Okamžitě jsem začala odmítavě kývat hlavou.

,,Ale notak," řekl Gerard a prosebně se na mě usmál.

Candy, která stála za mnou, mě pošťouchla tak, že jsem k němu musela udělat pár kroků.

,,Prosím, nenuť mě k tomu" zaškemrala jsem.

Gerard na to však vůbec nedbal.

,,Má kamarádka potřebuje trochu podpořit, co vy na to?" zahulákal do mikrofonu.

Hned na to se celým klubem začaly ozývat nadšené výkřiky a hvízdání. Já se však už nedokázala pohnout ani o krok. Nemůžu před těmi lidmi zpívat! Absolutně to neumím, nemám žádný hudební sluch.

Gerard ke mně přišel a pevně mě chytil za ruku.

,,No tak, ty to zvládneš, můžeš si vybrat jakoukoli písničku, bude to jako karaoke," pokoušel se mě stále přesvědčit, přičemž mě táhl doprostřed pódia.

Snažila jsem se bránit, ale byl daleko silnější než já a ani brždění nohama mi nepomohlo. Jakmile jsem se objevila před zraky všech přítomných lidí, začali nadšeně tleskat. Však ono je to přejde, až ze sebe vydám nějaký tón.

,,Nestyď se," zazubil se na mě pobaveně Frank.

Naštvaně jsem se na něho zamračila.

,,To bych musela být daleko víc opilá, abych se nestyděla" zamumlala jsem, ale on mě nejspíš slyšel, neboť odněkud vytáhl flašku z půlky plnou jakési nahnědlé tekutiny a vtiskl mi ji do rukou.

Podívala jsem se na etiketu a zjistila, že se jedná o nějaký rum. Nedůvěřivě jsem si obsah flašky prohlížela. Mnohem raději bych pila ochucenou vodku jako vždycky.

,,No tak, dej si, pomůže ti to" mrknul na mě Frank i Mikey.

Zhluboka jsem se nadechla a přiložila si hrdlo láhve ke rtům. Krk mi zaplnila nepříjemná štiplavá chuť. Zatvářila jsem se zhnuseně, ale polkla. K mému překvapení jsem ten alkohol v sobě i dokázala udržet.

,,Musíš víc" ušklíbnul se na mě Frank. Já mu však s odmítavým pohledem flašku vrátila. Víc loků bych nejspíš nezvládla.

,,Jakou písničku chceš? Doporučil bych ti nějakou, kterou zná každý, co třeba Queeni?" začal na mě mluvit Gerard.

Já se však nezmohla na jakoukoli odpověď. Hlavou se mi míhalo nespočet poplašných myšlenek. Na co se to právě chystám? Vždyť to bude ohromný trapas!

,,Dáme ti tam Queeny. Támhle je notebook, bude na něm text" mluvil Gerard dál a ukázal někam na druhou stranu pódia, kde Mikey něco cvakal do počítače.

Stála jsem tam jako socha a absolutně netušila, co dělat. Najednou přede mě někdo přistrčil mikrofon na vysokém držáku a pak se klubem ozvala melodie písničky „Bohemian Rhapsody". Když se pak ozval i zpěv, věděla jsem, že jsem měla zpívat s ním, ale já prostě nemohla.

,,No tak zpívej" pobízel mě Gerard. Mně to ale nešlo.

Když se z repráků ozvala pasáž začínající slovem „mama", něco se stalo. Už jsem neslyšela jen zpěv Mercuryho, ale i lidí naproti mně. Začali zpívat semnou, teda spíš místo mě a přitom se na mě usmívali. Překvapilo mě to. Čekala jsem, že mě spíš vybučí nebo tak, ale oni se mě snažili podpořit. Odhodlaně jsem ze sebe vydala svá první slova a k mému překvapení jsem zjistila, že se úplně ztratila ve zpěvu ostatních.

Můj třesoucí se hlas se trochu uklidnil. Pohledem jsem přejížděla po lidech a všimla si v davu Mikeya a Tess. Oba mým směrem zvedli zdvižené palce a zářivě se usmívali.

,,Není to tak hrozné ne?" zašeptal mi Gerard do ucha, abych ho přes hluk slyšela.

Nemohla jsem jinak než souhlasně zakývat hlavou. Vlastně to bylo skvělé vidět lidi, kteří se mi nechtěli pouze vysmát.

,,Dáme ještě jednu?" zeptal se všech Gerard a lidi souhlasně zapištěli.

K mému překvapení jsem se tomu nebránila ani já.