╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

VII. | Magic on a Run

TAXI CHYTILI NA ROHU HLAVNÍ ULICE. Wanda věděla, že je jen otázka času, než se jejich okolí bude hemžit agenty a bylo by hloupé snažit se jim vyhnout na nohou. Obzvláště, když se v Pařížských ulicích stále příliš nevyznala a odmítala dát Lokimu vedoucí ruku. Stačilo, že se na ni stále mírně mračil.

„Budou si myslet, že jsem tě unesl," zamručel nespokojeně, poté co za sebou zabouchl dveře taxíku. Wanda v rychlosti nadiktovala adresu řidiči, který mluvil anglicky dost pouze na to, aby rozuměl jejím instrukcím, ale nebyl schopen odposlouchávat jejich rozhovor.

„Jako by ti to snad vadilo," ušklíbla se na něj. Musela zadržet potřebu okamžitě zkontrolovat zprávy. Fury se nejspíše bude snažit celou záležitost držet v tajnosti, tak jako dosud, ale Wanda byla veřejnou osobou, ať už se jí to líbilo nebo ne. Jak dlouho mohl skutečně popírat její zmizení?

A až se o tomhle dozví Clint... byli oba už mrtví. A speciálně Loki. Nakonec, Avengers byli stále její přátelé a nehledě na důležitost jejich vlastní akce, ve chvíli kdy by se dozvěděli, že je v nebezpečí, přispěchali by jí na pomoc. Tak jak by to udělala ona.

O tom ale mohla přemýšlet později. Nyní se musela soustředit na problém vedle sebe, který si netrpělivě podupával nohou. Loki se jedním loktem opíral o sklo taxíku a druhá ruka mu klidně visela podél boků. Nepochybovala ale že je připraven zaútočit ve chvíli, kdy by mu k tomu dala důvod. Přemýšlela jestli je takhle na jehlách jenom s ní, nebo jestli je to u něj normální.

„Kdo ti ošetřil ránu?" zeptala se ho po chvíli nevinně. Pohled, který jí za to daroval byl stejně ostrý jako jeho dýky. Až si myslela, že ji neodpoví.

„Jsem bůh, hojím se rychle," řekl jí pouze a opřel si hlavu o okno. Wandiny oči tančily po jeho tváři. Pokud co jí řekl byla pravda, byl naživu jen díky tomu, že ho ani Asgardské nebe ani peklo nechtělo. To ale znamenalo, že pořád musel zemřít. Wanda polkla. Ona sama zemřela dvakrát. Poprvé, když cítila jak stovky kulek roztrhalo jejího bratra na kusy a podruhé, když Thanos luskl prsty. Ta smrt ale byla pomalá, klidná a bezbolestná. Něco jí ale říkalo, že to nebyl Lokiho případ.

Napadlo ji zeptat se, ale bylo jí jasné, že by jí nikdy neodpověděl. Ona sama by se podobné otázce také vyhnula.

„Kam jedeme?" zeptal se jí stroze po chvíli, snad cítil její táhlý pohled na kůži. Odvrátila se a pohled jí sklouzl k okýnku, za kterým se blyštila světla noční Paříže. Na tváři jí seděl bezstarostný úsměv.

„Ty potřebuješ svůj klíč a já potřebuji své kafe."

Kavárna, kterou Wanda zvolila nebyla daleko, však ani dostatečně blízko na to, aby se mohla bát, že budou dopadeni. Podle internetu také nezavírala dříve než o půlnoci, takže měli spoustu času na to si v klidu promluvit. Pokud tomu tedy tak Wanda mohla říkat.

Jednalo se o malebnou, do dřeva laděnou budovu s křídově tyrkysovým nátěrem, který však za tmy zcela mizela v šeru. Francouzský název měla kavárna vyvedený z malých žároviček, tak aby ho kolemjdoucí nepřehlédli ani za tmi a už z dálky Wanda mohla vidět prozářený interiér skrz skleněná okna. Kavárnička nebyla nijak velká, ale i tak pro ně nebyl problém ztratit se mezi zákazníky a najít si místo na samém okraji, kam světlo dosahovalo nejméně.

Ne, že by tedy Wandě měla strach, že je někdo pozná, nebo se bude pokusit odposlouchávat, ale ani tu možnost nemohla zcela vyloučit. Na druhou stranu, pokud se mohl po městě procházet Loki bez toho, aby před ním lidé prchali v úděsu, proč by se nemohla vyhnout pozornosti i ona.

Zatímco Loki nespokojeně klesl na dřevěnou židli, Wanda si ze sebe poklidně stáhla kabát a pověsila ho na nedaleký stojan. Na rozdíl od Lokiho se už stihla převléci do černých roztrhaných džínů - když je poprvé uvědil Clint, trpce se jí zeptal jestli se za jejich roztrhání platí extra - a červené volné košile. Bylo sice nápadné držet se svých klasických barev, ale ona si nemohla pomoci.

Setřásla si nepatrná smítka prachu z hrudi a obrátila se zrovna ve chvíli, kdy k nim přicupitala servírka. Byla jí dívka s zářivým úsměvem, hnědými vlasy a energií, která se jí nepromítala ve tváři. Dvojici pozdravila nejdříve francouzsky, ale když jí Wanda darovala nejistý úsměv a Loki nevypadal, že by jí měl v plánu pomoci, rychle zkusila lámavou angličtinou:

„Vítejte v Serpent et colombe," přistoupila blíže, zatímco Wanda si sedla naproti Lokimu, „Jak vám mohu pomoci."

„Dám si kávu," řekla a poté, jako by si vzpomněla, že tam je i bůh neplechy, dlouze si ho prohlédla. Stáhla rty do tenké linky, „A jemu vodu."

Wanda nedokázala určit, jestli otrávený pohled který jí daroval plynul z jeho obvyklé nespokojenosti nad tím, že tu musel být, nebo nad její volbou. Důležitější ale bylo, že zůstal výjimečně zticha a servírka tvář ani jednoho z nich nepoznala. Což ale bohužel znamenalo, že nevycítila, ani napjatou atmosféru mezi nimi.

Po oku si je prohlédla.

„Máme speciální slevu na dezerty pro páry-"

„Nejsme pár," odsekl Loki, prudčeji než by možná musel. Dívka div neposkočila na místě a nervózně se na Lokiho zadívala.

„Ta káva bude stačit," usmála se na dívku Wanda a dala jí tak povolení odejít. Servírka ho ochotně přijala a se stále mírným ruměncem trapnosti na tváři odcupitala. Čarodějka si při pohledu na ni zkousla ret. Bývala by prohlásila něco o tom, že by neměl šikanovat lidi ve službách, protože netušil s jakou prací se musí každý den potýkat, ale nemyslela si, že by něco takového v bohově případě mělo smysl.

Loki si upravil okraje kabátu a když se ujistil, že je nikdo neposlouchá, prudce k ní vydechl:

„Tohle je ztráta času," přiklonil se blíže a skutečně v tu chvíli připomínal divokou zmiji připravenou uštknout svého protivníka každou další chvíli. A tím protivníkem v tomhle případě byla Wanda, „Řekl jsem ti, co jsi chtěla vědět, tak mi dej ten klíč."

Wanda mlaskla. Vážně mu na tom kusu kovu muselo záležet. Což jí dávalo jen další důvod, proč by ho neměla vydávat z ruky.

„A vzdát se toho jediného, co tě drží na uzdě? Ani omylem," potřásla vlasy, „Ten klíč zůstává u mě."

Loki sevřel její ruku a cizinec by si mohl myslet, že se připravuje ji políbit. Však v realitě na tom gestu nebylo nic jemného. Jen proto, že se nesnažil dělat povyk na veřejnosti, neznamenalo to, že by jeho stisk pořád nebyl drtivý a nehty se nezarývaly do kůže tak, že za sebou určitě zanechá jizvy.

„Zapomínáš, že jsi přišla o svoji výhodu," zasyčel a jejich pohledy se setkaly, „Tví agenti jsou pryč. Můžu si s tebou všechno co chci."

„Dříve přijdeš o obě ruce, než jen stihneš vytáhnout dýku, Odinsone," oplatila mu chladně a v očích se jí varovně zajiskřilo. Byla Wanda Maximovová - bojovala s Thanosem, Ultronem a dokonce i Avengers. Vlastně se přiblížila k jejich poražení více, než to kdy zvládl on. Neměla z něj strach.

Jemně se otřela o okraje jeho mysli, snad aby mu ukázala, že by všechny jeho obrany mohla strhnout, kdyby jen chtěla. Nitky magie se napnuly ve vzduchu kolem nich. Jeho tvář potemněla.

„Takže se mnou můžeš buďto bojovat," nabídla mu a setřásla mu z kabátu smítka prachu, „Nebo mi vysvětlíš, proč po tobě jdou agenti Hydry."

Wanda se odtáhla, vyvlekla se mu a zkřížila ruce na prsou. Obočí jí vyjelo nahoru. I on se na svém místě narovnal. Pokud ale čekala, že se pokusí tu skutečnost popřít, neučinil tak.

„Možná... jsem zabil pár jejich členů."

„Cože? Proč?"

Loki jí daroval pohled, jako by to snad nebylo nad slunce jasnější.

„Tvůj lid měl vždycky ve zvyku vykrádat poklady mého národa," pronesl trpce a samolibě se napil vody, kterou jim mezitím servírka donesla. Ostražitě se přitom vyhýbala Lokiho pohledu, který měl však oči pouze pro Wandu. Na svém místě si poposedl, „Někteří více než jiní."

Wanda pochopila. Nikdy nebyla příliš velký fanoušek historie, ale pokud jí filmová noc s Tony Starkem a maraton filmů Indiana Jonase něco naučil, tak že za druhé světové války Nacisté - tedy Hydra, pátrali po velkém množství starých artefaktů. Tak také nakonec našli i Teseract. Dávalo smysl, že by kromě toho narazili i na některý z klíčů po kterém Loki pátral. Proto ho měl asi Interpol v první řadě.

„Bohužel pro mě, vaše rasa není příliš dlouholetá," povzdechl si hlasitě a zadíval se do obsahu své sklenice, „Smrtelníci umírají a jejich tajemství s nimi. Na světě už je jen málo těch, kteří je ještě přechovávají a ti je povětšinou odmítají vydat."

To potvrzovalo Wandinu teorii. Skutečně to byl on, po kom Hydra šla. Ne ona.

„Proto máš na košili krev?" zeptala se ho a ukázala na okraj látky dosud skrytý pot kabátem, kterého si všimla už před chvíli. Pohotově jej zakryl, ale svoji myšlenku předala. Hlava jí klesla na stranu a bylo těžké zadržet určitou samolibost v jejím hlase, „Nech mě hádat, moc jsi toho nezjistil."

„Umírají moc rychle."

Wanda se zasmála. Věděla sice, že by se neměla smát lidskému utrpení - bůh ví, kolik životů už Lokiho netrpělivost stála, ale byli to nakonec nacisti, takže to vlastně bylo v pořádku. Snad možná více se ale vysmívala jeho utrpení. Čehož si musel být vědom, protože se na ni podíval způsobem, který by zabíjel, kdyby toho jen pouhý oční kontakt byl schopen.

Bylo těžké uvěřit, že tenhle muž jí jednou zachrání život.

Zbytek svého úsměvu skryla za okraj hrnku. Vydechla. Pokud to co říkal, byla pravda - Wandě se nelíbilo, že se celý její život začínal točit kolem téhle jediné věty - někde tam venku, v nějakém zapadlém skladě držel dost možná stále živého bývalého agenta Hydry. Organizace, která po něm půjde tak dlouho, dokud ho nedostane, nehledě na to kolik lidí zraní v procesu.

Viděla jak neomaleně stříleli na ulici za denního světla. Kolik lidí by ten den přišlo o život, kdyby tam nebyla?

Hydře ani Lokimu nezáleželo na civilistech, kteří se dostanou do jejich křížové palby. A ani jeden nevypadal, že by se měl v plánu stáhnout.

Nejjednodušší by bylo ho prostě teď zatknout. Napadlo ji. Pořád měla čas omráčit ho a dát vědět Furymu. Byla dost silná, mohla s ním znovu bojovat. Co ale potom?

Wanda polkla. Fury už se přímo třásl na to, až bude moci Lokiho pohřbít na dně oceánu. A bůh neplechy možná byl její nepřítel, ale stejně se jí nad tím zvedal žaludek. Utrpení na tom místě si nezasloužil nikdo. Dokonce ani někdo jako on. Ani nemluvě o tom, že jí nemohl zachránit život pokud byl zavřený.

Jestli to tedy bylo to co viděla.

Pevněji sevřela kovový klíč ve své ruce. Měla pár hodin, než po ní začne Fury aktivně pátrat.

Zvedla k Lokimu pohled, „Vezmi mě k nim."

STÁLO TO NĚKOLIK DLOUHÝCH MINUT PŘESVĚDČOVÁNÍ A VYHROŽOVÁNÍ, ŽE POKUD JI NEPOSLECHNE, UŽ SVŮJ KLÍČ NIKDY NENAJDE, ALE NAKONEC SPOLEČNĚ STANULI NA PRAHU STARÉ BUDOVY NA HLAVNÍ ULICI. Jednalo se o bývalou knihovnu, kterou však už roztrhali jak investoři, tak divoký vítr. Wanda mohla vidět holé rudé cihly budovy, ze sloupu čouhal drát, které kdysi zajišťoval v budově elektřinu. Na zemi před budou se povalovaly staré plechovky, obaly od slaných lupínků a nedopalků. Vypadalo to spíše jako nedobrovolné útočiště pro bezdomovce, než místo ze kterého by mohl Loki vyjít ve svém extrémně drahém a čistém obleku.

Co bylo ale podivnější bylo, že se kromě toho jednalo o docela dobrou čtvrť. Okolní ulice se plnily lidmi, který by případný křik mohl vyděsit. Až Wanda přemýšlela, jestli ji sem spíše nevzal, aby ji zabil. Znělo to nakonec jako něco o co by se pokusil.

„Tady?" zapochybovala a rozhlédla se kolem sebe. Loki jí umlčel zasyčením a prstem na rtech. Nezbývalo jí tak, než ho následovat do budovy, připravená na útok. Ten však nepřišel.

Pokud tedy nepočítala Lokiho ruku na rameni, když ji zastavil uprostřed toho co kdysi byla vstupní hala. Před nimi se nacházelo dlouhé dřevěné schodiště, které se však rozpadalo pod každým dalším krokem a vítr si pohrával s listím na podlaze.

„Dej mi svoji stuhu," řekl jí a kývl k tmavě rudé mašli, kterou si stáhla vlasy, snad aby mezi pařížanky lépe zapadla. Nechápavě k němu zvedla hlavu.

„Co?"

„Řekl jsem: dej mi svoji stuhu," zopakoval nevzrušeně a natáhl k ní ruku v očekávání. Když neudělala jediný pohyb, aby mu vyhověla, protočila očima a dodal, „pokud toho muže skutečně chceš vidět."

Takže to byl muž. Napadlo Wandu. Nedůvěřivě si Lokiho prohlédla, ale nakonec si stužku z vlasů vypletla, nechala prameny aby jí spadly podél zad a neochotně mu ji podala. Protáhl ji v ruce a stanul za ní.

„Nehýbat," upozornil ji těsně předtím, než jí odhrnul nyní rozpuštěné vlasy na stranu a uvázal stužku přes oči. Všechny její smysly zbystřily, však k jejímu vlastnímu překvapení na tom gestu nebylo nic ani agresivního, ani bolestivého. Vlastně jako by si dával pozor, aby se mu do uzlu nezapletly drobné zrzavé pramínky.

„Vážně?" uchechtla se, „Páska přes oči?"

Nedala na sobě znát nepohodlní, ale pevněji sevřela ve své kapse klíč. Nebylo to ale jako by ho stále neviděla skrz své podvědomí, byl to zbytek místnosti, který měla ve tmě. Přesto když znovu promluvil, překvapilo ji, jak blízko ní stojí.

„Znamená, že jsem se ještě nerozhodl, jestli tě zabiji," odbil ji, vzal za rameno a vedl ji napříč knihovnou. Podlaha jí křupala pod nohama a ona snad více než z Lokiho měla strach, že se pod ní jedna ze starých částí podlahy propadne. Loki ji však ani schválně nenavedl do zdi, ani se jí nepokusil shodit ze schodů, jak by bývala tipovala. Pouze okrajově vnímala průvan z oken, jeho kroky i meluzínu, která se proháněla komplexem. V ulici vedle hrála hudba, jejímuž textu Wanda nerozuměla.

Stále jí to připadalo jako zvláštní místo, kde se snažit někoho mučit.

Loki se prudce zastavil a ona mu málem narazila do zad. Z jeho kabátu na ní přitom dýchla omamná vůně lesa, vína a železa. Kombinace, kterou by nikdy nepovažovala za atraktivní, kdyby tu dnes nestanula. Rychle tu myšlenku zahnala. Tohle nebyl ani ten čas, ani ten člověk.

„Zůstaň tady," řekl jí a odtáhl se. Zvedla ruce, aby si sundala stužku, ale on ji zastavil, „Sáhni na ni a bude to to poslední, co uděláš."

Wanda si myslela, že to je trochu dramatické, ale nakonec s hlasitým povzdechem spustila ruce podél těla. Beze zraku se raději opřela do svých zbývající smyslů, včetně těch magických. Vnímala, jak Loki přešel po pokoji, někde se zastavil a pachuť spáleniny naplnila ovzduší. Musel kouzlit, protože ať už dělal cokoliv, nitky magie se pod váhou toho aktu prohnuly. I přes červenou pásku viděla jak místnost naplnila zlatá záře.

Pochopila. Ona věděla, že je něco špatně.

To už ji ale Loki bral opět za ruku a táhl ji portálem.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Tak co říkáte na novou epizodu WandaVision? Víte, původně jsem si říkala jestli to nebyl špatný nápad začínat takhle jiným a osobitým seriálem [ Wanda předtím nebyla zas až tak populární a ze začátku byl seriál poněkud... experimentální ] ale nyní si myslím, že je to geniální. Nakonec, všichni už jsme hladoví po jakémkoliv Marvel kontentu, že by mohli vydat dvaceti minutový sketch, během kterého by hlava tonyho Starka akorát lítala ze strany na stranu a všichni bysme se na to dívali jak na svatý obrázek. 

Tohle dovolilo serálu mít slabší rozjezd, kdy každá další část je lepší a lepší a nemyslím si, že je jediný člověk, který by litoval, že vydržel až dosud. 

Také, mám chuť přidat do téhle povídky ještě Haywarda. Jen proto abych ho mohla [při]zabít. 

S láskou Pavla.