╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

V. Tale of Heracles

KDYBY JE SNAD VIDĚL NĚKDO, KDO JE NEZNÁ, MOHL BY SI MYSLET, ŽE JSOU JEN DVA MILENCI ZASEKNUTÍ DO SEBE. Až když by přišel blíže, všiml by si, že Loki svírá její rameno možná až příliš silně. Že má ruku zkroucenou pod jejím kabátem a dýkou se jí stále opírá do boku. Wanda z něj neměla zrovna strach, ale na druhou stranu ani nijak netoužila zemřít na své vlastní dovolené. Navíc, stále ještě nedostala odpovědi na všechny své otázky.

Loki jí vláčel ulicí, pohledem si obezřetně prohlížel své okolí, než se konečně zastavil u jednoho z aut. Vzal za kliku a dlaň mu naplnila záře. Zámek povolil a pustil ho dovnitř.

„Vážně?" zeptala se ho kousavě, „Takže teď je z tebe zloděj aut?"

„Dovnitř," poručil jí místo odpovědi a postrčil jí na řidičské sedadlo. Aniž by z ní spouštěl pohled, stejným způsobem za ní ty dveře i zamkl. To, že by je mohla prostě vyrazit mu neříkala a raději sledovala, jak klesl na sedadlo vedle jí. Jeho dýka už jí zase zastudila na kůži, ale tou dobou už si na ní nějakým zvráceným způsobem zvykla.

Co ale její pozornost upoutalo mnohem více byla skutečnost, že Loki vyklepal z rukávu klíče od toho samého auta a vrazil jí je do ruky s jednoduchým pokynem:

„Jeď."

„Jak..." chtěla se zeptat a překvapeně si prohrábla svazek v ruce. Nebylo možné, aby od tohohle vozu mohl mít klíče, leda že by je už předem ukradl, nebo aby bylo jeho vlastní. Samozřejmě, ta první možnost byla stále dost pravděpodobná, ale Wanda jí přesto nevěřila. Takže to musel být nějaký další trik.

„Jeď," zavrčel místo odpovědi a daroval jí pohled tak ostrý, že by se o něj mohla pořezat. Lokiho krev začínala smášet sedačku. 

„Měl by sis to nechat ošetřit," řekla mu a nedokázala skrýt trpkost ve svém tónu. Nastartovala auto. Ani se na ní nepodíval a Wanda přemýšlela, jestli ho už z toho neustálého držení dýky nebolí zápěstí. Pohodila zrzavými vlasy, „... A měl by si se rozhodně připoutat."

Daroval jí nespokojený pohled - takový ten, kterým lidé maskovali zmatení. Wanda se na něj nevěřícně podívala.

„Ty jsi v autě ještě mockrát nejel, že?" zeptala se ho možná o oktávu kousavěji - na druhou stranu, stále vyhrožoval, že jí bodne - když neodpověděl, přiklonila se blíže. Ulice před ní byla prakticky prázdná, takže mu mohla věnovat většinu své pozornosti, „Proto tu jsem? Protože neumíš řídit?"

„Ve vesmíru není lepšího pilota."

„Vesmírná loď není auto," pokrčila rameny Wanda a mluvila ze zkušenosti. Ji naučil řídit Clint. To ale ještě neznamenalo, že věděla jak se pilotuje quinjet. Samozřejmě, její schopnosti jí dovolovaly pohnout čímkoliv na světě, ale to se v tomhle případě nepočítalo.

„Jen se soustřeď na cestu," odvrátil se od ní Loki, čímž jí dal lepší odpověď, než kdyby skutečně otevřel ústa. Až Wanda přemýšlela nakolik je doopravdy obeznámen s životem na Mitgardu. Podle oblečení očividně zacházet s penězy uměl, ale to mohl být jen šikovný výsledek magie - něco, co by Wanda také ráda uměla.

„Šlo by to mnohem lépe, kdybys mi řekl, kam mám jet," řekla mu.

„Hledáme místo, kde se zbavit tvého těla," pověděl jí s takovou ochotou, až měla Wanda pocit že čekal na příležitost, kdy to bude moci konečně vyslovit nahlas. Bývala by mu i uvěřila, kdyby se jejich pohledy nesetkaly, oba stejně otrávení se společností toho druhého. Nakonec si povzdechl, „za tři ulice zahni doleva."

Wanda mírně přivřela oči. Mohla se sice pokusit dovést ho Furymu až pod nos, ale pohled který věnoval jejich okolí jí říkal, že by to bůh neplechy poznal. A takhle mohla alespoň zjistit, kde se skrývá. Pokud byl tedy doopravdy tak hloupý, že by jí dovedl až k sobě.

„A nesnaž se nic vymýšlet," prohodil, jako by snad věděl na co myslí.

„Nebo co?" ušklíbla se, „Pokud mě zkusíš bodnout, tohle auto havaruje a bude to konec nás obou."

„Ale ne," pronesl poklidně, „Jsem bůh, přežil bych to."

Wanda se k němu obrátila, jeho krev stále viditelně na prstech. Už se nadechovala k odpovědi, ale přerušil ji náraz. Bývala by si myslela, že nabourala, však před ní bylo stále prázdno. Navíc, za rána přišla z boku. Měla jen sotva pár vteřin na to zalapat po dechu a zaregistrovat Lokiho překvapený výraz, než se auto vzneslo do vzduchu, převrátilo se a sklo jí vytrysklo do tváře.

Svět po tom byl jednou velkou šmouhou. Sklo i vybavení auta jí létalo kolem obličeje, samotný vůz se ještě několikrát obrátil ve vzduchu, než se zastavil o zeď a klesl na kapotu. Všechny senzory v autě hlasitě křičely na poplach, v hlavě jí pískalo. Srdce jí bilo tak rychle, až měla strach, že pokud jí nezabije náraz, tak infarkt určitě. Na krátký moment ve stavu beztíže nemohla dýchat.

Panicky se natáhla po svých schopnostech, však stihla zachytit pouze ty nejostřejší kusy skla, takže nezasáhly žádné důležité orgány. Byl vlastně zázrak, že ji ten náraz neomráčil.

Svět se jí houpal před očima a ve spáncích jí tepalo. Vší silou vyprostila svůj pás a klesla na kolena na to, co kdysi bylo přední sklo. Rozřízla si přitom dlaň o střep, ale neměla čas tomu věnovat pozornost. Dech měla rychlý, končetiny stále příliš malátné na to vstát a v kotníku jí nepříjemně píchalo. Mohla se pouze modlit, aby nebyl zlomený.

„Loki?" rozhlédla se malátně kolem sebe, ale jak nespokojeně zjistila, bůh neplechy byl pryč. Ať už se poděl kamkoliv, jeho sedadlo bylo prázdné. To jediné co naznačovalo, že tam kdy seděl byla krev na čalounění. Nespokojeně zamručela, ale měla jiné starosti, než jeho hledání.

Vší silou vykopla zbytky skla a protáhla se ven. Přivítaly jí hlasy, jak se lidé přišli podívat na tu spoušť. Několik z nich se k ní i natáhlo, když ji viděli vylézat. Než se ale jen stihli dotknout její kůže, přerušily je výstřely.

Wanda zase jednou viděla černě a bylo pro ni těžké udržet se při vědomí, ale i tak byla schopna prudce vyzvednout nad sebe štít, aby ochránila nebohé civilisty. Jejich hlasy se změnily na křik a lidé se přímo tlačily uličkami, jen aby se dostali co nejdále. Tohle město pořád pamatovalo tragédii teroristických útoků a bylo připravené se dát na útěk při jediném výstřelu zbraně.

Naštěstí však tentokrát cílem nebyly civilisté, ale ona. Jak rychle pochopila.

Wanda nemohla vidět do tváře svých protivníků, netušila kde se tady vzali, ani co po ní chtěli a bylo jí to jedno. Jedna z kulek jí škrábla nohu, druhá zasáhla rameno a slzy bolesti se jí vehnaly do očí. Magie jí stékala po dlaních jak krev. Ta divoká síla v jejích žilách uchopila již zcela zničené auto a mrštila jím proti dráze výstřelů. Následovaly jen další výkřiky a zem na kterou klesla.

WANDA SEDĚLA NA POSTELI ZPÁTKY VE SVÉM HOTELOVÉM POKOJI, NĚKDE KDE BY MĚLA BÝT V BEZPEČÍ, ALE SOTVA CÍTILA KLID. Apartmá se jako obvykle hýřilo agenty, kteří se snažili zachránit celou situaci. Jako by to snad bylo možné. Několik z nich mělo na sobě stále jejich bojové uniformy, však bez helmy nevypadali ani zdaleka tak děsivě, jako tam v tom starožitníctví. I své zbraně nechali někde ve voze - nebo alespoň ty těžší z nich. Stále se jim houpala u boku příruční zbraň, ale na její přítomnost byla Wanda už zvyklá.

Fury zavolal i doktora a ten se teď snažil opatrně Wandě vyspravit rameno. Když poprvé zahlédl krev na jejím oblečení, zhrozil se. Když ale slyšel o samotné bouračce, ochotně jí oznámil, že měla vlastně štěstí, že z celé záležitosti vyšla pouze s pochroumaným kotníkem a mírným otřesem mozku. Její rameno na tom bylo podstatně hůře. Mohla cítit horkou krev na kůži ještě několik minut poté, co lékař zastavil její proud a při každém pohybu jí v něm mírně píchlo. Nebylo to ale nic s čím by se nemohla vypořádat.

Důležitější bylo, že nikdo kromě ní - a Lokiho - nebyl zraněn. Když tedy samozřejmě nepočítala střelce. Však zatímco jednoho z nich letící auto zcela rozdrtilo, zbytku se podařilo utéct neznámo kam. Bylo by těžké odhadovat jejich stav. Tato skutečnost je však zanechávala s vědomím, že oba protivníci byly pryč a oni neměli nejmenší tušení kam se poděli. Wanda věděla, že by ji to mělo děsit více, než ve skutečnosti děsilo.

Nakonec i velký Nicky Fury nespokojeně pochodoval po místnosti a hladil si bradu, jako by mu to mělo pomoci najít odpovědi na všechny otázky světa.

„Takže se prostě vypařil?" ujistil se bývalý ředitel S.H.I.E.L.D.u a ona odevzdaně potřásla hlavou.

„Jak už jsem řekla," polkla, stále mírně malátná z toho nárazu a ze sedativ, kterými ji doktor nadopoval, aby mohl vytáhnout kulku. To, že by to mohla udělat sama během několika vteřin nechtěl slyšet, „když jsem se zvedla, už byl pryč."

„Sakra," zafuněl Fury a bylo to snad poprvé, co ho Wanda slyšela skutečně klít - zatím o jeho ostrém jazyku pouze slyšela - nespokojeně zkřížil ruce na prsou a vráska na čele se mu ještě prohloubila. Kdyby měl ještě nějaké vlasy, jistě by mu po událostech posledních dní všechny vypadaly, „Touhle dobou už bude jistě na cestě z města. Bude nám trvat věčnost, než znova zachytíme jeho stopu."

Před deseti lety se jim podařilo Lokiho najít za pouhých několik hodin. To ale ještě měli přístup ke všem světovým kamerám a nemuseli žádat o povolení pokaždé když si chtěli prohlédnout určité záznamy. Program Insight značně reformoval zákony o zadržování informací.

„Omlouvám se," vydechla Wanda, protože měla pocit, že se to od ní očekává. Hlava jí klesla a zrzavé vlasy jí přepadly dopředu, „Už jsem ho málem měla... a pak přišla ta nehoda."

Nebyla to vlastně ani taková lež. Skutečně už byla blízko, pouze s tím rozdílem, že ve skutečnosti nijak nespěchala na to Lokiho předat Furymu.

„Hm," řekl Fury a Wandu si prohlédl, jako by snad věděl, více než se tvářil. Hádala ale, že takový už má prostě dojem na lidi. Na okamžik si myslela, že bude pokračovat v jejím spílaní, ale místo toho se obrátil k Hillové, „Víme už kdo řídil to auto?"

Agentka přešlápla na místě a potřásla hlavou.

„Nebude se vám to líbit," varovala je, zatímco její prsty tančily po tabletu v její ruce. Konečně jim záznam ukázala, „Poznávací značka je napsaná na Laurenta Jamese. Přistěhovalce - a tohle je ta nepříjemná část: bývalého agenta Hydry."

„Hydry?" zbystřila Wanda a na svém místě se narovnala, až jí doktor musel připomenout, aby nedělala příliš prudké pohyby. V duchu se za to proklela. Však některé zvyky se setřásávaly stěžeji než druhé a obzvláště tenhle jako by se jí zakořenil pod kůží. I po těch letech bylo stále těžké nevyskakovat při každé zmínce o organizaci, která jí dala její schopnosti. Snad měla strach, že každým dnem někdo přijde a vytáhne tuhle její část historie na světlo. Nebylo by to poprvé.

Pohled který jí však Hillová s Furym darovali nebyl vyčítavý.

„Myslela jsem, že je Avengers rozprášily na popel."

„To sice ano, ale někteří z nich si stále odmítají připustit porážku," zamručel Fury, očivindě ne příliš potěšený tímto faktem. Na druhou stranu, obětoval pro jejich zničení vlastní organizaci, „Během posledních let však nebyli aktivní. Něco se muselo stát."

„Kromě tedy probliknutí," dodal to očividné.

„To nevíme," přiznala Hillová. Nejistě poklepala prsty na povrch tabletu a obrátila se k Wandě. Čarodějka mohla cítit ta slova na jejím jazyku ještě dříve než vůbec přišla, „Ale... Sokovia odsud není daleko," pohledem přejela mezi ní a Furym, „Je možné, že se prostě přimíchali do akce."

Wanda si hlasitě povzdechla. Bylo těžké uvěřit tomu, že zjevení Hydry zrovna ve chvíli, kdy se ve stejném městě objevil i Loki, je zcela náhodné, však nesměla zapomínat, že to bylo i poprvé, co se ve městě ukázala ona. Wanda věděla jak tyhle věci fungují. Žádná organizace netolerovala zrádce a Hydra už vůbec ne. I když mohla si skutečně říkat zrádce, když Hydra zanikla dříve, než se vůbec stihla stát její součástí?

„Tolik k diskrétnosti," povzdechl si hlasitě Fury a zastrčil si ruce do kapes svého koženého kabátu. K Hillové pokynul, „najděte je a zjistěte jestli některý z nich pracoval v Sokovii. A pokud ví o Lokim. Zbytek týmu ať pokračuje v pátrání."

„Ano pane."

„A vy," obrátil se Fury k Wandě, „Budete schopna pracovat?"

„Je to jen škrábnutí," pokrčila zdravým ramenem, však doktor po jejím boku na to měl jiný názor.

„Kulka nezasáhla nic důležitého, ale přesto by měla zůstat ještě několik dní v klidu," prohlásil poklidně a mistrně zafixoval poslední z jejích obvazů. Nejistě se na ni podíval a v jeho očích seděla skutečná starost se kterou Wanda neuměla pracovat, „Obzvláště pokud po městě pobíhá Hydra a snaží se ji zabít."

Wanda zvážila, že by protestovala, ale představa že by se na několik dlouhých dní mohla zbavit agentů jí neskrývaně lákala. Ne, že by tedy měla skutečně v plánu odpočívat - jak by mohla, když Loki byl stále na svobodě a spánek jí křižovaly představy vlastní smrti. Však tak dlouho, jak na ni bude na každém kroku dohlížet Fury, nemá šanci získat odpověď ani na jednu z jejích otázek.

A tak zůstala mlčet, pohled sklopený k matraci.

„Tak dobrá," zvolil nakonec agent, „Dám lidem z Raftu vědět, až ještě počkají."

To ji donutilo prudce zvednout hlavu. Oči se jí dokořán otevřely.

„Raftu?"

Normálně by nenáviděla jak slabě její hlas zněl, ale nyní její plná pozornost ležela na řediteli.

Ten pokrčil nevzrušeně rameny, „A kam jste si myslela, že Loki půjde až tohle všechno skončí?"

„Já-" nedokončila. Pravdou je, že na to ještě nepomyslela. Mohlo ji to napadnout. Nakonec, na světě nebylo děsivějšího a střeženějšího vězení. Ideální pro zločince jako Loki. Nakonec, ji zadrželo.

„Teď se hlavně modlete ať ho najdeme," přerušil její tok myšlenek ředitel a pokynul svému týmu. Wanda tiše sledovala jak agenti sbalili své vybavení a jeden po druhém opustili místnost, dokud se neocitla sama.

Až tehdy si dovolila klesnout záda do peřin a několikrát se volně nadechnout. Zdravou rukou zalovila v kabátě a zaujatě si prohlédla oproti světlu klíč, který během celého toho chaosu vytáhla Lokimu z kabátu.

„To nebude potřeba," šeptla a pevně sevřela artefakt v ruce, „Však on si mě najde sám."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Tuhle kapitolu nemám zas až tak ráda, ale ta co přijde po ní je zase moje nejoblíbenější! Plhá hádek a podlých triků. Líbila se mi také myšlenka, že po své zkušenosti z Raftu Wanda bude silně proti tomu, aby tam zavřeli kohokoliv. Nehledě na to jestli je to přítel, nebo padouch. 

A konečně jsem shlédla první dvě epizody WandaVision! Stálo mě to krev a slzy a nejspíše jsem si stáhla do počítače všechny virusy světa a jako obvykle jsem se dostala do těch koutů internetu, které nikdy nechcete navštívit - ale shlédla jsem je! A nemáte tušení jak mě neskutečně těší všechny ty reference a odkazy na Wandinu minulost! A comicsy! Protože normálně ve filmech mívám pocit, že se většinou snaží dělat, jako by žádnou neměla. 

Nemůžu se dočkat co nás čeká dál!

S láskou Pavla.