1233 slov příběhu! Ejjj! :D Jsem dobrá! (zase ten smajlík toho bicepsu nebo jakýho to svalu na ruce by se mi hodil :D ) Každopádně se budu snažit vymyslet nějaký zajímavý zápletky :o Dnes jsem zas při fyzice aspoň dvě kapitolky promyslela, takže by to mělo být O.K. (y) Jop a když mi budete říkat, co si myslíte, že se bude dál dít, tak mi to moc pomůže, protože aspoň budu vědět, jak jsem předvídatelná! :D (Už teď vám ale můžu říct, že čtyřka to nebude, jak si někteří ehmThomas.ehmehm, myslejí :D ) 

      P.S.: Následující kapitolu už mám taky napsanou, ale vůbec nevím, jestli ji vydám :D

                                                                                                                                                                        *Smith*

,,Ne tati, nechodíme spolu, jsme jen... kamarádi," snažila jsem se ho přesvědčit. ,,Ani se ti nelíbí?" ,,Tati!" ,,Já nevím, Karolínko," zakroutil hlavou. Karolínko... tak už mi dlouho nikdo neřekl, tady jsem byla pro všechny Carolinne. Ale s tátou jsme se doma občas bavili Česky-no dobře, většinou, jen prvních pár dní ne, abych si zase zvykla- a tak mi tak říkal. ,,Asi bych měl zavolat mámě, kolik je tam teď hodin?" zvedl telefon. ,,Tati ne! Mamce ne, viděla by v Thomasovi hned nějakýho zvrhlýho puberťáka..." při posledních slovech jsem ztišovala hlas. Sakra, on je zvrhlej puberťák. ,,Jaký má vůbec přijmení?" ,,McCartney," řekla jsem doufaje, že se neorientuje v pomluvách o lidech mého věku. ,,McCartney? Není to syn toho majitele firmy?" ,,Jo, to je on," přikývla jsem a v duchu se modlila, aby měl jeho táta slušnou pověst. Můj táta mlčel. Po chvíli se nadechl a pomalu rozhodl: ,,Dobře, co kdybych promluvil s jeho rodiči a pokud vše bude v pořádku, tak by si jela?" navrhl. Zaváhala jsem, ale rozsvítila jsem mobil ve své dlani a napsala to Thomasovi, jako odpověď mi přišlo jen telefonní číslo. Ukázala jsem ho tátovi, který si ho naťukal do telefonu. ,,Dobře," přikývl a odešel.

Nervózně jsem čekala, až se vrátí. Seděla jsem na kuchyňské lince a obrovskou lžící nabírala zmrzlinu. Táta po chvíli přišel. Netrpělivě jsem na něj koukala. ,,Tak co?" pobídla jsem ho, když nic dlouho neříkal. ,,Vyzvedne tě v osm." Položila jsem zmrzlinu, seskočila z linky a padla jsem tátovi do náruče. ,,Díky! Takže já teď musím balit!" pustila jsem ho a co nejrychleji běžela do pokoje. Neměla jsem páru, co si mám vzít s sebou, protože mi Thomas neřekl, kde ta chata je. Na facebooku už nebyl a nechtěla jsem mu volat, kdyby spal a tak jsem si prostě vzala od všeho něco. Ten večer jsem usínala s myšlenkou: ,,Co to děláš, Karolíno?"

      Někdo zvonil na zvonek, moc mě to nevzbudilo, ale už jsem ležela jen v polospánku. Když jsem konečně začínala zase propadat do snů, někdo zaklepal, neměla jsem sílu odpovědět, ale i tak ten člověk vešel. ,,Karolínko?" zazpíval táta zpěvavým hláskem. ,,Hm?" zamručela jsem a pevněji tiskla víčka k sobě. ,,Je tu Thomas," z tátova hlasu bylo znát, že má co dělat, aby nevybuchl smíchy. Chvíli jsem jen ležela a přemýšlela, jak mu vynadat, že se mi směje, ale pak mi pomalu začalo docházet, proč se směje. Prudce jsem se posadila na postel a chytla do ruky telefon. 8:03 ,,Pane Bože!" vykřikla jsem a vyskočila na nohy. Zamotala se mi hlava a já znovu dosedla na postel. Pevně jsem zavřela oči a promnula si spánek. ,,Řekni mu, že se omlouvám a že tam za deset... e.. patnáct minut budu!" ,,Dobře, jo a mimochodem, přijde mi milej," uchechtl se táta a pak už jsem jen uslyšela zaklapnutí dveří. Takhle rychle jsem se oblíkala málokdy, asi po pěti minutách mě napadlo, že by táta mohl dávat Thomasovi nějaký kázání, což mě popohnalo natolik, že jsem to nakonec stihla opravdu za těch deset minut. Vběhla jsem do kuchyně, Thomas vstal ze židle a prohlídl si mě. Bylo to, jako kdyby mě rentgenoval pohledem. ,,Ahoj," usmála jsem se. ,,Ahoj Carolinne Grey," probudil se. ,,Dáte si ještě něco k snídani? Můžu vám třeba udělat... ehm.. no... něco," zasmál se táta. ,,Už takhle máme skluz, stavíme se na něco cestou," zavrtěl hlavou Thomas. ,,Takže jedeme?" usmála jsem se a Thomas přikývl. Rozloučila jsem se s tátou a vyšla ven za Thomasem. ,,Máte hezký dům," usmál se a otevřel zadní dveře bílého auta. ,,Díky," dala jsem mu do natažené ruky svoji tašku. Položil ji na zadní sedadlo a šel na místo řidiče. Opatrně jsem si otevřela a sedla na místo spolujezdce. ,,Omlouvám se, za to zaspání!" zasmála jsem se. ,,No to by jsi měla, zítra vstáváme o půl osmé, aby sis zvykla!" řekl vážným tónem. ,,Dobře, tak schválně, kdo vstane dřív," ušklíbla jsem se. Thomas zastavil před Starbucks. ,,Pojď, zvu tě," kývl na mě. ,,No to určitě, ty mě zveš na chatu a ještě na snídani? Ani náhodou!" zaprotestovala jsem, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě slyšel, protože na to vůbec nereagoval. Na druhou stranu mě slyšet musel, stál kousek ode mne. Hm... zaplatil to. Jen co jsem řekla co si dám, přiskočil k pultu a objednal i zaplatil, ani jsem se nerozkoukala. Když jsem mu cestou do auta říkala, že mu to zaplatím, zase se tvářil, jako kdybych nic neříkala. Nevím jak to dělal, kdybych aspoň z jeho výrazu poznala, že mě schválně ignoruje. Během hodiny a půl, kdy jsem vyzvídala jaké to tam je jsme dorazili na místo. Tak jo, tohle jsem nečekala. Říkal, že ta chata je malá? Aha... chtěla bych být na té větší, pokud tohle je malé. Chtěla jsem ironicky namítnout, že to je vážně nic moc, ale zatajil se mi dech. Tohle už jsem vůbec nečekala, když jsem vylezla z auta, uviděla jsem, že pod chatou je malý kopeček a tam dole jezero. Nádherné jezero, u něhož se vlnila hladina vody a odrážely se od něj sluneční paprsky. ,,Wau!" vydechla jsem. Rozhlídla jsem se okolo, všude byli náhodně vysazené stromy a bylo to tam prostě božské.Otočila jsem se na McCartneyho, jen se na mě díval a usmíval se. Trochu mě zaskočil, jeho úsměv, byl... milý, nenamyšlený a přirozený. ,,Hezký, viď?" zeptal se dřív, než jsem si ten úsměv stačila pořádně prohlídnout, šel ke kufru auta. ,,Nádherný," přikývla jsem. ,,Já to tady naprosto miluju, měli jsme jet už včera po škole," prohlásil a hodil si na každé rameno jednu tašku. Mávl na mě, ať jdu za ním, vytáhl z kapsy klíče a odemknul. ,,Jezdíte sem pravidelně?" prohlídla jsem si udržovaný vnitřek . ,,Celkem často," přikývl a aniž by mě nechal se pokochat, šel po schodech nahoru a já samozřejmě za ním. ,,Tu druhou pronajímáme, tady má táta přes jezero restauraci,  tak se nám tu o to starají," volal. ,,Tvůj táta má restauraci?" podivila jsem se a vystoupila poslední schod. ,,Hm," přisvědčil a zamířil do pokoje. ,,Dvě. A taky loď, dvě chaty, jeden byt v New Yorku a jeden v Itálii a samozřejmě náš dům, pár aut a firmu, ale je to obou rodičů" řekl jako by nic. ,,To je až nechutný bohatství," prohlásila jsem sebejistě. Přikývl. ,,Ale neříkej, že by se ti to nelíbilo," ušklíbl se následovně a položil tašky na dvojlůžkovou postel. Dívala jsem se na tu postel a těkala pohledem z ní na něj a zase zpět. ,,Ehm...." nadechla jsem se, ale on mě předběhl. ,,Můžeš si vybrat, jestli budeš spát nalevo nebo napravo," usmál se. ,,No víš... dole jak byl ten gauč...," začala jsem pomalu. Thomas na mě chvíli koukal s kamenným výrazem a pak vybuchl smíchy. ,,Nemůžu uvěřit, že si mi to sežrala," zasmál se, vzal moji tašku a vyšel z místnosti. Trochu nechápavě jsem se za ním dívala. ,,Tak jdeš Carolinne Grey?" zavolal.  Ten kluk byl na mě moc rychlý. Vzpamatovala jsem se a vyšla na chodbu, měl vystrčenou hlavu z nějaké místnosti, vešla jsem za ním. Moje taška už ležela na další dvojlůžkové posteli. ,,Není tvůj táta Tony Stark nebo tak něco?" svraštila jsem obočí. ,,Ehm... ne," zavrtěl hlavou a znovu vyšel z místnosti dřív, než jsem stačila cokoliv udělat. Prohlídla jsem si to tam. Byl to nádherný pokoj, u velikého okna bylo hozených pár polštářů, vedli od něj trámy, na kterých byly připíchnuté citáty a obrázky různých roztomilých zvířátek. Zdálo se mi, že je spíš dívčí, ale byl nádherný.