Bylo to tak rychlé a nečekané, že jsem ani nestihla nijak zareagovat. Gerard se po chvilce odtáhl a zadíval se mi do očí. Hned potom se zhluboka nadechl a začal ze sebe chrlit slova.

,,Vím, že jsme říkali, že budeme jen kamarádi, ale já..." na chvíli se odmlčel asi, aby si dodal odvahu, nebo aby si to, co chtěl říct pořádně rozmyslel.

,,Asi bych chtěl víc" dokončil konečně svůj monolog, přičemž se mi nepřestával dívat do očí.

,,Víc?" vykulila jsem na něho oči. Snaží se mě snad zase svést?

Gerard asi mé znepokojení vycítil, neboť se nepatrně zamračil.

,,Nemyslím to jako předtím...já...chtěl bych, aby si byla mojí přítelkyní" vysvětlil mi.

Pak chytil mé dlaně do svých.

,,Chceš být mojí přítelkyní?" zeptal se.

Nemohla jsem uvěřit svým uším. On se mnou chce opravdu chodit? V hlavě jsem začínala pomalu šílet radostí. Radost mi ale hned vzápětí překazil stín pochybností, který se přehnal přes mojí mysl. Co když je to nějaká jeho taktika jak se se mnou vyspat?

,,Já..." vydechla jsem ze sebe, i když jsem vlastně nevěděla, co mu chci odpovědět.

Mám s ním začít chodit? Dát mu šanci?

,,Já...nevím...asi si to budu muset rozmyslet" vysoukala jsem ze sebe nakonec.

Gerard mé dlaně pustil.

,,Dobře" kývl souhlasně hlavou.

,,Dej mi prosím vědět, až si to rozmyslíš" dodal. Hned potom se zvedl z křesla a opustil místnost.

Nějakou chvíli jsem tam jen překvapeně upírala pohled na místo, kde ještě před pár sekundami seděl, a snažila se pochopit, co jsem právě udělala. Možná že jsem právě propásla příležitost chodit s mým úplně prvním klukem a co víc s klukem, do kterého jsem už skoro půl roku tajně zakoukaná. No nejsem já hloupá? Začala mě zavalovat vlna výčitek.

Frustrovaně jsem si povzdychla, pohled konečně odlepila z křesla a chytila si hlavu do dlaní. Chtělo se mi brečet, ale snažila jsem se samu sebe přesvědčit o tom, že to bylo rozumné rozhodnutí. Přeci jsem mu neřekla, že s ním nechci chodit, jen, že si to musím promyslet. Ještě nebylo nic ztraceno. Alespoň v to jsem tedy doufala.

Když ani po pár minutách do backstage nikdo nepřišel, rozhodla jsem se místnost opustit. V klubu už bylo pouze pár lidí. Bohužel jsem mezi nimi nenašla nikoho známého. Rozhodla jsem se tedy sama odejít domů. Nechápala jsem sice, kam zmizela Candy. Říkala mi přeci, že se vrátí do backstage. Možná že musela utéct před Frankam. Kdo ví. Rozhodla jsem se zjišťovat kde je pravda až v pondělí ve škole.

***

,,Udělala jsem strašnou chybu" vydechla ze sebe Candy místo pozdravu, když jsme na sebe druhý den hned ráno narazily na školní chodbě.

Namířila jsem na ní nechápavý pohled.

,,Cože? Jakou?" zajímalo mě.

Vypadala ztrápeně a tak jsem se začínala bát, co se stalo.

,,Já...vyspalajsemsesFrankem" vychrlila ze sebe tak rychle, že jsem jí téměř nerozuměla.

,,Cože?" svraštila jsem nechápavě obočí.

,,Říkám, že jsem...se...vyspala...s...Frankem" vyslovila každé slovo zřetelně, abych jí šlo rozumět a nemusela to znovu opakovat.

Jedno z mých obočí vyletělo nadsvětelnou rychlostí snad až někam ke stropu.

,,Ty si?....Proč?" nedokázala jsem to pochopit.

Candy si povzdychla.

,,Byla jsem naštvaná na Mikeyho a Frank se kolem mě pořád motal...Já nevím asi jsem to udělala na truc...Myslela jsem, že to bude Mikeymu vadit stejně jako mně vadí, že chodí s Tess..." pokrčila rameny. Pohled měla celou dobu zabodnutý někam do země. Po chvíli ho ale namířila na mě.

,,Byla to blbost já vím. Taky už se to nebude opakovat. Byl to jenom úlet" dodala rozhodně.