╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XIV. | night heist

ANI LOKI NEBYL DOSTATEČNĚ ŠÍLENÝ NA TO, ABY SE POKUSILI KLÍČ UKRÁST VE DNE, KDYŽ BYLA KATEDRÁLA PLNÁ TURISTRŮ - i když Wanda mohla vidět jak ho jeho ego pokouší. Rozhodli se tedy nejdříve najít místo kde spát ( jako by kterýkoliv z nich příliš spal ). Wanda si myslela, že jí donutí spát v nějaké polorozpadlé budově - což o to, ona spala už na horších místech - ale nejen že to by to bylo příliš nápadné, ale také na to byl Loki příliš velký snob. Na někoho kdo nepoužíval pozemské peníze byl nebývale schopný během pár minut najít ten nejdražší možný hotel a vydat se jeho směrem.

Souhlasila jen proto, že byla ráda, že se jí už aktivně nesnaží setřást a protože těsně před vystoupením v televizi vyplenila Furyho kartu. Chtěla se kvůli tomu cítit špatně, ale na druhou stranu, vždyť on jí slíbil že za ní uhradí všechny výdaje. Navíc bylo opravdu těžké cítit se vinně pro někoho jako ředitel Fury.

I když nejdražší, hotel který nalezly byl prakticky plný. Byla ráda, že se jí podařilo najít jediný pokoj. Sezóna byla v plném proudu a chodby zařízení se plnily důležitě vypadajícími hosty, vedle kterých se Wanda cítila jako malá šedá myš. Potom si ale vzpomněla, že je Wanda Maximovová, Avenger který zničil kámen nekonečna a byla silnější než všichni tihle lidé dohromady.

Stále... obklopena vším tím luxusem... připadala si nepatřičně.

To Loki vypadal jako by sem dokonale patřil. V tomto směru byl dokonalý. Mladý, k jejímu neštěstí pohledný, nosil hlavu hrdě zvednutou a byl skvělý lhář. Na politika by se dokonale hodil. Stačilo by jen aby překousl svoji nikdy neodcházející trpkost a naučil se trochu vyjednávat.

Ale možná jen byl slabý proti jejím trikům.

„Víš, příště bychom možná měli zvolit méně okázalý hotel," řekla bohu neplechy, když se opřel vedle ní o zeď a ona zastrčila klíč do zámku zvoleného pokoje, „Je to příliš nápadné."

Loki neodpověděl a Wanda věděla, že je to jak mluvit do dubu. Raději se opřela bokem do dveří, aby je otevřela. Velice rachle si uvědomila svoji chybu.

Byla tu jen jedna postel.

Wanda se zastavila na místě a mohla přesně cítit ten moment, kdy Loki stanul za ní a pohled mu klesl na stejné místo jako jí. Muselo ho napadnout to samé, protože místo toho aby se protáhl dovnitř zůstal stát na místě. Jedna její část chtěla vidět jeho výraz, ta druhá měla problém s tím vlastním. Nevěděla jestli by se měla cítit trapně, nebo se smát.

Tak tam jen chvíli stáli pohled upřený na přímo královskou manželskou postel.

„Zkusím se zeptat, jestli není volného něco jiného," Wanda nespokojeně mlaskla a pohodila klíčema v ruce, ale Loki jí zastavil.

„Říkala jsi to sama, všechno ostatní je obsazené," v jeho hlase byl slyšet povzdech a touha protočit očima. Ušklíbl se a odevzdaně si zastrčil ruce do kapes. Aby Wanda řekla pravdu, podle jeho předešlého chování by očekávala výbušnější reakci. Nebyla si jistá, jestli tenhle jeho klid je dobrá věc, „A stejně to není jako bych měl v plánu spát."

S tím se kolem ní prosmýkl dovnitř a Wanda ho následovala dovnitř, podobný výraz na tváři.

„To ani já ne," řekla Wanda a stáhla si kabát z ramen možná trochu příliš prudce a tenká bolest vystřelila jejím stále nezahojeným ramenem. Nejednalo se o bolest na kterou by si nemohla zvyknout. Pohodila kus látky na nedalekou sedačku. Měla za to, že s tím je tahle konverzace u konce, ale dnes se jí z nějakého důvodu snažil bůh neplechy překvapovat.

„Nesmysl," odbil ji, „Jsi smrtelná, musíš spát."

Wanda se na něj překvapeně podívala. Bylo těžké skrýt úsměv. Neměl by znít jako by mu snad záleželo na jejím zdraví.

„To i Asgarďané," zkřížila ruce na prsou a hrdě zvedla hlavu. Neoblomně poklepala nohou na povrch podlahy. Za celou dobu co ho znala ho neviděla ještě ani jedinkrát zavřít oko. Asgarďané mohli být sice silní, ale považovala za naprosto nemožné, aby nebyl alespoň trochu unavený. Vysvětlilo by to jeho neustálou nevrlost a mírné oslabení jeho charakteru v posledních dnech.

Loki se na ni usmál.

„Přežiji to, jsem bůh."

Wandě přišlo legrační, že používá tento argument jako odpověď úplně na všechno. Trpce se uchechtla a přistoupila blíže.

„A já čarodějka která vlastníma rukama zničila kámen nekonečna," odvětila. Bylo to stále zvláštní to říkat. Vlastně tohle bylo poprvé co něco podobného pronesla nahlas. Prapodivná vlna viny ji zasáhla hned na to. Nezničila tehdy totiž jen ten kámen, ale zabila přitom Visiona. Jak... jak si dovolovala se tím chlubit? Jak si jen dovolovala mluvit o tom tak lehce, jako by její srdce nepukalo pokaždé když se vrátila do toho dne.

Pokud si Loki všiml její prudké změny nálady nedal to najevo. Pohodlně se usadil na pohovku a opřel si o ní ruce, trochu jako by se jednalo o trůn a ne o pouhý kus nábytku. Hrdě zvedl hlavu a v očích se mu zajiskřilo.

„A přesto se mi tě podařilo porazit," připomněl jí pobaveně. Zamračila se na něj.

„Skončil si přilepený na zdi, to mi jako vítězství nezní."

„Měl jsem tě na dosah nože, mohl jsem tě zabít," pokrčil rameny a zvedl k ní pobavený pohled. Zpod rukávu vytáhl jednu ze svých stříbrných dýk a protočil ji mezi prsty jako minci. Wanda věděla co jí řekne ještě předtím než otevřel pusu, „Vlastně bych to mohl udělat i teď, malá čarodějko."

Wanda protočila očima. Opakoval tuhle větu jako by jí doopravdy věřil. Mírný úsměv se jí ale vytáhl na ústa. Čas všechnu sílu z téhle výhružky sebral, až se jednalo vlastně o takový jejich malý vtip. Nezrušeně zvedla ruku, rudé plameny obalily Lokiho dýku a poslaly ji směrem k ní. Pevně ji sevřela v ruce a na Lokiho se usmála.

„Roztrhala bych tě na kusy dříve než by si udělal jediný krok, princátko."

Na znamení jejich slov její magie vystřelila dýku proti němu. Ostří jen o pár centimetrů minulo jeho tvář a zabodla se do zdi za ním. Ani nemrkl a po tváři se mu rozlil hrdý úsměv.

„VLASTNĚ JSEM ČEKAL, ŽE S TÍM BUDEŠ MÍT VĚTŠÍ PROBLÉM," pronesl Loki skrčený za jedním ze sloupů. Fascinovaně sledoval jak je Wanda vymazala z hlavy procházejícímu hlídači. Lokiho původním nápadem bylo je prostě omráčit, ale rány byly nápadné. Ani nemluvě o tom, že pokud fungovali na směny bylo jen otázkou času než by si zmizení jednoho z bodyguardů někdo všiml.

Nebylo jednoduché chránit je zároveň před pohledem lidských očích a těch kamer. Ne, že by to vyžadovalo zrovna velké množství magické energie jako takové, ale musela se soustředit naráz na příliš mnoho objektů. Ani nemluvě o tom, že pořádně nevěděla kolik jich tu je. Mohla se řídit pouze podle tichého elektrického impulsu, který narážel do jejího silového prostředí.

Byl to trik, který se naučila během svých dnech na útěků. Tohle ale bylo poprvé co ho používala k něčemu takto nelegálnímu.

„Hm?" zvedla k němu Wanda hlavu, než zcela pochopila význam jeho slov, „Proč?"

„Jsi Avenger, nebo ne?" ušklíbl se, ale než si Wanda stihla vychutnat způsob jakým řekl to jedno konkrétní slovo, museli se hýbat. Opatrně našlapovali kolem zdí katedrály, než konečně stanuly před drobným vchodem pro údržbu kterého si Loki všiml dřívěji toho dne. Nyní bůh elegantně obkreslil prsty zámek a dlaň mu naplnilo zelené světlo. Ozvalo se tiché puf a dřevo pod jeho dotekem polevilo, „Já myslel že byste měli být něco jako hrdinové, ne zloději artefaktů."

S tím zmizel v temnotě katedrály a Wanda ho následovala.

„To je sice pravda," připustila šeptem, jediným magickým gestem vypnula alarm a opatrně za sebou zavřela dveře. Minuly uklízecí prostředky a vyšly do hlavní lodi. Bylo asi 3 hodiny ráno a obloha byla tak hutně stažená do temnoty, že Wanda mohla až cítit svět kolem ní spát. Čarodějka si promnula prsty, „Ale já jsem nebyla vždycky Avenger."

Wanda byla nucena krást celý svůj život. Nikdy však pro potěšení, pro bohatství, ale pro čiré přežití. A stále se cítila špatně pro každý kousek co sebrala, stejně jako pro každou minci ze Starkova účtu kterou kdy utratila. Tedy, byla tu jedna krádež, které nelitovala.

Wanda pevněji sevřela železný klíč ve své kapse.

„Když jsem byla malá, byli jsme to jen můj bratr a já," pět let. Pro někoho devět. Pietro Maximoff zemřel už před půl dekádou a ona stále o něm nedokázala mluvit s hlasem, který nebyl zastiněný smutkem. Vlastně si ani nebyla jistá proč mu to říká - na druhou stranu: nebylo to jako by to bylo tajemství. Patou odhrnula prach na zemi, „Někdo se musel postarat."

„A rodiče?"

„Mrtví," vydechla, jako by to snad nebylo očividné. A pak mu řekla něco, co nahlas nepřiznala ani svému vlastnímu bratru, „moc už si je ale nepamatuji. Už je to dávno."

I když si nemyslela, že mu snad záleželo na její odpovědi, stále se mezi nimi rozlilo ticho. Wanda se v rychlosti ujistila, že byly sami a že ve všech kamerách běží jedna ta samá smyčka. Až potom si dovolila vydechnout a zvednout pohled směrem k nádherné vytráži před ní. Přestože byla noc a katedrála byla zahalená do tmy, skrz barevná skla pronikala dovnitř dost měsíčního světla na to, aby mezi odrazy mohla tančit.

Bylo to nádherné. Děsivé, studené, ale nádherné.

Wanda nikdy nebyla věřící - ne od smrti svých rodičů - ale nikdy se necítila blíže k bohu. A to nejen proto že jeden z nich stál vedle ní.

Sklonila hlavu a pohled jí padl na místo, kde ve skleněné vytrýně seděl druhý kouzelný klíč.

„Navíc to budeš ty, kdo ho ukradne," usmála se na něj, „já ti ho jen zabavím."

Odpovědí jí bylo uchechnutí. Wanda se klidným krokem vydala směrem k artefaktu, ale Loki byl rychlejší. Během vteřiny se tyčil nad sklem a prsty přejížděl po okraji. Na okamžik se Wanda lekla, jestli vyřadil detektory dotyku, ale když nezaslechla žádné hlasité pípání donutila se uklidnit. Všechno šlo podle plánu.

Překvapivě.

Pravdou bylo, že očekávala o něco více komplikací. Že si jich možná někdo všimne, že omylem spustí alarm na který jí ani nenapadlo se zaměřit. Najednou jí nepříjemný pocit sevřel útroby.

Stejný jako když si člověk není jistý jestli zamkl vchodové dveře. Nikdy nebyla tou paranoidní, ale bylo toho přilíš mnoho. Příliš kamer, příliš senzorů, příliš lidí. Věděla že udělala co mohla na to aby je řádně skryla, ale stále jí to nepřipadalo dost. Bylo prakticky nemožné, aby neopomenula něco. Netrpělivě poklepala prsty na rukáv svého kabátu a obrátila se zpět k Lokimu aby se donutila soustředit na přítomnost.

Bůh neplechy opatrně položil dlaň na povrch skla za kterým se skrýval samotný klíč. Wanda mohla pocítit jak teplota v katedrále klesla o několik stupňů a ona rychle pochopila proč. Tenká vrstva ledu utíkala po skle od Lokiho ruky dál, mrazila vytrýnu a tiše ji rozebírala na kusy v samotných základech.

Wanda zalapala po dechu. V životě neviděla podobnou magii. Ani u něj ani u nikoho jiného.

Pak už stačil bohovi jen opřít se do skla a to se rozpadlo pod jeho dotykem. Tříštění skla se rozlilo katedrálou v několika vlnách ozvěny a Wanda - stále na váškách mohla ten zvuk cítit hluboko ve svých kostech. Mírně poskočila na místě a ani se za to nestyděla.

„Opatrně!" zasyčela k němu, ale Loki jí nevěnoval pozornost. Jeho oči seděly pevně přilepené na drobném kovovém artefaktu. I ona přistoupila blíže a sevřela první z klíčů v kapse tak silně, až se mu její forma vpila do dlaně.

I Lokiho prsty se obmotaly kolem klíče. Zvedl ho na světlo měsíce a dlouho si ho prohlédl, jako by mu magie dřívěji toho dne už nedosvědčila že je pravý.

Wanda přistoupila k němu, však on ji zastavil prstem na rtech.

„Slyšela jsi to?" prudce zvedl hlavu a zbystřil. Oči mu hekticky utíkaly kolem něj.

Něco jiného než hlasité tříštění skla? Chtělo se jí říci ale věděla lépe než v situaci jako tahle žertovat. Prudce se obrátila a rozhlédla se kolem sebe. Když její fyzické oči nic nenašly natáhla se po těch mystických. Než její magie však stihla prohledat Lokiho ruka jí objala ramena.

„Tudy," pokynul jí a ona ho následovala. Bůh během vteřiny otevřel pevné dveře do jedné z bočních místnůstek a pustil ji dál. V kapličce byla tma a Wanda si musela posvítit magií na konečcích prstů. Rychlým pohledem přejela oltáře, obrazy a artefakty před sebou a prach společně s chladem jí vdechl do tváře.

„Loki-" šeptla, ale přerušilo ji další skřípání dveří. Otočila se za ním zrovna ve chvíli, aby mohla vidět jak za ní bůh neplechy zavřel dveře a uvěznil ji v temnotě.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Za ten clifhanger se omlouvám, ale nemohla jsem si pomoci. xd Loki a Wanda jsou docela zlodějské duo, možná by měli uvažovat o změně povolání - určitě to bude výnosnější než být bývalý avenger a vesmírný vyvhrel. Na to si ale nejdříve musí vyřešit problémy mezi sebou. 

S láskou Pavla.