Jojo, nezapomněla jsem na vás! :D A ano, ještě pořád žiju! :o Tak tady je nová kapitola-má cca 1K slov a ne, není v ní ani zmínka o Peterovi :D I když musím říct, že mě dnes napadlo, že snad napíšu povídku jen o něm a o Daniell, aby měli radost:DD Nbu budu dělat jednodílky na přání:D No nic, tak já to dnes výjmečně nebudu moc okecávat!:)

                                                                                                                                                                                   *Smith*

Chvíli jsem jen tak stála před tím velkým oknem a dívala se na jezero, po chvíli jsem se rozhodla najít Thomase. Sešla jsem dolu, na kuchyňské lince ležela otevřená krabice džusu a napůl vypitá sklenice. Vzhledem k tomu, že dveře byly výsuvné a prosklené, viděla jsem, že Thomas je venku. Vyšla jsem za ním. Seděl u jezera, bral si kamínky a házel je do vody. Posadila jsem se vedle něj. ,,Čí je ten pokoj?" ,,Kterej?" zeptal se, aniž by se na mě podíval. ,,Ten, ve kterém spím já," taky jsem zabořila prsty do kamínků. Thomas neodpověděl, vzal si další kámen a mrskl ho do vody. Pak se pomalu nadechl a otevřel pusu: ,,Patří sestře." ,,Máš sestru?" podivila jsem se. Přikývl. Nic jsem neříkala, vypadalo to, že se o ní nechce bavit. Po chvíli mlčení však začal sám. ,,Jmenuje se Charlotte a je jí dvacet tři. Před dvěma lety se odstěhovala do Británie," pokrčil rameny. ,,Aha, vídáte se?" ,,Občas jo," přikývl. ,,Tak proč jsi z toho tak smutný?" zkusila jsem to a doufala, že se nenaštve. Prudce otočil hlavu. ,,Nejsem smutný!" protestoval okamžitě. Otevřela jsem pusu, abych mu odsekla, že to na něm vidím, že bych ho teda chtěla vidět, když je, a že pěkně kecá, ale nakonec jsem řekla jen: ,,Dobře." ,,Nezaplujeme na oběd?" navrhl. Rozesmála jsem se. ,,Zaplout?" nechápala jsem. Široce se usmál. ,,Jasně!" ,,No.. tak fajn," přikývla jsem. ,,Loď už nám připravili, tak se jen dojdu převlíknout," usmál se a vstal. ,,Loď?" ,,Myslím člun, ne Titanic," ušklíbl se, jako kdyby věděl, že jsem začala zase přemýšlet nad něčím přehnaně luxusním, a šel směrem k domu. Chvíli jsem seděla a dívala se do přírody, než mi došlo, že bych se asi taky měla převlíknout. Jenže do čeho? Vstala jsem a odkráčela do prvního patra. Otevřela jsem do Thomasova pokoje, abych se ho zeptala, jak se mám oblíknout. Stál tam jen v šedomodrých boxerkách a na nohách měl bílé ponožky pod kotníky. Polkla jsem. První co mě napadlo bylo: ,,Udělej dva kroky zpátky a zavři dveře!" jenomže pak mě hned napadlo: ,,To je to nejhorší, co můžeš udělat, byl by to trapas!" A tak jsem tam jen tak stála a dívala se na skoro nahého, největšího sukničkám na škole. Řekněme si to upřímně-první varianta by byla méně trapná. On byl ale naprosto v klidu. ,,Něco potřebuješ Carolinne?" zeptal se a vzal si bílou košili ze své postele, flegmaticky si ji oblékl, netvářil se zaskočeně nebo zahanbeně, bral to naprosto v pohodě. ,,Jo," přikývla jsem a z hlavy se mi div nezačalo kouřit, jak jsem přemýšlela, co vlastně chci. On si zatím v klidu zapínal knoflíčky. ,,Chci se zeptat, co si mám vzít na sebe, já totiž vůbec nevím kam jdeme, ani nic, takže..." zbytek věty jsem nechala vyznít do prázdna. ,,Aha, no tak jestli chceš, tak si prostě vezmi nějaký triko a sukni, nebo klidně šaty. Vezmi si cokoliv," mávl rukou. Přikývla jsem a vycouvala z jeho pokoje. ,,Bože Karolíno, ty jsi taková trapka! Děláš, jak kdyby si nikdy neviděla kluka v plavkách! Co se to s tebou sakra děje?" vynadala jsem si, hned jak jsem vešla do svého pokoje. Nadávala jsem si česky, jednak jsem nad tím ani nepřemýšlela a bylo mi to přirozené, a jednak to bylo lepší, kdyby mě Thomas slyšel. Oblékla jsem si šaty, vršek byl černý a krajkovaný a sukně, která byla až na zem, byla hnědá a u jedné nohy jakoby rozstřihnutá. Trochu jsem se učesala a vyšla jsem ven, zjistila jsem, že Thomas je na molu. Šla jsem k němu, předtím jsem si tam toho ani nevšimla. Prohlídl si mě, ale nic neřekl, jen se usmál. Lodička byla malá jak dvoumístné auto, Thomas mi podal ruku a já si tam opatrně vlezla a posadila se, on udělal to samé. Loď byla trošku v retro stylu a dokonce i bílé kormidlo, vypadalo jak volant. Nastartoval a pomalým tempem jsme se plavili po jezeře. ,,Tak tohle je úžasný," vydechla jsem a dívala se, jak se voda rozráží. Trochu zrychlil a mně začaly vlát vlasy. Užívala jsem si ten nádherný pocit, otočila jsem se na něj. Jeho košile nedbale zastrčená jen v předu na jedné straně sebou cloumala jak vlajka. Tenhle styl neupraveného slušňáka byl nehorázně sexy, vlastně jsem si jistá, že by mělo být ze zákona zakázáno, být takhle sexy. Jediné co mohlo trumfnout bílou košili, byly už jen šedé tepláky a mikina.

 Vešli jsme do restaurace. ,,Á! Thomasi, co ty tu děláš?" zvolal hned jeden z číšníků a několik lidí se na nás otočilo a taky ho pozravilo. ,,Přijel jsem na víkend s kamarádkou," odpověděl. Číšník se podíval na mě a usmál se. ,,Tak se pojďte posadit, chcete raději uvnitř nebo venku?" zeptal se a Thomas se místo odpovědi otočil mile na mě. Došlo mi, že po mě asi chce, abych rozhodnula. ,,Mě je to asi jedno, ty se tu líp vyznáš, kde je to lepší?" zeptala jsem se. ,,Tak uvnitř, venku teď neustále lítá ten otravný hmyz," protočil oči. Posadili jsme se k oknu a začali pročítat jídelní lístek. ,,Co si mám dát?" přemýšlela jsem nahlas. ,,Zkus třeba rybu s hranolky," navrhl, ,,já si to dám určitě." Kousla jsem se do rtu a dál se soustředila na jídelní lístek. ,,A co to rizoto?" nadhodila jsem. ,,Dobrá volba. Tady je všechno dobrá volba, jsme v restauraci mého táty," zasmál se. Přišel k nám číšník, Thomas objednal. ,,Když jsem byl u vás, táta ti neříkal Carolinne, ale Karolinkeu," pokusil se napodobit moje jméno. Začala jsem se smát. ,,Co?" nechápal. ,,Tvoje výslovnost," vysvětlila jsem krátce a znovu se rozesmála. ,,Nesměj se mi!" napomenul mě s úsměvem. ,,Tak jak se to čte?" ,,Říkal mi Karolínko, to jméno je vlastně Karolína a zdrobnělina je Karolínka," vysvětlila jsem. ,,Tak Karolika nebo Karolinko?" zeptal se nechápavě, jeho výslovnost už ale byla mnohem lepší. ,,No... ono to je u nás takový složitý," protočila jsem oči. ,,Když na někoho voláš, je to jiný, než když jen říkáš jeho jméno," řekla jsem a začala mu vysvětlovat skloňování a pády. Zkoušel to pochopit, evidentně ho bavily nové věci a představa, že bude zase za chytrého. Tohle téma nám vydrželo, než nám donesli jídlo-mimochodem báječné jídlo.