https://youtu.be/9sg-A-eS6Ig

Kurose

"Fajn, dej to sem." Nastavil jsem pro to ruku a ještě chvíli čekal, než to vylovil z tašky a podal mi to.

Yuki

"M-měl jsem teplotu, t-tak mě táta nechal d-dlouho doma." Zamumlal jsem a pozoroval ho. Za tu dobu se nijak nezměnil. Jak by také mohl, že? Bože, zase přemýšlím nad hloupostmi.

Kurose

"Jo, však dobrý." Ujistil jsem ho, mezitím co jsem si prohlížel ten jeho výtvor. "Tak co bys rád dál? Něco konkrétního nebo to necháš na mě?" Zavřel jsem jeho sešit a podíval se mu do očí. Nikdy jsem nebyl na mladší typy, které navíc učím, ale musel jsem si dát pozor, abych se v jeho dokonale nebesky modrých očích neztratil, což dalo docela dost velkou práci. (TAKY TO CÍTÍTE xDDD TU SNAHU O NĚJAKEJ KONTAKT?)

Yuki

"N-Nechám to na vás.." Zamumlal jsem a pozoroval ho. Docela mě děsilo jak se mi koukal do očí. Zrudl jsem už po xté a ucukl pohledem. Chemie je vopruz a moje bývalá učitelka na mě byla zasedlá, takže jsem si ten předmět znechutil 3x tolik.

Kurose

Oddechl jsem hned po tom co ucukl. "Fajn, tak tady máš příklady." Dal jsem před něj papír i s tužkou.

Yuki

Sedl jsem se ke stolu a koukl na příklady. Povzdechl jsem a trochu si v duchu zafandil. Když jsem se k tomu nahl víc, hezky to vonělo právě po něm. Pro sebe jsem se pousmál a něco jsem tam začal čmárat.

Kurose

Chvilku jsem ho sledoval, jak píše polovinu výsledků špatně a špatně to číslo, než jsem se zvedl a šel si pro kafe. "Za chvíli jsem zpět."

Yuki

Šel si pro kafe, to znamená, že mám přestávku. Oddechl jsem a opřel se o sedadlo. Už mě to nebavilo a moje motivace k pokračování se vytratila.

Kurose

Když jsem se vrátil, on v klidu seděl opřený o židli a prohlížel si moje knihy na poličce. "Děje se něco?" Zeptal jsem se ho a zavřel dveře. "Jestli už tě to nebaví, tak můžeš jít, nejsem tu od toho abych tě tu držel."

Yuki

Když vešel, děsně jsem se lekl. Oddechl jsem a snažil se zachovat klid. Podíval jsem se na něj, zakroutil hlavou a začal dál přemýšlet, psát a zase přemýšlet.

Kurose

S povzdechem jsem si přisedl k němu. Když jsem na něj tak koukal, všiml jsem si, že na kluka má opravdu úhledné písmo. Ale ze sešitu jsem očima pomalu přešel na něj. Měl zamyšlený výraz, což mu nesmírně slušelo.

Yuki

Pořád jsem tam pořád něco psal a sledoval jak mi to nejde a stoprocentně jsem tam psal chyby. Oddechl jsem a všiml si učitele, zrudl jsem.

Kurose

Až teď jsem si vzpomněl, že tu mám vlastně kafe. Rychle jsem se napil, div jsem se neudusil a dělal jsem, že jsem se na něj vůbec nedíval. On na mě tahle chvíli koukal, než mi podal papír.

Yuki

Koukal jsem na něj a potichu se smál. Když už mě to přešlo, rozhlídl jsem se a podepřel si hlavu. Věděl jsem, źe to bude blbě, ale za to nemůžu.

Kurose

"No.. to pro dnešek asi stačí." Řekl jsem, když mu to vracel. "Máš tam chyby," Ze stolu jsem vzal knížku, podal mu ji a pak jsem pokračoval. "Tady to máš detailně popsaný i s ukázkama."

Yuki

Přikyvoval jsem a pak si tu knihu vzal. Zvedl jsem se a dal knihu do batohu. "D-děkuju." Pošeptal jsem, vzal si batoh a odebral jsem se ke dveřím. "N-nashledanou." Zamumlal jsem.

Kurose

"Ahoj." Zamumlal jsem mu v odpovědi a když za sebou zavřel dveře, začal jsem si balit věci. Když jsem měl hotovo, namířil jsem si to rovnou domů, ale když jsem vyšel ze školy, před bránou stál Yuki.

Yuki

Táta mi sliboval, že mě vyzvedne. Ale nestalo se, když jaem se ještě naposled rozhlídl, jestli tu někde nenî.. Všiml jsem si učitele a hned jsem koukl zase před sebe. Koukl jsem se na čas, pozdě na tátu.

Kurose

Jen jsem zavrtěl hlavou a šel jsem domů. Dneska už žádní žáci. Když jsem přišel domů, vlezl jsem si rovnou do sprchy a pak si udělal večeři, když v tom mi nějakým způsobem začaly naskakovat myšlenky na Yukiho. Tohle je špatný.

Yuki

Táta nedojel tak jsem šel domů pěšky. Když jsem došel, bylo mi hrozně. Táta seděl u televize a nevnímal. "Tati?" Zamumlal jsem a on se na mě hned koukl. Jen co mu to došlo, tak se mi začal omlouvat.

Kurose

Uplynul týden a Yuki ke mně chodil pravidelně na doučování, prozatím jen do kabinetu, protože se uklízení v mém bytě trochu protáhlo, až z toho bylo prasklé topení. Ale dneska se jde konečně ke mně domů. Za ten týden se taky přihlásil další žák z vedlejší třídy, což mě těšilo.

Yuki

Docela mě štvalo, že se k nám přidal další. Už jsem si zvykal, že budu jen já ten hlavní, ale smůla. Dneska jsem se těšil na doučování nejvíc, protože se mělo jít k učitelovi domů. Zajímalo mě, jak to u něj vypadá. Po vyučovacích hodinách jsem se tedy sešel s tamtím žákem u učitelova kabinetu.

Kurose

Vzal jsem si věci, vyšel jsem z kabinetu a tam stáli oba dva. "Já vám neřekl v kolik hodin ani adresu?" Oba zavrtěli hlavou. "No nic, tak jdem." Povzdechl jsem si nad svou hloupostí a šel s nimi domů.

Yuki

Když jsme tam došli, já se nestačil divit. Bylo to tu velký a vcelku prostorný. Tamten už si někam sedl a já radši čekal na povel, abych neudělal něco špatně. Už jsem se nechoval tak jak předtím v přítomnosti učitele, protože tu šlo o toho druhýho.

Kurose

Došel jsem ke stolu, sedl jsem si a vyskládal tam učebnice. Až po chvíli jsem si všiml, že mi něco chybí. Jo aha. "Yuki?" Narovnal jsem se a rozhlédl se. Stál mezi dveřmi s pohledem zaraženým do země. "Sedni si."

Yuki

Přikývl jsem a došel jsem tam, sedl si vedle tamtoho a koukal do země. Cítil jsem se trapně v prostředí tamtoho. Povzdechl jsem a koukl se na učitele aspoň na chvíli.

Kurose

"Tady máte papíry." Dal jsem před ně hromadu papírů. "Tady zadání. A můžete si radit nebo spolupracovat." Bohužel jsou na to oba, jak jsem zjistil, úplně stejně špatní. "Máte na to 12 minut, je toho docela málo."

Yuki

Oddechl jsem a začal si počítat svoje, pořádně se na to soustředit. Oddechl jsem, když jsem se sekl u jednoho z těch mnoho příkladů, koukl jsem s psím pohledem na učitele.

Kurose

"Ano?" Řekl jsem šeptem a podíval se na něj. Ne tak to ne. Jestli bude dělat takovéhle ksichtíky, skončim brzo v koupelně.

Yuki

„P-Pomůžete mně s tímhle p-příkladem?" Usmál jsem se na něj a postavil se vedle něho. Bylo mi trapně, ale jináč to nešlo.

Kurose

Kývl jsem a podíval se na příklad, na který ukazoval. "To musíš takhle." Vzal jsem si tužku a začal jsem mu do toho vypisovat vysvětlení. Když jsem měl hotovo, podíval jsem na něj. "Chápeš?"

Yuki

Přikývl jsem a usmál se. "D-Děkuji moc." Narovnal jsem se a sedl si zpět na místo, začal postupně počítat a řešit další chemický prvky, když jsem si všiml, že se za učitelem vydal i ten druhej, odsekl jsem, ale až moc nahlas, protože jsem ucítil jejich pohledy na sobě.

Kurose

"Chceš s něčím znovu poradit?" Zeptal jsem se Yukiho. Trochu stydlivě se na mě podíval a zavrtěl hlavou. Pak pohled sklopil k papíru a jen tak do něj koukal. Já si zatím prohlédl, co potřebuje druhý žák a všechno mu vysvětlil.

Yuki

Oddechl jsem, protože to bylo o fous a dál psal, pořád jsem na ně pokukoval, dokud jsem to nějak záhadně nedodělal. Koukl jsem se na učitele a pomalu se zvedl. "J-já um.. už to mám.." Zamumlal jsem a sledoval ho.

Kurose

"Ještě máš pět minut, ale dobře." Vzal jsem si to od něj a překontroloval, občas jsem mu tam něco přičmáral, jako vysvětlení a pak jsem mu to vrátil zpátky. "A ještě tu zůstaň, domluvim se s vámi v kolik hodin sem každý chcete chodit."

Yuki

Přikývl jsem a sedl si zpět tam, kde jsem seděl. Koukl jsem se do papíru a začal se v tom orientovat. Snažil jsem se pochopit, jakže se to vlastně počítá či jak na to přijdu. Stejně jsem se podle mě nijak nezlepšil, nebo třeba jo.. co já vím? Vzhlédl jsem na učitele a prohlížel si ho.

Kurose

Když to odevzdal i druhý žák, rovnou mi řekl i hodiny v kolik by sem rád chodil. "Ve tři? Tak fajn." "Ale můžu jen ve středu a pátek." Přikývl jsem a vrátil mu opravený papír. Pak jsem se otočil na Yukiho. "A ty?"

Yuki

Pokrčil jsem rameny a koukl se do země. "J-Já mám volno pořád."Zamumlal jsem a podíval se zase na chvilku na něj. "V-Víte já to nechám na v-vás." Usmál jsem se na chvilku a hned zas sklopil pohled, hrál si s tužkou.

Kurose

"Fajn tak ve dvě hned po škole?" Zeptal jsem se ho, i když řikal že je to na mě. Přikývl a já taky kývl. "Tak.. tohle bylo pro dnešek všechno."

Yuki

Zvedl jsem se a ještě se znovu podíval na učitele. Mezitím tamten odešel a já jsem se ani nehnul, jen stál a koukal jak blbec. Koneckonců jsem, když chodím na doučování.

Kurose

"Něco v nepořádku?" Podíval jsem se na něj a přitom sklidil papíry. On tam ale pořád takhle stál. "Jestli chceš na záchod, jsou to támhle ty dveře." Ukázal jsem mu.

Yuki

Zakroutil jsem hlavou a snažil jsem se přemoct k němu dojít. Třeba jsem mu mohl pochválit byt, protože ten se mi fakt líbil, ale to nebylo to, co jsem mu chtěl říct. Nadechl jsem se zhluboka a došel k němu. Obejmul jsem ho a chvilku takhle zůstal. "O-omlouvám se, a-ale chtěl jsem v-vám říct, že máte h-hezký dům." Zamumlal jsem celý rudý.

Kurose

Uchechtl jsem se a zůstal jsem stát, jako kus ledu. "Tak to díky." Zasmál jsem se a snažil se nechovat hloupě nebo nadrženě.

Yuki

Poté jsem ho pustil a podíval se na něj. "V-Víte.., jsem opravdu rád, ž-že jste to zrovna vy, kdo mě doučuje." Uculil jsem se a pozoroval ho. Přijde mi víc fajn, když se nesnaží chovat jako učitel.

Kurose

"No.." Znovu jsem se uchechtl a podrbal se na hlavě. Pak jsem tam jen stál a zíral na něj. Tohle mě naprosto vyvedlo z míry, ale byl jsem za to rád.

Yuki

Odtáhl jsem se a rozhlídl se. "U-um.. t-tak já už půjdu." Oddechl jsem, koukl na něj celej rudej. "N-nashledanou." Otočil jsem se a šel pomalu pryč.

Kurose

"Ahoj a zítra." Zamával jsem mu a když odešel, zamknul jsem za ním dveře. Tak tohle bylo asi to nejlepší doučování v mém životě.

Yuki

Ještě jsem přikývl a vydal se dlouuuhou cestou až domů. Táta tu překvapivě nebyl. Povzdechl jsem a odebral se si udělat aspoň něco dobrého k večeři.

Kurose

Další den jsem měl ve škole první hodinu tělocvik s Yukiho třídou. Kvůli automatu na kafe jsem přišel pozdě a když jdem tam došel, musel jsem na ně z plných plic hvízdnout, aby si mě vůbec všimli.

Yuki

Lekl jsem se hvízdnutí, když jsem si se zájmem prohlížel už popraskanou podlahu tělocvičny. Podíval jsem se na učitele a zářivě se usmál. Došel jsem se postavit před něj a sledoval ho, přičemž jsem očekával další instrukce.

Kurose

"Tak si stoupněte do řady, ať se můžeme pozdravit." Zavelel jsem, všichni se pomalu s nezájmem postavili vedle sebe a já je začal počítat. "Zatim si vymyslete, co si chcete zahrát a předem vás upozorňuju, že míče na fotbal nejsou v dobrém stavu."

Yuki

Postavil jsem se tam, kde to bylo volné a koukal se na něj. Mně bylo vlastně jedno, co se bude hrát. Udělám cokoliv jen abych v tělocviku prolezl. Když mi někdo šlápl na nohu, zakňoural jsem a odskočil. Akorát jsem na sebe upoutal velkou pozornost.

Kurose

"Klid." Zavrčel jsem. Dneska jsem ještě neměl svoje kafe, tak ať si mě nepřejou. "Budete jinak běhat, jestli teď nebude klid."

Yuki

Povzdechl jsem a schoval se za řadu. I holky byly vyšší než já, což je docela smutný fakt. Sklopil jsem pohled a sedl si na zem. Nebavilo mě stát.

Kurose

"Dobře, jde se běhat." Zavelel jsem, když se pořád mezi sebou bavili a povídali si. "Rovnou si dejde osm koleček na rozběhání a ty Yuki, mi půjdeš pomoct dofouknout míče. Má to tu nastaroti Emily a všechno co provedete jde na její hlavu." Yukiho jsem vzal kvůli tomu, že ho mám prostě rád a Emily jsem vybral, aby to za mě hlídala, protože patří mezi dost špatnou partu.

Yuki

Pomalu jsem se zvedl a koukl se vděčně na učitele. Rozešel jsem k němu, když v tom mi někdo podkopl nohy a já padal přímo na učitele. Naplácl jsem si ruce na obličej z reflexu a hlavně kvůli tomu, že jsem okamžitě zrudl hanbou. A padl na něj. Zhluboka jsem se nadechl a koukl skrze prsty okolo.

.