*Hoseok*

Ale vážně, chápu, že jsem jeho kamarád, ale nemusí o mě pečovat, jako bych byl malé děcko, to už hodně dlouho nejsem a snad vím, kdy se mám najíst. 

,,Hmm, jo." broukl a ani trochu se nepozastavil nad tím, že jsem je slyšel. ,,Nediv se mu, poslední dobou tě nikdo moc jíst neviděl a navíc jsi zhubl." prohlásil a koukl se na mě ustaraným pohledem, od kterého jsem musel odvrátit zrak. 

,,Ale já jím, j-jen... nemám poslední dobou moc chuť." snažil jsem se nějak ubránit sám sebe a nervózně si u toho hrál s dlaněmi a konci rukávů své košile. ,,Stejně jsem si chtěl teď něco koupit." dodal jsem, abych ho opravdu přesvědčil, když po mém předchozím argumentu nevypadal nijak spokojeně. 

,,Dobře, půjdeme někam na jídlo. Kam bys chtěl?" zajásal a s jiskřičkami v očích mě nadšeně sledoval. Neměl jsem sice v plánu jít do restaurace, spíše jsem si představoval nějaké instantní nudle, ale tahle nabídka byla také lákavá. 

,,To je asi jedno, hlavně někam do tepla." jemně jsem se usmál. Dneska bylo opravdu chladno a já litoval, že jsem si nevzal nějakou bundu. 

,,Je ti zima?" překvapeně se znovu podíval na mé oblečení a já ho ujistil pokýváním hlavou. Jak to tak vypadá, on je mnohem chytřejší než já, vzal si alespoň černou koženou bundu, která byla sice jen tenká, no i to by mi bohatě stačilo. Najednou jsem si všiml, že i on se stihl převléknout do skoro stejných jean jako mám já, akorát s dírami přes celá kolena, bílého Supreme trička a oné bundy. 

Zničehonic se ale zastavil a začal si bundu svlékat. Já se jen nechápavě zastavil také a čekal na vysvětlení. Je možné, aby mu bylo teplo? V téhle zimě? 

,,Obleč si jí." podal mi bundu v ruce a já už chtěl odmlouvat, že bude pro změnu zima jemu, to jsem si ale všiml, že měl na sobě ještě volnou černou mikinu na zip. 

,,Proč nosíš tolik vrstev?" vydechl jsem nechápavě a celkem i pobaveně a zatím jsem se nijak nezajímal o bundu v jeho natažené ruce. Nebylo mu v tolika vrstev naopak teplo? Až takové chladno není, no ne? 

On jen pokrčil rameny a usmál. ,,Nikdy nevíš. Například teď se to hodí." nevěřícně jsem zakroutil hlavou. 

,,Co když ti bude ale zima jen v té mikině?" poukázal jsem na dost možný fakt, jeho černá mikina není o nic teplejší jak moje košile a mně teda zima je. Odpovědi jsem se ale nedočkal a lehce sebou cukl dozadu, když se nečekaně a dost rychle přiblížil. Bundu mi přehodil okolo ramen a můj dech se v tu chvíli zasekl, nejenže byl až moc blízko, jeho ruce na mých ramenech opět přivolaly i divný pocit a červeň do tváří. Nasucho jsem polkl a cítil, jak se celé mé tělo zachvělo. 

,,O mě se nestarej." řekl potěšeným hlasem a odendal své velké dlaně z mého těla, které tam měl snad věčnost. Zcela otřeseně jsem se otočil a společně s ním se znovu rozešel po ulici. Po tomhle už jsme nic moc neříkali, Taehyung byl naprosto klidný a spokojený a já se jen víc zachumlal do jeho bundy, která vonělo stejně jako on a celou cestu se snažil vydýchat tohle jeho gesto. 

                              ~~~

Aniž bych si toho všiml, naše cesta odbočila a zanedlouho jsme stáli před jednou z našich oblíbených restaurací, kde vařili naprosto úžasně. Bohužel je ale i dost drahá a já si vzal jen nějaké drobné. Zklamaně jsem se podíval na Taeho, který nadšeně stál vedle mě a sledoval mou reakci. ,,Nemám s sebou dost peněz." přiznal jsem, přestože jsem měl už dost hlad a nejraději bych tam rovnou vtrhl a pořádně se najedl. 

Na to on jen s úsměvem zakroutil hlavou. ,,O to se nestarej, kdyžtak to za tebe zaplatím." rozhodl a otevřel vchodové dveře, které poté držel, abych mohl projít první. Nechci, aby za mě platil, ale nakonec jsem ustoupil s myšlenkou, že mu to hned po návratu k nám domů vrátím. Hned jak jsme vešli, zamířil směrem, kde jsou pouze rezervované stoly, které byly odděleny a bylo v nich příjemné soukromí. Nechápavě jsem následoval jeho kroky tímto směrem a pomalu mi docházelo, že mě sem chtěl opravdu dotáhnout klidně i násilím, kdybych to nenabídl sám. Posadili jsme se naproti sobě a každý si otevřel své menu. 

,,Na co máš chuť?" zeptal se mě a já se musel uklidnit, jen abych se tu z jeho pozornosti a hlasu mířeného jen na mě, neklepal jako ratlík. Nebyl jsem zvyklí a ani schopný přijímat tolik jeho pozornosti, za tu dobu, co jsem se mu vyhýbal, jsem si odvykl a tohle prostě nedával. Jeho oči jsem měl zabodnuté ve svém těle a já měl pocit, jakoby mě doslova propichovali, jak moc intenzivní jeho pohled byl. 

Zamyšleně jsem si pročítal všelijaké druhy masa, zeleniny a různých příloh. ,,Hmm, asi nějaké hovězí, zeleninu a k tomu třeba rýži nebo nudle, je mi to jedno." zabrblal jsem jako odpověď a už s nezájmem odložil desky, ve kterých bylo menu zabaleno, na stůl. Taehyung mi věnoval jeho obvyklý úsměv a pokývnutí hlavou, poté ještě zkoumal jídla na papíru a také ho odložil. 

Svým pohledem zkoumal všechno možné, až se zarazil na mých dlaních, které si nervózně hráli s rukávy jeho bundy a kterou jsem si ještě nestihl sundat. Zamračil se a naklonil hlavu trochu na stranu. ,,Jsi v pořádku? Úplně se ti klepou ruce." poznamenal a jednu svou ruku natáhl k těm mým, svými dlouhými prsty přešel přes jednu mou dlaň a já zalapal po dechu. Jeho dotyk způsobil, že se do mého těla z onoho místa rozprostřeli jemné elektrické výboje a do mého obličeje se začala nahrnovat krev. Vyplašeně jsem svými rukami ucukl a raději si je vložil do klína, aby na ně už nedosáhl a ani neviděl. Nervózně jsem si odkašlal, v puse jsem měl zničehonic úplně sucho a přišlo mi, že se tu začínala až nesnesitelně zvedat teplota. ,,J-jsem v pořádku...". V jeho tváři se myhlo zklamání a s tichým ,Dobře' přitáhl svou ruku zpátky k tělu. 

                              '⚪#⚫#⚪'