Děkuju všem za votes, už jich je 100 :3 Taky díky za podporu a za to, že mě chcete zabít, když nevydávám, mám pak dojem, že vás příběh fakt baví! :D Díky za každou otázku, kdy bude další díl a za každej smutnej pohled, když řeknu, že nemám čas, díky za kritiku a pochvalu, díky za to, že jste a že pro vás můžu psát! Děkuju, že chcete v mém příběhu být, že ho sdílíte, a že probíráte jednotlivé kapitoly s přáteli a prostě díky za dalších milion věcí! Jste miláčci <3 (Peťko aspoň jsem tě dala do názvu kapitoly, aby si měl radost:D Ale neboj, ještě o vás příběh bude :D) 

                                                                                                                                                                                 *Smith*

 Trochu se mi zkazila nálada, když jsem druhý den uviděla Cooka. Nevypadalo to, že by se jeho nálada nějak zlepšila. ,,Ahoj Colline!" pozdravila jsem ho. Zvedl hlavu a svraštil obočí. Chvíli mlčel, ale pak, aniž by mě pozdravil: ,,Jdeš k tomu blbcovi na rozloučení s létem?" zeptal se. Přikývla jsem. ,,Super, a půjdeš se mnou? Nejspíš to bude dost nuda, tak se pak můžeme spolu někam vypařit," jednou rukou se opřel o zeď vedle mé hlavy a usmíval se... nebyl to milý úsměv, spíš arogantní, namyšlený... přesně takový, jaký by jste od takového kluka čekali. ,,No, víš... fakt promiň, ale já už tam jdu s někým jiným." Přimhouřil oči. ,,S kým?" ,,No... s Thomasem," přiznala jsem. Byla to pravda, pozval mě, když jsme jeli z chaty. ,,Dáš přednost tomu debilovi přede mnou?" nechápal. Bezmocně jsem zavřela oči, chápala jsem, že je na něj naštvaný, ale Thomase jsem chápala taky. ,,Promiň," řekla jsem a podívala se na něj. Chvíli na mě zamračeně koukal, ale pak se narovnal otočil hlavu a chvíli se rozhlížel po chodbě. ,,Hej! Vi?"zavolal nakonec. Victora se otočila. ,,No?" ,,Máš pozvání k McCartneymu?" ,,Ne," přiznala. ,,A půjdeš se mnou?" ,,Moc ráda," zářivě se usmála. Cook se na mě jen rychle ušklíbl a odkráčel. Protočila jsem očima. ,,Tak to si mi to vážně natřel," řekla jsem tónem pětiletého spratka, když odešel. Otočila jsem a šla jsem do třídy.

     Měla jsem na sobě šaty a nové botičky. Vlasy jsem měla trochu navlněné a jemné líčení jsem zrovna zakončovala rtěnkou. Do pokoje vešel táta. ,,Ty jo, sluší ti to, že se bojím tě někam pustit," zasmál se a posadil se na postel. ,,Děkuju," vděčně jsem se usmála a dala si mezi rty kapesník. ,,Něco jsem ti chtěl říct," podrbal se na hlavě a tvářil se, jakože přemýšlí. ,,Jo, už vím," široce se usmál, ,,chtěl jsem ti říct, že je dole Thomas." Nevím jak jsem se zatvářila, ale tátu to strašně pobavilo. ,,Ježíši Maria!" vykřikla jsem a vyplivla kapesník. ,,Klid, on počká!" smál se, když viděl, jak letím ke dveřím, div se v těch botách nezabiju. ,,Jo, jasně," uklidnila jsem se a můj mozek začínal zase v klidu pracovat. Nechápala jsem, co to dělám, proč jsem tak zbrklá. Vždyť mě akorát přijel vyzvednout, přesně jak slíbil. ,,Jdu dolu, v klidu se připrav a klid," usmál se a vyšel z pokoje. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, z neznámých důvodů jsem měla strach, jestli se mu ty šaty budou líbit. Pomalu jsem šla ke schodům a sešla z prvního. ,,Sakra, teď má stát pod schody a dívat se na mě jak na anděla!" zašeptala jsem si pro sebe. ,,Už jdu!" zavolala jsem, jako kdybych chtěla upozornit, že se snažím, abychom nepřijeli pozdě. Absurdní, přijet pozdě na jeho vlastní párty. Thomas se opravdu objevil pod schody, podíval se nahoru a usmál se snad tím nejsladším úsměvem, jaký jsem u něj kdy viděla. Rty měl u sebe a koutky lehce nahoru, na levé tváři se mu objevil malý ďůlek, jako kdyby tam někdo položil prst a nechal tam po něm dolíček.Taky jsem se usmála a šla pomalu dolu. ,,Sluší ti to," řekl a podíval se do země. ,,Díky," odpověděla jsem a postavila se před něj. S mými podpatky jsme byli stejně vysocí. Uvědomila jsem si, že je to snad poprvé, co mi řekl, že mi to sluší. Ani když jsme šli do restaurace nebo když jme běželi mi vážně neřekl, že mi to sluší. Čekala bych, že právě on to bude říkat všem holkám na potkání a tajně jsem doufala, že tomu tak u mě není, ne protože bych nebyla pěkná, ale protože prostě jsem výjmečná. Trochu nafoukaná myšlenka, uznávám. ,,Musíme si pospíšit," podíval se na mě. Řekl to tak klidným tónem, že mi chvíli nedocházel význam jeho slov. Když lidi mluví o pospíchání, většinou mají nervní, udýchaný tón a mluví moc rychle, ale od něj to znělo, jako kdyby konstatoval, že je dnes pěkné počasí. ,,Aha, no jasně," usmála jsem se, ,,Tak ahoj tati!" zavolala jsem a když mi odpověděl, šla jsem ven za Thomasem. Tentokrát jsem si nemusela otevřít dveře sama a nejkrásnější na tom bylo, že Thomas se pořád usmíval.Už v tu chvíli jsem si byla jistá, že tenhle večer bude úžasný.

Přijeli jsme k nim, McCartney vjel příjezdovou cestou do zahrady, lidi se uhýbali, několik jich i zamávalo. Holky se zasněně usmívaly na Thomase, většinou do té doby, než mě zmerčily. Zastavil před garáží. ,,Otevřu ti," řekl a než jsem stačila zareagovat, vylezl z auta. ,,Docela tu těch lidí přibylo," zasmál se, když jsme šli vedle sebe k bazénu. ,,Kolik jich tu má být?" ,,Pozval jsem jich asi čtyřicet, z toho polovina si přivede doprovod od jinud, to je šedesát. No tak asi tak," ušklíbl se a odpověděl na pozdrav nějaké dívce. ,,Co si dáš k pití?" ,,Třeba džus," pokrčila jsem rameny. ,,Džus?" zvedl obočí. ,,Začnu zlehka," zasmála jsem se.

     Vzadu v zahradě, bylo dané na stěně domu plátno a celý večer se tam promítaly filmy, slaďáky, komedie i akční. U bazénu hrála hudba, kterou tam pouštěl nějaký profesionální DJ a lidi tam pili a jedli, několik se jich i koupalo, ale mnohem méně, než minule, nikdo si nechtěl rozmazat líčení nebo se svlékat ze sak. Zimní zahrada byla vyklizená až na sedačky, z CDéčka se v ní pouštěla nějaká romantická muzika, takže tam páry tancovaly ploužák, líbaly se a na sedačkách rozestavěných podél stěny spolu flirtovaly. Ještě se dalo jít do jedné garáže, před kterou, ani ve které nestálo žádné auto, byly v ní láhve s alkoholem, jídlo a v jednu chvíli i Daniella s Peterem, ale to bych nekomentovala. Všichni na sobě měli košile, kravaty a většinou i saka a tmavé kalhoty. Holky měly nádherné šaty.

       ,,Jo, je to tu vážně krásné," říkala Dominica a rozhlížela se po lampičkách, kolem bazénu. Thomas zrovna něco zařizoval a my dvě jsme si začaly povídat, když nám přišla rozesmátá Victoria říct, že byla pro pití a načapala tam toho Petera s Daniell. ,,Jo, to je," přikývla jsem. ,,Co myslíš, začnete spolu chodit?" zeptala se jakoby nic a úplně na rovinu. ,,Jak víš, že spolu ještě nechodíme a jak víš, že by jsme třeba jen chtěli začít?" řekla jsem záhadně. Tedy mělo to být záhadné, ale Dominica pokrčila rameny. ,,Nevím, odhaduji," stále přitom koukala na ty světla. ,,A myslíš si, že by chtěl chodit on se mnou?" zvedla jsem zvědavě obočí, ale najednou mi došlo, jak je to hloupá otázka. Ten kluk prostě dostává pouze holky do postele, nechce s nimi chodit a myšlenka, že by se mnou chtěl dělat něco jiného je dětinsky naivní. ,,Thomas dokáže zařídit, aby se každá holka cítila výjimečně, ale...," zaváhala, ,,ale jen málokterá je pro něj doopravdy výjimečná," přiznala a otočila se na mě. ,,Proč jste spolu nezačali chodit vy dva, když se ti líbil?" zeptala jsem se a napila se vína. Otočila se na mě. ,,Neříkala jsem ti to už?" ,,Nevím jistě," připustila jsem. ,,Rozhlídni se, po všech se tu podívej," pobídla mě. ,,Victoria, Cook, Morgan, Daniell, Peter, Amy, Amanda, Martina, Lisa, Margharet, Jane, Philip, Anna, Luke a ti všichni tu mají nějaké tajemství. Dokonce i ty, já a Thomas. A ne vždy je dobrý začátek vztahu, když znáte tajemství toho druhého. Někdy jo, ale ne vždy," podívala se zase na mě. ,,Nechápu," připustila jsem. Zasmála se. ,,Prostě nejsem pěkná!" prohlásila vesele. Byla jsem si jistá, že tohle mi ale původně říct nechtěla. Protočila jsem oči. ,,Dojdu pro nějaké pití," řekla a vstala dřív, než jsem z ní mohla něco dalšího vypáčit. Blížil se ke mně Thomas. ,,Promiň," omluvil se se svraštělým obočím. ,,Něco se děje?" ,,Ne, jenom se nějaký holce udělalo špatně, ale už ji odvážej domů," protočil očima. ,,Aha," usmála jsem se. Dominica rychle přicupitala zpátky a oči měla do široka vyvalené. ,,Co je?" nechápal Thomas. Dominica zvedla ruku a podívala se na hodinky. ,,Řekněme, že Peter má větší výdrž, než jsem si myslela...." Rozesmála jsem se. ,,Co?" nechápal Thomas. ,,Ona ti to Carolinne vysvětlí," přikývla Dominica a odešla.