Žárlivost není projevem nedůvěry, ale strachem, že přijdeš o něco, co miluješ.

– Vlaďka Erbová

Egypt byl úplně jinej, než jak jsem si ho představovala. Sice jsem tušila, že to nebude zrovna procházka růžovou zahradou, ale nečekala jsem to až tak zlý. Místo fajn dovolený u moře mě čekala spousta neskrývaný nenávisti a halda nadávek, kterejm jsem navíc kolikrát ani nerozuměla. Byla jsem zvyklá na kritiku, byla jsem zvyklá na urážky, ale musím přiznat, že na mě ještě nikdo nikdy neplivnul. Tady to bylo poprvý.

Věděla jsem, že nemůžu uprostřed tržiště udělat scénu, ale přísahám, že jestli mi ten chlap ještě jednou zkříží cestu, narvu mu ten pomeranč rovnou do zadku. A navrch k němu přidám ještě chilli papričku, aby si to pořádně užil. Nic jinýho si stejně nezaslouží.

Nebudu ale lhát, ani si hrát na hrdinu. 

Měla jsem strach. Viděla jsem všechny ty pohledy, co se na mě upíraly, když jsem procházela kolem. Dobře jsem věděla, že mě znají a s největší pravděpodobností mě nenávidí. Tady jsem ztrácela jistotu svojí smečky, tady jsem byla jenom sama za sebe – bez vlivu, bez podpory – jenom já a Billy, kterej neměl sebemenší tušení, jak moc zlý to ve skutečnosti je, což pro mě bylo trochu rozčarování. Spoléhat se na tátu s Chiarou, že předaj potřebný informace, bylo očividně dost naivní.

A pak tu byla Rashida.

Během prvních pár vteřin mi došlo, že se nebude dokonce ani pokoušet předstírat jakýkoliv sympatie. Byla jsem pro ni jen špína na botách. Navíc se mi pokoušela dost okatě naznačit, že maj s Billym svoji historii, a já se jí rozhodně nehodím do krámu. Už jenom to bylo vcelku mrzutý, protože on o ní vždycky mluvil jenom jako o kamarádce. Hádám, že takovejch kamarádek by se tu našlo víc. Občas bylo fakt těžký mu v tomhle věřit, vzhledem k jeho minulosti.

Setha jsem na druhou stranu poznala moc ráda. Už z těch pár dopisů, co mi kdysi napsal, jsem tušila, že jde o skvělýho člověka, a rozhodně jsem se nespletla. Byl snad první místní, co se na mě vážně upřímně usmál. Líbila se mi ta pozitivní aura, co se kolem něj vznášela. Trochu mi připomínal Freda. Navíc měl očividně vážně moc rád Lyru, jelikož se za ní hned po našem seznámení rozešel a pomohl jí s obvazy, který na sebe horem dolem motala, aby vypadala jako mumie. Já si přisedla mezi tátu a Chiaru, a připravila si všechny knížky, co mi dovezla Fleur. Billy se mezitím stihl vypařit ze stanu, stejně jako Rashida. Štvalo mě to, ale rozhodla jsem se to nijak nekomentovat. Stejně bych si nepomohla.

„Vypadáš dobře, holka," drcla jsem do Chiary ramenem. „Teď mi ale pověz, proč se o tobě Billy ani slovem nezmínil, a proč vůbec netušil, že můžeme na trhu narazit na problémy, hm?"

„Protože jsem vsadil padesát galeonů na to, že je slepej jako tlustočerv a nepozná ji. Zatím to vypadá, že jsem měl pravdu," ozval se táta a na tváři mu přitom hrál pobavenej úsměv.

Jak typický.

„A já zase doufala, že jsem výjimečná a nezapomenutelná," povzdechla si Chia tragicky. „Už jsem kvůli tomu probrečela několik nocí!"

Zhluboka jsem si povzdechla a unaveně si promnula oči. „Uvědomujete si, že až to zjistí, bude naštvanej a slíznu to já, že jo? Jste fakt neskutečný. A co všechno to o tý extrémistický skupině? Horovi sokoli? Nic?"

„Vypadal tak spokojeně! Nechtěli jsme ho trápit," vysvětlila moje parťačka s poťouchlým úsměvem a podepřela si hlavu rukou. „Ale když už jsi tu, asi není na co čekat. Tak pro něj dojdi, pro zrzouna."

Protočila jsem oči, zvedla se od stolu a vyrazila ven, abych sem zavolala Billa a mohla ho seznámit se vším, na co se ti dva úplně vykašlali. Nenapadlo mě ale, že budu svědkem jeho velice vřelýho objetí s Gamalovou, který mi v tu chvíli začalo dočista vařit krev v žilách. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, abych nevytáhla hůlku a oba na místě neproklela. Zachytila jsem jeho pohled. Ani tehdy ji nepustil. To nejspíš znamenalo, že měl svědomí čistý, ale nic to neměnilo na faktu, že mi to bylo dost nepříjemný. Právě proto už jsem se ani nepokusila nic říct a vrátila se zpátky k těm dvěma.

„Tak kde ho máš?" zeptala se Chiara.

„Je očividně dost zaneprázdněnej," ušklíbla jsem se a přitáhla si k sobě knížky, do kterejch jsem zabořila nos. „Myslím, že bez těch informací ještě chvíli přežije."

„Stalo se něco?" obrátil se na mě táta. Vždycky poznal, když mě něco trápilo. Vůbec nechápu, jak to dělal, nemohla jsem bejt přece tak moc průhledná.

„Nic, tati, všechno je v pohodě," pousmála jsem se. „Ale teď fakt potřebuju někoho, kdo umí dobře francouzsky."

„Rashida umí skvěle," ozval se za mnou Seth. „Já ale taky dokážu něco splácat dohromady, tak ukaž," usmál se a přisedl si vedle mě.

Ve skutečnosti uměl mnohem líp než trochu, takže dokázal během chvilky přelouskat hlavní myšlenku skoro každýho pergamenu, kterej jsem s sebou přivezla. Byl z nich neuvěřitelně nadšenej. Netušila jsem, že může mít někdo takovou radost z pár stran textu, ale on mi ukázal, že to fakt jde.

„Tohle je úplně skvělý!" Projížděl očima hustě popsaný řádky, přičemž si ani nevšiml, že se vrátil Billy s Rashidou. Ani já na ně nezvedla hlavu. Nahnula jsem se radši nad pergamen a zadívala se na text, na kterej Seth ukazoval. Sama jsem v něm rozuměla tak možná spojkám. „Je to sice jenom legenda, ale většina legend má až překvapivě reálný základy. Tahle je mudlovská. Z dvanáctýho století. Je o bretaňským baronovi, který se pravidelně měnil ve vlka. Na změnu zpátky v člověka potřeboval svoje oblečení, který mu jednoho dne jeho manželka vzala a on tak zůstal ve vlčí kůži. Myslím, že to je další důkaz, že špatně zvládnutá přeměna je ten správný směr."

„Vy vážně dokážete z takovejch informací poskládat původní znění kouzla? To je skoro neuvěřitelný!"

Vážně jsem to obdivovala. Tohle byla něco úplně jinýho, než kouzlení samotný. Mnohem těžší, mnohem neuchopitelnější, a pro mě naprosto fascinující. Rozhodně jsem dokázala ocenit profesionály, když jsem na ně narazila.

„Ne jenom z toho, ale je to důležitá součást. Jinak je to mnohem komplexnější. Vlastně mě napadlo, že bys mi mohla-"

To už ho ale přerušila Lyra, která k nám doskákala po jedný noze. Při posledním skoku si přišlápla obvaz a s hlasitým vyjeknutím se začala kácet. Chytila jsem ji na poslední chvíli, jinak by si dala o lavici pořádně do hlavy. Občas byla vážně jako pytel rarachů.

„Mami, já už asi nechci být mumie," oznámila mi důležitě. Stáhla si obvaz z obličeje o kousek níž, aby na mě líp viděla. „Strejda Seth navíc říkal, že mumie smrdí. Já už vím proč! V těch obvazech je totiž strašný teplo!"

Naklonila jsem se k ní a chytila ji o trochu pevněji, aby se mi nemohla vyvlíknout. Zabořila jsem nos do jejích obvazů a začala hlasitě čenichat.

„Nojo, máš pravdu. To je hrůza!"

„Mamí!" smála se snažila se mi vyvlíknout. „To lechtá!"

„To není možný," uculila jsem se a ještě jednou do ní hravě drcla obličejem, než jsem ji pustila. „Utíkej za taťkou, hm? Musí tě umýt, než si tě Pán Písku splete s opravdovou mumií a unese tě! Pak ti přijdu říct pohádku."

„Tak jo," zazubila se a rozběhla se rovnou k Billymu, kterýmu se pověsila kolem pasu a obě nohy mu omotala kolem stehna. „Odnes mě!"

„Ti teda pěkně děkuju, mamko," uchechtl se, ale rozešel se pryč, i s tím klíštětem na noze, který ho celou cestu nadšeně povzbuzovalo.

Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a během dalších deseti minut ukázala Sethovi a Chiaře s tátou, na který věci by se měli podle Fleur zaměřit přednostně. Pak jsem je nechala pracovat a vyšla ze stanu. Několikrát jsem se rozhlídla kolem sebe a vytáhla z kapsy cigarety, abych si mohla jednu z nich zapálit. Billy moje kouření neměl rád, takže jsem si vždycky musela zapálit na tajňačku.

„Dáš mi taky jednu?"

Rashida se postavila přímo vedle mě a já jí bez keců podala jednu cigaretu z krabičky. Sice jsem měla nutkání s ní něco udělat, ale povedlo se mi ovládnout. Nepřestávala jsem se překvapovat.

„Nedělala jsem si srandu, Blacková," promluvila po chvíli mlčení. „Vážně tu pro tebe není bezpečno. Ty ani netušíš, co všechno ti tady hrozí. Tohle místo není jako Británie. Tady tě uštvou."

Dlouze jsem si potáhla z cigarety a sledovala kouř, kterej začal okamžitě stoupat vysoko k nebi. Divoce se kroutil a neustále měnil tvar, dokud se úplně nevypařil. Byl stejně nevyzpytatelnej jako sám život. Popravdě jsem vůbec netušila, jestli to byla od Rashidy výhrůžka nebo snad jen podivně podaná rada, ale v hlavě jsem pořád měla představu jí a Billyho, a to mi nepochybně trochu zkreslilo úsudek.

„Co přesně podle tebe netuším? Že se tu vlkodlakům vypalujou cejchy? Že každej druhej místní Alfa skončí pověšenej pro výstrahu ostatním? Nebo snad to, že existuje jistá charta Murs lupus, kterou se už spoustu let snaží do zákonů protlačit jistej Zaid Gamal? Říká ti to jméno něco, holubičko?"

Obrátila jsem na ni pohled. Vypadala zaskočeně. Očividně nečekala, že budu takhle informovaná. Zkrátka mě podcenila, stejně jako spousta lidí před ní.

„Odkud tohle všechno víš?"

„Mám svoje zdroje. Nejspíš je úplná náhoda, že tvůj strejček je ten největší extrémista v místní politice, co? Ach, jak je ten svět malej," povzdechla jsem si a udělala k ní krok blíž. Byla sice o půl hlavy vyšší než já, ale to mi nijak nevadilo. „Bill tě má rád, takže budu pro tentokrát předstírat, že tě z ničeho nepodezírám, ale varuju tě. Poprvý a naposled. Nepokoušej mě. Tuhle hru se mnou hrát vážně nechceš."

Naposledy jsem si potáhla z cigarety a sevřela nedopalek mezi prsty. „A mimochodem – zkus něco na mýho chlapa a možná si zapomenu vzít o úplňku lektvar. Rozumíme si?" Odcvrnkla jsem na ni ještě pořád žhnoucí špaček, až se musela začít oklepávat, aby jí náhodou nepropálil oblečení.

„Jsi mrcha," sykla a měřila si mě přitom přimhouřenýma očima. Myslím, že jí nejvíc ze všeho děsila ta nevědomost. Netušila, co všechno vím a nevím, a já jí to rozhodně nemínila ulehčovat. Jen ať si trápí tu svoji proradnou hlavičku.

„Jsem na to hrdá," povytáhla jsem jeden koutek vejš a s vyzývavým úsměvem krátce rozpažila. „A navíc jsem v tom fakt dobrá."

Nic dalšího už jsem neřekla a nechala ji tam stát samotnou. Nemínila jsem jí dělat ze života peklo, ale zároveň jsem si od ní nechtěla nechat srát na hlavu. Možná by ode mě bylo rozumnější předstírat, že pro ni nejsem žádná hrozba, ale já měla pořád svou hrdost, která tímhle jejím povyšováním se neskutečně trpěla.

A ještě víc utrpěla při tý nepříjemný hádce s Billym.

Vím, že jsem mu o Chiaře měla říct hned, jakmile jsem zjistila, že mu to ty dva troubové neřekli. Na druhou stranu, kdyby se tou dobou venku nemuchlal s tou pošahanou egypťankou, už to mohl dávno vědět. Byla jsem tak děsně moc rozčilená, když jí zmínil. To, že jsem práskla se skleničkou přímo před Lyrou, mě mrzelo prakticky hned, jakmile jsem odešla ze stanu. Mrzelo mě to dokonce tak moc, že jsem nedokázala zastavit slzy. Jenže tyhle věci se zkrátka nedají vzít zpátky. Snažila jsem se bejt dobrá matka, ale občas jsem prostě ujela. Nebyla jsem ani zdaleka dokonalá.

A to, že jsem tu teď s brekem seděla pod palmama, mě vlastně štvalo ještě o něco víc. Připadala jsem si jako slaboch.

„V moři je soli dost, další už není potřeba přidávat," usmál se Seth, kterej si ke mně během pár minut přisedl a položil mi ruku mezi lopatky. „Sice nevím, o co v tý hádce šlo, tak dobře vás slyšet nebylo, ale nic si z toho nedělej. Dostal jsem možnost poznat Billovu mámu a jsem si naprosto jistej, že tohle štěkání má po ní. Úžasná ženská, se srdcem na dlani, ale občas taky zatraceně děsivá."

Při vzpomínce na Molly jsem nedokázala potlačit smích. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemejšlela, ale něco na tom fakt bylo. Bill svůj temperament musel jistojistě podědit právě po ní. I já Molly milovala, ale do křížku bych se s ní nikdy dostat nechtěla. Na to uměla bejt až moc hrozivá.

„Nejspíš máš pravdu. To docela sedí," usmála jsem se. „Navíc se nic tak hroznýho nestalo, to bude zase v pohodě."

„Nepochybně bude," mrkl na mě. „Nicméně mě napadlo něco, co by ti mohlo zvednout náladu. Chceš mi pomoct s tím kouzlem a zároveň trochu naštvat Rashidu?" Rozhlídl se přitom nenápadně kolem a sklonil se mi blíž k uchu. „Ale předstírej, že jsem nic takovýho neřekl."

„Jak bych něčemu takovýmu mohla odolat?" uchechtla jsem se a otřela si poslední zbytky slz, co mi ještě zůstávaly na tvářích. „Co se v tomhle plánu čeká ode mě?"

„Potřeboval bych vidět celou přeměnu. Může to znít trochu ujetě, ale jsem lékouzelník a mám navíc vystudovanou i mudlovskou medicínu, protože si myslím, že spousta jejich metod má něco do sebe. Možná by mi pomohlo trochu pochytit podstatu tý kletby. Je to... reálný? Je to hodně nebezpečný?"

Překvapil mě. Ještě nikdy nikdo se mě nezeptal, jestli může sledovat přeměnu. Lidi se vždycky radši drželi co nejdál. Ani Bill u toho obvykle nechtěl bejt. Za to ale nejspíš mohla skutečnost, že nás zkrátka nechtěl vidět trpět. Lektvar byl sice už mnohem lepší, než v době, kdy mě tahle kletba postihla, ale pořád nedokázal zajistit úplně bezbolestnou přeměnu.

„Nevidím důvod, proč ne," kejvla jsem. „Nic by ti u toho nehrozilo. Nemůžu tě ale pustit k Lyře. Ještě z toho nemá rozum a je občas nevypočitatelná. Mohla by ti nechtíc ublížit, což si nevezmu na kožich."

„Fakt?" vyhrkl překvapeně. „Ani jsem nečekal, že bys mi to dovolila. Tohle je věc, co se nepoštěstí jen tak někomu. Tak jo. Dobře. Páni. Tak dneska večer? Potřebuješ k tomu něco? Nebo já? Stačí stan, nebo musíme někam pod širák?"

„Jdete na to hopem," ozval se za našima zádama Billy. „Plánujete divoký večer?"

„To je jen pro vědecký účely, Bille. Já bych nikdy-"

„Sethie, klídek, dělal jsem si srandu," zavrtěl pobaveně hlavou, dřepnul si za moje záda a jemně mi ovinul ruku kolem hrudníku. „Promiň, Fialko. Nechci se hádat. Asi se prostě shodneme, že se v některých věcech neshodneme, hm?"

„Nemůže bejt každej den posvícení," pokrčila jsem rameny a otočila hlavu na trochu zmatenýho Setha. „To nic, my se neshodneme často. Už jsme se s tím naučili vcelku pracovat," uculila jsem se. „Ale dneska večer jsem tvoje."

„Dostáváte mě trochu do rozpaků," uchechtl se Seth nervózně. „Můžeš tam být samozřejmě taky, Bille. Nic soukromýho."

„To je v pohodě, budu s Lyrou. Však se k nám brzo přidáš, ne?" usmál se a letmo mě políbil do vlasů.

„Jasně, nenechám vás samotný celou noc, neboj." Jemně jsem se otřela hlavou o jeho bradu a nechala se krátce sevřít v náručí, než jsem se mu vymanila a zvedla se zpátky na nohy. „No, do večera toho musíme ještě dost stihnout, tak mě ještě na chvíli omluvte."

Políbila jsem Billyho na rty a vyrazila rovnou za Chiarou, abych se s ní dohodla na večer. Musela se chvíli postarat o Lyru a dostatečně ji zabavit, než se vrátím. Pak jsem to ještě musela vysvětlit malý. Ta se dost vztekala a nakonec se mnou přestala mluvit úplně. Já se ale nemohla řídit jejími rozmary, jen abych si ji udobřila. Tohle bylo důležitější.

Právě proto jsem asi půl hodinu před západem slunce dorazila k Sethovi do stanu. Voněl trochu jinak než ty ostatní. Cejtila jsem lehkej závan dezinfekce, ale zároveň i nejrůznějších bylinek, který byly vyskládaný všude po skříňkách a po poličkách. V rohu místnosti byl navíc masivní dřevěnej stůl, na kterým leželo několik kotlíků, a plachtu stanu v těch místech pokrývala spousta nejrůznějších receptů a výkresů.

„Zdá se, že je to tvoje vášeň," usmála jsem se a prohlížela si přitom precizní nákres mandragory. „Vsadím se, že u Munga by se o tebe klidně popraly. Takovejch lidí není nikdy dost."

„Myslíš?" uchechtl se. Připravoval si přitom na stůl zápisník na poznámky a několik lahviček. „Vezmu to v potaz, kdybych chtěl náhodou změnit práci. Máš pro mě nějaký tipy, jak tenhle večer přežít?"

„Žádný řeči o hmyzu, přikládní pijavic a podobný věci. Když tohle dodržíš, budeš v pohodě," uculila jsem se a odložila si mikinu. „Fakt se nemáš čeho bát. Nejsem nebezpečná."

„Promiň, jen jsem z toho trochu nervózní," omluvně se pousmál, sedl si na židli a přitáhl si k sobě zápisník.

Dřív než proměna vůbec začala, se mě ptal na její podrobnosti. Moje pocity; ať už v hlavě nebo v těle. Všechno si pečlivě zapisoval. Jakmile se ale měsíc vyhoupl na oblohu, znejistěl o to víc a odsunul se s židlí dál. Brzo ale zjistil, že mu vážně nic nehrozí, a trochu se osmělil.

„Tohle je fascinující," zamumlal, když si opatrně přiklekl blíž a váhavě mi prsty přejel po srsti. „Zůstává ti spousta specifických znaků. Ta barva srsti, oči, stavba těla, dokonce i jizvy. Měl jsem o tom očividně dost zkreslený představy. Budeme muset jít hlouběji, mnohem hlouběji. Můžu?"

Sáhl po široký jehle a poměrně velký kádince. Dost rychle jsem se dovtípila, že chce moji krev. Neměla jsem s tím problém. To spíš on měl trochu problém se hrotem vůbec dostat pod silnou kůži. Byl šikovnej, necejtila jsem vůbec nic.

„Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu osobně brát vlkodlakovi krev, budu na něj koukat jako na šílence," zazubil se a zkoumavě zakroužil kádinkou s krví. „Tohle je úžasný v tolika různých ohledech, že z toho nebudu tak týden spát!"

„No to si snad děláte srandu! Běž od něj dál!"

Otočila jsem hlavu ke vchodu do stanu, kde stála naprosto šokovaná Rashida. V obličeji během pár vteřin zbledla, v kapse nahmatala hůlku a s třesoucí rukou ji zvedla vejš. Byla příšerně vyděšená. Líbilo se mi to.

„Rashido, to je v pohodě," odvětil Seth bez sebemenšího zaváhání. Prvotní nervozita i strach už z něj vyprchaly a zůstalo jenom vědecký nadšení. „Nic mi nehrozí. Tohle nás neskutečně posune. Tohle nejsou dětský krůčky, to bude pořádný skok!"

„U Isis, nemůžete přece-"

Víc už ze sebe nedostala, jelikož jí přerušilo praskání ohně a halas, přicházející hodně zblízka. Napnula jsem uši, ke kterejm hodně brzo dolehlo i táhlý zavytí.

Patřilo Chiaře.

Na nic dalšího jsem nečekala, přeskočila stůl, proběhla kolem Rashidy a vyrazila ze stanu ven. Nemusela jsem hledat dlouho. Uprostřed tábořiště plápolaly ohně, vycházející z velkejch loučí, který si s sebou přinesli nezvaný návštěvníci. Vysoký postavy, zahalený v tmavejch pláštích a s maskou sokola na hlavách, stály v půlkruhu kolem něčeho zatraceně velkýho, co jsem nedokázala přes jejich těla správně identifikovat. 

A přesně tam, jenom pár metrů od nich, se krčila Lyra, zakrytá Chiařiným mohutným tělem. Nebyla jí ještě ani po břicho. Bylo to jenom chundelatý nemotorný štěně, který se rozhodně nedokázalo samo bránit proti něčemu takovýmu. Táhle kňučela a pokoušela se couvat dozadu, kde už stálo několik kouzelníků, s Billym v čele. Všichni měli zvednutý hůlky a byli připravený rvát se za naši holčičku.

Nikdo z nás netušil, co ti šílenci vlastně chtěli, ale už teď jsme věděli jedno – rozhodně jsme je podcenili. 

○○○○○○

Tak jsme si ukázali trochu jiný pohled na celou tu 'aféru' se zatajenými informacemi. Nic totiž není černo bílé, známe to :) Rory s Rashidou pravděpodobně nikdy nebudou kamarádky a teď už je jenom otázka, jak moc rozdílné jsou ve skutečnosti jejich vize, protože informace zatím hrají dost silně proti Rashidě. 

Seth je prostě zlatíčko ♥ A navíc je nejzkušenější v otázkách medicíny a genetiky, takže je možná tím nejdůležitějším článkem, který pro zlomení kletby ve skutečnosti potřebují. 

A nakonec se nám na scéně objevili i Sokoli. Ale o nich zase až v další kapitole :)