Do jednoho z horních pokojů v hospodě U beraní hlavy vešla vysoká, štíhlá postava, zahalená v plášti s kapucí a šátkem přes dolní polovinu obličeje. Zaklepala na dveře a aniž by vyčkávala odpovědi vstoupila.
        ,,Nečekal jsem, že se uvidíme tak brzy, drahý."
       Ozvalo se ze zšeřelé místnosti. Ona postava, postupně si zvykající na tmu, roztáhla na rtech úsměv:
       ,,Stále v dobré náladě, příteli." Sundal z hlavy kapuci, čímž odhalil medově blond, krátce střižené vlasy. Odmotal z tváře šátek z jemné, drahé tkaniny a nechal své bílé zuby zazářit ve sporém světle osamocené svíčky. Posadil se na jeden z polštářů, které tu byly poházeny po zemi.
       ,,Já mám vždy dobrou náladu, to přece víš. Zvláště pokud přichází někdo z tak daleké procházky jako ty." Postava muže v šeru, nalila do číše nápoj a podala je příchozímu. Ten onen osudný pohár vzal a jeho obsah vylil vedle sebe: ,,Stále tě to nepřestalo bavit?" Společník se přiblížil ke světlu a povzdychl: ,,Takové mrhání, fortifikovaným vínem. Nikdy nepochopím, jak jej můžete vyrábět a nepít." Sám sobě dolil a jen malým douškem ochutnával onen nápoj. ,,Jaké zprávy z hradu přinášíš, drahý?" Zeptal se na otázku, která visela ve vzduchu už od příchodu plavovlasého, s důrazem na slovíčko drahý.
        ,,Příteli z Centry," začal svou odpověď lehce podrážděně, ,,jak víš, tak na hrad dorazily dívky od nás, od vás od nich i od tama," ohlédl se ke dveřím od nichž se ozvalo zaklepaní doprovázené zvukem dřevěných zvonečků. ,,Pojď," křikl ke dveřím a dovnitř se v kolébala starší žena plných tvarů celého těla. ,,Vaše voda, pane," uklonila se, aniž by se nějak rozhlížela a vycouvala ven.
      ,,Alespoň jednou, by jsi si sem mohl nechat poslat některou z těch povolných holčiček dole z lokálu," zmínil ten, jenž se stále skrývá ve stínech.
      Světlovlasý nevšímaje si narážek pokračoval ve své započatá řeči: ,,Přesně třicet mladic. Sama královská fúrie, jim oznámila, že ať si nechají zajít chuť na vdavky s jejím synkem a po stanovené lhůtě se pakují z královských prostor," napil se donesené vody, ,, to není to zajímavé, to teprv přijde," protáhl do výšky své ruce a sladce se usmál, ,,králova družina pobíhala po hradě v uniformách určujících jejich postavení." Dosud klidně odpočívající muž ve tmě se vyšvihl na všechny čtyři a naklonil se ještě blíže k světlu, čímž světlo osvítilo jeho polodlouhé, vlnité, kaštanové vlasy, ostrý nos, hladce oholenou tvář a světlé zelené oči,tak přízračné pro lid pocházející z břehů Serského oceánu. ,,To je opravdu šťavnaté sousto, Ja...," zarazil se a dokončil, ,,drahý."  
      Štíhlý jehož oslovoval drahým, se naklonil také blíže a světlo svíce tak nechalo vyniknout onen kontrast mezi světlými vlasy, tmavou pletí a hlubokýma, hnědýma očima. ,,To nejlepší jsem ti neřekl a ač příteli, tě opravdu za něj považuji, bude tě to něco stát." Znovu se posadil a pozoroval svého společníka ukrytého v jedné z horních místností v hospodě U Beraní hlavy, kde se děly obchody o nichž nemluvil nikdo, kdo si vážil svého života

👑👑👑

        Agnes svírající v ruce rudou růži spěchala pryč ze zahrádky s omamnými květy. V  duchu si vyčítala, že byla tak nepozorná  nechala se zcela po dívčím způsobu okouzlit tou křehkou krásou oněch květů a nepoznala v zahradnici samotnou královnu.
        ,,U Horského kmeta!" Zamumlala si pod závojem a vběhla do prostor, které byly určeny pro dívky vyšívající královský kapesník. Sbalila vše, co bylo její a hlavně svého přítele.
         ,,Jene, Borku, jak to vypadá s Marií, Emou, Ditou a Luse?" zeptala se velitelským tónem a lovcům se lehce napřímily chloupky po těle, které jasně dávaly najevo, že použila magii. Kdyby oni sami jí neměli ve svém nitru, jistě by cítili i onu kovovou chuť na jazyku a o překot se snažili odpovědět. Takto mohli v klidu odpovědět: ,,Jsou hotové, slečno." Agnes kývla na souhlas a od chvíle, kdy vyběhla ze zahrádky královniných růží se poprvé podívala na květ, jenž svírala. 
         Hlavou jak ozvěna se jí rozléhala slova:
         ,,Tak je to pravda, že jsou citlivé na magický dotek. Také říkají, že rudá je pro nevěstu. Královskou nevěstu."
         Proč jen musí cítit tolik lásky k neživému kameni, jménu a oblasti. Pak by jí bylo jedno, že bude mít Lomoze problémy a ona by spokojeně seděla v sedle některého z plnokrevných koní a štěkala na neschopné břídily rozkazy. Tak aby z nich na konci byl obávaný větrný oddíl.
          ,,Nes," položila jí na rameno daň Luse, ,,jsme nachystané. Vidím, že se něco děje."
          V klidu a spořádaně prošli pátou i čtvrtou branou, kdy tři napojení na magii zpozorněli. ,,Past, slečno," zašeptal na hranici slyšitelnosti Borek. ,,Vím," odpověděla velitelka. ,,Omlouvám se Jene, ale okolnosti to vyžadují. Je to má chyba, jednala jsem neuváženě. Budou na nás čekat u druhé brány." Jan přikývl a Marie mu podala svázaný uzlík, trošku se červenala kdy se ptala: ,,Budeš potřebovat pomoct, Jene?" Ten jen přikývl se zvláštním leskem v oku. Už nějaký čas se vyprávělo po Náhoří, že Jan loví podezřele blízko míst, kde pracuje Mariin otec a ona, že až náramně často nosí svému otci jídlo místo své matky. Ti dva a Agnes se vzdálili od zbytku jejich skrovné družiny. První se vrátila Agnes v mužském oděvu a pak dvě slečny, jedna tedy poměrně vysoká a mohutná, ale přes hustý závoj nebylo poznat, že má rašící strniště a knír.
           Agnes již s mečem u pasu a těžkým srdcem, kdy matčiny šaty svázané v balíčku pečlivě ukryté v kožené brašně zanechávala pod volnou dlažební kostkou v hospodářském stavení zde, mezi třetí a čtvrtou branou. Nemůže si dovolit, aby byla chycena. Zvláště ne tím, kdo se skrýval ve stínech a jehož přítomnost vycítila příliš pozdě, to už byla venku i ta děsivá slova.
        Královská nevěsta.
        Sedmice lidí prošla bez obtíží i třetí branou, nasedli do kočárů a Agnes si sedla na kozlík vedle kočího. Ten zahrabán do těžké deky s opuchlým pohledem jistě po noci strávené s alkoholovým bratříčkování práskl nad koňmi bičem a svým líným: ,,Hý, malá," se dal kočár do pohybu.

(Tato kapitola je poněkud kratší, než je běžné, je to však ten nejlepší moment, kdy jí ukončit.)