Mikey se mnou chce jít ven? Proč?

,,I když tu Candy moc ráda nemám" vytrhla mě Tess z přemýšlení nad zprávou, která mi zrovna přišla.

,,Přijde mi trošku jako coura nic proti" dodala a pokrčila rameny.

Musela jsem uznat, že Candy možná měla ráda kluky víc než by měla. Nenašel by se den, kdy by mi o nějakém nevyprávěla. Každý den byly její příběhy o někom jiným a vždy šlo o to, co s tím klukem měla nebo chtěla mít. Rozhodně bych jí ale nikdy nenazvala courou.

,,Na někoho tak může působit" odvětila jsem a zadívala se na svůj mobil.

Nejspíš bych Mikeymu měla odepsat.

,,Děje se něco?" zeptala se mě Tess, když si všimla mého pohledu zarytého do displeje mobilu.

,,Ale ne" konečně jsem svůj pohled odlepila od telefonu a podívala se na ní.

,,Jen mi napsal Mikey, chce se mnou zítra jít ven"

,,Tak to je super ne?" usmála se na mě Tess.

,,Jo to je" oplatila jsem ji nejistě úsměv.

Nechtěla jsem jí říkat o tom, jak moc jsem stydlivá a nervózní v přítomnosti jakéhokoli kluka. Pokud mě nebere jako antisociálního člověka, kterým jsem, nehodlám na tom nic měnit. Ven s Mikeyem bych ale mohla jít. Je to přeci jenom můj kamarád. A navíc bych to mohla brát jako takové moje cvičení na odbourání stydlivosti.

Komu: Mikey

Ahoj, jo proč ne. :)

Naťukala jsem do svého telefonu odhodlaně. Ihned vzápětí mi přišla odpověď.

Od: Mikey

Super, večer ještě napíšu, kdy a kde se sejdeme. :)

,,Hele nech už ten mobil, teď jsi u mě, takže se mi musíš věnovat" šťouchla mě Tess pěstí do ramene.

,,Jasně, promiň, jen jsem musela odepsat" omluvila jsem se a zandala si mobil zpět do kapsy u kalhot.

,,Půjdeš s ním ven?" zajímala se.

,,Asi jo"

Až teď jsem si všimla, že hra skončila.

,,Jak to dopadlo?" ukázala jsem na počítač.

,,Samozřejmě že jsme vyhráli" hrdě se usmála a pak celou stránku s hrou vypla.

,,Myslela jsem si, že se ti líbí ten Gerard" řekla pak.

Cítila jsem, jak se mi nahrnulo horko do tváří. Nebyla jsem moc ráda, že to někdo ví. Ani jsem o tom nechtěla mluvit.

,,To jo, ale.." zlomil se mi hlas.

,,Ale co?"

Hlasitě jsem si povzdychla.

,,U něho nemám šanci"

,,To ti řekl?" vykulila na mě oči.

,,Ne" zakroutila jsem hlavou.

,,Tak jak to pak tedy můžeš vědět" usmála se.

,,Vím to, protože on je hezkej a já.." opět jsem nedokončila větu.

Tess se trochu ušklíbla.

,,Zase tak hezkej není"

Upřela jsem na ní svůj posmutnělí pohled.

,,Ale ne já to chápu" povzdychla si.

,,I tak by si to ale neměla hnedka vzdávat, jestli se ti líbí, měla bys s tím něco udělat" položila mi ruku na rameno.

,,Ale co?" broukla jsem.

Najednou jsem z toho byla celá smutná. Gerard se mi opravdu líbil, byl to kluk mých snů.

,,Řekni mu to" mrkla na mě.

,,To nepřichází v úvahu" zamítla jsem její nápad.

Nemohla bych mu to jen tak říct. Určitě by se mi vysmál při nejmenším. Jak bych pak mohla vydržet vedle něho při společných hodinách sedět?

,,Nebo mu napiš anonymní vzkaz" vymyslela Tess něco dalšího.

,,Anonymní vzkaz?" zopakovala jsem to.

,,Jo, napiš tam, že se ti líbí, ale nepodepisuj se pod to, pak mu to dej třeba do lavice"

,,A k čemu to bude dobrý?" tak úplně jsem to nechápala.

,,Bude vědět, že se někomu líbí a pokud není zadaný, určitě bude chtít vědět komu, a když na to sám přijde a zeptá se tě, můžeš se sama podle toho, jak se bude tvářit rozhodnout, jestli to přiznat nebo ne"

Vlastně tohle neznělo jako úplně špatný nápad. Mohla bych mu vložit do lavice vzkaz ještě před tím, než přijde na hodinu chemie a pak dělat, že o ničem nevím.

,,Jo to by možná šlo" souhlasila jsem.

,,To bych řekla, já mám vždycky dobré nápady" usmála se Tess.

,,No až na ten říct mu to, to byl hodně špatný nápad" namítla jsem.

,,Možná ale bylo by to jednodušší"