Celý zbytek víkendu jsem musela čelit zvědavému vyptávání mé mamky. Až moc jí zajímalo, kdo ten černovlasý kluk byl, a když jsem jí prozradila, že to byl ten, kterého jsem málem pozvracela před čtrnácti dny na koncertě, začal jí Gerard zajímat ještě víc. Moc toho ze mě ale nedostala, nechtělo se mi jí totiž vyprávět o tom, jak se choval na posedu a kvůli tomu jsem se ji ani nemohla svěřit se svými obavami. Z tohoto důvodu jsem své vyprávění o něm zakončila tím, že se mezi námi nejspíš něco rýsuje, ale ještě přesně nevím co. To mamku samozřejmě velice nadchlo. Vlastně se jí ani nemůžu divit. Nikdy dřív mě neviděla v přítomnosti jakéhokoli kluka a teď nejen, že mám kamaráda Mikeyho, ale ještě skoro přítele Gerarda.

Naštěstí to netrvalo dlouho a nastalo pondělí, takže jsem měla od matčiného zpovídání klid.

,,Ahoj," pozdravil mě Gerard hned, co se posadil na židli vedle mě.

Musím přiznat, že i když se kolem něho točil prakticky celý můj víkend i tak jsem se na něho docela těšila. Proto jsem mu věnovala úsměv a také ho pozdravila.

,,Co děláš po škole?" zeptal se.

,,Uhm...asi nic" pokrčila jsem rameny a zvědavě se na něho dívala.

Chce se mnou trávit odpoledne?

,,Já jen, že si po vyučování jdu napsat ten test," začal ,,tak jestli by ses pak nechtěla sejít před školou?"

Neušlo mi, že se najednou začal chovat dost nervózně. Bylo to snad kvůli tomu testu? Kvůli čemu jinému by to mělo být?

,,Tak jo," souhlasila jsem.

Počítala jsem s tím, že mě zase odvede do své garáže a k mému překvapení se mi v mysli neobjevila ani jedna poplašná myšlenka jako vždycky. Myslela jsem jen na to, že ho musím podpořit, když se cítí nervózně. Už jsem to však nestihla, neboť do třídy vešla naše učitelka.

Hodina probíhala jako vždy. Gerard si něco čmáral do sešitu a já dávala pozor.

,,Budu ti držet palce. Určitě se ti ten test podaří," vysoukala jsem ze sebe, když zazvonilo na přestávku.

Gerard kývl hlavou, sbalil si své věci a zvedl se ze židle.

,,Tak před školou," řekl a vyřítil se pryč.

Během další hodiny jsem cítila, jak ve mně začalo narůstat napětí. Netýkalo se však setkání s Gerardem ale jeho testu. Ne, že bych mu nevěřila, ale člověk prostě nikdy neví. Docela mě překvapovalo, jak moc jsem si přála, aby to zvládnul.

Před budovu školy jsem dorazila jako první, což jsem i předpokládala vzhledem k tomu, že měl ještě psát onen test. Čekala jsem tedy mlčky na něho. Nervozitou jsem nedokázala stát na místě a tak jsem přecházela z jednoho konce školního nádvoří na druhý a zase zpět. Ani nevím, kolikrát jsem ho takhle přešla, když ke mně konečně přišel Gerard.

,,Tak co?" vyhrkla jsem na něho netrpělivě a konečně se zastavila, abych si mohla prohlédnout jeho výraz, ten byl však zcela neutrální takže mi nic nenapověděl.

,,Nepropadnu," odpověděl mi jakoby nic.

To já měla sto chutí začít radostí skákat na místě. To jsem však neudělala a místo toho ho vtáhla do objetí. Neobjímala jsem ho však dlouho, neboť mi ihned došlo, co to dělám a nervózně jsem se od něho zase odtáhla.

,,Tak to...to je skvělé," vykoktala jsem ze sebe a raději se svoje chování snažila nějak zamluvit. Ano, slyšíte dobře, já se něco snažila zamluvit.

,,Ehm...tak...půjdeme do garáže?" zeptala jsem se ho.

,,Vlastně ne," odpověděl, čímž mě trochu překvapil.

K mému ještě většímu překvapení se opět začal tvářit jaksi rozpačitě.

,,Ne? A kam?" vyptávala jsem se dál.

Gerard svůj pohled zabodnul do země.

,,Vlastně mám jít na návštěvu za bráchou," prozradil mi.

,,A...aha," kývla jsem hlavou, i když jsem moc nechápala proč se semnou chtěl tedy sejít.

,,Nechci tam ale jít sám," vyhrkl ze sebe najednou rychle a pak svůj pohled přesměroval na mě.

,,Mám jít s tebou?" zeptala jsem se udiveně.

On na to jen souhlasně kývnul hlavou.