaker

WANDA VĚDĚLA, ŽE SI STRANGE NEJSPÍŠE NEZASLOUŽÍ JEJÍ HNĚV - NE POTOM CO JI POMOHL, ale byla už unavená z můžů v jejím životě. Jeden se bavil tím že ji podváděl a lhal jí, další jí soudil a ten zbytek... ten zbytek byl po smrti. Neměla čas ani náladu na to se nechávat poučovat, nedlužila mu vysvětlení. Takovou výsadu si jako nejmocnější Avenger vyprošovala. Wanda Maximovová udělala mnoho chyb, které jí zanechalo pochybovat o každém rozhodnutí v jejím životě. Byla z toho unavená. A to končilo tady.

Wanda si přitáhla kabát blíže k ramen. Její krok byl rychlý a pohled jí putoval kolem sebe, než padl na nedaleký stojan s novinami. Přispěchala k němu a za pomocí schopností schránku otevřela. Rogers by se na ni křivě díval, že používá svou magii na podobné věci, ale kapitán Amerika byl po smrti a ona neměla drobné. V rychlosti v papírech zalistovala a vyhledala titulek, který jí předtím tak zaujal.

Katedrála Sv. Víte vykradena! Hlásal velký tučný nadpis a ona podvědomě zadržela dech. Bylo těžší číst ten jazyk takhle před ní na papíře, obzvláště když jí srdce tak rychle bilo v hrudi, ale nakonec jí ramena klesla. Spustila ruce podél těla úlevou. Nikde v článku nebylo, že by za loupeží stála ať už ona, nebo Loki. Vlastně, když se autor nedivil skutečnosti, jak to jen ochranka mohla dovolit, divil se skutečnosti, že zmizel pouze prakticky bezvýznamný starý klíč a ne mnohem atraktivnější korunovační klenoty.

To jí vykouzlilo na tváři mírný úsměv, přese všechno. Už se nadechovala a otáčela, aby to ukázala Lokimu, když si uvědomila, že bůh neplechy vedle ní přeci nestojí. Jak by také mohl že? Ne, když už ho touhle dobou dost možná S.W.O.R.D. pitá zaživa.

Wanda toho nevěděla o S.W.O.R.D.u tolik, aby ho mohla soudit - v době kdy byla ještě naživu se jednalo pouze o vesmírný program, ale nebyla naivní. Její zkušenosti s Hydrou v ní zanechaly nedůvěru ke všem podobným organizacím. Hydra, S.H.I.E.L.D., S.W.O.R.D. - všechny byly stejné, pouze politické mínění a vedení se měnilo.

A žádná z nich nebyla milosrdná vůči jejich nepřátelům. To věděla ze všech nejlépe.

Wanda noviny zmačkala a vyhodila je do nejbližšího koše.

To byla jedna věc, kterou Strange nemohl pochopit. Mohla být naštvaná, ale na to aby ho mohla nenávidět, pořád mu na něm muselo alespoň trochu záležet. A i kdyby ano, nemohla ho nechat úřadům jen tak na pospas. Loki byl čaroděj, bůh - byl moc.

Nebylo nic nebezpečnějšího, když měl někdo moc a nemohl se bránit.

Seberou mu jeho magii a pokud budou moci, znužijí ji.

To nemohla dopustit.

Wanda vytáhla telefon. Baterka byla nízká, ale ignorovala to. Po paměti navolila starý kontakt a modlila se, aby to dotičný zvedl. Jak jen v ten moment nenáviděla chlad zvonění. Už měla strach, že bude muset i přes svůj původní plán z tohohle Clinta vynechat - měl by příliš otázek, příliš by se staral a ona by stále raději zemřela v tichosti, než aby ho zatahovala do tohohle všeho - kontaktovat právě lukostřelce, když se na druhé straně ozval hlas.

"Ehm- Wando?"

Wanda nevěděla, co by ji mělo zaujmout více, jestli skutečnost, že Samův telefon zvedla Bucky, nebo to že zněl, jako by se právě probudil. Nebo jako by se silně uhodil. Wandino obočí vyjelo nahoru a připadala si jako usměvavá školačka, když položila tu otázku nahlas.

"Bucky?" podivila se, "Proč zvedáš Samův- ruším snad?"

"Ne, ne, jen je tady teď trochu dusno," na znamení svých slov se voják zakašlal a ona mohla slyšet střelbu v pozadí, "Jak ti mohu pomoci?"

"Potřebovala bych seznam a mapu všech základen S.W.O.R.D.u v Evropě," vysvětlila a prohrábla si hnědé vlasy. Samozřejmě se mohla zeptat kolem, nebo Furyhu - ale to byly obě příliš nápadné možnosti. A pokud někdo byl schopen najít utajenou vojenskou základnu, tak tihle dva, "Pokud to bude tedy možné-"

"Jo, dej nám..." Bucky zaváhal a Wanda si musela oddálit telefon od ucha, aby ji neohlušil výbuch. Na krátký moment se lekla, jestli ho netrefili, ale potom se stejně udýchaně ozval, "tak hodinu ano?"

O HODINU A DESET MINUT POZDĚJI WANDA STÁLA PŘED TAJNOU ZÁKLADNOU S.W.O.R.D.u. Jednalo se o bývalou vojenskou základnu, dneska maskovanou jako muzeum. Podle toho co si přečetly ze Samovi zprávy byla však expozice pouze na povrch, hluboko pod ní se nacházely rozsáhlé prostory laboratoří, kanceláří a dokonce i vězení. Ten výčet v ní zanechal prapodivné nepříjemné Deja-vu o kterém raději nechtěla přemýšlet. Minimálně mu nedovolila zamlžit jí úsudek.

Naposledy zkontrolovala, že je na správném místě, než si zastrčila telefon do kapsy a rozhlédla se kolem sebe. Nakolik toužila prostě vejít dovnitř a obrátit celé místo naruby, věděla, že to by bylo šílenství. A nějaká naivní část jí stále doufala, že se jí podaří z tohohle vymotat bez příkazu k zatčení na její hlavě. Stačilo, že už pravdu věděl Strange.

Stáhla si kšiltovku, kterou sebrala v jednom turistickém stánku, hlouběji do čela a vešla do muzea hlavním vchodem. U vrátnice si zakoupila lístky, ostatně tak jako každý jiný návštěvník a dala si pozor, aby jí na tváři stále seděl nenucený úsměv. Jako by se snad magie v jejích žilách nevařila.

Její kroky několik dlouhých minut křižovaly výstavu a kdyby ji snad viděl někdo cizí, mohl by si myslet, že je jen dalším turistou, který se zajímá o historické stroje. Jedině vycvičený agent by poznal, že ve skutečnosti její pohled nepatřil ani exponátům, ani popiskům, nýbrž že mapoval kamerový systém v budově.

Wanda nikdy nebyla tak dobrá špiónka jako Natasha, ale bylo tu pár věcí, kterých se během jejich útěku přiučila. Například přesně věděla, že místo nejvíce střežené kamerami bude to za kterým se skrývá její tajný vchod.

Wandaho ho našla ve výtahu hned naproti velkému chodišti. Na první pohled na něm nebylo nic zvláštního, muzeum bylo několika patrové a návštěvníci se lili do něj i ven. Však Když se Wanda dlouze nadechla a natáhla se pod sebe, byla schopna dosáhnout na stovky myslí, duší pohybující se pod ní. Kdyby se soustředila jetě trochu více, možná by našla i tu Lokiho, ale tohle ujištění jí prozatím stačilo.

I kdyby totiž snad místní agenti S.W.O.R.D.u Lokiho neměli, určitě budou vědět, kdo ano.

Wanda si přitáhla kabát blíže k tělu a počkala než poslední z turistů opustí prostor výtahu, než do něj sama vstoupila. Dávala si přitom pozor, aby měla pohled skloněný k zemi a ani jednou nevzhlédla směrem ke kameře přímo naproti ní. Mohla ji sice zaslepit úplně, ale pravdou bylo, že pouze z tohohle záznamu S.W.O.R.D. nikdy nemohl poznat, kam míří. Naopak by bylo podezřelejší, kdyby se ji zmrazit pokusila.

Dveře se z ní zavřely a až poté se obrátila k ovládání výtahu. Na panelu před se nacházelo sedm sedm tlačítek, pět čísel pater, garáž a poté něco pojmenované údržbový sklad. Uchechtla se. Zcela nenápadné, ale tak očividné, pokud jste věděli co hledáte. Nelíbila se jí stísněnost toho prostoru - kdyby na ní někdo zaútočil teď, bylo by těžké se ubránit - ale nedovolila si pochybnosti.

Wanda se ujistila, že mnoho pater pod ní nestojí nikdo blízko výtahu a poté tlačítko zvolila. Věděla že ve chvíli, kdy z tohohle výtahu vyjde, všechny pohledy budou opřeny na ni. Trhavě vydechla, dvakrát sevřela ruce v pěst a zase je uvolnila, jako by zkoušela jejich pružnost. Rudá magie jí tančila po prstech, stékala ji po dlaních jako jemná voda, žadoníc o použití. Ve výtahu nebyla žádná hudba, takže se ponořila do naprosté tichosti, ve které mohla slyšet každé minuté patro.

Prsty přejela po klíčích ve svá kapse. Přestože tu stála poprvé, pocítila na jazyku podivnou pachuť deja-vu. Další klid před bouří, další organizace, která si žádala o to, aby ji rozložila na kusy. Vidět jí teď tak Steve, v hrobě se převrací. Nebo je naopak neskutečně pyšný.

Tok myšlenek přerušilo tiché cinknutí a dveře výtahu se otevřely. Pohled jí padl na dlouhou pustou chodbu, která vedla někam hlouběji do centrály. Na první pohled se skutečně jednalo o údržbářský sklad, ale Wanda se nenechala zmást. Tohle nebyla její první tajná základna, poznávala ten pach vlhkosti, dezinfekce a čistých obleků.

Rychlým krokem vyrazila napříč chodbou a netrvalo dlouho, než holé garážové zdi vystřídaly ty kancelářské, tak čisté bílé, že se v nich mohla skoro vidět. Míjela tmavě modré kovové dveře a neonově modrá okna do laboratoří a zasedaček. V žádné z nich však Lokiho nenalezla. Přesto věděla, že tady je. Nevěděla jistě jak, ale byla si tím jistá.

Tou dobou už potkala první ze S.W.O.R.D.ských agentů. Trvalo jí sotva pár vteřin vymazat se jim z hlavy a muži i ženy kolem ní procházeli zcela nevyrušení. Byla jak duchem kráčícím mezi nimi. Uniformy S.W.O.R.D.u byly dosti podobné těm S.H.I.E.L.D.u tmavě modré, pouze s jiným logem a jinými tvářemi. Wanda hádala, že je to proto, že se snažili nahradit jejich místo v ochraně světa, nebo snad proto, že uniformi dělala pořád stejná firma.

I když hádala, že na tom nezáleží. Ne pokud se za těmi uniformami neskrývají bývalí agenti Hydry.

Wanda ve svém podvědomí vyhledala Lokiho studenou magii a následovala ji. Bylo to vlastně humorné - naposledy když ho takhle stopovala, snažila se ho chytit a nyní se ho snažila zachránit. Jak rychle se jen situace kolem ní mění. Wanda se o obrany v jeho mysli pouze jemně otřela, však nesnažila se přes ně dostat dovnitř. Vlastně ji skutečnost, že jsou pořád na svém místě uklidnila.

Znamenalo to, že je bůh neplechy v pořádku.

Nechtěla přemýšlet nad tím, kdy se to stalo její prioritou.

Vystopovala Asgarďana hluboko do základy a s každým dalším jejím krokem byl odér desinfekce silnější. Pachuť krve a chemikálií se jí dral do nosu a ona je vší silou ignorovala. Nechtěla přemýšlet o jiné podzemní laboratoři, o jiné tajné základně, o jiných nemocničních sálech. Nechtěla se vracet tam, kde se viděla umírat.

Wanda zatřásla hlavou a donutila se soustředit na své okolí. Nemohla si dovolit jedinou chybu - stačilo, aby se odhalila jen jedinému člověku, opoměla jen jedinou kameru a všechno její snažení dosud bude k ničemu. A ona si nestoupla před televizi a nelhala národům, jen proto, aby to teď všechno jen tak pokazila.

Byla Wanda Maximovová - rozdrtila kámen nekonečna ve své dlani, byla silnější než to.

Tak proč se knedlík v jejím krku zvětšoval?

S hlasitým povzdechem zabočila v uličce. Chodby byly v těchto místech chabě osvětleny - něco, co by nečekala od tak drahé a technicky zdatné organizace - a vzduch z klimatizace se po zemi proháněl jako vítr. Začínaly jí studit kotníky a špičky dlaní.

Tehdy ho uviděla.

Loki Odinson ležel na operačním stole, ruce rozpažené, hlavu zakloněnou. Oči měl zavřené a na tváři prapodivný odevzdaný výraz, až bylo těžké říci jestli pouze sní, nebo jeho duch už odešel úplně. Jediným indikátorem toho, že je naživu byl čas od času se zamlžující maska kyslíku na jeho tváři. Holý hrudník se mu zvedal v rytmu tak pravidelném až to bylo nepřirozené. Sebrali mu jeho oblečení, pouze pas mu zakryli zeleným nemocničním plátnem. Jeho kůže byla ještě bledší než obvykle, vlasy mastné a přestože tu nemohl být zavřen dlouho, vypadal drobněji.

Prakticky křehce.

Nad bohem se skláněli čtyři vědci oděni v doktorských úborech, s rouškami přes tvář a ochranými obleky. Z téhle pozice Wanda nemohla vidět ani do jejich tváří, ani na nástroje v jejich rukou, ale stejně se jí dech zrychlil. Byl to pohled příliš známý, příliš jasný a stálo jí to všechnu sílu, aby nenechala svoji magii opadnout. Nebo se naopak rozlít po okolí. Nebyla doktor, ale stejně věděla přesně co dělají - rozebírají ho na kusy, snaží se zjistit, proč je takový jaký je, co ho činí rozdílného od člověka. Proč on může vládnout magií a oni ne.

Wanda přistoupila ke skleněnému oknu, které jí od sálu dělilo a ruce jí klesly na jeho povrch. Nemohla dýchat. Prsty se jí třásly a ani to nevnímala. Jak tohle mohl někdo schválit?! Lokiho nezatkli déle než před dvěma dny. Jak... jak jen někdo mohl... Hněv se v ní mísil se zoufalstvím - ozvěny emocí, které se donutila zapomenout.

Podvědomě se dlaněmi zapřela do skla a rudé prameny po povrchu klouzaly jako kapky vody. Dříve než však stihla ztratit kontrolu úplně a nechat průchod výkřiku na jejích rtech, něčí ruce jí překryly ústa.

Wanda prudce vyjekla, a ruka jí vyrazila směrem k cizí dlani na puse, ale to už ji ty samé paže braly za pas a prudce ji táhly do dveří ze ní. Pokusila se neznámému vytrhnout, její nohy překvapeně klopýtly, ale držel ji pevně. Automaticky se natáhla po své magii, popadla nepřítele a vší silou jím mrštila napříč zasedačkou ve které se ocitla.

Stisk na jejím krku se uvolnil a nepříjemná rána jak mužské tělo narazilo na studenou zeď rozvibrovala vzduch. Wanda se tím směrem otočila zrovna ve chvíli, kdy místnost naplnilo to známé zlaté světlo. Mírně přivřela oči a když je opět otevřela, pohled jí padl na tvář boha neplechy zkroucenou v úšklebku.

Ten parchant se jí smál.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Tahle kapitolka je trochu slabší dějově, a proto jsem se rozhodla, že naruším svůj obvyklý vydavací kalendář a další kapitolu vydám už zítra! ( A být váma si připravím kapesníky nebo pevné nervy, protože... no uvidíte ). Tuhle kapitolu jsem psala dlouho předtím než vyšel Falcon and The Winter Soldier, ale... nemohla jsem si odpustit referenci na ně. Protože v mých příbězích na sobě Avengerům vzájemně záleží. 

Kéž bych mohla říci to samé o těch filmech. 

Také: proč mám nevysvětlitelnou touhu napsat Artušovský reteling s tímhle Shipem? Jen protože chci vidět Wandu s mečem? Někdo mě zastavte. 

S láskou Pavla.