Zbytek odpoledne jsme strávili u mě v pokoji povídáním si o všem možném. Byla jsem tak ráda, že se mi povedlo vymyslet, co dám Gerardovi, že ze mě úplně vymizela nervozita a dokázala jsem se úplně normálně bavit i s Mikeym, se kterým jsme si neustále utahovali z Candy a z jejího nápadu.

,,Nechápu, co vám na něm přijde tak vtipného" koukala na nás s hraným zamračením. Přitom jsme oba dva moc dobře věděli, že naštvaná není.

Z našeho veselého tlachání nás vyrušilo až zaťukání na dveře od mého pokoje.

,,Dále" odpověděla jsem. Hned potom se dveře otevřely a do pokoje vklouzla moje mamka.

,,Jé ahoj, nevěděla jsem, že tu někoho máš" promluvila a obdařila nás širokým úsměvem.

Mně ale bylo jasné, že o tom vědět musela, náš smích a hlasité povídání by přeci nemohla přeslechnout. Neměla jsem ji však za zlé, že se za námi přišla podívat. Jak jsem říkala, nikdy jsem si domů žádné kamarády nezvala, proto muselo být jistě i pro mamku překvapující, když zjistila, že nejsem doma sama.

,,Dobrý den paní.." vyhrkla ze sebe Candy aniž by si uvědomila, že vlastně nezná moje příjmení.

,,Belová, ale stačí když mi budete říkat Monica" doplnila ji mamka s neustálým úsměvem na tváři.

,,Dobrý den paní Monico, jsem Mikey" představil se můj kamarád a potřásl si s mamkou rukou.

,,Já jsem Candy" představila se i Candy a zamávala směrem k mojí mamce.

Všichni tři jsme se na sebe usmívali, ale ani jeden z nás vlastně nevěděl jak vést další rozhovor.

,,No vidím, že se dobře bavíte, takže vás nebudu rušit" prolomila ticho nakonec moje mamka a už chtěla opustit můj pokoj, když v tom promluvila Candy a to jí zastavilo.

,,Já už vlastně budu muset jít" podívala se na své hodinky.

,,Vyprovodíš mě Mikey?"

,,Jo, jasně" souhlasil Mikey.

Všichni tři jsme se tedy vydali k našim vchodovým dveřím, u kterých jsme se rozloučili. Když jsem se vrátila do svého pokoje, pořád v něm stála mamka.

,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se jí a posadila se na svojí postel.

,,Vlastně ne" usmála se na mě a sedla si vedle mě.

,,Jen jsem byla zvědavá" trochu se zachichotala.

,,To chápu" usmála jsem se na ní.

,,Tvoji kamarádi vypadají moc fajn" prozradila mi.

,,Myslela jsem si, že se kamarádíš jenom s tou Tess"

,,Kamarádím se se všemi třemi" odpověděla jsem jí na to s myšlenkou, jak je to vlastně skvělé kolik mám najednou kamarádů a to jsem ji vlastně ještě ani neřekla o Gerardovi, ze kterého se možná časem také stane můj kamarád. Když jsem se tak myšlenkami dostala ke Gerardovi, něco mě napadlo.

,,Myslíš, že je dobrý nápad dát někomu tátovo staré cédéčko?" zeptala jsem se.

Mamka se zatvářila překvapeně.

,,Ty ho chceš někomu dát?"

,,Jo" odpověděla jsem ji.

,,A komu?" vyptávala se.

Cítila jsem, jak mi začaly nepatrně hořet tváře.

,,No..jednomu klukovi" vysoukala jsem ze sebe.

,,Cože?" vyprskla moje mamka samým překvapením.

,,Já nestíhám zírat, ty máš i kluka?" uculovala se jako sluníčko.

,,Není to můj kluk, jen mi dal tohle" vysvětlovala jsem, při čemž jsem se začala přehrabovat ve svém školním batohu. Hned jak jsem našla průhledné desky s obrázkem, podala jsem je mamce.

,,To je hezký" zhodnotila ho mamka.

,,Chtěla bych mu za tenhle obrázek dát to cédéčko, myslím si, že poslouchá podobnou muziku" dovysvětlila jsem mamce můj úmysl.

Mamka se ještě stále dívala na kresbu, kterou svírala v rukou.

,,Myslíš si, že očekává, že mu za to něco dáš?" zeptala se mě, když od obrázku odtrhla svůj pohled.

,,No já nevím" znejistila jsem.

,,Poradila mi to Candy"

Na máminé tváři se zrcadlilo zamyšlení.

,,Klidně mu ho dej, ale nemyslím si, že by za to něco očekával"

Po máminým slovech ze mě opadlo prvotní nadšení z dárku. Myslela jsem, že byl skvěle vymyšlený, ale začala jsem pochybovat o tom, zda mu ho tedy mám dát. Já sama jsem nevěděla, jak to v takových situací chodí, ale myslela jsem si, že Candy to ví a proto jsem o jejím úsudku nepochybovala. Protože jsem se nemohla rozhodnout, co mám udělat, vymyslela jsem, že rozhodnutí nechám na posledním člověku, kterému o mém dilematu můžu říct – na Tess.

Následující den při mně nejspíš stálo štěstí, protože hned při první přestávce jsem na Tess narazila na chodbě.

,,Ahoj Ariel" usmála se na mě, když si mě také všimla.

,,Ahoj, zrovna jsem tě chtěla jít hledat" prozradila jsem ji.

,,Pročpak?" zajímalo jí.

,,Potřebuju s tebou něco probrat" oznámila jsem ji a pak jsem se k ní mírně naklonila, abych mohla ztišit svůj hlas.

,,Jde o Gerarda"

,,No nejsem sice žádná vztahová poradkyně, ale ráda si tě vyslechnu" usmála se na mě a rukou mi pokynula abych ji následovala zřejmě někam, kde budeme mít více soukromý než na přelidněné chodbě.