Zaraženě jsem do něho papíry odtáhla a mlčky pokračovala v psaní. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. To si ze mě opravdu jen hloupě utahoval? Rozhodně jsem už nehodlala na něho promluvit, nechtěla jsem mu dávat další záminky k tomu, aby ze mě měl srandu a tak jsem se potichu soustředila na práci, vydržela jsem to až do té doby, kdy se beze slova zvedl, vysypal z kapsy několik drobáků a pak mi přímo před obličej strčil svojí dlaň a zběsile s ní zamáchal, což mělo být nejspíš něco jako zamávání. Překvapeně jsem zamrkala a než jsem stačila nějak zareagovat, byl pryč. Peníze vysypané na stole přesně stačili na zaplacení našich objednávek, uklidila jsem si tedy všechny své věci do tašky, zaplatila servírce a vydala se pomalým krokem domů.

Druhý den ve škole se samozřejmě neobešel bez posměšků mířených na mojí osobu.

,,Chudinko, musíš být smutná, že tě tvůj kluk opustil" promluvila na mě už po několikáté spolužačka a pak se společně s dalšími dvěma spolužačkami začaly nahlas smát.

Samozřejmě, že tím měly na mysli Metův nečekaný odchod ze školy. Na nějakou chvíli to bylo žhavé téma pro debatování. I když si mě se stejnou hláškou dobírala snad každý den od toho dne, kdy odešel, stále jí to nepřestávalo bavit. Abych pravdu řekla, měla pravdu a to bylo na tom to nejhorší, tedy Met nebyl můj kluk, ale dalo by se říct, že mě mrzelo, že odešel. Na chvíli jsem to nějak díky Gerardovi vypustila z hlavy, ale dnes, když si mě opět každý dobíral, jsem zjistila, že nemám vůbec nikoho, od koho bych slyšela něco jiného než urážky.

,,Ahoj" sedla si na židli vedle mě zničehonic černovlasá dívka. Chodila se mnou na španělštinu a na chemii, ale nikdy jsme se spolu nebavily.

,,Ahoj" pozdravila jsem ji potichu, aniž bych se jí podívala do očí a trochu se bála, co bude dál.

Rozložila si na jednu polovinu mé lavice své sešity na jednu z našich společných nadcházejících hodin a pak se natočila směrem ke mně.

,,Slyšela jsem, že si včera někam šla s tím novým klukem na chemii. Jak že se jmenuje?" vychrlila ze sebe šeptem jako by nechtěla, aby jí slyšel někdo jiný.

,,Gerard" broukla jsem s pohledem zabodnutým do země.

,,Gerard" zopakovala po mě zamyšleně, jakoby přemýšlela, zda to jméno už někdy slyšela.

,,A jaký je? Víš, všichni o něm tvrdí, že je divnej a moc se s nikým nebaví, tak mě zajímá, jestli je to pravda" vyzvídala.

Chvíli jsem přemýšlela co na to říct, nepřipadal mi divný, je ale také pravda, že jsem nemohla moc s čím srovnávat.

,,Nevím" odpověděla jsem pak a nervózně si zastrčila vlasy za ucho. Neseděl vedle mě sice žádný kluk, ale i tak jsem byla trochu nesvá.

,,S tebou se člověk asi moc nepobaví co?" rozesmála se nad mojí odpovědí.

Zaraženě jsem trhla rameny a mlčela. Naštěstí to netrvalo dlouho a do třídy vešel náš španělštinář.

,,Nechápu, proč nás učí tohle, to už bychom přeci měli umět ze základky, takový primitivní věci" začala si ztěžovat, když učitel napsal na tabuli nadpis látky. Mně vůbec nevadilo, že bereme učivo od základů, spíš naopak zrovna v tomto předmětu jsem to potřebovala, když ale černovláska vedle mě kroutila očima nad nevědomostí naších žáků, raději jsem souhlasně přikývla.

Po této hodině se do třídy přiřítil jeden z mých spolužáků, jak bylo jeho zvykem, vždy chodil o několik hodin později.

,,Ahoj Candy" pozdravil s širokým úsměvem na tváři černovlásku, která ještě pořád seděla v mé lavici, i když už byla přestávka a něco horlivě naťukávala do svého telefonu.

,,Ahoj Mikey" odpověděla mu.

Mikey se pak se stejně širokým úsměvem podíval na mě.

,,Ahoj Ariel" řekl a sedl si do své lavice, kterou měl přes uličku od té mojí.

Nevěřícně jsem na něho pohlédla. To bylo poprvé, co mě někdo, kromě Meta z této třídy pozdravil. Navíc to ani nebyl žádný posměšný pozdrav. Usmíval se u toho. Škoda, jen že jsem mu díky šoku, který mi tím způsobil, nestačila na pozdrav odpovědět.

Z mého šoku mě dostala až má spolusedící, která ke mně natáhla svojí dlaň.

,,Jinak já jsem Candy" představila se, když si věci složila do své kabelky.

,,Ariel" potřásla jsem si s ní rukou.

Pustila se mě a mile se usmála.

,,Nevadí, když si k tobě sednu i příště?"