*Hoseok* 

Chvíli trvalo, než se oba nápoje připravily a tak jsme zatím vybrali místo, já chtěl spíše k nějakému menšímu stolku pro dvě osoby, byly tam jen dvě židle naproti sobě, neměl bych tak starosti o nějaké naší blízkosti, on vybral ale jinak. Rozhodl, že se posadíme do jednoho z boxů, kde byla jedna dlouhá lavice potažená červenými měkkými polštáři, box byl zakroucen do půlkruhu, a tak jsem se alespoň uklidňoval, že si sedneme každý na kraj, abych byli naproti sobě. 

Zatímco on se šel posadit, já stal celý roztržitý u kávovaru a snažil se najít poslední kousky nějakého vnitřního klidu, který ale nikde nebyl k nalezení. Myslel jsem si, že už si na něj začínám zvykat a dokonce se mi podařilo uklidnit své tělo, ruce se mi přestaly klepat a srdce se zpomalilo na normální rychlost. Vše se ale vrátilo na staré koleje, když byla jeho káva již hotová a já ji vyndaval na linku vedle stroje. Hned jsem pocítil tu známou hořkou vůni kávy, která provoněla celou cukrárna, v mém okolí se ale objevilo ještě jedno aroma a v tu chvíli jsem myslel, že to se mnou šlehne. Vedle mých rukou, které pokládali šálek teplého nápoje kousek vedle, se objevily i cizí, kterých jsem se upřímně lekl. Neslyšel jsem ho vůbec přicházet a už vůbec nečekal, že si dovolí jít za pokladnu, kam zákazníci nemohli, už sice byl čas zavíračky, no i tak. 

Do nosu mě uhodila jeho vůně, v periferním vidění jsem zahlédl, že si sundal sako a teď tu byl jen ve svetru s vyhrnutými rukávy po lokty, ve kterém byl snad ještě přitažlivější. Aniž bych si toho všiml, zadržel jsem dech a přestal vnímat všechno okolo, než jeho blízkost, stačilo totiž jen málo a dotkl bych se svými zády jeho hrudě, jelikož ulička byla moc stísněná a my se vedle sebe nemohl vejít, stál půlkou svého těla za tím mým. Znovu do reality mě vytrhlo až zapípání, značící, že je už i čokoláda hotová. S lehkým trhnutím jsem natáhl paže ke stroji a vypl ho, vyndajíc i svůj hrníček, pokládajíc ho na podšálek, stejně jako jeho předchozí. Než jsem ho stihl ale zvednout, objevila se jeho druhá ruka a chytil malý talířek i mého šálku, nad čím jsem jen nakrčil nespokojeně obočí, opět to dělal, zbytečná malá, přesto ale romantická gesta. 

Hned poté se s oběma hrníčky rozešel k vybranému místu a položil je na stůl, hned vedle sebe, přímo doprostřed boxu. Zděšeně jsem na to hleděl, takto budeme sedět přímo na sobě nalepení. On už se posadil, no já se ještě rozešel ke vchodovým dveřím, abych obrátil cedulku na ,zavřeno' a pro jistotu zamkl, nijak si neuvědomujíc, že bych si měl nechat nějaký únikový východ. 

Když jsem se vrátil, on už v klidu seděl a míchal svou kávu lžičkou, já se tedy nejistě posadil z druhé strany lavice, nechávajíc mezi námi alespoň půl metrů. On se na mě jen pobaveně díval a usmál se. ,,Štítíš se mě? Pojď blíž." poklepal na sedačku vedle sebe, a tak mi došlo, že on vážně chce, abych na něm byl nalepený bez jediné větší mezery. Přestože jsem si nebyl úplně jistý, jestli je tohle správná cesta, jak se poznat, se sklopeným pohledem jsem ho poslechl a přišoupl se na místo, které ukazoval. Kdyby to byl někdo jiný, už bych ho poslal někam, kdyby to nebyl zrovna on, nezažíval bych ty divné pocity, matoucí reakce a chování mého těla. Jak je možné, že zažívám něco takového? Ještě nikdy se to nestalo, s nikým. Kam tak najednou zmizel ten Hoseok, který ještě před týdnem tvrdil, že nemá čas a ani chuť na nějaký vztah? 

Letmo jsem se na něj podíval a uviděl jeho nadmíru spokojený úsměv, musel jsem se chtě nechtě usmát také. Nohy jsem si v kotnících překřížil a jednu ruku nechal položenou na svém stehně, druhou natáhl a poprvé zamíchal i já svůj nápoj, který hned zavoněl a smíchal své aroma s tím, které na rozdíl vytvářela jeho káva. Cítil jsem celou dobu, že se na mě dívá, no nic nedělal, nic neříkal a já tak zakročil. Jemně jsem se opřel zády o sedačku a podíval se na jeho obličej, kdy on hned využil šance a lapil můj pohled. Opět mi vypadla slova a já jen omámeně hleděl do jeho očí, temných, s odleskem karamelové barvy, plných zájmu a něhy, kterou měl v plánu někomu dát, mně. 

,,Jaký byl včera zákusek?" zeptal jsem se ho na otázku, kterou už jsem měl na jazyku dost dlouho, hned se mi vybavil jeho vzkaz. V jeho tváři se myhl stín, který mě nejdříve zaskočilo, no poté se jeho jemný milý úsměv změnil na široký a laškovný. 

,,Byl dobrý a sladký, ale..." usekl polovinu věty a schválně mě tak napínal, o trochu se přiblížil, na sedačce se ještě přišoupl a mezi našemi stehny už bylo jen pár málo centimetrů. Otočil se ke mně bokem, mé rameno bylo tedy kolmé na jeho hruď a já si teprve teď všiml jak moc široká jeho ramena jsou, byl jsem oproti němu drobnější, než by se zdálo. Jednu svou paži přemístil za mou hlavu a opřel ji o opěradlo, donutil mě tak se trochu posunout dopředu a odlepit záda od vycpávky. ,,na tvůj úsměv ani zdaleka neměl." broukl mi přímo do obličeje, vyslal na mě tak jeho horký dech, nad kterým jsem se otřásl, znovu se mnou dělal něco šíleného. Roztřeseně jsem vydechl, naše obličeje byly tak blízko sebe, stejně jako naše celá těla, vzduch se okolo nás mohl krájet, atmosféra nabrala najednou úplně jiný směr. Předtím tu byla nejistá, oba jsme nevěděli, co můžeme říct a co si dovolit, já vlastně doteď ještě nevěděl, o co se snaží a kam tohle vede, teď už mi to bylo ale jasné. Stačil jen jeho jediný tah a mezi námi bylo namísto toho jasně cítitelné napětí, přitažlivost, byli jsme jako dva magnety. On ten silnější, ten, který táhne toho slabšího, který dělá ty první dva velké kroky, a já ten slabší, který hned propadl jeho přitažlivosti a jen se nechal táhnout blíž a blíž, až na něm zůstanu přímo nalepený. 

Cítil jsem, jak do mě zapichuje oči, jako dva malé špendlíky, byly na mé kůži ale cítit jako ostré nože, nedokázal jsem určit, kam přesně se dívá, už teď jsem ale věděl moc jistě, že je nemá v plánu ze mě dnešní večer sundat. Hned po jeho slovech a přiblížení jsem na zádech cítil přejetí mrazu, byla to taková vlna, výboj, něco, co se objevilo zničehonic, bez ohlášení, bez toho, aniž bych se na to mohl nějak připravit, ostatně stejně takový byl on. Také přišel jen tak, jen se náhodou objevil před pokladnou, bez ohlášení a já naprosto nepřipravený musel čelit vší té dokonalosti a krásy, kterou nosil jako dar boží, všem těm pocitům, které jsem nikdy necítil a ani o nich neslyšel, neměl jsem ponětí, že se tohle někdy někomu děje, no mně se to dělo už od první chvíle, co jsem ho viděl. 

Trvalo pár vteřin, než jsem se vytrhl z toho pohledu, hleděli jsme na sebe z několika centimetrové vzdálenosti a já si stihl prohlédnout celý jeho obličej, každý detail jsem přejel snad několikrát a zastavil se na jeho rtech, tak nadýchaných, tak lákavých a neodolatelných, pootevřených v jemném poloúsměvu, skoro až úšklebku, jakoby mě doslova vybízely. Poté jsem ale zvedl zrak a on ho hned uzamkl v tom svém, jeho oči mě pozorovali jako svou nejlákavější výhru, cenu, kterou si bude moci poté odnést domů, úplně stejně, jako se dívá dravá zvěř na vybrané zvíře, bezbranné, zcela ochromené jeho silou. Celý mě pohledem vtahoval, až jsem se cítil jako v jiné dimenzi, v jiném vesmíru, kde bylo vše obrácené a hlavně, kde jsme byli jen my dva, on a já, naše spojené pohledy, já roztávající pod ním, on, lákavě a mlsně mě hltajíc, jakobych byl z cukru, úplně celý. 

Potom jsem ale zamrkal, uvědomil si, jak dlouho jsme tu asi takhle seděli a o kousek se odsunul, bylo to sice jen pár milimetrů, možná ani centimetr, já ten pohyb udělat ale musel, ne z důvodu, že mě nějak nutil, ale protože jsem se cítil trochu bezpečněji před jeho silou, která mě teď naprosto odzbrojila. Hlavu jsem s načervenalými tvářemi sklopil na stůl, kde se stále nacházely naše nápoje, úplně jsem na ně zapomněl a jak to tak vypadá, on také. Bylo mi jasné, že se na jeho tváři usadil široký úsměv, bylo mi to ale jedno, nemohl jsem se přenést přes to, že už po druhé použil frázi, díky které mě nazval sladkým. Přesto mě to ale potěšilo, měl jsem rád takové zacházení. Třesoucí rukou jsem uchopil svou lžičku mezi prsty a promíchal jiz vychladlou čokoládu. On můj čin napodobil a hned poté se napil, nijak ale nezměnil polohu a ani neodendal svou ruku z opěradla za mnou. ,,Dneska ti to moc sluší." ozval se zrovna ve chvíli, kdy jsem se chystal poprvé napít a já se tak malém udusil, rychle jsem spolkl vše z mých úst a šálek položil zpátky na místo, utírajíc si pramínek sladké tekutiny, vytékající z mého koutku. 

On se nad tím jen zasmál a já se na něj podrážděně podíval, já ho přece také nerušil při polykání. Poté jsem ale spolkl i všechny kousavé poznámky, přeměřujís si ho pohledem. ,,Tobě víc..." zamumlal jsem, odvracejíc od něj obličej, tohle bylo tak trapné. 

,,Pověz mi něco o sobě." pobídl mě a já začal děkovat bohu, že se z toho konečně začíná klubat normální konverzace. 

,,Nemám moc co vyprávět, pracuji tu už několik měsíců, bydlím sám v bytě nedaleko odtud a... Mé oblíbené květiny jsou bílé růže a žluté tulipány." pokrčil jsem rameny, neměl jsem ani nejmenší tušení, co bych měl říkat a co ho zajímá. ,,A co ty?" 

,,Před nedávnem jsem si na konci ulice otevřel vlastní restauraci, hned nad ní mám svůj byt." hlavou jako na náznak lehce hodil ke dveřím a já nemohl uvěřit svým uším, to on byl majitel té nové restaurace na rohu ulice, o které se dokonce psalo i v některých novinách. ,,Někdy bych tě tam rád pozval na večeři, šel bys?" dodal a nenápadně mi tak nabídl schůzku. Počkat, není tohle náhodou také rande?

Nechtěl jsem o tom teď přemýšlet, a tak jsem jen přikývl se slovy ,Rád' a znovu se natáhl po hrníčku, tentokrát se v klidu napíjejíc. Netušil jsem ale, že mi na rtech zůstal kousek čokoládové pěny, toho, že je něco špatně, jsem si všiml, až když nemohl spustit oči z mé pusy. Nechápavě jsem pokrčil čelo a chystal se utřít to, co na mém obličeji nejspíše přebývalo, on mě ale zastavil. 

,,Sice se ti ta barva hodí k oblečení," začal, zatímco se jeho ruka nebezpečně přiblížovala k mé tváři. ,,raději na ty polštářky ale vidím bez překážek." nahodil opět nějakou svou hlášku a ve stejnou chvíli, kdy větu dořekl, se jeho palec objevil na mých rtech, opatrně sebírajíc sladkou pěnu. Já zaskočeně vykulil oči a strnul v pohybu, nečekal jsem, že by něco takového udělal, jen jsem sledoval, jak svou ruku stahuje zpátky a vkládá si bříško palce mezi své rty, přivírajíc u toho slastně oči, přesto mě ale nepřestal sledovat. Netrval to ani tři vteřiny, i přesto jsem na jemné kůži svých rtů cítil jeho dotek, jakoby tam zůstal déle, stále jsem ho cítil a bylo mi jasné, že ona stopa v podobě lehkého brnění zůstane ještě hodně dlouho. 

,,P-přestaň to dělat." vydal jsem ze sebe, opět bez rozmyslu a vlastního očekávání. Prsty jsem si nervózně hrál v klíně a pohledem propaloval jeho hruď, nacpanou v černé látce svetru. 

,,Co dělám?" nadzvedl provokativně obočí a já už jen podle toho poznal, že moc dobře ví. Bylo mu jasné, co mám na mysli, jenže mě chtěl potrápit a vymáhat v tom. 

,,S těmi pohledy, všemožnými hláškami a celkově provokací, znervózňuje mě to..." přiznal jsem a on se nad tím ani trochu nepozastavil, hned se jeho úsměv rozšířil. 

,,To je ale jejich účel, víš? Líbí se mi, jak se jemně začervenáš, sklopíš pohled a občas si skousneš ten ret, který bych nejraději skousl také." zavrněl a já si po jeho slovech uvědomil, že to dělám i teď, věznil jsem svůj dolní ret mezi sevření zubů. Udělal jsem všechny tři věci, které vyjmenoval a i když jsem chtěl udělat přesně jejich opak, jen aby nedostal opět to, o čem právě přiznal, jak moc zbožňuje, nemohl jsem si pomoci. 

Najednou jsem na svém rameni cítil nepatrný dotyk, cukl jsem sebou a vnímal, jak se bříška jeho prstů otírají o mou tenkou pokožku krku. Překvapil mě, použil totiž ruku, kterou měl stále položenou za mou hlavou, a já tak neměl možnost, vidět její činnost. Pomalu postupoval, až zavadil o konečky mých vlasů a já se neubránil přívření očí, když mi zapletl své prsty do vlasů. Tohle bylo mé slabé místo, už od malička mě takto vískala mamka, když jsem se chystal spát, no zůstalo mi to. 

,,Že by slabina?" broukl si spíše sám pro sebe, já stejně neměl v plánu odpovídat. Vnímal jsem jen jeho dlaň a teplo, které z jeho doteků vcházelo do mého těla společně s šimravým pocitem, který se znovu spojoval v podbřišku, kde jeho intenzita sílila. Já, ani nevím proč, přemístil jednu svou ruku na jeho stehno kousek nad kolenem a zapřel se o něj, naklánějíc se k němu o trochu blíže, nedokázal jsem pochopit, co se mnou jeden jediný takový dotyk dokázal udělat. Svou rukou postupoval blíže k mému obličeji a když byl již u ucha, na mé druhé tváři se objevila jeho druhá dlaň, způsobujíc mi ještě více tepla a větší dávku toho divného pocitu. I druhou dlaň položil na mou líci, chytajíc můj obličej, více ho zaklánějíc, měl tak na něj lepší pohled i přístup. 

Pár vteřin jsme takhle setrvali, poté přesunul jednu ruku o trochu víše a dotkl se tak mého čela, nad čímž jsem pokrčil obočí. Jeho dotek opět zopakoval, pomalu mi odhrnujíc červené vlasy na stranu a lehce se přibližujíc svým obličejem k tomu mému. Nejdříve jsem si myslel, že se mě chystá políbit, poté jsem ale viděl jeho směr a došlo mi, o co se chystá, proto jsem zavřel oči úplně, čekající bez jediného protestu. Netrvalo dlouho a cítil jsem jeho dech ve tváři, hned poté se znovu, již potřetí, dotkl mého čela, tentokrát ale svými rty. 

                              '⚪#⚫#⚪'