Vítej čtenáři,
dovol mi pár slov na úvod.

Dílo bylo napsáno v rámci soutěže a jako takové je i se s ostatními v mé sbírce povídek Bradavická tajemství.
Po čase jsem si ale uvědomila, že když jsem tu konkrétní rasu později použila ve své originální fantasy stal se z příběhu crossover s Harrym Potterem.

Z toho důvodu jsem se rozhodla povídku znovu publikovat zvlášť aby si jí mohli přečíst různí čtenáři, kteří by to mezi příběhy sbírky jinak nenašli.

Soutěž: Accio příběh!
Pořadatel: @womiska
Povídka: Fred Weasley úkol č.2 (21.11.2019)

Přejí příjemné počtení.

***

,,Živlonošky - také se jim říká elementky nebo divoženky. Jedná se o bytosti natolik spojené s přírodou, že jim přenechala moc nad určitým živlem. Každá má ovšem moc jen nad jedním, výjimečně nad dvěma ale je to jedinečný případ. O jejich existenci se vedou spory, protože je viděl jen málokdo. Někteří dokonce věří, že většinu svého života pobývají ve zvířeti s největším spojením se živlem, kterému vládnou.
Mužský jedinci tohoto druhu nejsou doložení. "přečetl Nevill neutrálním hlasem vysvětlení z knihy pohádek.
Znělo to téměř nereálně. Takže jak jsem předpokládal náš rejpal to nemohl nechat jen tak.

,, Dobrá, tomu rozumím ale může mi někdo vysvětlit proč místo abychom plnili Pastorkovo přání a budovali dobré vztahy s Upíry, vlkodlaky a obry se budeme hnát za klanem feministických bab, jejichž existence je více než sporná.
A i kdyby existovaly, celou válku se chovaly jako by se jich to netýkalo, takže jak vás napadlo chtít je kontaktovat a vytvořit s nimi, nějaké pochybné spojenectví. Ony nám na pomoc nepřišly a pokud jsou opravdu většinu času ve zvířecí podobě jsou jimi víc než lidmi. " započal Percy svou přednášku ale dál se nedostal.

Zabránil mu v tom nůž strategický položený na jeho krk v blízkosti krkavice. Čepel byla ze zvláštního kovu jenž vrhal zelené odlesky a rukojeť pokrytá množstvím znaků, které byly i pro takového šprta naprostou neznámou, kterou držela drobná ale pevná ruka. Sebemenší nádech jednoho ze starších dětí rodiny Weasleyů způsobyl, že se čepel více zařízla do jeho krku.
V modrých očích se odrážel děs a čelo mu polil pot. Percy nezná tu dívku dlouho ale za tu dobu nejednou dokázala jak se tou svou dýkou umí ohánět. Pohlédl na všechny přítomné v naději, že mu někdo přijde na pomoc ale nikdo se k tomu neměl.
Jo, chudáček Persánek se musí vypořádat s tím jak si naběh. Já sám jsem to sledoval s pobaveným úsměvem opřený o nejbližší futra. Tohle bude ještě zajímavé.
Nehodlal jsem se jim do toho pléct ale hodlám to včas zastavit pokud se to vyhrotí.

,, Varuju tě a věř, že víckrát už to dělat nebudu. Moje sestry umírali na vašem bitevním poli, rukou vašich nepřátel, místo vašich nejbližších. Nemuseli se obětovat, nikdo je nežádal ani to nikomu nedlužili. Dělali to ze smyslu pro povinnost,"řekla temně a hlas se jí třásl potlačovaným vztekem jak si mohl dovolit něco takového vypustit z té bezedné jámy utrpení, které říká ústa.
,, Živlonoškám se také říká vlkodlačí družky. Jsou mocné a proto se stávají nejčastějšími partnerkami vlkodlaků. Mají v krvi gen díky kterému jsou vůči jejich prokletí imuní a jejich děti tím pádem nejsou nakažené. Voldemort si podrobil jejich druhy a ty, kteří se vzepřely, bez milosti zabil před očima jejich rodiny a dětí.
Ti co to přijaly se nakonec zabili pod tíhou činů ke kterým je temný pán dohnal.
Elementky se pak žalem rozhodli vrhat útočníkům do kleteb aby zachránily co nejvíce životů a zároveň se co nejrychleji dostaly za svými druhy. Podívej se kolem sebe, většina z vás žije jen díky jejich bolesti. "

,, Tak to by stačilo dámy, i když bych rád viděl jak tady Všeználek dostane lekci máma by mě zabila kdyby měl byť i jen škrábnutí." řekl jsem klidně a sledoval boj, jenž se odehrával v jejich očích. Rozum se pral se vztekem ale nakonec vyhrál. Ruka s dýkou pomalu neochotně klesala k jejímu boku a já se vítězně šklebil. Tentokrát mě poslechla ale moudře jsem si uvědomoval, že příště už se to opakovat nemusí.
Upřel se na mě její nečitelný pohled a s ním i pohled všech v místnosti. Zhluboka jsem se nadechl a narovnal se. Ještě jsem si nestihl zvyknout jak všichni reagují na to, že ještě stále žiju.
Kletba před kterou mě jedna živlonoška zachránila byla silná a na okamžik to pro všechny vypadalo jako bych byl mrtví, jako by bylo tak snadné mě zabít.

,, Oba máte pravdu, i když to Percy měl říct uctivěji. Musíme pokrýt mnohem více než jen jednu magickou rasu. Je potřeba navázat příměří abychom se vyhli dalším bojům. "řekl jsem a povzdechl si.

Nechápu jak se mi do rukou dostalo vedení tohoto našeho improvizované spolku. Sice jsou to z větší části členové Fénixova řadu ale, jelikož už není Brumbál, nemůžu a ani nechci ho tak vnímat. Jsme zkrátka skupina lidí co chtějí pomoc s nápravou škod způsobených válkou.

Odfrkla si a přešla do rohu kde v kočárku spal Teddy. Ten malý Lupin měl na tuhle amazonku překvapivě uklidňující vliv a úplně si jí obtočil kolem prstu. Vzala si ho do náruče a její tvář získala něžný výraz.

,, Rozdělíme se. Skupiny budou po třech. Tak to bude nejpraktičtější."ozval se temný specifický hlas, který po dlouhé době opět zněl silně a nahlas.

Severus Snape v důsledku svého zranění jednu dobu nepronesl ani slovo, ale nyní už opět zněl sám sebou.
Mimoděk jsem přívřel oči a užíval si hlas, který jsem se bál že už nikdy neuslyším. Jednu dobu jsem se až nenáviděl za to jak na něj reaguju, na jeho hlas co pro mě nikdy neměl vlídného slova. Ovšem i kritika když splyne z jeho úzkých rtů zní perfektně.

,, Vy, já a Freddie půjdeme za živlonoškama. "řekla rozhodně ale ani jednomu z nás se v té chvíli nedívala do očí.
Sleduji jí a pořád si říkám odkud se mezi námi vzala. Je od nás tak odlišná, že si připadám jako bych si jí jen vymyslel.
Místo hůlky se ohání dýkou, vždy oblečená v mudlovském a jediné co na ní prozrazuje emoce jsou její oči barvy podzimního listí. Má trošku tmavší pleť a konečky havraních vlasů ji hrajou všemi barvami duhy.

,, Promiňte slečno, ale kdo vám dovolil nám říkat co máme dělat? "zasyčel Snape takovým tónem až mi přejel mráz po zádech ale ona sebou ani necukla. Políbila dítě na čelo a vrátila ho do kočárku než se třemi dlouhými kroky přidala k nám u krbu.

,, Pokud vím ani vy tu nemáte to právo. Ale jestli máte zájem mohu vám svou volbu logicky odůvodnit. Vy máte zkušenosti s černou magii a obranou proti ní, Fred má charisma a šarm který pomůže při vyjednávání a já protože o nich vím nejvíc. Jestli proti tomu ale máte něco rozumného mile ráda vás vyslechnu. "řekla s ledovým klidem a upřeně ho sledovala.

Taky jsem se na něj podíval a to co jsem viděl je nezapomenutelné. Je to poprvé co vidím slavného profesora lektvarů jak neví co by na to měl odpovědět. Vytočeně jí sledoval dokud se s vítězným úšklebkem neotočila a nezmizela v patře.
V tom okamžiku jako by skončilo všechno zajímavé. Všichni se pomalu zbalili a odešli do svých pokojů až jsem tu zůstal jen já a Snape. Jeho jsem si z prvu ani nevšiml, ale on se mi brzy připomněl když jsem nedopatřením rozsypal smlouvy o spolupráci, které jsme tak pracně vytvořily.

,, Pořád mě udivuje, že jste se s tou Weasleyovskou šikovností zvladly  nezabít při těch vašich šílenostech. "řekl jízlivě a se založenýma rukama se nademnou tyčil zatímco jsem sbíral popadané pergameny.

,, Velkou nešikovnost pronásleduje velké štěstí. Jak si jinak umíte vysvětlit, že Nevill přežil celé své studium. Obzvlášť u lektvarů mě to stále zaráží." odpověděl jsem mu s hravým úšklebkem a zvedl k němu svůj pohled. Byla to zajímavá pozice ve které jsme se ocitli. Já na kolenou a on... On vlastně ve svém typickém postoji.

Nesmíš,... No fuj je to! Okřiklo mě moje podvědomí jako nějakého neposlušného vořecha, když mi představivost nabídla ideální činnost v této pozici. Rozhodně bych se nenechal dlouho přemlouvat, abych mohl prozkoumat tělo co se skrývá pod těmi hábity a třeba i vyvrátit předsudky co si o něm lidé udělaly.

,, Vím, že si nemůžete pomoci ale laskavě se zvedněte z té podlahy. "řekl sarkasticky a, když jsem ho poslechl, začal s tím co ho zajímalo. ,, Co víte o té holce?"

,, Key není jen tak nějaká holka,dalo by se říct že je přímo živel a i když to pro vás je možná nepochopitelné věřím jí. Ona ví co dělá a nejspíš i víc než nám říká ale stejně jako dříve vy i ona odkryje své trumfy v ten správný čas." řekl jsem s tajemným úsměvem a věnoval mu poslední pohled. Přešel jsem ke dveřím a vydal se do své ložnice ve snaze být od něj co nejdál ale nakonec mě dohnal v mých snech. Ale věřte mi, nic nevinného v tom nebylo.

Ráno bylo snad to nejhorší co jsem tu zažil. Když už jsem se vyhrabal z postele což se mi po tom snu ani moc nechtělo a doploužil se dolů, zjistil jsem že jsme tam zbyly jen mi tři. Na stole byl položený vzkaz od každé ze skupin, že vyrazili brzy aby neztrácely čas. Popravdě jim to nevěřím ani z poloviny ale čím dřív to bude hotové, tím líp.
Poslední dobou jim je sice Snape míň nepříjemný než dřív ale pořád s ním nechtějí trávit víc času než je nutné a to samé platí o naší tajemné Key, každý chce být s nimi v kontaktu co nejméně.
Vypadá docela mladě ale tomu, že je jí osmnáct nikdo nevěří a nebude i kdyby ukázala svůj rodný list. Přesto musím uznat, že některé dohady o tom kolik jí je jsou dost absurdní.
Jak mohlo sakra Rona napadnou, že jí je přes padesát.

,, Tak můžeme vyrazit? "vyrušil mě z úvah její klidný hlas. Očividně jí vůbec nevadí že se jí lidé straní. Docela by mě zajímalo čím to je.

Na odpověď ani nečekala, vzala mě i protestujícího Snapa za ruku a přemístila nás.
Objevily jsme se před hustým dost tajemným a hlavně temným lesem. Celé to tu působí dost zdivočele a ani si nejsem moc jistý jestli jsme pořád ještě v Anglii.
Víc o tom nevím.

Očividně měla Key na spěch a ne zrovna sdílnou náladu. Docela by mě zajímalo co se stalo. Včera byla ještě v rámci možností normální a teď je... jiná. Táhla nás skrz les nějakou prapodivnou zkratkou a ještě se držela daleko před námi. Ke všemu ten terén byla kapitola sama o sobě.

Nejdříve jsme šli přes ještě doutnající spáleniště. Půda tu byla černá jako noc bez hvězd a nic v ní nerostlo.
Do stran se táhla tak daleko až jsem měl pocit, že nikde nekončí.

Poté jsme šli přes úplný opak. Koryto ve kterém se ukrývala bažina. Bláto se nám lepilo na boty a byly tu i místa, kde se noha zabořila tak hluboko, že kdyby tam člověk stal oběma utopí se v blátě. Dost nedůstojná smrt, obzvlášť když měla málem potkat právě mě. Naštěstí nademnou drží ochranou ruku jeden moc fešný anděl smrti.

Jeskynní tunely jsem tu popravdě nečekal a přesto tu byly. Temné, studené, plné větru a s úžasnou akustikou, i když ti netopýři by asi nesouhlasili.
Holt každému vyhovuje něco jiného a netopýr nemá rád když Weasley zpívá ale to nejspíš ani Snape.
Och, jaká náhoda.
Tma přišla brzy a když jsme našli malou skupinku shluku budov i chatrčí kolem velkého hlavního ohně, který nám vše pěkně osvětlil, věděl jsem že jsme to našli.
Tedy do chvíle kdy mě někdo vzal po hlavě a svět pro mě přestal existovat.

,, Weasley.... Weasley! "ozývalo se mi nepříjemné vrčení nad hlavou zatímco mě někdo dost náruživě fackoval.

,, Už jsem vzhůru.... Stačí." řekl jsem důrazně a chytil jeho ruku. Posadil jsem se a rozhlédl se po chatrči ve, které nás drželi. Vypadalo to navzdory tomu, že je to vězení, čistě a obytně. Jedna věc mi tu ale neseděla. Kde je Key?

,, Není tady.." odpověděl jako by mi četl myšlenky. I když jsem měl trochu nutkání podotknout, že mám taky oči. On sám totiž nesnáší oznamování zřejmého.

Dveře se otevřeli a vešli dvě po zuby ozbrojené bojovnice. Beze slova nás dotáhly na náměstí.
Nejspíš.
Jinak se to totiž nazvat nedalo.

Velké prostranství obklopené budovami. Do očí mě uhodilo denní slunce, takže hádám že už je ráno.
Nejvíc mě ale děsí, že nemám svou hůlku a Snapovi očividně chybí taky. Jsme teď v podstatě bezmocní a trochu mě to znervozňuje.
Aby toho nebylo dost tak tam v kruhu mezi všemi klečela Key a na krku ji ležela nejedna sekera.
Už z dálky to vypadalo děsivě.

,, Ty lůzo! Jak se odvažuješ vůbec vkročit na naše území? Kde jsi vzala tu drzost se tady ukázat?
Ty, Hynary a zbytek těch zrádkyň jste se možnosti sem vrátit zřekly v den kdy jste odešli. Už tu o vás nikdo nestojí."řekla žena s ledovým úsměvem a krátkými zrzavými vlasy.
Z očí jí šlehaly blesky a všechen její vztek byl namířený na Key.

,, Královna Hynary, Deriso," napomenula jí důrazně. ,, Je jedno co si o ní ty i ostatní myslíte ale pořád to byla naše královna." řekl tichý mrazivý hlas o kterém se mi nechce věřit, že patří zrovna jí.
Zvedla hlavu a hrdě jí opětovala její pohled. Bylo to jako sledovat souboj lvic. Ani jedna nebyla ochotná uhnout pohledem a té druhé přiznat výhru.

,, Pro mě ne. Byla slabá a takové tu nepotřebujeme. Živlonošky potřebují silnou vůdkyni, mě!"řekla a tohle prohlášení ještě podtrhla dokonalým zlým smíchem.
To je ideální padouch jako z filmu.

,, Ty jsi mi úplně ukradená Deriso. Už od té doby kdy jsi spojila svůj život s Šedohřbetem. On i Voldemort přišly díky Potterovi o své postavení. Už je na čase ukončit tvou diktatůru sestřičko. "řekla klidně a já na ní jen nevěřícně zíral.
Tohle přiznání mi vyrazilo dech a jak jsem koukal nebyl jsem sám. I když ženy a dívky v kruhu nejspíše víc šokoval Voldemortův pád než to, že jsou sestry. Jsou tu nejspíš úplně odříznuté od vnějšího světa. Jaký je to asi pocit zjistit to takhle a ani nevidět důkaz. Muset věřit slovu vyhnané.

,,To není možné! Lžeš! "výkřikla rozhořčeně a vztekle dupla nohou jako malý fracek.
Dost mi připomněla Malfoye.

,, Nenechám se od tebe urážet! Já nejsem ta co tu vždy všem lhala!" výkřikla rozčíleně a zhluboka se nadechla aby své emoce opět dostala pod kontrolu.,, Jako náležitý člen královské rodiny požaduji Vaka dosso!"prohlásila aby to slyšel každý v davu. Očividně díky tomu nařčení přišla i o zbytek svého klidu.

Sice nevím co to slovo znamená ale po ní to začaly opakovat všechny elementky a u toho mlátily zbraněmi o zem. Jestli to vyvolalo takovouhle reakci musí to být pořádná podívaná. Ty co hlídaly Key ustoupily a podaly jí její zbraně.

Když si Derisa vzala kopí utvořil se velký kruh kolem obou sester a ony se na sebe s hrozivým výkřikem vrhly. Derisino kopí plálo černým ohněm a když se jejich zbraně střetly lítaly jiskry. Každý krok k hranici kruhu následoval hrom. Nebýt to tak děsivé bylo by to fascinující.

Obě byly schopné bojovnice ale Derisa nehrála fér. Ve chvíli kdy už skoro prohravala vhodila Key do očí písek.
To co následovalo nečekal nejspíš nikdo.
Kolem Key se vytvořil velký divoký vír z písku, vody, větru i ohně a chránil jí než byla opět schopná jí čelit.
Šokovalo mě to stejně jako všechny ostatní.

,, Nech si tyhle levný triky, Keynero!" okřikla ji Derisa. To bylo poslední co řekla než se ocitla na zemi s čepelí na krku.

,, Já mám možná levný triky ale ty jsi levná celá," odfrkla si posměšně Key.,, Obě víme, že tohle je souboj na život a na smrt.
Vzdej se a můžeš se tomu konci vyhnout. "

,, Tvrdíš, že si královna. Tak se tak konečně začni chovat. "řekla tvrdě a jednu jí vrazila. Tím se zbavila dýky co jí ležela na krku a sama se jí chystala zabodnout do Key.
Nevyšlo to, ona jí tu svojí bez zaváhání zabodla do hrudi vedle srdce.
Po rukou jí tekly proudy čerstvé krve ale její oči byly tvrdé.

,, Šlo to vyřešit i lépe sestřičko. "řekla tiše, téměř až něžně, než bezduché tělo Deris upustila na zem.
Ozvala se tupá rána a Key se pomalu vydala za námi zatímco zbytek živlonošek obklopil tělo jejich bývalé královny.
Vzala mě i Snapa za loket a posadili jsme se u nedalekého stolku.

,, Co to pro merlina mělo znamenat?"zformoval Snape moje myšlenky. Černé oči zkoumavě sledovaly dívku sedící proti němu jako by jí viděl poprvé a nevěděl jestli mu bude v něčem užitečná.

,, Kolik ti je?" zeptal jsem se když už máme ten prostor pro otázky.

,, Živlonošky od určitého věku nestárnou dokud nespojí svůj život se svou spřízněnou duší a tou je většinou vlkodlak. Já se narodila dávno ale dokud se s nikým nespojím je mi osmnáct. Hynara byla ta co zachránila Snapa a zároveň i moje matka. Poté co se Šedohřbet spojil s Derisou jsme věděli, že musíme pomoc se závěrečnou bitvou a snad jsme uspěli. Nicméně teď ze mě bude královna Živlonošek a já doufám v oboustranně prospěšné spojenectví. Samozřejmě souhlasím se smlouvou, kterou jsme společně vytvořili a třeba se bude časem ještě rozrůstat. "řekla klidně a podala nám podepsanou kopii smlouvy.

,, To je všechno?! A teď nás pošleš domů? Nic jste neudělali, jen si chvilku poseděli v base a teď můžeme jít klidně pryč." řekl Snape a já mám takový pocit, že mu možná něco do něčeho nalili, protože tohle není můj Severus.
Ne, že by tedy byl někdy můj. I když možná je to ten stejný Snape, jen jsem ho ještě nikdy neviděl v podobné situaci.

,, Můžete tu být jak dlouho chcete. Jste mými hosty." řekla rádoby obřádně a mávla na jednu divoženku se kterou poté odešla někam... Sám nevím kam.
Možná šla přepsat tu knihu ze které jsme o živlonoškách četli, protože ona ovládá víc než jen dva živly.
Překvapeně jsem se rozhlédl a zjistil že jsme tu zbyli sami.
Jen já a můj bývalý profesor lektvarů.

,, Tak co budeme teď dělat?" zeptal jsem se jen tak do vzduchu a ani jsem neočekával, že mi někdo odpoví.

,, Co se projít, pane Weasley," navrhl Snape a bez čekání na mě se vydal po cestě do srdce města kde jsme se ocitli. Je to tu nádherné tím nespoutaným způsobem a nevtíravě nám to vyprávělo svůj vlastní příběh. Příběh o bojovnicích které daly vzniknout legendám o Amazonkách, panenských lovkyních a ve své podstatě měli prsty v každém dobrodružství kde byla hlavní hrdinkou žena.

Začalo to docela dobře než jsme se nechali se Severusem zlákat dvěma divoženkami na skleničku.
Hospodu tu měli pěknou.
Útulnou ale ne prostou a ten výběr alkoholu. Chtěli slyšet o závěrečné bitvě a jak napovídá jejich jméno i drinky jsou tu divoké.
Po třetí skleničce něčeho čemu říkají ohnivý dech už nic nevím.
Totální okno.

Znovu si vzpomínám až na ráno dalšího dne. První co jsem vnímal byla vůně starých knih a bylinek. Úplně zahltila všechny moje smysli. Tak neskutečně opojná byla. Opatrně jsem otevřel oči aby mě hned neoslepilo sluneční světlo.
O to přece nikdo nestojí.

Kolem mě byly temně modré přikrývky a vedle mě leželo štíhlé alabastrové tělo. Havraní vlasy měl rozprostřené na polštáři. Lehce jsem se posunul abych na něj lépe viděl když se na mě upřely ty oči onyxové barvy ještě s nádechem ospalosti.
Zvedl ruku a nevěřícně mi jí položil na tvář.
Ušklíbl jsem se.

Nejspíš ani nevěřil, že tu s ním opravdu jsem.
To je roztomilý.

Položil jsem se do toho doteku a zavřel oči. Přes všechny předpoklady měl hřejivý dotek a ty ruce probouzeli mou představivost.
Co všechno s nimi asi umí?
A k čemu všemu je asi včera použil?

,, Nevím jak ty, ale já se už dlouho takhle dobře nevyspal. "řekl tak tiše, že jsem tomu sám skoro nechtěl věřit. Pousmál jsem se na něj a políbil ho na koutek. S tím co se mi povedlo naspat jsem spokojený. Docela by mě zajímalo jestli jsme se včera líbali a jaké to asi bylo.
Jak asi chutnají jeho rty?
Líbilo se mu to?
A líbili by se mu moje rty i na jiném místě?

,, Snad si na tuhle noc časem vzpomenu ale do té doby.... Co si takhle dát snídani?" zeptal jsem se a obezřetně se posadil. Bolel mě zadek a to hodně. I když čemu se vlastně divím.
Mám jasnou představu co jsme asi včera dělali a hraní šachů to určitě nebylo.
Záporně zakroutil hlavou a jeho oči byly opět tak neutrální jako vždy. Už z něj ospalost očividně spadla. Odtáhl se odemně co nejdál a bylo téměř vidět jak mu to v hlavě šrotuje.

,, Tak víš co,"hluboký nádech. To co teď řeknu mě uvnitř ničí ale asi to tak pro nás bude lepší. Rozhodně lepší než kdybychom tímhle zničili to zdánlivé příměří co jsme si od konce války vytvořili. ,, Zapomeň na to. Co se tu stalo to tu taky zůstane."

Přestal jsem ho sledovat a šel se obléct. Je mi jedno, že mě uvidí nahého. Už mě tak stejně viděl včera. Šlo mi to pomalu, protože se mi klepaly ruce ale musel jsem co nejrychleji pryč.
Nezáleží na tom, že jsem to řekl já. Nezáleží na tom, že je to nejspíš to nejlepší řešení.

Jen z toho pomyšlení, že by se ke mě po tomhle probuzení choval stejně mi vhánělo slzy do očí. Nemůže se před ním ale takhle strapnit. Brečet kvůli němu můžu klidně až doma, v soukromí.

,, Ne. "řekl když jsem se chystal otevřít dveře.