Tak jo, koukám tu na Myšleny zločince, ale kupodivu u toho jde psát, takže asi budu dnes psát i dál! :D Dneska tak hezky ukončená kapitola, tak snad vás aspoň trochu napnu, i když já se snažím je mít tak průměrně napínavé, aby pak nebyly hejty, že to ukončuji až moc napínavě! :D A vím, že je tu až moc postav, tak za to se omlouvám, nevím, jak moc je těžké je všechny sledovat, ale pokusím se s tím něco udělat!:):3 

                                                                                                                                                         *Smith*

,,Bylo to strašně divný, v podstatě jsem se o něm nic nedozvěděla. Bavili jsme se o filmech, sportu a podobně. Ale o něm nebo o mně vůbec," stěžovala jsem si Peterovi, když byla přestávka a my šli po chodbě. ,,Takže se ti to s nim nelíbilo?" zvedl obočí. ,,No to neříám!" vyhrkla jsem. ,,Máš strašnou smůlu, Carolinne. Tvoje smůla spočívá v tom, že jsi moje kamarádka, kdyby ne, mohli by jsme spolu randit a to by se ti líbilo," řekl sebejistě. ,,No já bych řekla, že je to spíš moje štěstí," zamumlala jsem. ,,Je to škoda no, mohla si mít štěstí,"pokrčil Peter rameny, nejspíš si špatně vyložil co jsem mumlala, ale nechala jsem ho při tom a tiše se mu smála. 

Následující týden jsem strávila tím, že jsem se chodila koukat na nábory. Joey mě pozval, ať se jdu podívat, jak vybírá basketbalový tým. Byla jsem se kouknout i na dramatickém oboru, což byla sranda, každý si měl připravit nějakou scénku a někteří byli vážně komici. Co se týkalo studentské rady, volila se tak, že každý měl dva hlasy. V rámci třídy jsme jeden hlas použili pro kohokoliv, kdo by se nám v radě líbil. Potom jsme hlasovali jen mezi těmi, kteří se přihlásili. Z celé třídy se tam přihlásilo asi pět lidí. Když přišel pátek, šla jsem se podívat na fotbal. McCartney vybíral nové hráče, přišla se podívat velká spousta holek. Bylo to asi čtyřicet minut, kdy běhali kolečka a dělali různá cvičení. McCartney sledoval jejich styl a zároveň čekal, kdy někdo z nich vypadne a zjistí, že na to nemá. Sledovala jsem ho, jak běhá s nimi. Měl vzpřímenou hlavu, vypnutá prsa a díval se před sebe. Pak zastavoval a sledoval ostatní. Byl tak strašně sexy, když se soustředil, každou chvíli se mu udělaly vrásky na čele, jak přemýšlel a když měl svraštěné obočí, musela jsem se hloupě usmívat. Nakonec řekl, že výsledky budou v pondělí ráno na nástěnce a společně s Cookem a Morganem sbalil věci. Seděla jsem na lavičce a dívala se do mobilu, ostatní odcházeli. 

         ,,Nazdar kočičko," uslyšela jsem po nějaké době vedle sebe, byla jsem zabraná do chatu. Otočila jsem se, vedle mě seděl Cook. ,,Ahoj," usmála jsem se. ,,Ty jsi ta nová, co?" ušklíbl se. Přikývla jsem. Nelíbil se mi jeho tón, byl tak drsný, arogantní a víc než egoistický. Ne tím způsobem, který je roztomilý. Bylo u něho vidět, že je dost výbušný a vždy musí být po jeho. ,,Co si takhle někam zajít?" ,,No... a kam?" zvedla jsem jedno obočí, neusmívala jsem se, na tohohle kluka fakt ne. ,,Kamkoliv, kde budeme sami," pokrčil rameny. Obočí jsem povytáhla ještě víc. ,,Tak co? Dnes večer?" pokračoval, jako kdybych mu nic nenaznačovala. ,,Ehm... snad ani ne, díky," nahodila jsem ten nejfalešnější úsměv, co jsem dokázala. ,,McCartneymu si do postele vlezla, proč ne mě?" jeho úšklebek se stále nesmazal, za to mě se na tváři objevil překvapený výraz. ,,Co že jsem?" ,,Byli jste spolu venku, ne?" ,,Jo, byli. Byli jsme venku!" zdůraznila jsem poslední slovo a postavila jsem se. ,,Stejně tě dostanu," ujistil mě. Protočila jsem oči, obrátila se a odešla. Jestli jsem si myslela, že je McCartney namyšlený pako, tak to jsem ještě neznala tohohle arogantního debila.

,,Co si o sobě myslíš, McCartney?" zakřičel někdo přes celou chodbu. Visela jsem očima na Thomasovi a přitom dělala, že se hrabu v batohu, takže jsem na druhého člověka neviděla a hlas jsem nepoznávala. Otočila jsem se na druhou stranu chodby. Všichni v chodbě stáli jako přimražení a dívali se na Cooka, který mířil k Tomovi. Když jsem si srovnala tenhle naštvaný tón s tím flirtovacím v pátek, vůbec mi to nešlo k sobě. Thomas stál, odklonil hlavu a podíval se do země, nejspíš si uvědomoval svoji vinu. Nasadila jsem si batoh na záda a dívala se, co se bude dít dál. ,,Děláš si ze mě prdel?" zeptal se rozladěný Cook. ,,Colline, já..." nadechl se McCartney, ale Cook nečekal, co řekne. ,,Doufám, že je to chyba, koukej s tím něco udělat," strčil do něj a obešel ho. Thomas jen trochu zakolísal, ale když viděl, že je Cook na odchodu, otočil se za ním a zavolal: ,,Není to chyba!" Cook se prudce otočil. ,,Co jsi to říkal?" přimhouřil oči. ,,Že to není chyba," Thomasův tón byl najednou rozhodný. Cook na něj jen koukal. ,,Nebudu mít v týmu někoho jen proto, že se s ním kamarádím. Přišli tam i lepší hráči, než jsi ty," ujistil ho. Konečně jsem pochopila o co jde, McCartney vyhodil Cooka z fotbalového týmu. ,,Nesnažil jsem se tam, nenapadlo mě, že by jsi mě vyhodil!" oponoval. ,,Jenže i když to porovnám s tvými běžnými výsledky na trénincích a zápasech, tak oni jsou lepší," pokrčil Thomas rameny. ,,Takže mě po tom všem vyhodíš?" zakřičel Cook. ,,Promiň, ale jo," přikývl rozhodně Tom. V tu chvíli se Cook napřáhl a vrazil Tomovi pěst přímo mezi oči.