╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XV. | traitorous snake

WANDA SE VRHLA PO DVEŘÍCH, ALE BYLO UŽ POZDĚ. Její pěsti se setkaly se stovky let starým materiálem a tma ji pohltila. Ignorovala to a jen těžce se pokusila nahmatat kliku, ale z téhle strany postrádaly dveře zámek. Byla tu uvězněná. Za normálních okolností by váhala jen se dotknout kamenných zdí katedrály, ale nyní znovu udeřila dlaněmi do dveří. Hněv a úzkost se jí hromadíc v hrudi. Magie jí utíkala po ramenou a hnala jí horo do hrudi. Hlasitě zaklela v rodném jazyce, jak věděla že jí Loki bude rozumět.

Odpovědí jí byl smích z druhé strany dveří.

"Tiše," varoval ji hlas boha neplechy a Wanda mu nemusela vidět do tváře, aby věděla, že se pobaveně usmívá. Za normálních okolností by se divila, že ji vůbec přes tu masu slyšel, ale nyní se nezabývala logistikou, "Nechceš přeci, aby tě slyšela ochranka, nebo ne?"

"Co má tohle znamenat?!" Zavrčela přes dveře a chlad místnosti se jí opřel do zad. Nevnímala to a zabodla pohled do místa, kde měla za to, že má bůh oči. Jako kdyby její pohled byl dostatečně ostrý na to, aby pronikl i kovem.

"Není to snad jasné?" Uchechtl se hlasitě Loki a ona zatnula ruce do pěstí. Donutila se dvakrát nadechnout a zase vydechnout, než se natáhla po svém vnitřním vidění a nahmatala bohovo vědomí. Jen protože je dělila zeď, neznamenalo to, že ho nemůže vidět.

Vlastně ve světě plném chladu a tmy byl Loki to jediné, co takhle viděla.

Mladý bůh se opíral ležérně o kovové dveře a s něčím si pohazoval v ruce - nejspíše s klíčem, pokud mohla Wanda hádat. Pochopila. Nespokojeně přešlápla na místě a její hlas byl v tu chvíli chladnější než teplota v katedrále.

"Takže tohle byl tvůj plán od začátku?" Hrdě zvedla hlavu i když to nemohl vidět, "Vzít klíč, zavřít mě tu a zmizet."

Hořký pocit naplnil její hruď. Ona věděla lépe, než mu věřit. Nebo by to alespoň měla. Nejhorší na tom bylo, že vlastně ani nebyla tak překvapená, jako sklamanná. Nakonec tohle byl Loki - uchvatitel, zrádce a lhář. A nijak se netajil tím, že kdyby mohl, nejraději by ji nechal někde ve škarpě už dlouho. To jen ona se nechala zmást skutečností, že i když dostal už tolik příležitostí jí zabít neudělal to. Mělo ji napadnout, že přestože předstírá že spolupracuje a už nevyhrožuje tím, že jí podřízne hrdlo, neznamená to, že nečeká na první příležitost hodit ji pod vlak.

Stále... tímhle už si prošli. Potřeboval ji. To ona zjistila, že klíč je tady. To to doopravdy přes svoji nechuť a pýchu neviděl? Ne, musel si být vědom toho, že ve chvíli kdy se pokusí utéct mu bude v patách tak dlouho, dokud ho nedostihne. A tentokrát už se mu kvůli nějakému hloupému snu doprošovat nebude.

"Nebudu říkat, že mě to nenapadlo," prohodil bůh neplechy a v jeho hlase byl znát povzdech, "Po dlouhém přemýšlení jsem ale došel k názoru, že by mě stálo více energie se tě zbavit, než si tě ponechat-"

Wanda se nespokojeně zamračila. Mluvil o ní, jako by byla jeho kočka.

"-u sebe. Však..." bůh neplechy zaváhal, jako by správně volil slova, "Je tu něco co musím vědět. A nejsem dostatečně naivní, abych si myslel, že i to prostě řekneš bez... menšího postrčení."

Wandě se chtělo nahlas smát. Mírně se předklonila a přiložila si dlaň k ústům, aby si ji zahřála horkým dechem, "Ty mi vyhrožuješ?"

Buď odpoví na jeho otázky, nebo ji tu nechá než ji najde ochranka a vyvede ji ven v okovech. Wanda tiše zaklela, tentokrát tak, aby ji bůh neslyšel. Nevěděla co se jí příčilo více: to množství papírování, které by její zatčení na podobném místě způsobilo, to že se o tom určitě dozví Fury, nebo to že by se pak musela hnát za Lokim úplně znovu. Teď už sice věděla po čem jde, ale to nic neměnilo na tom množství práce, které by měla před sebou.

"Víceméně."

"Jsi si vědom toho, že mám stále tvůj klíč-" Wanda zašátrala v kapsách a zděšeně zjsitila, že jsou prázdné. Oči se jí doširoka otevřely a její objev jí jen potvrdil smích na druhé straně dveří. Zatnula ruce do pěstí. Musel jí ho sebrat, když nedávala pozor.

"Skutečně sis myslela, že můžeš moje triky ovládnout proti mě, malá čarodějko?" Vysmíval se jí bůh, možná až příliš nadšen ze situace do které ji zahnal - ale nakonec: tohle byl Loki, "Já jsem je vynalezl. Byl jsme králem zlodějů ještě stovek let předtím, než jsi se vůbec narodila."

Wanda stáhla rty do tenké linky.

"Pořád bych ty dveře mohla prostě vytrhnout ze zdi a prohnat tě nejbližším oknem."

A část Wandy to skutečně chtěla udělat. Bylo by to pro ni tak jednoduché, dveře sice byly těžké a kámen pevný, ale to neznamenalo nic v porovnání s jejími schopnostmi. Historie, ne historie, mohla by to tu rozebrat kousek po kameni. Za ten výraz na jeho tváři by to určitě stálo.

"Jsem si docela jistý, že to je ničení historických památek," připomněl jí Loki, jako by mu na podobných věcech snad doopravdy záleželo, "Skutečně chceš vejít tak do dějin? Jak Avenger, který zničil pět set let starou katedrálu, protože se omylem zamkl v kabinetě?"

Úšklebek mu z tónu odkapával tak silně, až ho Wanda mohla prakticky cítit protékat jí mezi prsty. Nespokojeně přešlápla na místě a zkřížila ruce na prsou.

"Tak bych mohla počkat až ráno přijde ochranka a vymazat se z jejich hlavy."

"Ne, pokud spustím alarm první."

"Tak bych tě mohla donutit ty dveře otevřít," zavrčela a na znamení svých slov se mu zkušebně opřela do mysli. Mohla vnímat jak se mu z tváře vytratil úsměv a svaly se napnuly. Cokoliv co bylo v jeho mysli, dobře si to chránil a mínil si to ponechat pro sebe. O to více se do ní chtěla ponořit. Wanda se normálně vyhýbala narušování soukromí cizích lidí, ale v jeho případě byla ochotna udělat výjimku.

"To jistě mohla," řekl jí a Wandě se to možná mohlo jen zdát, ale v místnosti se ještě o několik stupňů ochladilo, až se jí před tváří dělaly obláčky dechu, "Ale nemysli si, že se nebudu bránit. Jsem starší a zkušenější než ty, takže i když tě možná neporazím, věz že tě pořád můžu donutit trpět."

"Nebo..." jeho hlas i svaly se uvolnily, "Můžeš nám oběma ušetřit bolest a prostě mi říci, co chci vědět."

Wanda tiše vydechla a otřela si dlaně o sebe. Začínala jí být zima. Ne, že by to tedy kdy Lokimu přiznala nahlas. Promnula si prsty a jemná rudá záře rozsvítila místnost kolem ní. Jednalo se o jednu z drobný vedlejších kaplí společně s oltáři a nádhernými kamennými freskami. Věděla, že by je nejspíše měla obdivovat, ale nyní, sama a v temnotě se cítila, jako by ji už pohřbili zaživa. Další východ ven tu nebyl, dokonce ani okno, podle kterého by mohla poznat kolik času už uplynulo. Nezbylo jí než se podvolit. Na druhou stranu: co Wanda věděla co mu nemohla říci. Nikdy jí nebyla svěřena tajemství pro které by jeden zabíjel, pouze své minulosti se vyhýbala. A na té Lokimu nezáleželo.

"Takže přiznáváš porážku?" Zeptal se jí Loki kousavě, když neodpověděla.

"Nepokoušej své štěstí, princátko," zasyčela a ruce se jí svíraly do pěstí. Snad si představovala jeho vítězoslavný úsměv příliš živě. Záda jí klesla na povrch dveří a sklouzla se po nich do sedu. Zem byla studená i přes její kabát, ale bylo to lepší, než netrpělivě přecházet po místnosti. Hlava jí klesla do dlaní, "Tak co chceš vědět?"

Byla silnější než tohle. Podvedla boha neplechy, porazila Ultrona i Avengers a málem sundala Thanose. Jak ji mohl jen tak snadno zahnat do pasti?

Loki se uchechtl a Wanda ve svém podvědomí vnímala jak napodobil její pozici na druhé straně dveří.

"Začněme s něčím jednoduchý," řekl jí pobaveně a protočil s nově získaným klíčem v ruce, "Pro koho pracuješ?"

"Cože?"

"Slyšel jsem co jsi řekla Furymu," oznámil jí, jako by jí to nedošlo už dávno. Vlastně tak trochu čekala že to vytáhne. Myslela si ale, že zrovna on ze všech lidí pochopí pravý význam za jejími slovy. Možná ale jen nevěřil jí.

Nevěřícně vydechla.

"Vždycky rád odposloucháváš cizí rozhovory?"

"Velice," potvrdil jí neomaleně, "obzvláště když se v nich mí nepřátelé předhání v tom, kdo mi setne hlavu."

"Řekla jsem mu jen to, co potřeboval slyšet."

"Já vím," potřásl Loki hlavou a ona si přála, aby se ty hloupé kovové dveře propadly pod ní mohla stanout naproti němu, tváří v tvář. Z části aby mu mohla vidět do tváře - skutečně do tváře a z části proto že ho stále chtěla prohodit oknem. To proto tohle dělal? Protože byl paranoidní, "Tak bych to udělal já. Vím, že nepracuješ pro Furyho, ale pro koho ano? S.W.O.R.D? Hydru? TVA?"

Wanda nevěděla na co by se měla soustředit dříve - to, že ji nařknul z toho, že by se po tom všem zrovna ona rozhodla kdy spojit znovu s Hydrou, nebo že jeho volby byly takto rozsáhlé.

"TVA?" Zopakovala. Byla pravda, že ji Time Variance Authority nabídla pozici, ale to Loki nemohl vědět. Vždyť ji ještě ani nepřijala - vlastně kvůli celému tomuhle výletu. I přes dveře se na něj nespokojeně podívala. Co bylo důležitější TVA se zabývala ochranou času, normální - i kdyby mimozemští - zločinci je nezajímali, "Proč by po tobě měla TVA..." Wanda zhrozeně polkla, "Co přesně si dělal těch pět let?"

"Dlouhý příběh," odbil ji Loki.

"Je tu vůbec někdo, kdo po tobě nejde?" Zeptala se ho pochybovačně, ale její otázka byla upřímná. Neznala ho dlouho, ale už tak ji kvůli němu postřelili, ona sama byla pověřena jeho pronásledováním a znala jménem několik dalších lidí, které by za šanci ho konečně odstranit zaplatily miliony. Ne, že by to bylo skutečně tak neočekávané, vzhledem k jeho povaze.

"To se právě snažím zjistit."

Wanda protočila očima, "Proč je pro tebe tak těžké uvěřit tomu, že jsem tvůj spojenec? Bez přetvářek, bez lží-"

"Protože nejsi!" Vydechl Loki tak prudce až se jeho hlas rozléhal celou katedrálou. Na okamžik se lekla, jestli je někdo neuslyší, ale kromě jeho hlasu a jejích nádechů zůstala katedrála tichá, "Nejsme přátelé, nejsme spojenci. Já jsem ten důvod, proč Avengers vůbec vznikli, ten kdo je málem všechny pozabíjel. Nedává to smysl. Nemáš jediný důvod... jediný důvod proč mi pomáhat."

Wanda se dlouze nadechla. Měl pravdu samozřejmě. Z jeho pohledu. A nějaká její část mu chtěla říci, že to není tak dávno, co se také snažila roztrhat Avengers na kusy, že v tom vlastně byla úspěšnější než on. Že když se podívala do zrcadla, neviděla hrdinku, necítila se jako ona. Podívala se na sebe a viděla krev na svých rukou, purpur ve svých očích, že někdy je prostě jednodušší být monstrem, protože poté člověk nemusí přemýšlet, nemusí litovat.

Co jí vlastně hrdinství přineslo dobrého? Vzalo jí to bratra, Visiona, jedinou rodinu kterou kdy měla. Normální člověk se se smrtí setkal pouze jednou, ona umřela už tolikrát, že by jí mohla říkat stará známá.

Možná za to mohl chlad v místnosti a tma kolem ní, ale připadala si unavená, jako by její končetiny byly pokryté kameny.

"Nic od tohohle nezískáš," pokračoval Loki, snad aby nezapomněla přes všechny ty temné myšlenky, že tam stále je. Poprvé za celou dobu jeho hlas kolísal a ona si nemyslela, že je to jen hněvem, "A oba víme, že o meč pravdy nestojíš. Před pár týdny si ještě ani nevěděla, že existuje. A není to, jako bys ho se svými schopnostmi potřebovala."

"A tvé jediné jiné logické odvození je, že jsem zrádce?"

"Jiné vysvětlení tu není!"

"No, možná kdyby si na chvíli sklapl a nechal mě mluvit, možná by si ho dostal!" Odsekla Wanda možná příkřeji než by správně měla. Začínala být netrpělivá. Protože pravdou bylo, že pro něj neměla žádné vysvětlení. Žádné které by dávalo smysl, žádné které by ji snad mohlo ospravedlnit. Mohla mu sice říci o svém snu, ale pouze by se jí vysmál do tváře. Nazval ji šílenou. Nebyl by první. Šílenou, naivní, popletenou. Protože nehledě na to jak silná byla, co dokázala, nikdy jí nevěřili, nikdy to nebylo dost.

To doopravdy musela nechat svět shořet na to, aby ji začal brát vážně?

Možná Loki vycítil její náhlou změnu nálady, možná na něj její tón doopravdy fungoval, ale neodpověděl. Wanda mohla v podvědomí vnímat jak se vytáhl do stoje a o pár kroků odstoupil ode dveří.

Bylo příliš pozdě na to zůstat mlčet. Hlasitě si povzdechla a hlava jí klesla do dlaní.

"Jsi tak chytrý, že? Víš o toho mne tolik, co?" Trpce se uchechtla, "Nejsem hrdinka. Jsem jen ta, co se dostala do cesty. Přijela jsem do Evropy, ne protože jsem šla po tobě, ale protože jsem jela na dovolenou. Chtěla jsem se distancovat... od toho všeho. Co ti Thanos udělal nebylo fér, ale ty jsi nemusel sledovat jak ti tvoje životní láska umírá v náručí, protože jsi to ty, kdo je zabíjí."

"Nikdy jsem nechtěla být hrdinkou," Wanda byla hrdá na to, jak chladný její hlas zůstával, "Jen jsem chtěla být silnější. A nepřežila jsem všechno to proto, abych teď..."

Wanda si přitáhla nohy líže k tělu, "Pravdou je... že... jiná cesta ven není. Nechci se stát Furyho hračkou, nechci být jen zbraní v rukou jiných, která jen čeká na své využití - celý můj život mě ovládaly okolnosti, strach z lidí, jejichž pistole byly větší než moje. Přidat se na tuhle zmatenou výpravu bylo to první rozhodnutí v mém životě, které není založené na zoufalství."

Nebyla to vlastně taková lež. A mnohem uvěřitelnější než předvídání budoucnosti za pomocí snu.

Na druhé straně dveří bylo podezřele ticho. Až Wanda musela zkontrolovat, že tam stále stojí.

"A sama jsem ztratila bratra, nebudu důvodem, proč Thor toho svého ztratí na dně oceánu," Neměl nejmenší šanci rozumět tomu, co mu říkala, ale to jí bylo v tu chvíli jedno. Její hlas byl pevný a to bylo to jediné na čem záleželo, "Nestačí to snad?"

Chvíli bylo ticho, než se bůh neplechy napjatě uchechtl, jeho úšklebek už ne tak přesvědčivý jako předtím.

"Takže tak to je? Jsem tvoje dětská rebelie?"

Wanda nebyla dítě. Ale možná částečně ano. Milovala své přátelé, milovala Clinta a dusila jí myšlenka, že jen tím že je tu s ním ho zrazuje. Protože to bylo tak špatně, pravý opak toho co by měl dělat. Však bylo to také plivnutí do tváře světu jako takovému, který k ní nikdy nebyl milý. Který jí plánoval zabít, prostřelit hruď.

A nejen že Loki měl být ten, kdo ji zachrání, ale jak dlouho potom co ho chytí, než se svět obrátí proti ní? Než ona bude opět ta, koho budou nahánět po světě?

"Jsi moje cesta ven," opravila ho se zvednutou hlavou, "Je to doopravdy tak špatné?"

"Jsem pro tebe jen hra."

"Ale nezni tak ukřivděně," protočila očima i když to nemohl vidět, "Když se mě nesnažíš zabít, snažíš se mě podrazit. Tako co, že potřebuji jen rozptýlení, když oba nakonec dostaneme to co chceme."

Skoro očekávala že se urazí. Jeho hlas byl ale pouze odmítavý.

"Ne," zavrtěl hlavou, "To nemůže být to."

"Tak se mi podívej do očí a řekni mi, že lžu," Wanda si nemyslela, že její výzvu uposlechne, ale stále se vytáhla do stoje, pohled upřený do dveří. O to překvapenější byla když zaslechla skřípání pantů a bůh neplechy stanul nad ní, pohled ostrý. Jeho modré oči svítily ve tmě jako dvě hvězdy, však do půvabu měly daleko, výraz dravce připraven kdykoliv zaútočit.

Wanda se automaticky natáhla po své magii, ale než stačila udělat jediný pohyb, chytil její ruku a nehledě na rudé plamínky kolem ní si ji přitáhl k sobě, až se dotýkali hrudníky. Naklonil se nad ní a stisk na jejím zápěstí posílil. Chtěla se mu vytrhnout, dostát svým výhružkám, ale zastavila se. Stále ho potřebovala. Mohla se nad tím hněvat jak jen chtěla, ale stále to byl on, kdo jí jednou snad zachrání život.

Tak jen propletla svůj pohled s tím jeho a modlila se aby její lži byly alespoň trochu pravdivé.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Veselé Velikonoce všem! Upřímně, já jsem měla prázdniny celý týden, ale vůbec si nepřipadám, ani odpočitá, ani jako bych něco udělala. XD Také - nevím jak u vás, ale jak může být jeden den 20 stupňů a druhý sněžit?! Zatracené globální oteplování. 

Nebudu lhát, psát Wandinu ukřivděnost mě neskutečně baví. No, sami si představte, že byste obětovali všechno na záchranu světa, přežili bombardování, pokusy, Ultrona, Thanose, jen proto abyste se pal dozvěděli, že vás zabijí vaši vlastní lidé? No, to je rozhodně frustrující. 

BTW: Spoilery k Falcon a Winter soldier - kdybyste mi řekli v roce 2016, že uvídm Zema tancujícího na parketu, nabízejíc avengers sušenky a doporučovat Buckymu hudbu- proč- proč mám najednou ráda Zema?! Copak Marvel nevěděl, že když mu dá tragickou minulost, hezkého herce, vtipnou osobnost a peníze- tak to bude přesně můj typ-

S láskou Pavla.