Stačilo projít dlouhou oprýskanou chodbou spojující jídelnu a pokojové křídlo,a Léčitelka se konečně octla na svém tolik oblíbeném místě.
Byla to menší zapadlá knihovna do níž téměř nikdo kromě ní a pár výjimek nechodil.

Od země se skoro až ke stropu táhli obrovské dubové police plné nejrůznějších knih - staré,jejichž stránky se doslova rozpadaly,i ty nové s krásně zářivými deskami - a kromě jediného velkého okna byli zaplněny úplně všechny stěny.
Člověk by tam našel vše; od Azeralsových pohádek až po Základy léčitelství.

Relnë však hledala něco jiného.
Pomalým krokem prošla až dozadu a pomocí chytře vymyšleného číslování knih konečně našla tu kterou hledala.
Opatrně vyndala ten cenný poklad a položila jej na menší stolek opodál.
Zasněně přejela prstem po hřbetě červené knihy s titulkem:
~Seorlovské Báje a Legendy~
A začala listovat zažloutlými stránkami.
Sem tam se objevil i nějaký ručně malovaný obrázek,ale především byla kniha napěchovaná textem,jenž byl přeložen do mnoha jazyků.
Její ruka se zastavila až na straně téměř vzadu.
Příběh Měsíčního města.
Tak zněl název Legendy,při níž se léčitelce klepali ruce.
Na starém papíře bylo ještě písmo staré Elghanštiny,tudíž nehrozilo nejmenší nebezpečí,že by si tento velice chráněný text přečetl někdo,jenž by mohl toto tajemství ohrozit.
Avšak,i kdyby to bylo psáno prostým jazykem,každého by nejspíše hned odradil ten název a raději by se ani neobtěžoval jej otevřít.

Léčitelka zběžně přelétla pohledem text,ale zrak jí zůstal stát pouze na jediných dvou větách:
Rudé kapičky krve zlehka dopadali na zem,jako poslední výkřiky do tmy,jenž plynuli z úst Měsíčního města,v zoufalém poselství těm,kteří již brzy znovu stanou na posvátné půdě.
Duše navždy odešla do síní otců,s nevysloveným poselstvím na rtech; až znovu vkrade se temnota do mysli dětí mé země...temná paní Morana,již bude klepat na dveře.

Relnë při vzpomínce na domov zavřela oči,ve snaze zadržet slzy,jenž se drali na povrch.
Její mysl halili zlé předtuchy,že Leanel by s hrozbou mohla mít pravdu.
A co když se historie bude opakovat a Měsíční město se znovu stane cílem útoku?
Ne,to nemohla riskovat,to věděla už od prvního setkání s vědmou.
Krátce si povzdechla.
Nebyla jiná možnost,než si promluvit s moudrým...

Zaklapla knihu a opět jí vrátila na původní místo.
Poté se obezřetně rozhlédla kolem sebe,zda li jí někdo nesleduje a když se ujistila,že je v místnosti sama,tiše vyřkla zaklínadlo,
,, Erinzal"

Celá knihovna jakoby se najednou začala rozpíjet a všechno se postupně ztrácelo.
Kouzlo - které jí kdysi prozradil Torrested - jí přeneslo do zcela jiné,iluzí vytvořené místnosti.
Stěny byli kamenné a kromě jediného obrazu neznámého rytíře úplně holé.
Zem byla pokryta červeným kobercem a kromě dvou židlí a decentního stolku se tam nenacházelo vůbec nic.

Relnë zavřela oči a telepaticky se pokusila spojit s Alagarem.
Téměř okamžitě dostala odpověď,
,, hned tam budu..."

Neuplynulo ještě snad ani pět minut,když se před léčitelkou náhle zjevil Alagar.
Relnë cítila opět tu samou nervozitu a vzrušení,když se dlaní na pozdrav dotkla dračí hlavy.
Alagar byl celý temně černý,šupiny se mu překrásně lekly a ze zad mu vystupovala obrovitá křídla s modrým nádechem,která měl však nyní složená.
Nebyl to obyčejný drak,neboť narozdíl od ostatních,on byl o něco menší a jeho oheň neměl takovou sílu.
Také byl, na obyvatele dalekých hor, velice vzdělaný; ovládal spousty jazyků, - od lidské řeči až po složitou východní elfštinu - starověká písma a dokonce znal i celou historii - jak Dračí,tak i lidskou - a ještě spoustu toho znal z magie.

Alagar si dlouze dívku prohlížel svýma velkýma ještěříma očima,ve kterých se zrcadlilo až příliš mnoho neidentifikovatelných pocitů.
,, tak co bylo tak důležité?"
tázal se ledabyle,avšak jeho hluboký hlas vzbuzoval respekt a strach.

Relnë se okamžitě zase zpamatovala,drak naproti ní nevypadal ve zrovna dobré náladě,věděla že bude lepší začít narovinu.
,, slyšel jsi už o Droelisově nemoci?"

Drak si pobaveně odfrkl a z nozder vypustil obláček páry.
,, zdálo se nemožné něco o mladém šlechticovy přeslechnout..."
pronesl suše a s dosti zřetelně slyšitelném znechucení.

Dívka krátce zaváhala,skutečně bylo moudré promluvit si s drakem s tak výbušnou povahou,jaká je všude v okolí známá?
Jak bude Alagar reagovat?
Bude ho to zajímat?
Myšlenky Relnë výřili hlavou a ona nebyla schopna cokoli říci.
Avšak Alagarovo netrpělivé zaškrábání drápem o podlahu jí konečně přinutilo mluvit.
,, mluvila jsem s Leanel,"
odmlčela se a snažila se nalézt ta správná slova.
Pokaždé se před drakem cítila tak nějak nesvá...
,, říkala...že jeho trápení mu způsobila temná síla..."

Alagar popuzeně pohodil šupinatou hlavou a vydal jakýsi podivný zvuk.
,, a co je nám do lidského trápení?!"
odsekl z ostra a věnoval léčitelce nechápavý pohled.

Dívka pod tvrdým pohledem ještěra sklonila hlavu k zemi.
,, protože se nás to úzce týká.
Měsíční město může být znovu zničeno..."
Hlas měla zastřený bolestí a přede vším smutkem.

A slova očividně zapůsobila i na draka,neboť se v jeho tváři objevilo cosi,zdánlivě připomínající strach.
Brzy jej však nahradil stejný sebe jistý výraz,jako před chvílí.
,, ach,Relnë,dcero vznešené Reliase,"
oslovil dívku záměrně takto až přílišně formálně.
,, jsi mezi slepými jednookým králem..."
Z tlamy se mu vydral zvláštní zvuk,dalece připomínající smích,z něhož léčitelce tuhla v žilách krev.
,, avšak obávám se,že tato situace si žádá důkladné prošetření někým zkušeným."

Relnë tiše skřípala zuby.
A poprvé za jejich setkání, se rozhodla nahlas vyslovit své myšlenky,
,, co ještě musím dokázat,abych byla hodna alespoň špetky tvé úcty?!"
tázala se se vztekem,hrdě zvedla hlavu a čelila drakovo neústupným ještěřím očím.

Pohybovala se však na tenkém ledě,který se mohl každou chvíli prolomit...
Ale toho si byla léčitelka vědoma.

Alagar nasupeně sklonil hlavu k dívce,až jeho horký páchnoucí dech cítila na své tváři.
Avšak Relnë se ani nehnula,na to byla její hrdost až příliš uražena.

Drak s výhrůžkou otevřel tlamu a odhalil tak nebezpečně vypadající tesáky.
,, takto si mou úctu rozhodně nezískáš..."

Léčitelka,byť nerada,uvolnila na své tváři neutrální výraz a poraženě ustoupila o krok dozadu,v submisivním gestu,že draka respektuje.

Alagar se spokojeně usmál a v očích se mu vítězně zablýsklo.
Nikdo nebude zpochybňovat jeho autoritu.
,, nuže,"
začal už klidněji.
,,vzhled k nepodloženým tvrzením,bude vhodné svolat všechny velké Sirrov a domluvit,jak budeme postupovat dál."

Relnë se zatvářila nesouhlasně,ale tentokrát se už snažila o mírnější přístup.
,, má výpověď ti nestačí?"

Alagar,ignorujíc její otázku,věnoval dívce hluboký pohled.
,, ještě se uvidíme,Relnë.
Buď stále ve střehu!"
S tímto prostým sdělením,jenž znělo spíše jako rozkaz,se bez rozloučení obrátil a poté opět zmizel stejně rychle,jako se objevil.

__________________________________

Ciao!
Omlouvám se za tak dlouhou pauzu...
Ale poslední dobou nějak nestíhám :/
Začíná toho být moc a do toho se mi teď ve škole moc nedaří...

Jinak tuhle kapitolu jsem psala strašně dlouho XD
Vždycky jsem napsala tak jeden odstavec za den,ale druhý den jsem s tím zase nebyla spokojená,takže jsem to musela mazat...
No prostě jsem ráda že už to tu je a doufám že se alespoň trochu líbilo :)