Alopex poslochala zvuky přírody. Byli mnohem klidnější než to, co slyšela ve snu. Ale až teď si uvědomila že je na cizím lovišti a že musí pryč dokavad to jde.
,,Hej ty! Co děláš na našem území?!" vyštěkl někdo.
,,Heldám Dianu a nebo  Shynygany," odpověděla zmateně.
Ze křoví vyšel malí pejsek s hnědočernou barvou a ocáskem do takové spirulety.
,,Tak Dianu, jo? Té se nedočkáš!" vyštěkl.
,,Proč?" štěkla.
,,Zahynula v boji s ....." pes znejistil.
,,Prostě při boji o naše území!"
Alopex se na něj podezřívavje podívala, ale pak uvěřila a posmutněla. Diana byla jedna z jejich nejlepších přátel.
,,A pokud hledáš Shynygany tak pojď se mnou. Teda jestli ze mě nemáš strach!" zachechtal se.
,,Prosím tě, tebe a bát? Ratši mě zaveď k Shynygany," řekla.
Pes se zamračil, že se ho nezalekla, otočil se a řekl:
,,Tak teda pojď."
Alopex zavrtěla ocasem a vyrazila za ním.
,,Jak je dlouhá cesta?" zeptala se.
,,Když půjdeš touto rychlostí tak asi den," odpověděl.
,,Den?! To je to tak daleko?!" štěkla údivem.
,,Mi jsme na to zvyklí. Vy ne?" zeptal se.
,,Ne," řekla.

Večer přišel brzo. Také přestalo být vidět. Pes se zastavil.
,,Tady se utáboříme," řekl.
Pak si lehl a po chvíli už bylo slyšet jen pochrupování. Ale Alopex nešla spát jako její společník. Dívala se na hvězdy. Na obloze nebyli vidět jen tečky. Byly tam i takové čáry co jakoby padaly. Byla to nádhera.
,,Jedna, druhá, tř-třetí, č-čtvrtá," a dál se už nedostala, usnula jako ten pes...