*Hoseok*

Byl jsem nervózní, vážně hodně, měl jsem pocit, že jsem najednou přestal dýchat, přestal umět dýchat a mluvit, čím blíže byl jeho příchod, tím více jsem se musel uklidňoval. Neměl jsem přeci důvod, vyváděl jsem tu jen kvůli večeři s novým kamarádem. Je to nesmysl, že? O nic se nepokusí, určitě ne, kdo by chtěl něco intimního dělat s člověkem, jako já? Někdo, jako je on, rozhodně ne.

Pak jsem to slyšel, něco, co mi zastavilo srdce a já si v tu chvíli chtěl jen zalést někam mezi velké naducané peřiny a vybrečet se z toho všeho, byl jsem ve stresu a byl zmatený, jako snad nikdy dřív. Místo toho jsem ale přejel pohledem všechny tři chlapce, kteří se momentálně na můj rozkas schovávali v jiné místnosti, což sice jakž takž splnili, přesto ale stáli v rámu dveří. Odhodlaně jsem vstal z pohovky, na které jsem doteď seděl jako jedna velká troska, a vydal se ke dveřím, které jsem s hlubokým výdechem otevřel, setkávajíc se s jeho očima. Opět tak přesnýma, úchvatnýma, hlubokýma a táhnoucíma mě k sobě. ,,A-ahoj."

Studem bych se nejraději propadl, když se na jeho tváří objevilo pobavené cuknutí koutků, když zaslechl mé zakoktání. ,,Ahoj," odpověděla mi, zatímco udělal krok blíže, vstupujíc do rámu dveří, já ale stále stál a jednou rukou držel kliku. ,,a páni!" vydal ze sebe udiveně, když si mě celého prohlédl a já s cítil jako pod rentgenem, který viděl snad i přes mě.

Spokojeně jsem se uculil a nejistě sklopil pohled do jeho hrudi, on to tak ale nenechal. Jeho dlouhé štíhlé prsty se objevili pod mou bradou, zvedajíc můj obličej do malého záklonu, abych na něj viděl. Jemně jsem se otřásl, jelikož se mi opět vrátily ty divné vlny, které jsem čekal a věděl, že jeho doteky se bez nich neobejdou. ,,Chyběl jsem ti, hmm?" broukl mi u obličeje a já několikrát rychle zamrkal pod návalem teplého vzduchu.

Stratil jsem se v jeho očích, v jejich hloubce, doslova mě pohltil a já se začínal bát, jak se z nich dostanu ven. Nemusel jsem nad jeho otázkou ani přemýšlet, protože... bože, tak moc mi chyběl, jeho přítomnost, jeho oči, jeho hlas, jeho opatrné a nečekané dotyky, on celý. Proto jsem mu houkl hned na souhlas bez jediného slova, na která bych stejně v tento moment neměl. Jeho rty se zvlnily do křivého pousmátí, zatímco něco hledal za svými zády, což jsem hned poznal, po jeho dalším tahu. Natáhl ke mně paži, přesně tak, jako minule. Držel v ní květinu, tentokrát ale ne růži, držel v ní tulipán, žlutý tulipán, který je můj oblíbený a já mu tu informaci včera jaksi zdělil.

Omámeně, skoro s otevřenou pusou, možná trochu pootevřenou, jsem sledoval jeho prsty, jak mi předává rozkvetlé poupě. Myslel jsem, že na místě roztaji, bylo to tak romantické, přišlo mi to milé a kouzelné. ,,Jen protože jsem řekl, že-" chtěl jsem mu vystřelit, že jsem ho včera nechtěl nějak popostrčit, že jsem jen nevěděl, co o sobě říct, a tak ze mě vypadlo toto, on mě ale nenechal.

,,Kdybys to neřekl, přinášel bych ti jiné květiny, jen si mi ušetřil výběr." zasmál se a já si s kývnutím květinu převzal. Přidržel jsem si květ u nosu a lehce si přičichl k vůni, mně tak známé, přesto ale úžasné.

,,Nečekal jsem, že bude tak romantický." uslyšel jsem najednou hlas, jehož vlastníka jsem chtěl momentálně několikrát zabít a poté ještě přejet parním válcem. Seokjin se o kousek nahl a podíval se za stále otevřené dveře na vchod do kuchyně, kde stali tři mí společníci.

,,A cos čekal? Nějakou divokou zvěř bez vychování a sebekontroly?" odsekl mu Jimin, zatímco Yoongi jen kroutil hlavou.

,,Možná..." zabručel nejvyšší z nich a pokrčil poté rameny. Zpražil jsem je varovným pohledem, kterým jsem i tak trochu prosil, aby vypadli a raději mlčeli. Oni ale místo toho zůstali stát a zvědavými pohledy sledovali Jinovu hlavu, kterou poté opět schoval za desku dveří. Pro ty dva to bylo vlastně poprvé, co ho viděli, a tak jsem se ani nedivil, když nevěřícně vykulili oči. Protože kdo by řekl, že zrovna já ho zaujmu? Nikdo.

Černovlasý přede mnou se opět narovnal a vrátil do normálního stoje, kvůli čemuž ho ti tři neviděli. Čekal jsem, že bude naštvaný nebo uražený, on se ale místo toho začal smát. Musel jsem se také nejistě pousmát, přestože jsem neměl ani proč, po jeho boku jsem měl ale chuť smát se pořád a bez důvodu.

,,Říkal si o mě svým kamarádům?" ozval se se zvednutým obočím a já stuhl. Sakra, tohle je tak trapné, co mám jako říct?

,,No... Totiž..." nedokázal jsem najít vhodná slova a jen stál se zabodnutým pohedem v jeho hrudi, dneska zakryté černou košilí, přes kterou měl hozený tenký kabát, jelikož už pomalu začínal podzim.

,,On nechtěl, to já ho vyslýchal a potom jim to řekl." přiznal se Jimin a udělal k nám pár kroků, až stál kousek za mnou, stejně udělal i Gi s Kookem. Na to Seokjin chápavě pokýval hlavou. Já jen stydlivě stál a žmoulal mezi prsty stonek květiny, čímž jsem se snažil trochu uklidnit, bez úspěchu.

,,Fajn, necháme vás osamotě, užijte si to, vy dvě hrdličky." mrkl na mě Jungkook a všichni tři se vydali někam do bytu, mého bytu. Byl jsem ale zvyklí, a tak jsem jim již dávno udělal vlastní klíče.

,,Omlouvám se za ně." řekl jsem omluvným tónem a s povzdechem pokroutil hlavou, kvůli čemuž mi do očí spadalo pár pramínky vlasů.

,,To je v pořádku, už jsem si zvykl, že se kolem tebe točí spoustu mužů." prohlásil a tím mě zarazil. Jedna jeho ruka se přiblížila k mému obličeji a odendala mi neposedné vlasy z čela, dávajíc je na své místo. Přivřel jsem oči a lehce se otřásl, když svou rukou znovu pohl, jeho bříška prstů skoro nepatrně přejela přes mou líci, až se dostala k mému uchu, na krk a skončila zapletená v mých vlasech na zátylku. Začala mě líným tempem vískat a já se tak musel vypořádat s další várkou třesu, měl jsem chuť ho něčím zaškrtit, věděl, že tohle na mě zabírá, a zneužíval toho. 

,,Jsou to jen mí kamarádi." ujasnil jsem mu a přivřel spokojeně oči, jeho pohyb rukou mě uspával, jako vždy, když mě někdo hladil ve vlasech. Ještě více se ke mně přiblížil, nedotýkali jsme se, neměli jsme k tomu ale daleko. 

,,Chápu, kamarádi." houkl zamyšleně. ,,A já? Co jsem? Tvůj kamarád?" zeptal se zvědavě, také ale provokativně, skoro všechno, co říkal, bylo s provokativním nádechem. Po jeho otázce jsem donutil svá víčka se zvednout a zadívat se mu přímo do očí. Nad tímto jsem se musel zamyslet, ještě jsem nic takového neřešil, nevyznal jsem se v tom a nerad bych se spletl. 

,,Kamarád ne," zakroutil jsem hlavou v nesouhlas a trochu se zamračil. Tak co tedy byl? Viděl jsem, jak čekal, možná si se mnou jen hrál, nebo vážně chtěl znát mou odpověď. ,,možná nový známý? Nebo..." zasekl jsem se a znovu přerušil náš oční kontakt, dívají se na žlutý květ v mé ruce. ,,nápadník?" vyslovil jsem konečně to, čeho jsem se bál, nevěděl jsem totiž, jak zareaguje. Musel jsem si skousnout dolní ret, dělal jsem to často, věděl jsem to a vždy jsem měl jiný důvod, tentokrát se snažíc zabránit hloupému culení. Vzpomněl jsem si na slova Jimina, moc jsem se mu snažil vymluvit, že je vážně můj nápadník, teď jsem ale dělal úplný opak, právě jsem to přiznal. 

Letmo jsem viděl, jak kývl a jeho rty se roztáhly do jasného úsměvu. Svou druhou ruku také zvedl, přibližujíc jí k té mé, volně vysející podél mého těla. Cukl jsem sebou, když se naše dlaně dotkly a já díky tomu mohl cítit více jeho tepla, které mi probudilo z jeho doteků celým tělem. Prvně mě párkrát pohladil po hřbetu, poté přemístil své konečky prstů na vnější stranu mé dlaně, načež bez problémů vklouzl svými prsty mezi ty mé, proplétajíc je, tak ladně a snadně, jakoby byli naše ruce dělány přímo pro sebe. ,,Tak to jsem nejspíš tvůj nápadník." šeptl, kvůli čemu jsem musel těšce vydechnout. Svůj zrak jsem z našich propletených dlaní přemístil na jeho bezchybnou tvar, teď tak blízkou té mé, opět spadajíc do jeho očí. ,,Řekni, mohl by se takový nápadník stát třeba..." usekl schválně, napínajíc mě. Za mou ruku, za kterou mě držel, nečekaně zatáhl a donutil mě pohnout se dopředu, přímo k němu. Naše těla už se celá dotýkala, tváře byly tak blízko, že jsem se narovnal jak nejvíce to šlo, abych je trochu oddálil. Naše dechy se navzájem mísily, jak moc jsme byli u sebe, a mé oči neměli ani možnost, kam uniknout těm jeho. ,,třeba milencem?" houkl přímo do mé tváře, čímž zastavil celou mou existenci. Srce mi snad přestalo bít, jen nehybně čekalo a vyplňovalo své místo, dech se mi zadrhl a zasekl kdesi v krku, rty se mi sami od sebe v zaskočeném výdechu pootevřely a celá má myslel začala křičet a šílet neuvěřitelným způsobem. 

Hodnou chvíli jsme tak setrvali, ani jeden jsme se nepohl, až se na jeho tváři nakonec zjevil sladký úsměv a jeho ruka se z mých vlasů přesunula na tvář, kterou konejšivě pohladil, jako by snad věděl, co zažívám a chtěl mě uklidnit. Byl jsem mu za to sice vděční, zároveň jsem ho ale chtěl něčím uhodit, protože to on byl ten, kdo mi tohle všechno způsobil, on byl důvod, proč to zažívám. ,,Tak pojď." šeptl šťastným a natěšeným tónem, hned na to z mé tváře zmizela jeho dlaň a on se otočil, tahajíc mě za stále spojené ruce, musel jsem se tak rychle natáhnout pro kliku, zavírajíc se smíchem dveře mého bytu. 

~~~

Jeho restaurace byla vážně jen kousek od mé práce, vlastně ve stejné ulici akorát na druhé straně, šli jsme tedy pěšky, zatímco mě celou tu dobu držel za ruku, nepouštějíc ji. Když jsme dorazili, odemkl vchodové dveře, nechávajíc mě vejít jako prvního, rozdělujíc naše ruce po takové době. Opět zamkl, aby se k nám nepřipojil někdo nechtěný, a udělal pár kroků ke stěně, kde se nacházeli vypínače, a rozsvítil. ,,Woah." uchváceně jsem vydechl a omámeně se usmál. Nevěděl jsem, kam se dívat dříve, jestli na ty dokonalé soupravy nábytku, na stěny, ozdobeny různými obrazy nebo toho neuvěřitelného stropu a světel, kolem kterých se proplétaly plátna, vytvářejíc různé ornamenty. Bylo to dechberoucí, úplně odlišné od toho, co jsem kdy viděl, už jen z toho vzhledu bylo samozřejmé, že jídlo a úroveň bude bezchybná. 

,,Tak co?" promluvil poté, co jsem si to všechno prohlédl a já se na něj otočil. 

,,Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl!" přiznal jsem nadšeně, čímž jsem ho nejspíš potěšil, jelikož se na jeho tváři ukázal hrdý úsměv. 

,,Samozřejmě, nebudu mít přeci restauraci jako každý jiný." odsouhlasil a potom jsme se oba zasmáli. Ani nevím čemu, byl jsem prostě šťastný a s ním stačil jen malý náznak vtipu, abych se rozesmál. 

Rukou mi naznačil, ať jdu první, a já se tak rozešel směrem, který mi předem ukázal, s ním hned za zády. Když jsem nakoukl za tenkou dřevěnou stěnu, uviděl jsem jeden jediný stůl, odstrčený od všech ostatních, byl dávno prostřený a jako ozdobu měl bílý kus látky, zakrývajíc pouze prostřední pruh desky. Uprostřed dominovala menší skleněná nádoba naplněná trochou vody, momentálně sloužící jako váza, ve které byli vložený další žluté tulipány, úplně stejné, jako ten v mé dlani. 

,,Ty jsi vážně romantik, že?" prohlásil jsem spíše než jak otázku, když mi odsunul židli a následně jí už i s mou maličkostí přisunul zpátky ke stolu. 

,,Rád rozmazluji, je na tom něco špatného?" mrkl na mě, stoupajíc si do mého zorného pole, sledujíc mou reakci. Já se nebránil polichocenému uculení a sklopení pohledu do mého klína, mé líce viditelně zahořely při záporném slovu ,Vůbec ne'.

,,To jsem rád." tyto slova byla mířená spíše pro něj samotného, no já je dobře slyšel. Tělem mi přejela nějaká vlna natěšenosti a nádechu vzrušení, protože jsem si z jeho slov vyvodil, že si mě bude rozmazlovat a hýčkat, jak jen to půjde, jako něco cenného a já v to doufal, tohle zacházení se mi moc líbilo. Oznámil mi, že již přinese první jídlo a já se při slově první zamračil nad myšlenkou, kolik chodů vůbec připravil. Za pár minut, ve kterých jsem vložil tulipán v mých dlaních mezi ty ostatní, se vrátil s jídlem, které, jak jsem předpokládal, vypadalo naprosto úžasně. 

~~~

Vůbec mě nepřekvapilo, že to bylo jedno z nejlepších jídel v mém životě. Zcela plný jsem odložil hůlky a spokojeně se opřel do židle, čímž jsem si vysloužil jeho pobavený pohled. ,,Copak, plný?" nadzvedl obočí když odnášel naše talíře od hlavního chodu, před kterým už jsme měli předkrm a já byl tedy skoro k prasknutí. ,,Čeká nás ještě dezert." prozradil mi a najednou se objevil za mnou, pokládajíc své dlaně, poněkud velké, na má ramena, nutíc mě sebou trochu trhnout. Nervozita dneska už po několikáté ovládla mé tělo a já začal očima těkat mezi všemožnými objekty přede mnou, nakonec se zastavujíc ve svém klíně, kde jsem si hrál s prsty a čekal, co má v plánu dělat. Snažil jsem se uklidnit, své srdce, třes rukou a také svůj dech který se stal rychlejší, trhanější a hlavně hlasitější, a já nechtěl, aby ho slyšel. Dal bych mu tak totiž najevo, jak velké, drastické, účinky na mě má, nechtěl jsem mu dávat další věc, kterou by mě mohl ovládat.

,,Máš rád jahody, že?" ozvalo se za mnou a já zabručením souhlasil, přestože jsem vlastně ani nemusel, odpověď znal již od našeho prvního setkání a jeho dotaz tak byl spíše řečnický.

Myslel jsem, možná i trochu doufal, že odejde, odendá své ruce z mého těla a přinese onen pokrm, on udělal ale něco úplně jiného. Jeho dlaně skouzly z mých ramenou na mé paže, vytvářejíc v mém těle další a novou reakci, stejnou jako všechny předtím, podél páteře mi přeběhla vlna mrazu a vzrušení, přecházející přes celé mé tělo až k podbřišku, kde se měnila v šimravé lechtání. Jemné lechtání ale vybuchlo a změnilo se v hotový ohňostroj, když se bez mého vědomí sklonil a jeho rty se umístily mezi mými vlasy, vkládajíc mi tak polibek na horní část hlavy.

Mé oči se trochu vykulily překvapením a nevědomky jsem zadržel dech. Dotek jeho rtů byl tak jemný a nepatrný, že jsem ho skoro necítil, přesto ve mně ale vyvolal nekontrolovatelný třes a horko, dostávající se především do mých tváří.

,,Počkej tady." vydechl do mých vlasů a poté zmizel společně s jeho doteky a teplem, které se mi při každém takovém jeho tahu a momentu začínalo zamlouvat více a více. Úlevně jsem vydechl, těžce, s výrazným náznakem toho, že se mi po jeho rukách bude stýskat. Vždy to tak bylo, v tu chvíli, kdy se mě jakkoliv dotýkal, jsem šílel, vytvářel ve mě chaos a tornádo pocitů a myšlenek, v tu chvíli jsem si přál jeho ruce odstrčit, sundat je ze mě a utéct někam do rohu. Mé tělo se pod jeho vlivem totiž začínalo chovat tak, jak jsem ještě neznal, nepoznávám jsem to, co vytvářel a já cítil, jakobych bláznil. Pak ale vážně ruce sundal z mé osoby a stáhl je zpátky, v ten okamžik se mé myšlenky a přání zcela a z vteřiny na vteřinu změnily, to jsem naopak chtěl, ať si mě znovu všímá a dotýká, ať mě nechá pod jeho tělem šílet.

,Počkej tady' zopakoval jsem si jeho slova a jemně se pousmál. Nemyslel to jako příkaz, byla to spíše prázdná slova, aby nás oba vytrhl z toho ochromení, které jsme oba při setkání naší kůže zažívali. A i kdyby, moc rád bych jeho slova poslechl, nemám vůbec v plánu někam odejít, chtěl jsem se už jen držet po jeho boku a užívat si jeho pozornost a gesta, která mi od něj přišla milá, roztomilá a lichotivá. Přesně něco, co jsem si moc rád nechával líbit.

                              '⚪#⚫#⚪'

Miluji Oxygen od Jacksona a Dionysus od BTS ♥<3 a co vy? 

Snad se část líbila ^_^