Alopex už zase byla na nohách. Nic už ji nemohlo zastavit. Přeci jen, její cíl už nebyl daleko. Jenže na neštěstí se snesla opravdu hustá mlha.
,,To snad né! Já tu jdu takovou dobu, jsem rozchozená a ona mi to mlha utne?!" naštvalo ji protože neviděla ani na svůj čumák. A tak ratši zastavila dřív, než stihla do něčeho vrazit.  Uslyšela za sebou něčí kroky. Otočila se ale nikdo tam nebyl. Najednou, se ta mlha v jednom místě rozplynula. Alopex se k tomu místu začala přibližovat. Když najednou uviděla....... svoje rodiče a Visiona! Málem omdlela nadšením.
,,Klídek ségra," řekl její bratr.
,,Klídek?! Jak mám být v klídku, když zrovna vidím svou mrtvou rodinu?!" odsekla.
Víme že to neni normální, ale alespoň si můžem chvilku popovídat, co myslíte?" zpetala se jich maminka.
,,Dobře mami,"pronesli oba dva na ráz.
,,Tak jak to jde Alopex?" zeptal se jí tatínek.
,,Celkem to jde, ale když jste pryč, už to není takové jaké to bývalo," povzdechla si Alopex smuntě.
,,My jsme nikdy neodešli Alopex," řekla její  maminka. Alopex se na ni udiveně podívala protože nevěděla jak to myslí. ,,Celou dobu jsme byli s tebou i když jsi nás neviděla," řekla její maminka.
,,Ale, ale," Alopex nějak nemohla najít ta správná slova.
,,Vždy nás najdeš ve svém srdci," řekla maminka s takovím klidem.
Najednou všechno kolem začalo mizet včetně její rodiny, dokonce i země a stromy!
Alopex otevřela oči a byla na stejném místě kde si dala odpolední pauzu. Nejspíš nikam neodešla ale usnula. Tenhle sen nebyl obyčejný. Byl tak skutečný! A najednou se jí v hlavě ozvala ta stejná věta kterou ji maminka řekla ,,Vždy nás najdeš ve svém srdci."