╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XII. | Fear the Silence

WANDĚ SE NEJDŘÍVE NECHTĚLO VĚŘIT, že by její mysl bez jejího vědomí vyprodukovala dostatek energie na to, aby převrhla vlak - ale byla pravda že Wandiny schopnosti z velké části ovlivňovaly její pocity. A když vědomě byla schopna zničit nejmocnější kámen ve vesmíru, dávalo smysl, že by se její tělo snažilo bránit v případě ohrožení. I když jediný skutečný nepřítel byl v její mysli.

Wanda se dlouze nadechla a nabrala si studenou vodu do dlaní, aby si jí opláchla obličej. Chlad jí probudil všechny smysly a mlha spánku z stekla jako kapky medu. Utřela si kůži do ručníku a bez toho aby věnovala jediný pohled zrcadlu se vrátila do kupé, které bylo v té době prázdné.

Přes okno mohla vidět, jak venku začíná pršet.

Loki zmizel s tím, že se jde podívat, jaké jsou škody a když se vrátil, mohla vidět nespokojenost v jeho tváři.

„Do toho, já vím že to chceš říct," vydechla Wanda a hlava jí klesla do dlaní. Připadala si hloupě. Měla tu být ta silná, ta soustředěná, ta se vší kontrolou. To ona by to měla ovládat, ne ono ji. Tohle nebyla ona. Byla ženou, která málem rozdrtila Thanose na prach, která holýma rukama zničila kámen nekonečně. Byla silnější než tohle. Nebo v to alespoň doufala, „Tohle je naprosto směšné."

A muselo se to stát zrovna teď, když to nejméně potřebovala, když bylo smrtelně důležité, na to aby si zachovala tvář.

„Tak bych to zrovna neřekl, ale..." potřásl Loki černými vlasy a zavřel za sebou dveře do kupé. Stáhl si z ramen mokrý kabát, promnul si dlaně, klesl na židli naproti ní a obrátil do sebe zbytek svého čaje. Vypadal ale jako by potřeboval něco silnějšího.

„Bohužel pro mně, nemohu tě v tuhle chvíli zrovna obviňovat," Loki zněl všechno jen ne nadšen tím faktem, „Nakonec to je ten problém, že? Ty jsi to udělat nechtěla."

Wanda si zaryla nehty do dlaní. Neměla by se cítit vinně. Nic mu nedlužila. Neměla hledat zklamání v jeho hlase, když to jediné o co se dosud snažil bylo ublížit jí. Wanda si prohrábla zrzavé vlasy, ve snaze ty myšlenky zahnat.

„Jsou všichni v pořádku?" zeptala se ho, bez toho aby k němu zvedla pohled a prsty promnula krk, tak jako vždy když byla nervózní. Byl to starý zvyk, kterého se jí stále nepodařilo zbavit.

„Jen trochu vystrašení," uklidnil ji Loki, „Naštěstí se ti nijak zvláště nepodařilo poškodit vlak. Podle rozhodčího budeme za půl hodiny už zase na cestě."

Wanda úlevně vydechla. Alespoň že tak, „Díky bohu."

„Doslova," souhlasil Loki a jejich pohledy se setkaly. Wanda polkla. Jen bohové věděly, co by se stalo, kdyby ji neprobudil, kolik škod by mohla napáchat. Byli sice netradiční spojenci, ale to nic neměnilo na tom, že kdyby teď Wanda cestovala sama, byla by to katastrofa. Tentokrát měla štěstí, že se nikomu nic nestalo, ale když přišlo na její schopnosti, vyjímka potvrzovala pravidlo.

„Tohle není poprvé, co se tohle stalo, že?" zeptal se jí zničeho nic a když k němu vzhlédla, setkala se s jeho zamyšleným obličejem. Myslela si, že se na ni bude zlobit, bude se jí vysmívat, ale všechna jeho původní kyselost mu vyprchla z tváře.

Wanda si na svém místě poposedla.

„Nevím- nevím jak bych to poznala."

„Jsi si vědoma, že jsem bůh lži, nebo ne?" ušklíbl se Loki nevěřícně a přiklonil se blíže, „Takže to zkus znova."

Wanda se dlouze nadechla a chvíli pouze pozorovala jeho tvář. Nakonec ale její ramena odevzdaně klesla.

„Po tom co se Avengers rozpadli, zavřeli mě do Raf- do jednoho takového vězení," to, že na stejném místě ho Fury plánuje pohřbít už mu neříkala. Vlastně by mu neměla říkat nic z toho. O těhlech věcech doopravdy nikdy nemluvila ani se svými přáteli, bylo zvláštní o nich říkat jemu, který měl být jejím nepřítelem, „nemohla jsem po dlouhou dobu používat magii a pak... potom co jsme utekli, jsem se ji musela znova naučit ovládat."

Zastrčila si neposedné zrzavé vlasy za ucho.

„Ale to už je dávno," narovnala se. Vlastně v mnoha ohledech ji ta zkušenost učinila silnější. Jistější v tom co dělá. To však neznamenalo, že by jí dobrovolně kdy podstoupila znovu, „Zvládla jsem to."

„Očividně ne."

„Ale dej mi pokoj!" odsekla Wanda možná prudčeji než by měla, ale nemohla vystát tu prazvláštní emoci v jeho pohledu, „obětoval si celý vesmír, jen proto aby si zachránil svého bratra. Já musela zavraždit lásku svého života, abych to napravila. Nemáš nejmenší tušení-"

„Thanos mě zabil!" prskl Loki, „uškrtil mě holýma rukama pomalu a bolestivě a tak, aby to Thor viděl!"

Wanda neodpověděla. Pouze na něj zůstala hledět, na bolest v jeho tváři, hněvu v jeho očích. Bylo by pro ni snadné udělat z tohohle soutěž o to, který z nich trpěl více - a bohové věděli, že má čím se ohánět - ale o to tady nešlo. Důležitější bylo, že tohle bylo nejvíce emoce, kolik jí zatím ukázal.

Loki vyrazil do stoje.

„A to není všechno," trpce se usmál, „On mě mučil. Po několik dlouhých měsíců, vlastně. Zlomil mi všechny kosti v těle, jednu po druhé, protože věděl, že se časem zahojí. Spaloval mi kůži, trhal svaly tak dlouho, dokud mi nedošel hlas - a poté mi zašil rty."

Prsty mu vzdáleně přejely po rtech a Wanda mohla cítit jak se nitky magie v místnosti společně s jeho hněvem. Hrdě se na ni podíval.

„Zeptala jsi se mě, jestli měním svoji podobu často," významně zvedl bradu, „pravdou je, že jsem se za posledních 20 let necítil dost bezpečně na to, abych se změnil."

Pro ni se ale změnil. Bylo to proto, že byl Thanos pryč, nebo protože... se vedle ní cítil v bezpečí?

Nebo protože prostě neměl na výběr. Protože ona byla nakonec jen dalším tyranem, jen dalším monstrem s tváří člověka. Wanda si zaryla nehty do dlaně a v ten okamžik ho nenáviděla. Nenáviděla, za to že jí nutil cítit se vinně, za to že jí nutil pochybovat, když na to neměl žádné právo. Jeho ruce byly také pokryté krví, tak proč ona by tu měla být ta špatná?

Loki se opřel o okraj okna.

„Myslíš si, že tvoje noční můry- tvoje reakce jsou špatné?" trpce se uchechtl Loki, „Málem jsem zmrazil polovinu Asgardu, kvůli démonům kteří mi nedají spát. Víš jak se to potom špatně vysvětlovalo?"

To ji chtě nechtě donutilo mírně se uchechtnout. A podle toho jak se jeho tvář uvolnila do úsměvu, to byl i jeho záměr. Poté se ale narovnal, povzdechl si a posadil se na místo naproti ní a mučednicky zaklonil hlavu. Zavřel oči a vypadalo to skoro, jako že počítá.

„Nyní, kdo je z nás tady hlupák?" zeptal se jí po chvíli, „Ty protože neumíš ovládat vlastní noční můry, nebo já proto všechno co jsem ti právě řekl."

„Ne, to já," potřásla hlavou a přitáhla si kolena k hrudi, aby si na ně položila bradu, „Mám takový efekt na lidi. Někdy. Je to vedlejší efekt mých schopností- lidé se mi rádi svěřují."

Bylo to něco na co Wanda nebyla zrovna hrdá. Vlastně to nezmiňovala pokud vyloženě nemusela. Lidi v její přitomnosti to dělalo nepohodlné a aby pravdu řekla, ji mnohdy také. Bylo to jako by její magie zasahovala, bez jejího souhlasu, nijak netoužila nabořovat soukromí lidí kolem sebe více než dosud.

Koutkem oka vnímala jak se k ní Loki obrátil, ale ona mu pohled neopětovala. Nechtěla vidět zradu v jeho očích, nehledě na to, že neměl právo na to se cítit ukřivděně. Ne on. A co více, nemělo by jí na tom záležet.

„To kvůli tomu mě tak neskutečně bolí hlava?" zeptal se jí po chvíli, ale Wanda neodpověděla. Místo toho se vyhoupla do stoje, popadla svůj kabát a telefon a vydala se pryč z kupé.

„Musím si zavolat."

WANDA SVÉ ÚTOČIŠTĚ NALEZLA V JÍDELNÍM VOZE VLAKU. Byla stále hluboká noc, takže tu kromě ní vysedávala pouze skupinka již napůl opilých francouzů a jediná barmanka, kdy žádný z nich nevěnoval čarodějce příliš pozornosti. Posadila se na sedačku na samém okraji, k oknu, objednala si vodu a s nohama přitaženýma k sobě vytočila známé číslo. Srdce jí přitom stále bilo v hrudi rychle, bez skutečného důvodu.

„Tak takhle si představuješ vyhýbání se problémů?" uvítal ji Clintův hlas a ona si nemyslela, že kdy jí jeho slova přinesla takovou úlevu. Původním plánem bylo lukostřelce z toho všeho zcela vynechat - Wanda si dokázala živě představit jak by reagoval na zprávu, že Loki Odinson je nejen naživu, ale také zpět na zemi - ale to bylo když ještě pracovala pod Furym. Předtím, než vystoupila v televizi a vystavila svoji tvář světu.

Bylo prakticky nemožné, aby se o tom nedozvěděl.

„Taky tě ráda slyším Clinte," Wanda se nezvládla než usmát, ale hrdina ji nevnímal.

„Jela jsi do Evropy na dovolenou! Ne vyhlásit válku!"

„Já vím, chtěla jsem ti to říci, ale Fury nechtěl-"

„Fury?!" zopakoval nevěřícně Clint a ona mohla slyšet jeho frustraci až několik stovek kilometrů daleko. Přineslo jí to zvláštní familérní pocit, který ze sebe už nesetřásla, „No, že mě to nenapadlo! Měl jsem vědět že v tom má určitě prsty ten starý parchant!"

„Naverboval mě už na letišti, nemohla jsem mu prostě říci ne," pokrčila rameny Wanda i když to nemohl vidět. Bříškem prstu přejela po okraji sklenice.

„Hmpf," řekl Clint. Po chvíli dodal, „Počkej kde si, už jsem na cestě-"

„Cože- Ne! Ne, jsem v pořádku!" ujišťovala ho pohotově. Právě se zbavila Furyho, to poslední co potřebovala, bylo aby za ní běhal ještě Clint. Bylo by prakticky nemožné před ním Lokiho zatajit, pokud by jí doprovázel na každém kroku. Až pomalu litovala, že mu volala. Na druhou stranu, kdyby to neudělala, možná by ho vyděsila ještě více, „Nic mi není! Všechno je v pohodě!"

„Ale v televizi jsi říkala-"

„To jsem udělala jen abych se zbavila Furyho mužů," přiznala Wanda a zastrčila si neposedné zrzavé vlasy za ucho. Vlastně po tom vysílání očekávala podobných telefonátů více. Sam jí volal doslova pět minut po skončení promítání, Buckyho slyšela cosi mumlat v pozadí. To bylo ale zatím všechno. Wanda si nebyla jistá, jestli by měla být ráda, nebo se cítit ublíženě, „Aby mě nechali trochu dýchat."

„Aha," hlesl Clint a kdyby nevěděla lépe, rozpoznala by v jeho hlase náznaky zklamání, „Takže ne žádná mezinárodní krize."

„To nemůžu ani popřít, ani vyvrátit," prohlásila a mohla slyšet ho hlasitě si povzdechnout. Následovalo několika vteřinové ticho, jako by se lukostřelec rozhodoval, jestli ji má vzít za slovo ne. Wanda se mu rozhodla pomoci, „Budu v pořádku. Vážně. Poradila jsem si s Hydrou, Ultronem a Thanosem. Tohle bude oproti tomu všemu hračka."

Neřekla mu o její malé nehodě, neřekla mu o živém snu, který pronásledoval její spánek a který předpovídal, že zemře v rukou svého úhlavního nepřítele. Nepřítele, kterého k sobě svázala za pomocí železného klíče. Wanda si zmíněný předmět nahmatala v kapse a vytáhla ho na světlo. Stejně jako už tolikrát si ho dlouze prohlédla, ale kromě několika symbolů, nic speciálního nenalezla.

„Jsi si jistá?" zeptal se jí mezitím Clint. Ještě pevněji sevřela klíč v ruce a najednou pocítila silné nutkání říci mu pravdu, povědět mu, že plíce se jí stahují úzkostí z představy, že její domov, město ve kterém se narodila je jí nyní tak blízko. Že opět cítí starý prach v ústech a trosky před očima.

Proto se Evropě vyhýbala. 

„Prostě... prostě bych potřebovala, aby si mi věřil," vydechla místo toho. Clint nezněl přesvědčený, ale netlačil na ni.

„Ale dala by si mi vědět, kdyby něco bylo doopravdy špatně, že?"

„Ale samozřejmě," vydechla automaticky a ani se nezamýšlela nad tím, jestli je to pravda, „Jsi jediný na koho se tu můžu obrátit."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Ne, ten název není odkaz na Doctora who, děkuji moc. Tedy, tohle je emoční kapitola - a takových tu bude více, protože některé jizvy jsou prostě příliš hluboké. Částečně se mi i líbí ta představa, že bude Wanda Lokiho vinit za Visionovu smrt - i kdyby jen okrajově - protože kdyby on nedal Thanosovi teseract, nic z toho by se nestalo. Bylo by to vůči Lokimu nefér? Velice. Ale já nepíšu dokonalé postavy a Wanda si zaslouží trochu sobeckosti. 

O tom si ale promluvíme později. 

S láskou Pavla.