Po zlém nenastupuje vždy nutně dobré; může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého.

– Michel de Montaigne

Bylo nebylo, před dlouhými sedmi lety, daleko v Británii, přišla zpráva, která mi navždycky změnila život.

Pamatuju si ten večer tak jasně, jako kdyby se to stalo včera. Byl zrovna úplněk a z podmračenýho nebe se tiše snášel první sníh. Ten rok přišel až nezvykle brzy. Měl jsem zrovna volný večer a chtěl ho strávit nad konvičkou horkýho čaje a nějakou fajn knížkou, jenže to jsou přesně ty plány, který se pomalu ani neotočí, aby vám zamávaly, když berou za svý.

Zrovna jsem pil svůj první šálek, když z krbu vyšlehly zelený plameny a objevil se v něm někdo, komu jsem se posledních pár týdnu pokoušel ze všech sil vyhýbat. Nejspíš jsem moc dobře věděl proč.

„Williame Weasley!" vyhrkla moje máma. Byla celá od popela a ruce měla založený v bok. To nikdy nevěstilo nic dobrýho. Tenhle tón hlasu si obvykle vyhrazovala pro Freda a George. Na mě ho použila snad jenom dvakrát v životě. Poprvý, když jsem jako dítě zmizel v lese a chystal se najít na vlastní pěst Lily, a po druhý, když jsme se s Malfoyem do krve servali kvůli Rory.

Ve chvíli, kdy jsem ho zaslechl, jsem na sebe leknutím vybryndal zbytek čaje a vyskočil na nohy jako nějaký káraný školáček. Nemohl jsem si pomoct; z mámy šel občas vážně strach, a nemizel ani s mým přibývajícím věkem. Možná se spíš ještě horšil.

„Mami," odkašlal jsem si. „Měla jsi dát vědět, že přijdeš. Trochu bych tu... uklidil."

„Aby ses mi mohl zase vyhnout?! Tak to tedy ne, chlapče!" zamračila se. „Jak dlouho ses mi to chystal tajit? Co tě to popadlo? Rozvod? V naší rodině? Takhle jsem tě přece nevychovala, Bille!"

S hlubokým povzdechem jsem si prohrábl vlasy a rezignovaně se posadil zpátky do křesla. „Já i Fleur jsme dospělí, mami. Prostě to nevyšlo. To se stává. Nejsme první a nejspíš ani poslední."

„To vážně neumí žádný z mých synů jednat se ženami? Ještě nedávno jsem myslela, že budeme slavit další svatbu a všechno je zase jinak. Ron si přivedl tu svou upištěnou Levanduli, co mě přivádí k šílenství, Ginny si odjela hrát famfrpál někam kdo ví kam, Rory s Fredem se rozešli a teď k tomu ještě tvůj rozvod? Svatá Morgano, to snad ani nemůže být pravda. To mi snad děláte schválně!"

Nervózně jsem si odkašlal a mimoděk si promnul zátylek. „Ohledně Rory..." To už mě ale přerušilo hlasitý zaklepání na dveře. Děkoval jsem Merlinovi za tohle rozptýlení, ale netušil přitom, že do záchrany měla tahle návštěva dost daleko. „Promiň, musím tam jít," zamumlal jsem a rukou přitom gestikuloval do chodby, kam jsem se bez dalšího otálení vydal.

Při pohledu na Fialku, stojící za dveřmi, mi doslova spadla brada. Zmateně jsem otočil pohled na kalendář, abych se ujistil, že jsem si jenom nespletl den. Vážně byl úplněk a za okny už byla tma. Ona ale rozhodně nevypadala tak, jak bych v tuhle hodinu čekal. Žádný chlupy, žádný dlouhý zuby, ani ocas. Byla udýchaná, v rozpuštěných vlasech jí pomalu roztávaly sněhový vločky, a evidentně byla značně rozhozená.

„Co budeme dělat?!" vyhrkla najednou. „Billy!" upozornila na sebe, když jsem na její vkus až příliš dlouho mlčel.

„Promiň, ale... co budeme dělat s čím? A proč... jak je tohle vůbec..." dostal jsem ze sebe a rukama naznačil obrys jejího těla. „Stalo se ti něco? Můžeš mi to, prosím, nějak racionálně vysvětlit?"

„Nám, Billy. Nám se to stalo," opravila mě a vkročila do chodby, kde odhodila bundu na věšák. Hned nato se na mě otočila zpátky a zajela si rukama do vlasů, přičemž překotně drmolila: „Už to chvíli vím, ale jak jsem mohla tušit, že to udělá tohle? Že se nezměním? Nemohla jsem mu tím lektvarem nijak ublížit? Co když kvůli tomu bude dementní? Nebo bude mít čtyři nohy?!"

Udělala ještě několik kroků vzad. Vypadala vážně vyděšeně, a to děsilo zase mě. Byl jsem zvyklý na její ledový klid. Tohle do něj mělo tak daleko, jako Binns do učitele roku. Vůbec mi proto nedocházelo, o čem to vlastně mluvila.

„Fialko," oslovil jsem ji a rozešel se blíž. Dlaně jsem jí položil na čelist a donutil ji mírným tlakem zvednout hlavu váš. „Fialko! Prostě se uklidni. Nic není tak horký, jak se může zdát. A teď mi řekni, co se stalo."

„Ještě ani nejsem máma a už jsem v tom fakt děsně mizerná!" zamumlala a sevřela mě oběma rukama kolem pasu. „Promiň, Billy. Sakra, promiň. Vím to asi čtrnáct dní. Měla jsem ti to říct, ale všechno to bylo tak čerstvý: Ten tvůj rozvod a my dva a ... já nevěděla jak... a."

„Já budu táta?" přerušil jsem její lament tiše.

Odpověděla mi letmým přikývnutím a dívala se na mě přitom tak, jako kdyby snad stála před popravčí četou.

Nechápal jsem proč. 

Ve mně v tu chvíli vybuchl takový ohňostroj emocí, za který by se nemuseli stydět ani Fred s Georgem. Žádný z těch pocitů ale nebyl vyloženě špatný. Sice jsem v žaludku pocítil jemný zašimrání strachu, ale i to bylo až překvapivě příjemný. Do očí mi vyhrklo pár slz, který jsem se ani nepokoušel zakrýt. Tohle byla zrovna situace, při který jsem si je mohl klidně dovolit. Ruce jsem jí přesunul na tváře a dostal ze sebe jenom krátký šťastný smích, než jsem spojil naše rty v dlouhým polibku. A svět kolem nás se v tu chvíli rozplynul.

Z našeho malýho nekonečna nás vyrušilo až hlasitý odkašlání mý vlastní mámy, na kterou jsem v tom emočním vypětí tak trochu zapomněl. Ani tak jsem se ale nenechal příliš rušit a opustil jsem teplo Fialčiných rtů jen velice neochotně. Jeden polibek jsem jí ještě věnoval na čelo a další na špičku nosu, než se jí na tváři konečně objevil široký úsměv. Teprve tehdy jsem obrátil pozornost na ženu, která mi dala život, a teď nás sledovala s očividně velice smíšenými pocity.

„Molly," vydechla Fialka překvapeně, když si i ona konečně uvědomila, že tu nejsme sami. Možná bych byl radši, kdyby v tu chvíli radši mlčela, ale to bohužel nikdy nebyl její styl. „Hrome, no... nedokážu poznat, jestli jsi naštvaná, takže mám dvě verze příběhu." Zvedla do vzduchu jeden prst, aby naznačila číslo jedna. „Pokud jsi, přísahám, že jsem ho očarovala kletbou Imperius a nic z toho nevzešlo z jeho hlavy, ale pokud ne..." zvedla i druhý prst, „...chci, abys věděla, že ho miluju. Neplánovali jsme to a asi to nebylo úplně správný, ale nebudeme se za to omlouvat. Nikomu. Už si nikým nenechám vzít ani jednu jedinou podělanou minutu, kterou můžu strávit s ním."

Máma ji dlouho sledovala, než konečně promluvila. Mnohem milejším hlasem, než bych od ní po tomhle všem býval čekal. „Nepochybuju o tom ani na vteřinu, holčičko," pousmála se. „Vždycky ses na něj dívala jako já na Arthura od doby, kdy jsem ho poznala. Bylo nám jedenáct, byli jsme ještě děti, ale já už tenkrát věděla, že si toho blázna do mudlů jednou vezmu. A ty? Byli ti snad teprve čtyři, když jsi mi poprvý řekla, že si Billa jednou vezmeš, a pak mi budeš moct taky říkat maminko. Nemůžu se zlobit. Bude s tebou v dobrých rukou, Rory. Takže -" krátce se zajíkla, jak se pokoušela zakrýt přicházející slzy, „- já budu konečně babička?"

A pak... Já snad ani nevím, jak k tomu všemu došlo – Mě osobně mimochodem trochu znepokojila mamčina vzpomínka na to, jak byla Fialka malá. Bylo mi totiž od naší společný noci docela proti srsti, představovat si ji jako tu malou holčičku, co jsem kdysi učil tancovat na vlastních špičkách. Ty protichůdný emoce byly až moc matoucí, takže jsem se jim radši vyhýbal – Fialku to ale očividně neznepokojilo vůbec, protože propukla v sentimentální pláč a začala mámu objímat. Ta na tom byla sice úplně stejně, ale u ní to nebylo vůbec s podivem. U Rory na druhou stranu... vlastně jsem se v tu chvíli bál o její duševní zdraví. Mělo mě napadnout, že jsem tu noc nasedl na slušnou horskou dráhu.

Bylo to jedno z těch nejšťastnějších a zároveň nejvíc frustrujících období, který jsme spolu my dva prožili. Rory, se kterou totiž mlátily těhotenský hormony... sakra, čas od času jsem jí chtěl vylákat do lesa a pohřbít jí tam zaživa, ale nakonec jsem to zvládl bez jakýkoliv újmy na zdraví. A ona naštěstí taky. 

A teď mě to čekalo znova. Pokud teda oba přežijeme dnešní večer.

Došlo mi to s jistotou vlastně teprve ve chvíli, kdy se Sirius vrhl přímo na dřevěnou platformu a postavil se k jejímu boku. Jakmile jsem pochopil, že je ještě k tomu zraněná, už jsem nedokázal na nic dalšího čekat. Mávl jsem hůlkou a rudým kouzlem zasáhl Gamalovu paži s dýkou. Vykřikl a pustil ji z ruky, do který se mu prakticky vzápětí zakousla Chiara. Jediným cvaknutím ho připravila o tři prsty a on se s přidušeným křiknutím chytil za zápěstí a klesl na jedno koleno.

Okamžitě jsem si přiklekl k Rory a pomohl jí do očividně dost nepříjemnýho kleku. Muselo jí to příšerně bolet, protože měla zaťatý zuby a pokoušela se zhluboka dýchat, ačkoliv ji občas uteklo krátký zalapání.

„Postarejte se o Gamala! Svažte ho!" křikl na ostatní Seth, když si přiklekal k Fialčiným zádům. „Bude to ledvina, sakra. Snad to dokážu dát do pořádku, ale bude to chvíli trvat."

„Ještěže jsme tu tak v klidu a bezpečí," poznamenala Rory při jednom z nádechů.

„Udržíme je od vás co nejdál," zadívala se na mě Rashida a vytáhla z vnitřní kapsy hábitu hůlku, kterou otočila přímo proti přibližujícím se Sokolům. Vděčně jsem přikývl, když nás zakryla vlastním tělem.

Darius se postavil z druhý strany. Oba byli připravený se se svými bývalými společníky střetnou, bude-li to nutný. Všichni ti sektáři byli ale děsně odhodlaný. Rozhodně jsme jejich vírou příliš neotřásli; nebo aspoň ne tak, jak jsme si představovali, ačkoliv část z nich minimálně znejistěla, při pohledu na ty dvě obrovský vrčící stvoření vedle nás.

„Hlavně pozor, Sethe. Je těhotná," upozornil jsem svýho kamaráda, čímž jsem na sebe přitáhl Fialčin cynický úšklebek.

„Musels to vykecat? Chtěla jsem, aby si ještě chvíli mysleli, že jsem bůh! Bylo to povznášející. Au, sakra," zasyčela bolestně, když se dal Seth do práce.

Poznal jsem, jak je roztěkaná, z pohledu do jejich očí. Byla celá bledá a orosená studeným potem. Zřejmě ztratila hodně krve. A stejně... stejně prostě nezmlkla! Já byl strachy bez tebe a ona tady bude vyprávět o bozích. Štvala mě tím. A taky tím svým naprostým nezaujetím vůči nebezpečí.

„Můžeš tady každou chvíli vykrvácet a ty si z toho ještě děláš prdel, zatraceně?! Miluju tě, ale seš fakt děsně pošahaná!" zamračil jsem se. „Když tě někdo bodne do zad, tak sakra něco řekneš a nepolemizuješ o zatracený mytologii s chorým lídrem nějakýho podělanýho Ku-Klux-Klanu, je ti to jasný?!"

„Nebuď přece taková princezna, Billy," zakřenila se, i když na pozadí toho úsměvu byla pořád jasně viditelná bolest. „Už jsem ti řekla, jak děsně jsi sexy, když se zlobíš? Jestli mě chceš potrestat, nebudu se bránit."

„Seš fakt pitomá, Blacková," zavrtěl jsem hlavou a krátce ji líbl na rty, než jsem se rozhlídl kolem.

„Už zmlkněte, vy dva. Je mi z vás na blití," ušklíbla se Rashida, která právě odzbrojila jednoho ze Sokolů, co se jí pokoušel obejít a dostat se ke krvácejícímu Gamalovi.

Mou pozornost nakonec od Fialky odvedl vyděšený křik. Ozýval se z poměrně velký dálky, ale jeho původci se velice brzy objevili v mým zorným poli. Část davu, která až doteď proudila pryč, se teď v ještě větší panice valila zase zpátky. Tentokrát byli opravdu vyděšení a já rychle pochopil proč.

Táhlý vytí se ozývalo v celým perimetru kolem nás. Vyměnil jsem si jediný pohled s Rory, abych se ujistil, že jsem slyšel dobře. Krátce přikývla. Byl to zbytek smečky a s největší pravděpodobností se sem nepřišel honit za tenisáky. Nejspíš se rozhodli, že teď bude ten nejlepší čas vyřídit si s Gamalem účty, a chtěli spolu s ním očividně poslat do Duatu i co nejvíc civilistů.

„Jsou tady! Přišli si pro svoji královnu!" křikl Gamal. „Braňte svůj lid, Sokoli!"

V tu samou chvíli povolila pouta na jeho těle, kterých se bez problémů zbavil i bez použití hůlky, a na jeho místě se v mžiku oka objevilo obrovský šupinatý tělo. I krokodýlovi chyběly tři prsty na přední tlapě, jenže v tomhle těle to nic moc neznamenalo. Měl totiž jiný, mnohem děsivější zbraně.

Jediným máchnutím ocasu podrazil nohy Rashidě. Skončila na zádech a pravěpodobně si při dopadu vyrazila dech. Ještě mnohem vztekleji se vzápětí vrhl na Daria. Cvakl čelistmi jenom kousek od jeho tváře, což kluka donutilo uskočit o kousek dál. Tam ale zakopl o tělo ležícího Sokola a skončil na zemi. Gamal zeširoka roztáhl čelisti, ale dřív než si stihl dát svou pozdní večeři, dopadl na jeho hlavu mohutný vlkodlak a scvakl mu svou vahou zuby k sobě, načež se odvalil pryč a zůstal stát na všech čtyřech hned vedla Daria

Ten se pokoušel vyděšeně odkopat po zemi dál od zvířete, který ho ale jenom vstřícně olízlo. Tehdy mi došlo, že zřejmě půjde o Ayu, a dost rychle to napadlo i Daria samotnýho. Díky tomu se trochu uklidnil a přestal se sunout pryč.

Aya byla ve svým vlčím těle mnohem vyšší a mohutnější než Rory, ale zkušenosti mě naučily, že velikost v tomhle ohledu vážně moc neznamená. I tak z ní šla ale docela hrůza. Kožich měla pískově žlutý, místy tmavě žíhaný a tmavýma očima neustále těkala kolem sebe. Díky Merlinu za to, že na ní zbyl ten lektvar. 

To už se ale na hranici tržiště objevila smečka vlkodlaků. Křik místních nabýval na hlasitosti a náměstí se pomalu začínalo koupat v egyptský krvi, která se pomalu vsakovala do všudypřítomnýho písku. 

Všichni jsme sledovali tu příšernou podívanou a vůbec netušili, jak proti ní bojovat. Smrt zaplnila vzduch železitým zápachem a bolestným nářkem. Takhle bohužel často končily všechny souboje diktátorů – smrtí spousty nevinných; obzvlášť, když se dostali mezi mocenský nůžky chladnokrevných prospěchářů. Byli jenom odepsatelnou položkou na krvavým seznamu s nadpisem revoluce.

Gamal s Abraxem ten večer dosáhli svýho – rozpoutali svým hloupým konfliktem peklo na zemi. 

○○○○○○

Dneska jsem se prostě kousla a seděla nad kapitolou od chvíle, kdy jsem přišla z práce, až dokud jsem ji nedodělala! :D Abych vás nenechala čekat tak dlouho alespoň v otázce Rory, ačkoliv na konec konfliktu si ještě musíme jednu kapitolu počkat :)) 

Omlouvám se všem, které jsem svou zmínkou o epilogu zmátla! :D Všimla jsem si, že jste se hodně soustředili na detaily a čtení mezi řádky. Zkrátka si neumím představit těhotnou ženskou, co se mění ve vlkodlaka. To mi přišlo fyzicky naprosto neudržitelný, ačkoliv Rowla se o tom myslím nikde nezmiňuje. Tak jsme aspoň dostali možnost mrknout se ještě na jeden flashback, kterým jsme trochu nakoukli pod pokličku minulosti :) 

Jinak na situaci v Egyptě je krásně vidět, kam až můžou dojít osobní spory pár mocných. Je to vlastně taková politická kampaň, skrytá pod roušku (tenhle slovní obrat mimochodem v dnešní době získává úplně nový rozměr :D ) náboženství, postavené na absurdních ideích a planých slibech. Realita, doprovázející lidský pokolení snad od doby, kdy vůbec vzniklo :/ 

Pro dnešek už se nebudu vykecávat, ale moc, moc si užijte prodloužený víkend ♥