Azran vedl léčitelku rozlehlou zahradou,přičemž se neustále nervózně obracel za sebe,jakoby snad měl strach,zda-li je nesleduje nějaký nezvaný host.
Velice zvláštní...

A Relnë pocítila ještě větší strach,když se onen muž náhle zastavil.
Neklidně se taktéž rozhlédla,pátrajíce očima po čemkoli,čím by mohla mladíka v případě krajní nouze omráčit.
Neboť Azran,jak se jmenoval,se choval vskutku zvláštně,možná až podezřele.

,, proč jsme zde?"
tázala se na oko klidně,ale uvnitř se klepala strachy.
Z lidí měla vždy obavy a o to více z takovýchto "podivýnů",u nich jeden nikdy neví,co mají zrovna za lubem...
V tom byli draci tisíckrát lepší,u těch si léčitelka byla alespoň vždy jistá,že tak nějak ví,co od nich může čekat.
A hlavně,před lidmi nesmí použít svou magii - a to ani na obranu...

Azran konečně zvedl obličej od země a zahleděl se na dívku.
V jantarových očích se mu podivně zablýsklo.
A když promluvil,znělo to,jakoby se v těch slovech ukrývalo jakési jeho vítězství,které léčitelka nedokázala rozluštit.
,, na cestách jsem zaslechl,že mladý syn naší paní kněžny prý vážně ochořel..."
Prsty si bez zájmu pohrával s lemem rukávu své bílé košile,jako kdyby se snažil oprášit nějaké neexistující smítko.

Relnë na okamžik zpozorněla.
Zdálo se jí to,nebo v oněch slovech snad zaslechla náznak posměchu?
Raději odložila tuto úvahu stranou a snažila se znít sebevědomě jako vždy.
,, ano,ale při vší účtě,nemyslím si že by jste mě vyhledal jen proto,že jste mi chtěl oznámit zrovna tohle..."
Podala to s největší formalitou jaké byla schopna,ale zároveň mladíkovi dosti neslušně naznačila,že jej tato konverzace unavuje.

Azran se však nenechal vyvés jejím tónem z míry.
,, jsem nadaný léčitel a myslím že bych mu dokázal pomoci."

Relnë jen tak tak potlačila kousavou poznámku že takových tu už bylo hodně.
Nicméně i přes to v ní hlodala jistá zvědavost.
Přeci jen,mohla by mu dát šanci ať ukáže co v něm je,ne?

,, ujišťuji vás,že mé znalosti jsou velice rozsáhlé a již jsem se setkal s podobnými případy jako je váš šlechtic..."
Odmlčel se.
Chvíli to vypadalo že se chystá něco ještě dodat,ale ať už to bylo cokoli,nakonec mezi nimi zůstalo vyset jen trapné ticho.

Relnë si krátce povzdechla.
Pohybovala že by někdo - byť by měl plno zkušeností a vskutku nevídaný talent - dokázal Droelisovi pomoct.
A už vůbec ne člověk.
Léčitelka se flustrovaně kousla do rtu a dalo jí dost práce udržet si svou klidnou masku.
Mučilo jí vědomí,že nedokáže udělat pro Leanel vůbec nic.
Může se jen modlit,že jí alespoň zmírní trest...(I když často ani ta nejupřímější modlitba z hlouby srdce nebývá vyslyšena)

,, obávám se,"
promluvila Relnë pomalu.
,, že Droelisovi již nikdo pomoci nedokáže..."
Nenáviděla ten pocit bezmoci... a to více jí drásala nervy představa,že její síly by na ten problém stačili,jenže ona dala slib,že nikdy nepoužije magii mimo Měsíční město...

Azran se naneštěstí nehodlal tak rychle vzdát a vypadalo to,že je pevně přesvědčen,dokázat své schopnosti.
,, dejte mi alespoň šanci...
Přeci jej nenecháte zemřít!?"
Poslední větu pronesl tak naléhavě,že konečně donutil dívku,aby se mu zahleděla zpříma do očí.

,, proč vám na něm tak záleží?!"
Již měla dost vší té přetvářky,bylo načase mluvit napřímo a bez obalu,jak byla zvyklá.
Neboť ona nesnášela když se jen zlehka našlapovalo kolem horké kaše.

Mladíka to očividně celkem rozhodilo,bylo nad slunce jasné že čekal cokoli,ale ne tohle.
,, dejte mi šanci a já vám dám odpovědi na všechny vaše otázky...slibuji!"
Vypadalo to,že prosit je pro něho něco dosti potupného,neboť jeho zoufalý výraz byl plný uražené hrdosti.

Relnë chvíli váhala,ale nakonec s tichým povzdechem souhlasila.
Byť tedy ani v nejmenším nevěřila v nějaký úspěch.
Ale což,možná si šanci skutečně zasloužil...

________________

Zdravím!
*odkašle si*
Přeskočíme nějaké výmluvy proč to tak dlouho nebylo...(všichni víme že jsem byla prostě jen líná 😂)

Ano,tato kapitola byla vcelku o ničem ale je nezbytná pro nějaký posun děje...
Takže doufám že to zas tak hrozné nebylo a moc se těším na další část,protože ta už by snad měla být zajímavější 😅

Díky moc
~ Ash