Drkotající kočáry se značně nervózními cestujícími odjeli od třetí brány. Agnes se soustředila do svého nitra, aby potlačila svou auru ne jen ženskosti, ale i magičnosti. Bylo to náročné, však nezbytné. Cítila vibrující spojení, které každým krokem koní, táhnoucí vůz zesilovalo. Její družina projela příliš snadno kontrolou druhé brány, kdy se z místa uvnitř ozval tlumený hlas Jena:
          ,,Čekají v úzké uličce. Můžete zmizet, my si poradíme."
         Nemohla riskovat bezpečí svých mužů a žen. Zahalila se více do oblečení a trochu po sobě rozlila lacinou samohonku, kvůli rychlému rozkladu v přiměřeně nechutný zápach.
         ,,To by nešlo, mohli by dělat problémy. Vědí kolik nás má být." Zamručela zpět svou odpověď. Více nestihla, kočáry vjely do místa, kde na ně čekala maskovaná čtveřice.
          ,,Prrr!" Zastavili kočáry kočí.
          ,,Mladý muži, mohl byste uhnout!" zařval z kozlíku kočí, stojící v první řadě. Borek vedle něj se jen mračil. Instrukce princezny byly jasné, ač se mu to nelíbilo, nemohl neuposlechnout.
          ,,Chytej a zmizni!" Hodila jedna z  postav majiteli spřežení objemný váček. Ten je chytil ještě ve vzduchu a okamžitě seskočil a zmizel v ještě tmavých ulicích vedoucích k první bráně a ke Královskému městu. Kočí vedle Agnes, slezl opatrně dolů a houpavým krokem se vydal k cizinci stojícímu v předu. Bez slov nastavil dlaň, do níž padl obdobný uzlík. Tak jako kolega před ním i on odešel, nechaje kočár, koně i cestující napospas těm, kteří zrovna platí.
          Agnes předstírala opilcovu pohrouženost. K osamocené osobě v předu se přidaly další tři. Přesně, jak požádala Luse, tak to provedla. Opatrně vystoupila a jejím drobným krokem došla až k muži, s pomněnkově modrýma očima: ,,Pane, co si žádáš?" Její melodický hlas rozťal tísnivost okamžiku. Lomozská šlechtička dobře viděla, jak Adam z Tarau zbystřil a prohlíží si sošnou postavu mladé ženy před ním.
          ,,Potřebujeme mluvit s dívkou ve fialovém šatu." Odpověděl s lehkým zaváháním. Luse pokrčila rameny, otočila se a nasedla zpět do kočáru. Dále se nic nedělo, nikdo nevystupovat nic neříkal a hlavně zcela ignorovali přítomnost útočníků. To nešlo pod nost Erikovi a tak rázným krokem napochodoval k zadnímu z kočárů, sahajíc po klice, zastavila ho Agnesina slova:
           ,,Jste ochoten, pane, se s dívkami uvnitř oženit a starat se o ně?" Atumského šlechtice ruka zamrzla kousek od dveří. Zvedl pohled k smrduté kupce šatstva:
           ,,Kdo mi káže, měl by mít alespoň tolik úcty a stát proti mě." Očekával, že kluk na kozlíku sleze dolů a on jej bude moci spráskat. Ten jen více zabořil hlavu v ušance do kupky šatstva. ,,Je to tvá volba, pane," zahuhlal skrček znovu. Jak na povel z kočárů vystoupily všechny dívky a Emma se zeptala: ,,Tak pane, ty by jsi se rád ženil?" Houpavě došla před statného Erika: ,,Mé srdce není zadáno, obešlo by se to bez boje," stále se přibližovala, to ani chladně uvažující Atuman nezvládl a trochu ucouvul.
           Agnes tušila, že nyní se dají do pohybu i poslední dvě figury. Pozorovala ty černé oči, pátrajíc ve skupině po dívce ze zahrady. Obdivovala Jana, jak se zvládá krčit, aby příliš nepřevyšoval ostatní ze skupinky. Cenila si odvahy Lomozkých žen.
            ,,Není zde. Kde je dívka ve fialovém?" Zeptal se maskovaný král.
            ,,Jsme zde všechny, nevím koho jiného sháníš, pane," odpověděla drzým tónem, Dita.
            ,,Křepelky, tak povězte, která z vás měla na sobě fialový šat?" Začal rozehrávat svou hru Adam, upínajíc pohled k vysoké, štíhlé postavě.
            ,,Já pane," zaskřehotal fistulkou Jan. ,,Ale není mi nějak dobře," zasýpal a zakašlal. 
            Agnes se soustředdila na potlačení své magické podstaty a doufala, že Jenova překryje tu její. Nenápadně pozorovala magika ve skupině, zatím neudělal nic. Nesmí doufat, naděje je to poslední, co si smí připustit. V jejím světě je stejně nebezpečná jako jed.
            ,,Pane?" vyslal dotaz k Sebatianovi, Erik. Zavrtěl hlavou: ,,Omluvte nás dámy, došlo k nedorozumění. Pokračujte." Propustil je přezíravě způsobem jemu vlastním, zamaskovaný Bastien.  Dívky nastoupily do kočárů, opratí se chytili muži na kozlících: ,,Hý, malá," řka se koně rozešly dál po nerovné, kameny vyložené cestě.
             Agnesin kočár nebyl ještě příliš vzdálen od čtveřice v tmavomodrých pláštích a ozval se lenivý hlas užívajíc omezené množství slov:
            ,,Neřekneš ani zdar, Kristiáne z Lomoze?" 
            Moc dobře cítila magickou sílu, která jí obeplula jako závan horkého vánku v chladných chodbách, nastal tedy čas, aby se postavila svému nepříteli čelem. Vykřikla: ,,Jene, opratě! Borku, jeď!" Sama seskočila na cestu vedle kočáru, nemusela se ani dívat a věděla, že opratě nestihly ani dopadnout a v rukách je držel muž v ženském šatu. Cítila i nesouhlas všech svých poddaných v odjíždějících kočárech.
             Hrdá, s dlaní na jílci meče, stála proti čtveřici, její aura již plála naplno. Zamračeně pozorovala dávné druhy. Ti jí vracely pohled překvapení a zvědavosti.
            ,,Felixi," pozdravila jej jako prvního. Stále ignorujíc kastovní uspořádání. ,,A málem jsem zapomněla, vaše veličenstvo." Nespouštěla ruku z přítele a ani okem nenaznačila úklonu. Pozorovala ony ohníčky v černých očích:
            ,,Tak Kristián z Lomoze ne jen, že není svobodný šermíř, ale on je dokonce ona! A Vánek k tomu." Protlačil se dopředu a kráčel k ženě stojící v uličce v budícím se dni.
            ,,Neměl bys se přibližovat, Bastiene. Mělo ti dojít, že těch pět let co se držím stranou nemám zájem se stát členem tvé družiny." Vyndala svůj obyčejně, neobyčejný meč z jeho pochvy. ,,Nesložila jsem slib a ani zkoušku oddanosti, odešla jsem. Nezapomeň, králi!" Odrazila letící šipku: ,,No tak Adame, stále tě to nepřestalo bavit?" odpověděla na útok aniž by odtrhla pohled od muže před sebou. Zvedla v prostoru kolem magickou klec, usmála se, protože zaslechla nespokojené mumlání Adama. Felix stejně jako ona vytvořil neviditelné stěny, bránící jejím v případném útoku. ,,Nikdy mi to nedošlo Felixi, ale je to větrná energie, že?" Postava v pozadí jen lehce přikývla. ,,Zesílil jsi, jsi daleko přesnější, příteli." Nechala stěny padnout a s úsměvem uklidila meč. ,,Tak cos mi chtěl?" Kývla k Sebastianovi.
            ,,Stále nemáš žádnou úctu, Kristiáne?" Zeptal se blíž přicházející Erik. ,,K tobě samozřejmě mám, Eriku von Atum, pane jezera Hosu. Ráda tě vidím." Usmála se. Sebastian a Adam se rozesmáli: ,,Nezměnila jsi se Kristiáne." Došly k ženě stojící proti nim. Adam položil kolem útlých ramen svou paži a v zápětí jí stáhnul: ,,Stále netýkavka, to nemuselo být!" Mnul si místa, kterými se dotkl Agnes. ,,Jsi nepoučitelný," zasmála se. ,,A korbel piva si se mnou jistě vypiješ," svítili v očích Taraunského hřebce ohníčky. ,,Přidám se." Zazněl hlas od Felixe. I Erik, vždy věrný panovníkovi odcházel, nechávajíc zmíněného za sebou. Sebastian se uvnitř svíjel žárlivostí. ,,Ale je divné ti teď říkat, Kristiáne, Vánku." Donesl se k němu dotaz Atumana. Mladá žena se zastavila a její smaragdové oči se otočily k němu. ,,Ty nejdeš, Sebastiane z Centry?" Chtěl se rozběhnout jak psík, zarazil se včas: ,,Kam vedete tu osobu? Hospoda je tímto směrem." Naznačil trhnutím ramenem  a sledoval obličeje přátel. Hlavně ten roztomilý úsměv v drobné tváři. ,,Jistě," vysekla Agnes úklonu. Adam, Erik i Felix se plouživě vrátili po bok svého velitele. Odcházeli k hospodě a jen na okamžik byli k Vánku otočení zády. Sebastian se zarazil, sprostě zaklel: ,,Kurva, zas zdrhla!" Otočil se a vyběhl k plácku, na kterém dívka před chvílí stála. Byl pustý, jen na zemi ležel rudý květ ze zahrady jeho matky.
             ,,Mělo mi to dojít! Kdy se poklonila! Jsem tak zabedněný, vždy mi udělí lekci!" Sypal si na hlavu popel a rozhlížel se kolem.
             ,,Adame vlasy," špitl Chodec a větrná vlna se od něj rozšířila. Všichni očekávali odpověď: ,,Nevím." Odpověď tak neuvěřitelná, zasáhla všechny i samotného magika.
             Z výšky hradeb se ozval jiskřivý hlas: ,,Přijdu, ale dnes nemám čas. Sejděme se U Beraní hlavy, za týden od dnes a Sebastiane," znovu naznačila poklonu a zmizela za zdí.
            ,,Nalézt Kristiána bylo nesnadné, ale chytit Vánek je nemožné. To i lépe vodu sítem přeneseš." Vzdychnul Adam upírající pohled k místu, kde se ztratila.
             Sebastianovu pozornost měla růže co mu po sobě zanechala. Jejíž barva se opět změnila. Nebyla bílá, rudá nebo růžová. Celá včetně listů a stonku zezlátla a třpytila se v paprscích stoupajícího světelného kotouče.