„Izzy! Izzy!!” vletěla do místnosti Terka. Izzy se na ni zděšeně podívala. „ten přívěsek. Musíme ho najít” řekla a znervózněla. „hlavně klid ano?” uklidňovala ji Izzy. „co se stalo” zeptala se klidně. „ten můj přívěsek. To srdíčko.. musíme ho najít” řekla už klidná Terka. „nevím kde je moje tělo” řekla sklesle Terka. „to už je pryč ale všechny věci z něj zachovali” řekla Izzy s nadějí. „takže kde je” řekla Terka která věřila v tu dobrou stránku. „vždyť jsi s ním spojená. Zkus nějaké kouzlo” řekla Izzy. „jsem duchu. Tolik magické energie nemám” řekla Terka a zklesla. „Počkat! Mám nápad!” vyhrkla Terka. „potřebuju ještě jednoho poníka který je s ním spojený” řekla Terka a v hlavě měla vymyšlený plán. „zavolej Blue” řekla Terka a v přemýšlela jako kdyby psala test.

O pár minut později...

„Izzy jsem tady” křičela Blue. „pojď sem” řekla Izzy. Blue vešla do velké místnosti. Izzy po ní střelila kouzlo. „Izzy co to....” chtěla říct Blue ale uviděla ducha Terka. „je to opravdu ona?” zeptala se zaskočená Blue. Izzy přikývla. „tolik si mi chyběla” rozeběhla se Blue k Terce. Terka ji otevřela náruč. Objaly se. Blue i Terce tekly teplé slzy po tvářích. „tak hodně si mi chyběla” přimáčkla ještě víc Terku do obětí. „Blue potřebuju pomoc” řekla Terka a zvážněla. „budu říkat věci a potřebuju aby jste dělali přesně co řeknu. „dobře” souhlasili Izzy a Blue. „zavřete oči” obě skutečně zavřeli oči. „představte si vaše srdce, vaší duši, vaší životní sílu a vidíte jak se kousek odtrhává” řekla vážným tónem. „malinký kousek se oddělil a letí pryč” „odlétá někam a nikdo neví kam” „jděte za ním” řekla Terka a obě otevřeli oči. Vyděšeně se podívali na Terku a najednou řekli „ono to funguje” a vyděšeně dívali a cestu kterou jim zvláštní síla říkala. „tudy” řekla Blue která už se vzpamatovala že šoku. Izzy a Terka ji s důvěrou následovaly. Šli pár hodin když najednou došli k jeskyni. Byla velká a tmavá. „holky potřebujeme posili” řekla Izzy. Blue a Terka jen smutně přikývli.

Po chvilce....

„Medit potřebujeme tě” řekla Blue. „k čemu mě vy dvě můžete potřebovat?” zeptala se udiveně a zároveň uraženě Medit. „uvidíš” řekla a přišla na řadu magie. Izzy vystřelila paprsek po Medit a ta se otřásla. „co to je?” zeptala se. Poté se rozhledla po místě kde stála a spatřila ducha. „je to ona?” zeptala se Medit. „ano” vesele odpověděla Blue. Medit okamžitě přiběhla k Terce a začali ji obímat. ”Terko..” řekla spokojeným tónem a svoji kamarádku ještě víc promáčkla do obětí. „tak dobře, pomůžu vám ale nejprve musíme do města.” řekla Medit a všechny s pravidlama souhlasily. V Canterlotě jsme procházeli ulicemi. Medit prej potřebovala něco důležitého. Došla až na trh a tam došla ke stánku. Začala něco diktovat. Na stejném trhu byla i Melody. Ihned se podívala a přiběhla. „Izzy, holky? Co tu děláte?” zeptala se hned. „pomáháme Terce” řekla Medit. Nedošlo jí že to Melody neví. „cože???????” zdědila se Melody. „no.. že jedeme nakupovat....” snažila se to zamaskovat Blue. „blue to nezakecáš” sklopila hlavu Izzy. „tak o co jde?” zeptala se vyděšeně Melody. „chceš to opravdu vědět?” zeptala se starostlivě Izzy. „jde o Terku!! Ano!!!” zakřičela Melody. Izzy po Melody střelila stejný paprsek jako po Medit a Blue. Najednou se Melody podívala a uviděla Terku.  „Terísku??? Jsi to ty?” zapípala Melody. „ano Melodyinko” řekla Terka a začala se červenat. Melody ihned přiběhla. Ani nečekala. Rozběhla se proti terce. Doběhla až k Terce a svalila ji na zem. Zůstala na ní ležet a obě se smáli. „tak ráda tě vidím” začala brečet štěstím Melody. Terka začala brečet taky. Smála se a byla tak šťastná. Obě byli rády že se vidí. Když Melody vztala mohla vztát i Terka. Obě se pak znova obejmuly. Když se odtáhly podívaly se na kamarádky které stály a dívaly se na ně jako na cementy. Melody i Terka se tomu zasmály. „Melody?” nechceš s náma?” zeptala se Izzy. „jasně!!” řekla Melody a dala kopyto okolo Terky krku. „jdeme” řekla a všechny šli. Vrátily se na místo jeskyně. „musíme dovnitř” řekla Blue a Terka udělala krok zpět. „holky??” ”vypršel čas. Už mě neuvidíte... ” řekla Terka a začala brečet. (Ale pššššš Izzy... Je to možné) „terko! Já o tebe nechci znova přijít!!” zakřičela Melody. Bezradně si sedla na zem a Terka pořád brečela.
„mám tě ráda a nechci tě ztratit” řekla Blue. „nesmíš zmizet!” řekla Medit.  „chci být navěky s tebou.. bez tebe můj život nemá cenu” řekla Melody a s těmito slovi se všechny začaly měnit. (Melody vím že bys to doopravdy neřekla) Vznesli se ze země a začali zářit. Ve vzduchu se přeměňovaly. Změnila se jim barva. Po chvilce spadly zpátky na zem. Byly jiné. Byly nehmotní. Byly to důchodové. „co jsem to provedla?” zhroutila se Terka na zem. Dala si hlavu do kopyt a začala brečet. „terko z toho si nic nedělej” řekla Medit a položila své kopyto na Terčiny záda. „Terinko, nestrachuj se” řekla Melody. „Terí, to nám to nevadí” usmála se Blue.