Velká, opravdová láska ukáže svou plnou sílu jen tehdy, podaří-li se jí z dvou milenců, slabých lidí, udělat tvory nebojící se ani změn, ani neštěstí, ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti.

– Ivo Andrič

„Kdysi dávno, v tajemné vlčí říši, žila krásná a statečná princezna. Vlasy měla políbené ohněm a její oči skrývaly všechny barvy moře."

„A jmenovala se Lyra!" vyhrkl Artie, který seděl na posteli u svý starší sestřičky a poslouchal její vyprávění. „A pak tam byl taky princ Artur!"

Lyra se zvonivě zasmála a přikývla. Probírala mu u toho vlasy a splétala je do krátkých copánků, na který přidělávala drobné mušličky. „Přesně tak. Princ Artur byl její nejvěrnější společník. Společně s drakem Plamínkem samozřejmě."

„Na Plamínka nesmíme zapomenout," přikývl a poplácal po hlavě plyšáka, usazenýho v rohu postele. „Mrzelo by ho to."

„Bez Plamínka by naše výprava rozhodně nebyla kompletní," usmála se a vpletla mu do vlasů poslední mušli. „Tak, teď už jsi princ země i moře, bráško!"

„Paráda!" vyhrkl nadšeně. „Jé, Lyro, víš, co jsem dneska našel na pláži?!"

„Co?" usmála se.

„Kraba! Podívej!" natáhl se pod postel, odkud vysunul papírovou krabici a opatrně z ní zvedl docela velkýho kraba, který s ním nadšení očividně příliš nesdílel, jelikož se kolem sebe oháněl klepítkem. „Říkám mu Bob. Může s námi na tu výpravu taky?"

„Hmm... myslím, že by se nám určitě mohl hodit," přikývla Lyra. „Ale řekla bych, že nám bude užitečnější venku, v přírodě."

„Myslíš?" vyvalil Artie oči. „Tak to bychom ho měli hned odnést! Tati, můžeme?"

Oba se na mě otočili v nadšeným očekáváním v očích. Sice už bylo docela pozdě, ale copak jsem jim mohl říct ne? Zvedl jsem se od jídelního stolu z naplavenýho dřeva a mávnul rukou směrem ke dveřím.

„Tak pojďte, vy dva. Pustíme ho spolu."

Artie hlasitě výskl, vrátil Boba do krabice, kterou si přivinul k hrudníku a okamžitě vyběhl z domu. Nevzal si dokonce ani boty, ale to sotva něčemu vadilo.

I já vyšel jenom bos. Dnešní den byl totiž mimořádně teplý a písek na pláži byl díky tomu ještě pořád vyhřátý. Zapadající slunce ozařovalo lesknoucí se hladinu moře a v místech, kde se voda ve vlnách dotýkala souše, stála Fialka. Sledovala obzor, slaná voda jí v pravidelných intervalech omývala kotníky a vítr si divoce pohrával s jejími vlasy.

Ten pohled mě donutil k úsměvu.

Zamiloval jsem si tohle místo, tenhle nový život.

Když jsem Fialce navrhoval, že bychom se mohli přestěhovat, vůbec jsem nečekal, že na to přistoupí. Měla ráda mumraj Londýna, ráda po nocích bloudila jeho uličkami a scházela se s přáteli. Po odchodu ze smečky s tím vším ale přestala. Myslím, že to pro ni bylo až příliš bolestný. Věděl jsem, jak moc pro ni znamenali, stejně jako jsem věděl, že o tuhle svou součást nechtěla přijít, stejně jako spousta ostatních. Málokdo ze smečky nad zlomením kletby vůbec přemýšlel. Rory to udělala kvůli Lyře. O to víc jsem si jí vážil a přál si, aby tohle byla poslední oběť, kterou musela v životě udělat.

Myslím, že i jí nakonec Lasturová vila přinesla do srdce klid.

Nebylo to koneckonců jen tak obyčejný místo. Mělo svou historii, do který byla naše rodina zapletená už od jejího samotnýho počátku.

Lasturovou vilu nechal totiž během První kouzelnický války postavit strýček Bilius pro svou nejlepší přítelkyni Adu Malfoyovou, aby v ní našla bezpečný útočiště před všudypřítomnými pařáty smrtijedů. Ta ji po jeho smrti darovala mé maličkosti, aby mi přinesla aspoň stejnou spoustu krásných vzpomínek, jako kdysi jí. Tohle skromný stavení už ve svých zdech jeden příběh velký lásky skrývalo a já se do nich rozhodl zapsat další.

„Fialko?" přešel jsem za její záda a ovinul jí ruce něžně kolem těla.

Oba jsme přitom sledovali Lyru s Artiem, kteří právě dřepěli u vody a pokoušeli se přemluvit Boba, aby se vrátil zpátky do moře. Srdnatě se tomu bránil.

„Copak?" usmála se, lehce se o mě opřela zády a dlaně si položila na moje paže.

„Myslíš, že už bych se mohl zeptat?" uculil jsem se a políbil na tvář.

Tiše se zasmála. „Zkus to a uvidíš."

Už jenom z tónu, který použila, jsem věděl, že tentokrát už košem nedostanu. Sáhl jsem do kapsy kalhot pro prstýnek, který jsem u sebe nosil už pár dní a čekal na ten správný moment. Fialka nenáviděla velký gesta a okázalý řeči, proto mi tahle chvíle přišla naprosto ideální.

Bříšky prstů jsem přejel přes hřbet její levý ruky a jemným tlakem ji zvedl výš, abych měl možnost si ji řádně okroužkovat. Neprotestovala. Nechala mě natáhnout stříbrný šperk s malým smaragdem na její prsteníček a dokonce na mě s úsměvem pootočila hlavu.

„Nezeptal ses," poznamenala pobaveně.

„To abych ti nedal možnost odmítnout," uculil jsem se a otočil si ji k sobě čelem. „Rád bych se konečně začal chlubit, že jsem dostal nedostupnou Auroru Blackovou."

„Ale to si pleteš, Billy," zazubila se a postavila se na špičky. „Já totiž dostala tebe."

„Zase musí být po tvým," zasmál jsem se a vzal její obličej do dlaní. „Ale pro tentokrát nebudu vzdorovat. Miluju tě, Fialko."

„A já tebe," zašeptala.

Radost z následnýho polibku jsme měli jenom pár vteřin, jelikož se na ten popud okamžitě ozvaly pohoršený hlasy našich dětí.

„Fůj, nechte si to na doma!" okřikla nás Lyra.

„Jó, kdo se na to má koukat!" přizvukoval Artie za jejími zády, který v náručí držel prázdnou krabici. Kraba nakonec k návratu do moře očividně přemluvili.

„No přece vy, miláčci. Zvykejte si," mrkla na ně Rory a ovinula mi ruce kolem krku, aby vzápětí věnovala svou pozornost jen a jen mě. „Ať žije král a jeho královna."

„Už nás čeká jenom šťastně až do smrti, Fialko," usmál jsem se, ovinul jí ruce kolem pasu a znovu ji políbil.

Konečně jsme i my dostali svůj vlastní pohádkový konec. 

*****

Zazvonil zvonec a pohádky je konec! 

Spoustu řečí a zajímavostí si nechám do doslovu, ať vás tu zbytečně neruší od závěru :) 
Jediná zmínka, kterou tu udělám, je ta, že Ada, o které mluvil Bill, je autorská postava od professorelarablack 

Bill zmiňoval, že Lasturovou vilu podědil po Adě Malfoyové, která je autorskou postavou výše zmíněné autorky. Vila hraje důležitou roli v jejím díle Snoubenka, které bych tímto ráda udělala reklamu. Mám ho ráda natolik, že jsem Adu zkrátka v souvislosti s Lasturovou vilou musela zmínit. Pokud tedy ještě nemáte dost fanfikcí na HP a máte chuť na jednu s originální zápletkou, skvělými postavami a taky na spoustu informací o kouzelnických bylinkách, určitě se do ní pusťte :)