╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

XI. | Asgardian Roadtrip

„JAK TO VLASTNĚ FUNGUJE?" zeptala se Wanda Lokiho, poté co se jejich vlak poprvé rozjel. Bůh neplechy původně z představy cestování v tom podivném úzkém vozidle nebyl zrovna nadšený, ale jeho přemisťování nebylo dostatečně silné na to, aby je přeneslo přes polovinu Evropy a do letadla by se bez prokázání totožnosti nedostali. Nebo Loki alespoň ne. Až Wanda litovala, že si přeci jenom nevzala quinjet, jak jí Clint nabízel.

„Hm?" zeptal se jí Loki a na krátký okamžik k ní zvedl pohled od své knihy. Bůh neplechy se jednou nohou opíral o zbytek sedačky v kupé, druhá mu volně visela dolů. Prsty mu tančily v černých vlasech a Wanda si nebyla jistá, jestli jeho schopnost číst po jejím boku byla známka toho, že si na ni zvykl, nebo se ji jen snažil ignorovat.

Tak či onak to bylo ale nejblíže ke smíření, co s ním zatím docílila.

„Můžeš se přeměnit v kohokoliv?" zajímala se, hlavu natočenou na bok, „Je to nějaké kouzlo? Nebo iluze-"

„Skutečně nemáš nic lepšího na práci?" zeptal se jí nevzrušeně a daroval jí pohled, za který by se bývala i cítila vinně, kdyby to nebyl on. Wanda si hlasitě povzdechla a na svém místě si poposedla. Vlak, který vybrala nebyl zrovna noční, ale díky první třídě měli jak dostatek prostoru, tak jistotu, že je nikdo nebude rušit. Přesto měla Wanda pocit, že je pro ně jedno kupé příliš malé. Až děkovala svému o pár hodin mladšímu já, že raději nezvolilo cestu autem. Nemyslela si, že by tolik hodin vedle boha neplechy zvládla.

„Spálil jsi mi jedinou knihu, kterou jsem si přibalila."

„Stále můžeš hledět do té své svítící tabulky, stejně jako ostatní smrtelníci," poradil jí a v jeho hlase byl slyšet úšklebek. I když v Lokiho případě bylo těžké najít chvíli, kdy by se jí nevysmíval.

„Není to stejné."

„Jistěže není," potřásl hlavou Loki a olízl si prsty, aby převrátil na další stránku. Wanda se na něj nespokojeně zadívala. Moc dobře ho viděla na nádraží knihu vytáhnout z jednoho krámku. Bývala by ho pokárala, ale na druhou stranu, už tak to byl válečný zločinec, nebylo to jako by mu mohli zhoršit trest pro krádež jediné knihy.

„Noták," nenechala se odradit, „Teď jsme spojenci, měla bych vědět čeho jsi schopen."

„Abys to proti mě mohla zneužít až prach slehne?" navrhnul s takovou lehkostí až to Wandu mírně znepokojilo. Zradila a lhala mnohokrát, však stále o tom nemohla mluvit tak klidně a volně jako on. I když hádala, že to je úděl boha falše. Trpce se uchechtla a zády se opřela o okno vlaku.

„Považuješ každého koho poznáš za svého nepřítele?" Wanda věděla, že ta otázka není zrovna férová - nakonec, Wanda byla součástí týmu, který Lokimu překazil ovládnutí světa před deseti lety, bylo pochopitelné, že byl lehce vyhrazený. Přesto se jí líbilo, jak ta slova v jejích rtech zněla.

„Jenom ty, co po mě metají kusy střechy a mučí mě v temných uličkách."

Neférová odpověď na neférovou otázku. Wanda nespokojeně mlaskla.

„Pokusil jsi se mi rozbít hlavu o zeď," připomněla mu chladně, „a kopl mě do tváře."

„Někteří by mi za to poděkovali," usmál se a byl to asi nejzdravější a nejskutečnější úsměv, jaký ji zatím daroval. Byl to jeden z těch úšklebků, jak když někdo řekne vtip, kterým pobaví pouze sebe. Wanda si nebyla jistá, jestli by po nemě měla něco hodit, nebo jestli by se měla těšit z toho, že má náladu na humor.

Dlouze se na něj zadívala a nakonec odevzdaně potřásla hlavou.

„Dobře, chceš dát všechny karty na stůl," sedla si pořádně a obrátila se k němu. Hádala, že když mu dá něco svého, nebude tak váhat s tím jí prozradit něco o sobě, „Víš, že umím číst lidem myšlenky, ale není to jen to. Dosáhnu i na jejich strachy a touhy, dokážu je vyvolat. A mé povědomí je metafyzická mapa světa všech duší na světě."

Loki k ní zvedl hlavu.

„Je těžké v ní hledat, když je cílů hodně, ale pokud není daleko, jsem schopna ho sledovat," vysvětlila a významně se na něj podívala, „Tak jsem tě byla také schopna najít, potom co si zmizel v tom starožitnictví."

Bůh neplechy na ní zůstal nějakou chvíli hledět. Nakonec si ale povzdechl, protočil očima a svoji knihu odložil. Mohla cítit únavu z jeho hlasu.

„Na světě je spoustu způsobů jak změnit svůj vzhled, nebo napodobit cizí," řekl jí a mírné zlaté světlo naplnilo místnost. Paprsky energie mu přejely po kůži jako voda a když k ní znovu zvedl hlavu, Wanda vyděšeně zjistila, že hledí na svůj vlastní odraz. Lokiho verze Wandy se ušklíbla, „nejjednoduší jsou iluze. Za jejich pomocí jsem schopen napodobit kohokoliv a cokoliv."

Ani nedořekl a jeho tvář se za toho stejného zlatého záření vrátila do normálu. Vydechla.

„Ale... tvoje iluze mizí, když se jich dotknu," připomněla mu, „A tam v televizi jsem se tě dotkla a nic se nestalo."

„To protože to nebyla iluze," pokračoval nebývale trpělivě, „Mé... přirozené schopnosti mi do určité míry dovolují zvolit si podobu. Všechny mé verze však mají stále specifické rysy a jsou jen a pouze mé vlastní."

Wanda chápavě kývla. Byla pravda, že ženská verze Lokiho měla stále stejné černé vlasy a modré oči.

„Měníš se takhle často?"

„Podle potřeby, nebo nálady," nevzrušeně se na ni podíval, „Ukojuje to tvoji zvědavost?"

Výjimečně na jeho hlase nebylo nic negativního, ale stejně cítila jak v místnosti teplota klesla o jeden stupeň. Posadila se zpět na své původní místo, zatímco on se vrátil ke čtení. Chvíli mezi nimi bylo ticho, za které se Wanda cítila viněji než za cokoliv jiného.

„Pokud máš nějaký pozoruhodný komentář, prosím vyslov ho nyní," pokynul jí trpce.

„Co? Proč?" nechápala.

„Vím jací vy lidé jste," pronesl poklidně, „Příliš vystrašení, uzavření, spoutání. Vymysleli jste si pohlaví, sestavily pravidla koho milovat a koho ne a tváříte se jako páni vesmíru. Jsem pro tebe stvůřička."

Wanda mu tak toužila říci, že to není pravda, ale to by lhala. Neprošla si roky výčitkami, šikany jen proto aby mu teď tady tvrdila, že lidé byli milosrdní vůči těm, které považují za jiné. Co si ale z jeho slov vzala více než všechnu tu křivdu byla skutečnost, že někde tomu bylo jinak.

Nebyla si jistá, jak by se měla kvůli tomu cítit.

„Vlastně," polkla, „téhle stvůřičce je jedno jestli bojuje s bohyní, nebo bohem Lokim. Tak dlouho, dokud jí neuškrtí ve spaní."

To ho pobavilo.

„Mohl bych."

„Sni dál," ušklíbla se Wanda a věděla, že by neměla mít takovou radost z toho jak nadšeně se zapojuje do plánu její smrti. Však tak málo stačilo a napjatá atmosféra ve vlaku opadla. Loki se sice vrátil ke své knize a ona strávila několik dalších minut pozorování ubíhající krajiny, kterou mezitím přetáhla tma, ale alespoň už jí v kupé nepřipadalo tak těsno jako předtím.

„O čem byla?" zeptal se jí Loki po chvíli a Wanda se k němu nechápavě obrátila. Mírně se zamračila. Musel si otázky v jejích očích všimnout, protože dodal: „Ta kniha, kterou jsem spálil."

Wanda se uchechtla. Byla to snad ta nejcivilnější otázka, jakou jí kdy položil. A přitom zněla správně vycházejíc z úst někoho, kdo kradl knihy ze stánků a skrýval se ve starých knihovnách. I Thor se kdysi zmínil, že jeho bratr byl nebývale sečtělý, pokud si to správně pamatovala.

Zadívala se na něj. Na klid v jeho tváři, hrdost která nikdy neopouštěla jeho ramena a stužku kolem zápěstí.

„Vlastně," řekla po chvíli, „Připomínáš mi jejího hlavního hrdinu."

To ho donutilo k ní zvednout hlavu. Obočí mu vyjelo nahoru.

„Skutečně?"

„Ano," pokračovala, „Ta kniha vypráví příběh mladého šlechtice, který si nechá namalovat jeden doopravdy neobyčejný obraz. Nejen že je obraz zcela identický s ním, ale také čase zjistí, že všechno co se stane jemu, se stane jeho portrétu. Může pít, kouřit, hýřit se svým mládím, ale jediný kdo trpí je jeho obraz, zatímco on sám nestárne."

„Stane se nesmrtelným, nedotknutelným," bohem. Wanda to slovo neřekla nahlas, ale oba moc dobře cítila, jak jí visí na jazyku.

„A?"

„Má dva přátele - lorda Henryho a malíře Basila. To ten pro něj ten obraz v první řadě namaloval," vysvětlila Wanda a nespouštěla z boha neplechy pohled, „Lord pobízí hlavního hrdinu k pošetilosti, bezohlednosti a sobeckosti, zatímco malíř se ho snaží přesvědčit o kráse milosti. Většinu knihy zůstane hlavní hrdina rozpolcen mezi nimi dvěma."

Loki se na ní podíval způsobem, až čekala, kdy se jí zeptá, jakou cestu si nakonec Dorian zvolí, ale ona mu nakonec nikdy neřekla jméno hlavního hrdiny. Místo toho pouze frkl.

„Hm," potřásl černými vlasy, „Ne to, co jsem očekával, ale... pokud já jsem mladý šlechtic," zvedl k ní pohled, „Kdo jsi ty? Malíř nebo lord? Anděl nebo ďábel?"

NĚKTERÉ WANDINY SNY BYLY TAK SKUTEČNÉ, AŽ SE JÍ Z TOHO STAHOVAL HRUDNÍK A JINÉ BYLY TAK OČIVIDNÝMI VÝPLODY JEJÍ FANTASIE, ŽE SE ZA NĚ POMALU STYDĚLA. Bylo pak sice lehké rozlišit mezi představami, které jí varovaly o budoucnosti a mezi pouhými nočními můrami, ale k čemu jí to bylo, když se na konci stejně probudila v kaluži potu? Kdo by se jí divil, že se vyhýbala spánku, když tu byly noci, kdy byla nucena čelit každé bolavé části své minulosti.

Tahle byla jedna z nich.

Bylo to vlastně směšné. Byla schopna ovládnout mysl na kohokoliv se podívala a přitom, když přišlo na její vlastní myšlenky, byla zcela bezbranná.

Wanda byla zpátky ve Wakandě. Poznala to podle zažloutlé trávy pod jejíma rukama, podle prachu na svých ramenou. Visionova prachu. Klečela na kolenou, hlavu měla sklopenou a nemohla dýchat. Nedokázala jen říci, jestli je to námahou, nebo skutečností, že muž o kterém si myslela, že s ním stráví zbytek života byl pryč. A byla to její chyba.

Vision toho nikdy příliš nenamluvil, vlastně byl přímo posedlý svou snahou zapadnout. Proto pro sebe také vyvinul tu sintetickou tvář, proto se obtěžoval s lidským oblečením. Bylo to vzhledem k jeho vzhledu a původu pochopitelné, ale stejně jí to vždycky přišlo legrační. Nikdy nebyl tím, koho by bylo v místnoti plno.

A přitom nyní, když byl pryč Wanda cítila neskutečnou prázdnotu. Jako by se ze světa vytratila všechna barva, všechno teplo. A ta nejhorší část?

Bylo to stejně k ničemu. Thanos byl stejně schopen lusknout prsty a zničit polovinu světa. Stejně byl schopen všechno zvrátit a vyhrát. A ještě jí měl tu drzost tvrdit, že ví jaké to je. Wanda mu to jistě toužila dokázat, ale chápala že nic ve vesmíru nemůže milovat takové monstrum.

Podle toho také Wanda věděla, že sní. Ve skutečnosti totiž tohle byla ta chvíle, kdy si ji smrt pomalu stáhla k sobě, kdy na několik krásných minut přestala existovat. Ve světě jejích nočních můr totiž kámen nikdy nezvolil ji. Nerozpadla se. Místo toho jí Thanos vzal za rameno a dříve než se stihla bránit, scenérie se změnila.

Svět kolem ní se ponořil do temnoty. Mohla slyšet šeptat a naříkat tisíce hlasů, ale nemohla se hnout, nemohla zavolat. Černota jí obklopila a sevřela tak pevně, že si myslela, že ji zcela pohltí. Než ji však stihl chlad udusit, rozsvítilo se před ní světlo a pohled jí padl na její vlastní obraz v zrcadle.

Byla o něco starší, však stále stejná. Vlasy měla hnědé a v nich zapletenou jedinou rudou stužku. Na sobě černý kabát s rudými odlesky, které nepoznávala. Oči měla propadlé, rudé tak jako vždy když zabila a místo líčení jí bledost kůže rozrážela čerstvá krev na tváři. Bývala by si ji setřela, však prsty se jí už tak lepily tou horkou tekutinou. A pak tu byly zase ty hlasy, pouze výraznější a usilovnější.

Tentokrát ale byla schopna rozeznat, co skandovali.

Wanda Maximovová, ničitel světů.

„Vedla jsi si dobře, má dcero," slyšela Thanose říci a nenáviděla, že i přes spletitost a náhlost těch obrazů ví co to znamená.

Podlaha se jí znovu zhoupla pod nohama a tentokrát, když se znovu zastavila, Wanda seděla. Nejednalo se o příjemné křeslo, o polstrované sedadlo vlaku, nýbrž něco chladného, tuhého. Ignorovala to ale. Ostré části materiálu se jí vpíjely do kůže až jí tekla krev, ale její pohled nezakolísal. Připadala si jak zamčená ve svém vlastním těle, neschopna pohybu, zatímco její vědomí křičelo.

Protože stačilo jen aby shlédla a poznala by, že to na čem ve skutečnosti sedí je trůn. Trůn z kostí. Bylo to nějakým zrváceným pohnutkem osudu, že mohla stále rozeznat přilbice a zbroje na rozdrcených kostech. Každý koho kdy znala, milovala klesl pod jejím nohama do prachu. Stark, Natasha, Steve, Clint, Bucky se Samem. Ti všichni byli pryč a byla to její chyba.

„MAXIMOVOVÁ!"

Jediný důvod proč se Wanda probudila byl ten, že s ní někdo třásl. Něčí ruce jí svíraly ramena, způsobem, který by za jiných okolností považovala za útok. Obzvláště, když jediný důvod proč se jí dosud muž nad ní dotkl, bylo pro to, aby jí ublížil.

Loki se nad ní skláněl, ve tváři grimasu, která ji zmátla natolik, že chvíli nedokázala rozpoznat, že je to on, kdo na ní mluví. Mísila se v ní obava, netrpělivost až mírný šok, který na jeho tváři viděla poprvé. U kohokoliv jiného by si pomyslela, že má strach, ale pokud ho bůh skutečně měl, tak to skryl dříve, než se její teorie kdy stihla potvrdit.

Wanda nespokojeně zamrkala do světla a jejich pohledy se setkaly. Automaticky ho od sebe odstrčila - musela do toho gesta přidat trochu ze své magie, protože bůh neplechy klopýtl a zády narazil do skleněných dveří kupé - ale to v tu chvíli vnímala pouze okrajově. Stále byla příliš zmatená, na to aby zcela pochopila situaci. I tak ale bylo jejím prvotním instinktem nahmatat klíč v její kapse.

Projela jí vlna úlevy, když zjistila, že tam relikvie stále je.

„Co- co se stalo-" Nedořekla, protože vlak prudce zastavil a Loki znovu klopýtl. Musel se zachytit protější zdi, aby udržel rovnováhu. Za jeho zády se začínaly ozývat hlasy a lidé trosit z kupé. I Wanda vstala a pohotově si z vlasů vypletla sluchátka. Musela usnout u poslouchání hudby, "Proč jsme zastavili-"

"Vždycky na noční můry reaguješ takhle?" zeptal se jí Loki a Wanda se k němu zmateně obrátila.

"Jak víš-"

"Málem jsi způsobila havárii vlaku."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Původně jsem byla z téhle kapitoly lehce rozpačitá, ale když jsem ji teď znovu četla, docela jsem byla i spokojená. Stále se mi líbí nápad, že Wandinou největší noční můrou je, že by se znovu měla stát zbraní v něčích rukou - Thanosovou dcerou v tomhle případě. A bavilo mě psát i tyhle drobné momenty mezi Wandou a Lokim - obzvláště, když se podívám na to, co nás čeká v příštích kapitolách... 

Co se týče poslední epizody Wanda Vision - nemluvte na mě. A ano, já vím, že se vrátí, ale jak dlouho bude muset čekat, než se tak stane?! Sakra? Marvele!

S láskou Pavla.