,,Co když půjdeme s tebou?" navrhl Kook a já se zastavil ve veškerém mém pohybu. Hlavně to ne, prolétlo mi hlavou. To mi ještě zbývalo, mít za sebou tři pijavice, které jsou beztak jen zvědavé a stoprocentně by to dopadlo tak, že bych já s Jinem neměl ani chvilku pro sebe.

,,Není to dobrý nápad." vyhrkl jsem s nervózním úsměvem a vysloužil si tři pobavené pohledy. ,,Ehm totiž... přijdu pozdě a dva z vás musí zítra ráno do práce, takže..." snažil jsem se z toho vykroutit, ani jednoho má výmluva nezajímala a vyměnili si podivné obličeje.

,,Ty s ním chceš být sám!" zvolal Jimin bezdůvodně šťastně a ukázal mi svůj známý šílený úsměv úchyla.

Dotčeně jsem si mlaskl a odvrátil pohled z bot, které jsem měl v plánu si nazout. ,,Nebude mi vadit, když tam někdo bude, jen nechci mít za zády vás tři." vyprskl jsem na ně pravdu a sjel všechny očima, abych se ujistil, že mě všichni slyšeli.

~~~

,,Dobrý den, s čím mmohu pomoci?"  zeptal se mě s úsměvem mladík za pultem. Tak nějak mě touto otázkou zaskočil, přestože byla na správném místě, mě nenapadala vhodná odpověď. Nemůžu mu přeci říct, že tu nejsem tak úplně kvůli jídlu, ale pomohl by mi, kdyby sem zavolal svého šéfa.

,,No vlastně tu jsem za Seokjinem..." vydal jsem ze sebe nejistě a tak trochu doufal, že ví, jak se jeho zaměstnavatel jmenuje, protože bych byl jinak v koncích.

,,Myslíš pana Kima?" ujišťoval se chlapec s brýlemi a já jen zmateně přimhouřil oči. Nevím jeho příjmení, vlastně o něm nevím vůbec nic, jen jméno a to, že vlastní tuhle restauraci. Přišlo mi najednou hrozné, co vše se mezi námi stalo, zatímco se vůbec neznáme, v podstatě jsem se několikrát líbal se zcela cizím člověkem. Z myšlenek mě vyrušil hlas toho přede mnou, který nejspíše pochopil, že si nejsem úplně jistý, zda mluvíme o stejné osobě. ,,Majitele restaurace." přiblížil mi a já hned souhlasil.

Mladík za pultem odběhl kamsi dozadu a vrátil se s oznámením, že tu Jin hned bude. ,,Musím tě ale upozornit, dneska není v nejlepší náladě." teprve teď jsem si všiml, že si s tímto neznámým od začátku tykám, a nijak mi to nevadilo.

,,Stalo se něco? Ráno byl v pořádku." konstatoval jsem a neuvědomil si, že jsem mu teď řekl, že jsme ráno strávili spolu. On se nad tím ale nepozastavil, což mi přišlo divnější, než kdyby se začal vyptávat. Copak o nás ví?

,,Pár věcí dneska nešlo podle plánu, ale nic vážného, jen ti to říkám, dokáže být dost nepříjemný." upozornil mě a já kývl, že chápu. Lhal bych, kdybych řekl, že mě nepřekvapilo, jak moc se znají a jak on zná svého šéfa, no ve chvíli, kdy jsem otevíral pusu a chystal se na to zeptat, objevil se ten, kvůli kterému tu vlastně jsem.

,,Ahoj." pozdravil jsem ho s úsměvem, který byl možná až moc sladký, jelikož se brýlatý, pro mě stále neznámý, mladík, vševědoucně začal culit. Jak to tak vypadá, Seokjin se nijak nezajímá o lidi okolo. Své ruce hned umístil na mých bocích, vtiskávajíc mi jeden jednoduchý a krátký polibek, který by mi v jiných okolností nestačil a přišel by mi až moc krátký, no momentálně ne. V tuhle chvíli, kdy na nás přímo koukal jeho zaměstnanec a může nás vlastně vidět kdokoliv tady, mi to přišlo jako několik dlouhých minut. Své ruce jsem umístil na jeho paže, nejdříve s plánem ho odstrčit, protože jsem neměl rád líbání na veřejnosti, no nakonec jsem je jen více zmáčkl ve stisku, když mě jeho váha donutila trochu se nahnout dozadu. Začal jsem nabírat dojmu, že si na jeho polibky nikdy nezvyknu, nezáleželo totiž na tom, kolikrát už jsme se před tím libali, pokaždé ve mně vyvolal to stejné, možná ještě silnější, než polibkem předtím. 

Po pár vteřinách, kdy byl nejspíš už spokojený, se odtáhl, konečně mi oplácejíc pozdrav s dávkou svého úsměvu, dostávajíc mě opět do kolen. Zatímco on se ode mě trochu odtáhl a sundal jednu ruku z mého pasu, já si hřbetem ruky utíral pusu, celý rudý v obličeji. ,,Už jste se seznámili, jak koukám. Hoseoku, tohle je Namjoon, známe se už dost dlouho a je něco jako spolumajitel restaurace. Zatímco já vařím, on se stará o chod a papírování." vysvětlil, lehce mě drbajíc na zádech, a já jen překvapeně vykulil oči. Takže se vážně znají, vážně to věděl, proto mu nijak nepřišlo divné, co jsem řekl a týkal mi. 

,,Rád tě konečně poznávám, hodně jsem toho o tobě slyšel." zasmál se, mrkajíc na mě. 

,,Oh vážně?" zahuhlal jsem na ono zjištění a otočil se na Jina s vyčitkami a otázkou v očích. To o mně říká svým kamarádům? Komu všemu a hlavně co jim o mně řekl? Nemůžu mu to brát ale za zlé, ty tři pijavice věčně nasyslené v mém bytě o tom vědí od začátku, sice jsem jim to neřekl úplně dobrovolně, no vědí to. 

S obyčejnými slovy omluvy, kterými ukončil mé seznamování a možnost zjistit, co o mně vypráví lidem na potkání, mě táhl dozadu do dveří, které vedli do menší místnůstky, která byla oddělena od kuchyně jen jednou stěnou. ,,Máš špatnou náladu?" vyslovil jsem zničehonic otázku, kterou jsem ani neměl původně v plánu říkat. 

,,To ti řekl Namjoon?" povzdechl si a posadil se na opěrku křesla, kam se normálně pokládají ruce, o trochu se tak snížil a já byl vyšší, asi poprvé a naposled. Na souhlas jsem pokýval hlavou a přistoupil k němu blíž, tak, jak mi ukazoval nataženou paží. Položil své dlaně prve na strany mých stehen, za která si mě postavil mezi jeho nohy, a zmenšil mezeru mezi našemi těly, poté jimi pomalu postupoval přes mé boky a zadní část trupu směrem nahoru, zastavují se s nimi na mých lopatkách a zabořujíc svůj obličej do mé hrudě, dneska zakryté bílým overalem. ,,Jen se nějak popledly datumy dovozu potravin a my teď máme nedostatek, ale to bude dobrý." zamumlal do látky mého oblečení a já se musel otřást, jelikož mě svýmy doteky a teplým dechem lochtal. 

Potichu jsem zabručel na znak, že poslouchám, a své paže obtočil kolem jeho ramen, které mě znovu zaskočily svou šířkou. Cítil jsem, jak nasál vůni mě a mého oblečení, nad čímž jsem se pousmál, dělal jsem ale to stejné. ,,Sluší ti to," prohlásil po chvíli, zvedajíc svůj obličej vzhůru, aby viděl do toho mého, který se začínal nekontrolovatelně měnit v jeho červenejší verzi. Snažil jsem se jeho očím vyhýbat, přestože jsem věděl, že i tak dostává přesně to, čeho chtěl dosáhnout. ,,moc." dokončil a dorazil mě tím úplně. Už jsem to nevydržel a na tváři se mi rozlil široký a hlavně spokojený úsměv, následovaný tím jeho. 

,,Ani ses na mě pořádně nepodíva-" chtěl jsem namítat, byl jsem ale přerušen. Vlastně jsem byl rád, že mi říká takové komplimenty, jen jsem je nedokázal vstřebat a jen tak, jakoby se nic nedělo, za ně poděkovat. Pokud vůbec poděkovat chtěl. 

,,To je jedno, vím, že ti to sluší, ostatně jako vždy." houkl naprosto klidně, což mi doslova vzalo všechna slova z pusy a zmohl jsem se tedy jen na pobavené zakroucení hlavou, spojujíc naše pohledy. Těkal jsem mezi jeho očima a už po několikáté nevěřil, že můžou být tak dechberoucí, dobrovolně jsem se v nich znovu utopil a přestal si všímat všeho, co se okolo nás dělo, čas se pro nás dva zastavil. ,,A když budu mít vážně špatnou náladu," začal tišším hlasem, skoro až šeptal, jeho hlas byl díky tomu hlubší, jakoby se právě probudil a já na svém těle hned pocítil nenápadné kapičky studeného potu. Stále se u toho díval hluboko do mých očí, do mé hlavy, a já si nedočkavě skousl dolní ret, čekajíc, až větu dokončí. A poté to konečně dořekl, jeho slova, která jsem tak trochu čekal, ve mě způsobila mnohem více, než bych kdy očekával. ,,zlepšíš mi jí?" zašeptal, vytvářejíc mezi námi napětí, které by byl schopen cítit i třetí člověk, kdyby stál ve stejném pokoji.

Projelo mnou neznámé vzrušení a musel jsem hlasitě polknout, než jsem mu odpověděl, otázkou na otázku. ,,Podle toho, jak přesně?" nepovedlo se mi zakrýt, jak moc se mé hlasivky chvějí, společně s mým hlasem, i tak jsem ale viděl, že to v něm něco dělá. Rty se mu semkly do slabé linky, nahlas vydechl vzduch z plic a oči mu nějakým kouzlem potemněly. Co mu to způsobilo? Představy, které se teď jistě odehrávaly v jeho hlavě, nebo pomyšlení, že bych toho všeho byl možná schopný a ochotný udělat? 

,,Prozatím by stačila pořádná pusa a mazlení." dostal ze sebe stěží a pomalým pohybem svými dlaněmi začal předjíždět přes má záda, dolů a zpátky nahoru, začínalo mi kvůli němu být tepleji a tepleji. Dokázal mi jen po tak krátké době přivolat již známý pocit motýlků v břiše a kdyby mě jeho ruce netiskly k jeho sedícímu tělu, nejspíš bych se na rozklepaných nohách neudržel moc dlouho. Překvapilo mě, že se i přes to vzrušení a možnost, navrhnout naprosto cokoliv, řekl jen tohle, no byl jsem mu vděčný, že nikam nespěchal. 

,,Pusu už si ale před chvílí měl..." ďábelsky jsem se ušklíbl a trochu naklonil hlavu na stranu, jako pes, provokujíc ho a hlavně se snažíc zahnat všechny věci, které mé tělo teď zažívalo, do pozadí mých myšlenek. 

,,Ale notak, to máme omezený počet?" zakňoural jako malé dítě, které nedostalo hračku nebo mu právě bylo odepřeno další lízátko, bonbon, či jakákoliv další sladkost, z důvodu přehnaného množství cukru v jeho krvi. Možná by to tak fungovalo a já bych se tím mohl v budoucnu odůvodnit, přece sám celou dobu tvrdí, jak sladký jsem, neznamená to tedy, že se po velké pozornosti nebo starosti o mě předávkuje mou sladkostí? Zatřásl jsem hlavou, abych z ní vyhnal ty nesmyslné myšlenky, které nedávaly smysl a svýma očima jsem okopíroval obrys jeho rtů, které bych sice moc rád zlíbal, no nemohli jsme trávit všechen čas na sobě nalepení. 

,,Možná..." vydechl jsem, schválně nedokončujíc, možná to trochu vyznělo jako otázka, nijak jsem to ale neřešil, nemělo to mít žádné hluboké myšlení, jen jsem si chtěl hrát a ukázat, že také nejsem tak dosažitelný, kdykoliv se mu zachce. On mi po spatření mého šibalského úsměvu věnoval poslední pohled, při kterém podezřívavě a s kapkou výčitek přimhouřil oči, poté z mého těla zmizely všechny části jeho těla, kterýma se mě doteď dotýkal, a lehce mě od sebe odstrčil, aby se měl před sebou místo na zvednutí se. Teprve teď jsem se pořádně porozhlédl po místnosti a když jsem očima zavadil o dveře, kterými jsme sem přišli a nacházel se za nimi pult i s Namjoonem, vzpomněl jsem si na to, co se tam stalo a mé zjištění, že vlastně nic nevím nic o člověku, který mi ukradl už tolik polibků a řekl mi tolik poklon a komplimentů. ,,Víš, že jsem ani nevěděl tvé příjmení?" informoval jsem ho, zakládajíc si paže na hrudi, nejspíš jen proto, protože jsem nevěděl kam s nimi. 

,,Jsem Kim, není to neobvyklé příjmení." pokrčil rameny a na jeho tváři se ukázal pobavený poloúsměv, kvůli kterému se můj obličej naopak zamračil. Však to jsem si už zjistil sám a ani to není to, o co tu jde! Chtěl jsem mu tak oznámit, že se mi nelíbí, jak se vůbec neznáme a vlastně jsme ani neměli dostatek času na povídání si, rozhodně ne tolik, kolik bych si přál. A chtěl jsem se o tom hádat, přál jsem si víc času s ním, když mezi námi vzkvétalo něco krásného a doufal jsem, že i vážného. ,,A jaké je tvé příjmení?" nadzvedl obočí a předběhl tak mou pusu, ve které už se pomalu ale jistě shromážďovaly námitky. 

,,Jung." odpověděl jsem nechápavě a stejně jsem si ho i přejel pohledem od zdola nahodu, bylo to nesmyslné gesto, no já měl v jednu chvíli pocit, že se tak dozvím jeho záměr, jakého chce touto otázkou dosáhnout. Ptal se jen tak?

,,Ou toho jsem se bál." povzdechl si hraně zničeně a zkřivil obličej do zklamané grimasy. V šoku jsem na něj hleděl, naprosto v koncích, nechápal jsem ani jednu věc, kterou teď řekl nebo udělal. ,,No snad ti nebude vadit změna příjmení." dodal ještě se zamyšleným podtónem, neukazujíc na svých koutcích ani sebemenší náznak pozvednutí, v jeho očích, které mě opět zkoumaly jako vždy, jsem všechen jeho smích viděl. 

Dělal si ze mě dobrý den, věděl jsem to, stejně jako jsem věděl, že se chystám vyřknout přímo tu větu, kterou on chce a potřebuje k tomu, aby své provokování dokončil, no zeptat jsem se musel, protože já vážně neměl tušení, na co naráží. ,,Proč bych si měl-" 

,,Přece si nenecháš své příjmení, až si mě vezmeš." dokončil a nechal na své tváři ukázat se spokojenému úšklebku, pozorně sledujíc mou reakci, která byla jaksi menší, než bych si sám u sebe představoval, možná mi jen nedocházelo, co řekl. Až si ho vemu? Nezdá se mu, že je až moc daleko v budoucnosti? Nevím ani o tom, že bych mu odsouhlasil náš vztah v podobě chození a on už pomalu chystá svatbu? Otevřel jsem pusu, připomínajíc trochu kapra, lapajíc po vzduchu, ten mi také ale momentálně chyběl. Jen jsem tam stál a v duchu klel, jak hloupý jsem, sám jsem se do jeho další pasti chytil a dal mu další z mnoha možností, kam zasadit jeho originální komentáře. Mohlo mi ale dojít, že jen tak neskončí, ještě když má tak úžasnou příležitost a já nic neříkám a nemám to ani v plánu, v očích mu něco nečekaného přeběhlo a už otevíral pusu. ,,Protože až se staneš mým, stane se z tebe i pak Kim." jeho obočí několikrát vystřelilo nahoru a hned poté se postavil, obcházejíc mě s úsměvem od ucha k uchu, míříc do kuchyně. 

Chvíli jsem se všechno vstřebával, nakonec jsem nad tím jen pokroutil hlavou a s úsměvem protočil oči v sloup, jelikož mi bylo jasné, že toto jen tak nezmizí a vztah s ním mě bude stát přežívání takovýchto hlášek. 

Zjistil jsem, že se na mě připravil a hned, když jsem ho následoval do kuchyně, všiml jsem si věcí, u kterých stál. Má očka se rozzářila, když mi došlo, o co tu jde, chce upéct jahodový dort, můj oblíbený. Nadšeně jsem se nabídl jako pomocník, načež on odpověděl slovy, že to čekal už od začátku. 

~~~

,,Bože." vydechl jsem, zavírajíc slastně oči, když jsem si vložil první sousto do úst a na mém jazyku se rozprostřela dokonalá chuť, která hned v první vteřině překonala všechny předešlé jahodové dorty, jaké jsem ochutnal, a že jsem jich za celý život ochutnal hodně. Po tomto mi bylo jasné, že se ho jen tak nevzdám a nepustím, samozřejmě jsem myslel onen dokonalý dort, také ale Seokjina, díky kterému mé chuťové pohárky zažily něco dosti podobného orgasmu. 

                              '⚪#⚫#⚪'

Už jsme u osmé části... Jak se těšíte na konec? 😏