Mé díky patří : @Vera-san, @Rose_Fireheart, @Pizza_Lusy. Děkuji za vaše hodnocení a čtení tohoto příběhu.

. Kristián si protáhl ztuhlá záda.
. Už několik hodin pročítá jednu kroniku za druhou pod přísným pohledem své matky. V mysli podezření, že by před ní neobstál ani ten největší generál.
. Je to sice velmi krátká doba, kdy jeho sestřička opustila rodnou skálu, ale jemu těch čtrnáct dnů přišlo bezmála jako století.
. ,,Nevzdychej a studuj," ozvalo se od krbu. ,,Je na čase, synu, aby jsi převzal otěže tohoto těžkého vozu," pokárala ho Leah s ohníčky smíchu v očích.
. Kristián nahodil lísavě, kajícný výraz:
. ,, Maminko, co mi dají všechny ty příběhy? Dávno je jiná doba," s bouchnutím zavřel dočtenou knihu, ,,tady ještě neexistovalo Království, jen oblasti bojující mezi sebou."
. Lomozká paní rozuměla synovu neporozumění, ale také znala důvod, proč její lehkomyslný prvorozený, musí absolvovat tuto zkoušku.
. I on má v sobě magii skal a jejich šlechticů. Ne tak silnou jako Agnes, ale má ji. Dík jejímu narození, se skryl v pohodlném stínu a netuší, kterým elementem skutečně vládne.
. Maličké děti využívají více aspektů, žádný však naplno. Jak rostou, jeden začne převládat a vytěsní zbylé.
. Voda, vzduch, oheň, země, mysl, emoce, život, smrt.
. Osm různých elementů. Jen na síle daného magického daru záleží, jak jej bude moci využít daný jedinec.
. ,,Jen pokračuj, Lomozský pane. Jen v tvém nitru a vědomostech je skryt osud lidu a skal jako takových," již bez humoru dokončila svou myšlenku.
. Kristián sklopil zrak k další ohmatané kronice. Začal pročítat dávno minulé pře a rozhodnutí dávno zemřelých předků.
. Pomalu a jistě viděl vyvstávat uvnitř své mysli obraz jednoho panovníka za druhým a jak jejich rozhodnutí měnila celý národ skal. Jak se z velmi výbušného a agresivního rodu pomalu stali odtažití a uzavření, jak začali hledat svou sílu v lesklých kamenech a lovu než pokusem dobýt území pod skalami.
Pomalu začínal chápat, před co jej postavila jeho drahá matka, co sleduje tím, že ho tu drží další den od úsvitu a ještě dlouho po západu slunce.
Všiml si i cyklu v magickém nadání a síle daného pána. Podle všeho se točil určitý vzorec. První je talent ohně. Nejde pouze o ten plápolající i teplo jako takové. Po něm je vždy mysl. Ovlivnění své i jiných pak následuje voda ve všech svých skupenstvích a nakonec země od podoby jednotlivých prvků až po skaliska. Pak další co se v rodu narodí bude ovládat oheň. Ale zas zcela jinak, než jeho předek.
Byl si vědom, že jeho otec nebyl silným magikem, za to bojovník s velkým srdcem a jistě ovládal umění mysli, dobře si byl vědom, že mu nikdo nedokázal lhát, za to on jak mistr mezi mistry.
Tedy on by měl mít talent vody a jeho sestra zemi.
Jist si tím nebyl. Problém však nebyl v jeho laxnosti, tušil že se mu s ní pracuje nejlépe, ale nenáviděl ten pocit, kdy jím proudí náboj jen aby dosáhl ohnutí pramínku, odklonění kapek nebo jiného.
To co nešlo vyčíst ani pořádně osvětlit, byly princezny v rodu. Bylo jich tak málo a nikdo o nich nepsal. O všech byl jen záznam narozena bez magie, narozená s magií, vdána odešla ze skal. Nikdy nic o jejich síle a elementu.
Měl před sebou ještě tři tlusté knihy než se vůbec jeho děd ožení a zplodí jeho otce.
Jeho svrběly prsty, aby zjistil, co se píše o někom tak úžasném, jako je jeho malá sestřička.
,,Kristiáne, postupně. Nesmíš přeskočit. Jak jsem ti řekla, je to důležité, ač nemohu ti vysvětlit, proč tomu tak je."
Hleděl na temeno matky sehnuté nad vyšíváním, kdy jemnou, blankytně modrou látku zdobila stříbřitými vločkami.
Jak to jen mohla vědět, šlo princi hlavou.
,,Protože tě znám a to nemusím být magik. Jsem tvoje matka již čtyři a dvacet let, tak proto. Studuj!"
Usmál se.
Leah Lomozká, žena co přišla od oceánu aby se stala paní skal.
Krásná a děsivá, ve své dokonalosti a smutkem skrytým za oponou ruky, pevně držící otěže jejich oblasti.
Fascinovalo ho, kolik věcí zná a do jakých podrobností.
Otáčel jeden přečtený list za druhým a uchovával v sobě podstatné nitky skryté nepozornému čtenáři.
Došlo mu to už dávno, proč se on, tak pěkný muž vyhýbá místům, kde by mohl potkat slušnou, chytrou a pracovitou dívku. Proč představa manželství je mu tak vzdálená.
Jeho matka i sestra jsou příliš silné, aby si byl jist, zda křehčí nátura by mohla být jeho ženou a paní Lomoze. Bál se o svou budoucí ženu, kterou ještě nepotkal.
Dolil si do poháru ohřívané víno a aniž by tušil, jen ukázáním prstu si ho ředil vodou z opodál stojící karafy. V místnosti byla cítit kondenzující se magie.
Leah se usmála. Brzo dočte až k němu samotnému a bude vědět, co musí vykonat.
Nemohla prozradit mladíčkovi, že kroniky co pročítá píše samotný Horský kmet a ty zde jsou jen odrazem těch u něj.
Neví, že je testován tímto mužem, který snad žije od počátku věků a je prověřováno jeho nitro.
Jen ten stařešina rozhodne, zda pomůže Kristiánovi v jeho magické moci, či ji utlumí a nechá pro potomky, co přijdou, aby vedli skály a hory k zářným zítřkům.
Kterým elementem vládne Agnes? Je si jist, že země to není. Ač její láska k rodné hroudě je neuvěřitelná. Vždyť ona tyto knihy četla už jako malé dítě a běhala za ním s historkami, které ho nezajímali. Tenkrát se snažil ji odstrčit, kdy si hrával s ostatními chlapci a viděl jak nejednou dostala výprask​ za to, že je s ním a ne u studia.
Dodnes vidí ty velké zelené oči plné smutku, kdy byla poslána pryč. Její snaha obměkčit otce a jeho tvrdohlavost, nedovolující​ se jí vzepřít. Tehdy snad začal v sobě uzamykat své nadání a vyhýbat se vědomostem.
Cvičil se v boji a ovládání meče a šípů s lukem. Bavilo ho to. Nikdy k němu nebyli tak nemilosrdní, jako k jeho sestře.
Vrátila se až po smrti otce. A on hned věděl, že může být jediným, s kým bude moci mluvit. Nabídl jí tedy svá ramena pod záštitou tmy k tomu, aby se mohla vyplakat.
Poněkud v jiném provedení. Pomohl jí nasměrovat její sílu a začali spolu trénovat muže, kteří chtěli být nejlepšími. Matka jim tolerovala jejich mizení a do pokladny Lomoze tak přinesly mnoho zlatých mincí, tak nezbytných pro nákup mouky.
Jeho sestra vypadala klidná. Jen s občasnými výlevy trudomyslnosti, kdy společně pili, až nebylo co pít. S růžovým jitrem se zvedli a pokračovali po cestě, která se jim otevírala před nohama.

Děkuji za trpělivost. Nějak mě zasáhla krize v tomto příběhu. Vím, že to není příliš akční, ale trochu vzruchu zažijete v příští kapitole.