Ráno jako každé jiné, slunce opět vyšlo, další den v Jastiku jakých byly stovky. V učebně na způsob amfiteátru, do níž skrze zatažené žaluzie nepronikl ani paprsek světla, sedělo posledních dvacet studentů. Patřili k údajné elitě národa. Říká se, že 80 % studentů během studia změní obor nebo odejdou úplně. Tato dvacítka navzdory všem překážkám přežila šest let neúprosné disciplíny, nekonečných přednášek a zkoušek, které prověří nejen znalosti, ale také charakter člověka.

V hrobovém tichu stál v hnědém saku a tvídových kalhotách prošedivělý přednášející s kulatými brýlemi. Rukou si upravil ofinu svých krátkých kudrnatý vlasů, aby mu konečky nedráždily výhled do potemnělé místnosti. Na digitální tabuli přednášející promítal mapu celého superkontinentu Pillaru, který byl barevně rozdělen na pět částí. Jihozápadní roh patří Jastiku, který spolu se severně položeným Teknem tvoří západní půlku Pillaru. S Jastikem na východní straně sousedí Relik, nad nímž se rozléhá největší ze všech národů Nejtr. Uprostřed této velké čtyřky ležel maličký Hrtin, dříve známý jako Území nikoho, který sousedil se všemi čtyřmi národy.

Přednášející poklepal prstem na tlačítko myši, čímž se jedno z označených území zvětšilo na celou obrazovku. Nyní si mohl každý ze studentů prohlédnout detailní popis terénu.

„Mnozí z vás dochází k mylnému závěru, že se poslední ročník bude týkat konečné přípravy na vaši životní úlohu. Kurikulum se bude skládat výhradně z opakování všeho, co jste se v minulých letech naučili. Začneme proto základy historie, existujícími politickými systémy a geografií, která v praxi může poskytnout náhled na příčinu mnoha konfliktů. Když jsme u konfliktů, kdo je schopen mi říct název tohoto národa?"

Postavil se dlouhovlasý střízlík, jehož černé vlnité rozpuštěné vlasy mu sahaly až do půle zad. Odkašlal si vysokým hlasem a stejným tónem odpověděl na otázku: „Tekno, pane."

„Co má společného Tekno s konfliktem?" pokračoval přednášející.

„Národ jako takový nic, protože je uzavřený před světem. Jak po politické tak geografické stránce, protože jeho hranice tvoří převážně vysoká pohoří. Do dění světa nezasahují, stejně tak se nenechají ovlivnit ostatními. Ale stejně jako ostatní národy se i Tekno zapojilo do války o Území nikoho. Je hlavním konkurentem Jastiku. Převažuje technickou vyspělostí, která nezná hranic. Je všeobecně známo, že jejich technologie je natolik před námi, že ji nejsme schopni ani analyzovat a sestrojit. V jeho čele stojí génius mezi génii, enžin Theodor Rillej," odpověděl sebevědomě střízlík.

„Přeci jen si něco pamatujete, pane...?" snažil se rozvzpomenout profesor tvídové kalhoty.

„Roman Otřeshruška, pane."

„Otřeshruška... Otřeshruška... Nejmenoval se Váš příbuzný Vítězslav Otřeshruška?" zarazil se přednášející.

„Ano, byl to můj praděd, pane."

„Mít ve třídě potomka jednoho z defendantů je skutečná čest. Tady si ale na protěžování nepotrpíme. Nehledě na Váš původ, očekávám od Vás stejné výsledky jako od ostatních. Rozumíme si?"

„Ano, pane!" vyhrkl poslušně.

Přednášející mávl rukou dolů, čímž studentovi naznačil, aby se posadil. Oddálil pohled na Tekno a přiblížil na monitoru další národ. Ten rozlohou nebyl nijak odlišný od předchozího, ale na rozdíl od hornatého pohraničí se skládal hlavně z lesů a nížin.

„Nechť se postaví ti, kteří nepoznají tento národ. Ukažte, že si umíte připustit vlastní chybu," zamračil se přednášející.

Jeho káravý pohled přelétl učebnu jako zlověstný stín. Zaryl se do srdce každého, kdo byl na pochybách. Sevřel jej pevně a donutil rozpomenout i na tu nejbezvýznamnější informaci vztahující se k mapě. Ve vypjaté atmosféře se rozhodně postavila dívka s bílými krátkými vlasy. Slabé světlo z tabule se odráželo v jejích sněhobílých vlasech, jako by byla jedinou zářivou hvězdou na noční obloze.

„Budu mluvit za všechny, když řeknu, že je to Jastik," spustila, načež každý uznale pokýval hlavou. Než se přednášející stihl nadechnout k doplňující otázce, pokračovala hvězdička dál: „Tohle by poznalo i dítě, vždyť tu od narození žijeme! Nejvyšším orgánem je Poslední soud, instituce s právní mocí učinit z ničeho všechno a ze všeho nic. Kromě toho zde máme i váženější rody, jakými je i kolega Otřeshruška."

Přednášející se zamyšleně poškrábal na pravém spánku: „Kolega... Máte zkreslený pohled na věc. Stále Vám zbývá rok. Až do posledního dne si nemůžete být jistí, kdo je skutečně Krysa. Nazvala jste ho kolegou, protože si myslíte, že to máte všichni v kapse? Nazvala jste ho kolegou, protože kromě Vás má šanci i on? Hodnotíte vysoko Vaše schopnosti a hodláte hodnotit i ty jeho. Kdyby to takhle fungovalo, nač bych tu potom stál já?"

Stejným gestem jakým usadil černovlasého Romana, posadil i sněhovou vločku. Minimalizoval náhledové okno a přešel do složek studentů. Rozklikl jednu z nich. Na tabuli se objevila fotka bělovlasé dívky a základní informace jako jméno, věk či výška a váha.

„Norra Bjinmgor," přečetl pobaveně její jméno, „přehnaně sebevědomá, cílevědomá a ambiciózní. Pochází z dobré rodiny, v kázeňském rejstříku nanejvýš malé přestupky, které lze přehlédnout," dočetl poznámku pod fotkou. Odmlčel se. Obešel katedru a posadil se na ni. „Oproti panu Otřeshručkovi jste mezi mými kolegy častým námětem k diskuzi. Kdepak jste přišla k takovému egu, že jsme z Vás ani za pět let nedokázali dostat?"

Vytáhl si z vnitřní kapsy hnědého saka doutník a stříbrný zapalovač s monogramem. Zapálil si kuřivo a slastně potáhl. Dlouze vydechl. Řídký tabákový kouř se linul učebnou až do zadních řad.

„Vaše výsledky," potáhl znovu, „jsou vskutku vynikající," vydechl, „ale pořád jste druhá, ať už se Vám to líbí nebo ne, vždycky je tu někdo lepší," odklepl špičku doutníku o hranu stolu, „Nemám pravdu, pane Greene?"

V zadní lavici nehnutě seděl blonďatý mladík. Vlasy měl pečlivě učesané, na světle žluté uniformě ani flíček. Na první pohled byl dokonalou ukázkou příkladného studenta. Rukama se zapřel o lavici, přičemž se hbitě postavil: „Řád zakazuje kouření v prostorách univerzity. Pakliže bude někdo přistižen, stihne ho tvrdý trest," varoval přednášejícího.

„Opravdu?" usmál se šedivý kudrnáč.

Otočil se profilem ke třídě a provokativně si potáhl doutníku. Vychutnával si přitom každý doušek tabáku. Jemně našpulil rty, aby posléze vydechl tenký proud kouře. V zadní lavici se ozval výstřel, ale to už kulka přepůlila doutník, který přednášející svíral mezi prsty. Třída se zděsila, avšak přednášející nehnul ani brvou. Sebral ze země doutnající půlku doutníku, naposledy si potáhl, odhodil ji znovu na zem a patou udusil.

Všichni se ohlédl dozadu k místu výstřelu. Tobias stál pevně na nohou a nepřestával sledovat přednášejícího. „Řekl jsem, že každého stihne trest, rozuměli jsme si?" zopakoval znovu svou připomínku.

Muž za jeho zády ho chytil za rameno. „Klídek Tobiasi, není potřeba se takhle ukvapovat," uklidnil ho a schoval si do pouzdra svou zbraň.

Přednášející začal pomalu tleskat: „Všemi opěvovaný pan D. Veills osobně zavítal ke mně na přednášku. Vidět jedno z nejlepších absolventů opět mezi lavicemi je nezvyk. Mám tomu rozumět tak, že se znáte?" pokynul hlavou k Tobiasovi, aniž by Veillse spustil z očí.

„Tenhle malý Green-horn kypí potenciálem, ale ještě se má co učit," vytáhl ze své tašky, kterou měl přes rameno, žlutou papírovou složku, ta se v dnešní době vidí zřídka, „Zastavil jsem se, abych Vám předal dokumenty ohledně subjektu 999," řekl vážným úředním tónem.

Přednášející se zpozorněl. Ačkoliv s ním nehnul ani výstřel, tato odpověď ho znervóznila. Tobias a pár dalších si toho všimli. Věděli, že je cosi v nepořádku.

Veills zatím předstoupil před profesora, který nebyl schopen myslet na nic. Podal mu složku a profesor ji přijal. Veills se nahnul k profesorově vrásčitému uchu, aby mu něco pošeptal. Když se odtáhl profesor vytřeštil polekaně oči.

„Přednáška skončila, máte rozchod!" zavelel a čekal, až odejde i poslední student.

Veills nervózně přešlapoval, než pokračoval v jejich soukromé konverzaci. Nevěděl, kde začít: „Jistě chápete závažnost celé situace."

„Závažnost? Závažné je, když studenta chytím podvádět při testu. Tohle může ohrozit celou existenci Jastiku. Jak to vůbec ví?"

„Na tohle nemáte prověření."

„Nechte si ty kecy, Veillsi! Oba víme, kdo doopravdy jsem a proč jsem odešel. A teď mi chcete říct, že on to ví taky? Tohle není hra. Jestli ví tohle, pak-"

„Ví všechno. Obsah této složky sám napsal. Nikdo ji nečetl. Obsah této složky je považován za přísně tajný i mezi vysoce postavenými členy Žlutých Krys. Existuje pouze jediný další exemplář týkající se Todda Lejka, který jste vlastnoručně napsal a podepsal právě Vy. Nikdo nemusí vědět, co je obsahem té složky, ale Jastik musí vědět, jestli jsou ty informace pravé. Vaše potvrzení pravosti může být průlom v případu subjektu 999, kterého se snažíme dosáhnout už pár let. Zatím jsme z něj dostali pouze dvě slova," upozornil ho a dal na se odchod.

„Jaká dvě slova?"

„Své jméno, profesore."

Zdravím,

toto je první ze tří kapitol, které nahradily Úvod, který měl vysvětlit, jak vypadá a funguje svět Pillaru, což dopadlo jako úvod do knížky dějepisu. Proto jsem se rozhodl vám poskytnout vedle vysvětlení jednotlivých národů i střípky ze života Tobiase Greena, který je pro můj příběh velice podstatný.

Bye-bye.