╔═══════════════╗
☾ DOUBLE BLACK ☾
╚═══════════════╝

I. | prologue

WANDA VĚDĚLA JAK SNADNÉ JE ZTRATIT VĚCI. Narodila se do rodiny, která se posouvala od výplaty k výplatě, v zemi která se vypořádávala s tragédií po tragédii, kdy každá další mohla být fatální. Však takové věci malé děti nevnímají, ty znají pouze objetí svých rodičů, domácí úkoly a rodinné večeře. Samozřejmě, nic krásného netrvá věčně.

Po ztrátě rodičů si myslela, že to nejhorší má za sebou. Chtělo se jí křičet a brečet, ale její matka nevychovala oběť, vychovala vojáka a Wanda byla schopna udělat cokoliv pro to, aby dostala sebe a bratra z ulic. I když to znamenalo krást, lhát, nebo vydat své tělo experimentům Hydry.

A ti ji roztrhali na kusy. Znova a znova . Kdyby hněv v její hrudi nebyl silnější, byla by ji energie, kterou jí cpali do žil, spálila na popel. Chtěla být silná, chtěla být mocná, aby jí už nikdo nemohl ublížit. Nepodlehla sílekamene, ne, ona zvrátila jeho moc a udělala z ní svoji vlastní.

Žádná bolest se nemohla vyrovnat tomu zážitku. Nebo si to alespoň myslela.

Pak ale ztratila bratra.

Wanda si s ním vždycky byla blízká. A její schopnosti to ještě znásobily. Mohla cítit jeho srdce zastavit se. Nebyla u něj, ale vnímala jak se z jeho očí vytratil život a končetiny naplnil chlad. Tam kde kdysi bylo světlo a horko, najednou byla prázdnota. Byla sama.

Ztratit a získat. To byl její život. Přijít o bratra a získat rodinu v Avengers. Ztratit Avengers, ponechat si svobodu. Získat Visiona a potom ho sama zničit.

Wanda se rozhodla, že nenáviděla ztrátu. Nenáviděla prohrávání.

Nad tím přemýšlela i nyní, na okraji jezera, když sledovala jak se vodní hladina pohupuje ze strany na stranu. Květinový věnec, který na sobě nesl ark reaktor Tonyho Starka už dávno zmizel v dáli, takže i kdyby strávila hodiny jeho hledáním, nedosáhla by ho.

Wanda měla smíšené pocity, když přišlo na známého Iron mana. Strávila větší část svého života jako jeho nepřítel, než přítel a i když ho už dávno nevinila za smrt rodičů, nikdy nebyla schopna najít si k němu cestu. Skutečnost, že se jí většinu času ani nechtěl podívat do očí nijak nepomáhala. Ne, že by ho vinila.

Nakonec, věděla čeho se bojí nejvíce.

Přesto ji však při pohledu na jezero svírala hruď vlna hněvu, stejně jako když člověk prochází zahradou, jejíž květiny byly vytrhány i s kořeny a spáleny. Pro nic.

Wanda mohla Thanose zabít. Byla dost silná, věděla to. Stačilo by jen, aby měla trochu více času, aby...

Jen ta samotná myšlenka, jí nutila chtít křičet.

„Jen si přeji," ozvalo se vedle ní a Wanda se tím směrem otočila. Musela být opravdu ztracená ve svých myšlenkách, protože si ani nepamatovala, kdy Clint stanul vedle ní. Tvář hrdiny byla stále zkroucená žalem a Wanda měla pocit, jako by od doby co se viděli naposledy zestárl o několik desetiletí. Nemohla mu to zrovna vyčítat. Lukostřelec si povzdechl, „Aby tu byl způsob, jak jí dát vědět..."

„...že jsme to zvládli. Že jsme vyhráli."

Wanda se na něj dlouze zadívala. Na začátku měla pocit jako by jí Natasha neměla příliš ráda. Stejně jako Tony díky ní zažila peklo a to nebylo něco na co se snadno zapomínalo. Chovala se k ní vždy chladně, až tedy do chvíle, kdy spolu začali cvičit a kdy ji jednoho večera nalezla jen tak se potulovat základnou, kdy ani jedna z nich nemohla spát. Protože někteří démoni nikdy neodcházejí. A obzvláště ne ti, co vylézají pod rouškou noci.

Nikdy agentce neřekla, že může cítit její bolest, žal i vinu. Neřekla jí, že pod tím vším je lidštější než kdokoliv koho poznala.

„Ví to," potřásla zrzavými vlasy Wanda po chvíli a pohled jí utekl zpět k vlnám. Pro Clinta a další to už bylo celé věky, co poprvé prohráli s Thanosem. Pro ni to však bylo jen pár dní. Stále měla před očima obraz Visionova úsměvu, srdce jí stále nepřestalo bušet. Dlouze si povzdechla, aby ten tísnivý pocit zahnala, „Oba to vědí."

Clint jí objal ramena a ona mu to gesto oplatila. Oči se jí plnily vodou, ale ona to ignorovala, stejně jako tolikrát předtím. Nenechala vesmíru zlámat ji před 8 lety, rozhodně mu to nedovolí nyní.

„Včera jsem dostala dopis," řekla Clintovi, pohled upřený do prázdna, „TVA. Spravují časoprostor. Chtějí, abych se k nim přidala. A když jsou Avengers teď-"

„Wando, kdy naposledy jsi nebyla ve válečném módu?"

Zvedla k němu nechápavě pohled.

„Nejsem si jistá, co tím myslíš."

„Ale víš," pohladil ji po ramenou, „Jak dlouho jsi Avenger? Tři roky? Thanos tě připravil o pět. Jak dlouho předtím jste s Pietrem byli na ulici."

Wanda se vymanila z jeho objetí. Nechápavě se na něj zadívala.

„Kam tím míříš?"

„Snažím se říci, že jsi bojovala celý svůj život," vysvětlil poklidně Clint a jeho tón zůstával klidný, „Chápu, že jsi chtěla být silná, ale... už jsi. Nechtěla by si zkusit jaké to je normální?"

Wanda se na něj smutně usmála a ramena jí klesla, „Je vůbec něco takového?"

Clint jí odpověděl úsměvem. Přešlápl na místě.

„Já jsem si tohle nevybral. Nikdo z nás," řekl jí, „Vyrostl jsem v cirkuse, který okrádal a plenil vesnice - členství v S.H.I.E.L.D.u je to nejvíce normální, co mě kdy potkalo."

Po tváři se mu rozlil úšklebek, který se velice rychle změnil v úsměv.

„A ten čas, který jsem měl příležitost strávit se svojí rodinou- byly to ty nejkrásnější roky mého života," nejistě si prohrábl vlasy - Wanda si stále nemohla zvyknout na ten účes, „A ty jsi ještě mladá. A právě teď hrdinkou. Další šanci s tím skončit už možná nikdy nedostaneš."

Wanda zamrkala. Bylo těžké uvěřit tomu, že ta slova z jeho úst doopravdy vyšla. Nebyl to on, kdo jí před lety řekl, ať netrucuje a něco se sebou udělá?

„Skončit s tím?" zopakovala nevěřícně. Nejistě se zasmála, „Clinte, nic jiného neznám."

Nemohla se jen tak vrátit do civilního světa. Ne po tom všem. Ne po tom, co lidé poznávali na ulici její tvář, poté co byla tolikrát prohlášena za kriminálníka a poté zase osvobozena. Neměla prakticky žádné doklady, občanství a nedokončila školu. Jediné co měla byla magie v jejích žilách.

„No právě," pokynul jí Clint, „Nemůžeš se rozhodovat, dokud jsi neviděla jsi neviděla všechny možnosti."

„Neříkám, že by si s tím měla třísknout tady a teď-" přistoupil k ní, „Ale nezvážila by si alespoň dovolenou?"

„Dovolenou?"

„Čas na truchlení, sebereflexy, cokoliv co jen potřebuješ," nabídl jí a zastrčil si ruce do kapes, „Slyšel jsem, že Španělsko je v tuhle roční dobu obzvláště oblíbené."

Wanda se pousmála a obočí jí vyjelo nahoru, „Španělsko"

„Proč ne," pokrčil rameny, „Všichni mají rádi Evropu."

Usmál se na ni a ona neměla to srdce mu říci, že když byla v Evropě naposledy, byla tam s Visionem a všechno bylo ještě v pořádku.

Ruku jí položil na rameno, trpělivý pohled v očích.

„A jsem si jistý, že TVA počká. Mají přece všechen čas na světě," uchechtl se a ani ona nezvládla než odpovědět chabým úsměvem.

Pohled se jí zabloudil směrem k ostatním pohřebním hostů, kteří se pomalu začínali přesouvat do domu. Viděla Sama jak o něčem mluví s Buckym, Petera jak se snaží rozveselit Morgan, zatímco Pepper rozmlouvala s chlapcem, jehož tvář viděla Wanda poprvé. Nepřipadala si, jako by mohla jít za kterýmkoliv z nich.

„Dovolená zní fajn," povzdechla si nakonec a lukostřelec jí poplácal po ramenou.

„Tak se mi líbíš." 

"JSI SI JISTÁ, ŽE SI NECHCEŠ VZÍT TRISKÁČ?" Zeptal se jí Clint, když společně stanuli na přelidněném New Yorkském letišti, zatímco Nathaniel se houpal na jejím kufru a Cooper vysvětloval něco Lile. Wanda jim říkala, že nemusí chodit, ale z nějakého důvodu trvali na tom, že s ní pojedou na letiště. Byla pravda, že to právě s nimi strávila nejvíce času poté, co se stalo v Německu, ale to nikdy si nemyslela, že to bude něco znamenat. 

„Říkal jsi, že si mám zkusit jaké to je být normální," potřásla nazrzlými vlasy - stále ještě neměla příležitost si je přebarvit, „takže žádné quinjety. Jenom turistická."

Cooper cosi nespokojeně zamručel, jako by mohl slyšet cítit její bolest.

„Jsi šílená," řekl jí a jeho matka po něm hodila ostrým pohledem, ale Wanda se jen pousmála.

„Už jsem slyšela."

Wanda jen vzdáleně vnímala skupinku, která se tvořila za jejími zády. Lidé si hlasitě šuškali a dlouze si rodinu hrdinů prohlíželi. Už teď mohla vidět titulky, které budou dominovat zítřejším novinám. Nikdo z nich tomu ale nevěnoval pozornost.

„Máš všechno?" vyzvídala Laura, starostlivý pohled v očích, který byl sice mířený dobře, ale donutil Wandu automaticky cítit se vinně, „Lístky? Mobil? Peněženku? Eura?"

„Bude v pořádku," pokynul jí Clint a usmál se na ni. Stále truchlil pro Natashu, ale po boku jeho rodiny se mu do očí pomalu ale jistě vracela jiskra. Usmál se na ni, „Že? Jen se drž dál od problémů."

„Pokusím se," kývla, ale byla přerušena elektronickým hlasem, který hlásil, že její letadlo odlétá. Naposledy tedy objala Clinta a Lauru, prohrábla vlasy Nathanielovi a vydala se směrem k checkpointu.

„A posílej fotky!" zavolala za ní Laura a i přes všechno bylo těžké neusmát se. Zastrčila si neposedný vlas za ucho, naposledy se ujistila, že má doopravdy všechno. Nechala si zkontrolovat doklady - Sam jí pomohl získat legální pas a všechna víza - a když měla jistotu, že už je sama s hlasitým povzdechem si zastrčila do uší sluchátka.

Jemná melodie se jí rozlila ušima a na krátký moment v těch přeplněných halách letiště zmizela. Ten moment ale nebyl příliš dlouho.

„Slečna Maximovová?"

Wanda se za tím hlasem otočila a pohled jí padl na zrzavou žena v leteckém stejnokroji. Žena měla kolem krku obvázaný šátek a na Wandu se vřele usmívala.

Spíše ze slušnosti si vytáhla jedno sluchátko z ucha a nechápavě si ženu prohlédla. Mohla prakticky cítit, jak se za nimi lidé obracejí.

„Ano?"

„Omlouvám se, za vyrušení, ale nastala menší změna vašeho letu," letuška se usmála ještě více a pokynula jí, „Prosím, následujte mě."

Wanda napjatě sevřela svůj kufr. Nespokojeně se rozhlédla kolem sebe, jako by se každou chvíli měli z davu vyřítit agenti a srazit ji k zemi. Nikoho však nenašla. Pouze prosté turisty, kteří si při pohledu na mladou hrdinku cosi nadšeně šeptali. I možná proto polkla a ženu následovala.

„Stalo se něco?" vyzvídala a už podvědomě se připravovala na to, že se jedná o léčku, „Nějaký problém-"

„Dostali jsme žádost o to pozměnit váš let," vysvětlila letuška a bylo těžké zahnat klaustrofóbii, když vedla Wandu dlouhou železnou chodbou. Kdyby snad předtím kdy letěla letadlem, věděla by, že se jedná o vstup do letadla, ale nyní její podezření vycházelo pouze z náhlosti té situace.

Letuška konečně stanula před těžkými kovovými dveřmi stroje. Wanda přejela pohledem mezi ní a prostorem. Polkla.

„Žádost?" podivila se, „O nic jsem nepožádala-"

„Vy ne," prohlásil někdo v letadle a Wanda zpozorněla, připravená použít vlastní kufr jako zbraň, pokud by to bylo nutné, To už se ale její oči propletly s těmi Nicholase Furyho, „To já."

Bývalý ředitel S.H.I.E.L.D.u seděl pohodlně rozvalený na jednom z kožených sedadel a Wanda si okamžitě všimla, že je tu mnohem více místa než v turistické třídě letadla. I přesto by raději nyní vyměnila ty stísněné prostory za vážný pohled, který jí muž daroval. Na sobě měl dlouhý černý kabát, pouze když se pohl příliš rychle, mohla Wanda vidět pistoli u jeho pasu. Paradoxně její stisk na zavazadle pouze zesílil. Nevěděla, jestli by měla salutovat, nebo ne, takže tam zůstala pouze stát.

„Fury," řekla nakonec a byla hrdá na to, že její hlas se ani o oktávu nezměnil, „Vy si opravdu užíváte ničení dovolených, že? Nejdříve Peter a teď-"

„Slečno Maximovová," přerušil ji agent a nespokojeně se na ni zadíval. Na okraji svého oka mohla vnímat černovlasou agentku - Hillovou, pokud si správně pamatovala - jak si ji nespokojeně prohlíží. Jiný z agentů, blonďatý muž, si od ní převzal její kufr a pokynul ji, aby se posadila. Neposlechla, „Věřte mi, že bych tu nebyl, pokud bych doopravdy nemusel."

„Pravda, nikdy jste mě neměl zrovna rád," kývla a klesla do židle naproti němu. Nespouštěla z něj přitom pohled. I se vší tou mocí v žilách bylo těžké věřit tomu, že nad ním má silovou převahu. Bylo to prostě něco na jeho osobě, co nutilo všechny její smysly být v pozoru, „Tak co potřebujete?"

Fury zaváhal, ale nakonec pokynul Hillové, která před Wandu položila zažloutlý spis.

„Věřím, že znáte tohoto muže."

Wanda spis otevřela a ze stránek na ni vypadla fotografie. Oči se jí rozšířily.

„Není to- Loki Odinson," nemohla uvěřit tomu co vidí. Dlouze si fotografii prohlédla, snad jako by měla najít důkaz, že se jedná o podvrh. Jednalo se o jen několik dnů starý kamerový snímek, jenž byl sice napůl rozmazaný, však dostrý na to, aby mohla rozpoznat jednotlivé obrysy. Thorův bratr měl kratší vlasy a na sobě pozemské oblečení, ale nebylo pochyb o koho se jedná, „Ale ten je mrtvý-"

„To jsme si také mysleli," zamručel Fury, „Podle všeho má ale nepříjemnou vlastnost unikat vlastní smrti."

Agent si nespokojeně promnul bradu.

„Před pár dny se objevil na naší základně nedaleko Paříže. Způsobil chaos a zmizel," Pokračoval Fury, zatímco Wanda listovala spisem, „Potom co se slehl prach zjistili, že chybí jediná věc."

„Kámen nekonečna?" nabídla, ale dle jeho výrazu pochopila, že to nebylo tak vtipné, jak myslela.

„Výjimečně ne," řekl jí a vytáhl další fotografii, kterou k ní přisunul, „Ale tenhle klíč. Jedná se o tisíce let starou relikvii - nikdo z nás neví přesně k čemu vede, ale jak známe pana Odinsona, nemůže to být nic dobrého."

„Ví o tomhle Thor?"

„Nikdo o tom neví," Fury si poposedl, „Snažíme se to všechno udržet v tajnosti. Víte jaká panika by nastala, kdyby se veřejnost dozvěděla, že je ten parchant zpátky a živý a zdravý?"

„A co se týče Thora," agent si propletl prsty mezi sebou - gesto, které jí k němu příliš nesedělo, „Je mimo náš svět a neustále se pohybuje. Navíc se obávám, že pro něj má slabé místo, které mu zastiňuje úsudek."

„Je to jeho bratr," připomněla mu Wanda, jako by říkala: Jistěže pro něj má slabé místo. Pietro by mohl nechat polovinu bloku shořet a ona by stejně stála na jeho straně.

„Adoptovaný, jak řekl sám Thor."

Neodpověděla.

„Potřebujeme, aby se to vyřešilo rychle a diskrétně," řekl jí Fury a zvedl se k odchodu, „Tohle letadlo vás vezme do Paříže. Společně vyřešíme zbytek-"

„Počkat-" vydechla Wanda a nevěděla na co by měla myslet dříve, jestli na skutečnost, že její dovolená byla v troskách, nebo že ještě ani neřekla ano. Rychle ale pochopila, že se od ní ale ani neočekává. Polkla a pohled jí zvtrdl, „Pokud to mám udělat, udělám to sama. Nezná mě, nebo ne osobně, mám větší šanci se k němu dostat blíž. Ne když ale budu mít za zády armádu."

Fury si ji dlouze prohlédl a bylo vidět, že váhá.

Nakonec neodpověděl. Pouze se na ni chladně zahleděl a  rozkázal: „zjistěte o co se snaží a zabraňte mu v tom. Postup mi hlaste."

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Původně jsem měla v plánu vydat kapitolu včera, ale trochu jsem přes ty svátky zapomněla. heh. Nicméně doufám, že se vám tak i prolog k tomuto příběhu líbil. Vím, že tyhle počátečnější kapitoli budou asi pro vás nejméně zajímavé [ ano, já vím, že všichni čekáte, až se objeví Loki ] ale není to, jako bych je mohla přesvědčit. Na druhou stranu, ale slibuji, že to ani nebudu příliš protahovat. Další kapitola přijde v úterý. 

S Láskou Pavla. 

[ A veselé Vánoce a šťastný nový rok! ]