Chvíli jsem chtěla zprávu od Candy prostě ignorovat, pak jsem se ale rozhodla své kamarádce zavolat. Rozešla jsem se tedy cestou, kterou jsme přišli zpátky, a přiložila si mobil k uchu.

„To už jste skončili?" ozval se z telefonu okamžitě Candyin hlas.

„Ani jsme nezačali..teda on jo, ale já to přerušila" vysoukala jsem ze sebe.

„Cože?" vypískla tak nahlas až jsem málem ohluchla. Se zkřiveným obličejem jsem si dala telefon trochu dál od ucha.

„Chtěl mě jenom využít" povzdychla jsem si.

„Co? To nechápu, jak využít"

Očividně byla z mých slov zmatená a tak jsem jí řekla vše o Jane a o tom, co mi psala.

„Když mi řekl, že se semnou chce vyspat, došlo mi, že mi psala pravdu" zakončila jsem svou řeč.

„Já ti nevím Ari" pronesla pochybovačně.

,,Podle mě ti ta Jane jenom vsadila brouka do hlavy"

„Ale on se semnou celou dobu vůbec nebavil, opravdu to vypadalo jako by mu šlo jen o to jedno" namítla jsem.

Z telefonu se chvíli ozývaly jen Candyiný nádechy. Pak se ale rozmluvila.

„Víš co? Nejlepší bude, když si o tom prostě s Gerardem promluvíš, po tom budeš stoprocentně vědět, na čem jsi"

„Já nevím...nechce se mi s ním mluvit" zatvářila jsem se nesouhlasně, i když mě Candy nemohla vidět.

„To ale musíš!" ihned se na mě obořila.

„Teď hned mu zavolej...nebo ne počkej, pošli mi na messenger profil té Jane, a pak mu zavolej"

„Proč chceš její profil?" zajímalo mě.

„Chci se kouknout co je ta holka zač"

„No dobře" povzdychla jsem si, pak jsem se s Candy rozloučila a skončila hovor. Vážně se mi nechtělo Gerardovi volat, ani za ním jít, což bych také mohla, protože jsem od posedu, ve kterém nejspíš stále seděl, neodešla moc daleko. Nakonec jsem si řekla, že bude nejlepší se prostě vydat domů. V pohodlí svého pokoje určitě vymyslím, jak bych měla postupovat. Jak jsem se rozhodla, tak jsem taky udělala. Naštěstí jsem si k mému překvapení pamatovala cestu do školy a od ní se vydala k našemu domu. Hned jak jsem se s povzdychem svalila na svojí postel, vzala jsem do rukou mobil a poslala Candy Janenin profil, tak jak chtěla. Ale co s tím Gerardem? Zavolat mu nechci, nechci s ním mluvit, vlastně ani pořádně nemůžu. Co bych mu asi řekla? Je pravda, že bych ale ráda zjistila, jak na tom jsme. Možná bude nejlepší řešení mu napsat sms, nějakou nevinnou, jen abych zjistila, zda se semnou baví.

Komu: Gerard

Ahoj. Chtěla jsem se s tebou jen domluvit na té prezentaci. Napiš mi, když tak na FB tady je odkaz na můj profil. A.

Naťukala jsem do mobilu krátký text a přidala k němu modrý odkaz. Když jsem zprávu po krátkém pochybování konečně odeslala, nedokázala jsem svůj pohled odtrhnout od displeje. Doufala jsem, že brzy odepíše ať už na sms nebo na facebook. Gerard měl ale očividně nějaký problém s tím na mé zprávy odpovídat, neboť tak ani tentokrát neudělal.

Uběhl celý zbytek týdne a moje zpráva zůstala stále bez odpovědi. Začala ve mně narůstat nervozita. Co když na nadcházející hodinu chemie nepřijde? Co když budu muset naší seminární práci prezentovat sama? Zvládnu to vůbec? Nakonec jsem se v záchvatu paniky uchýlila k tomu napsat Gerardovi další značně naléhavou zprávu.

Komu: Gerard

Bylabych vážně ráda, kdyby ses mi ozval. Nechci to prezentovat sama. A.