,, mrzí mě to...
Ach,Relnë,tak strašně mě mrzí co jsem tomu mladému muži způsobila!"
Pronesla smutně Leanel,s hlavou skloněnou a pohledem zapíchnutým v zemi,jakmile opustili zdi kláštera a vešli do klidu rozlehlé klášterní zahrady.

Léčitlka neodpověděla.
Věděla,že slova by byla v tuto chvíli zbytečná a akorát by tak prohloubila či zdůraznila jejich nynější bezmoc.

Obě dvě se mlčky posadili na kovanou lavičku ke zdi ohraničující pozemek,přímo pod krásně vonící popínavé růže.
Bylo to místo vskutku nejvhodnější pro tak důležitý a dlouho odkládaný rozhovor.
A krom toho měla Relnë pocit,jakoby jí ta vůně něco milého připomínala.

,, myslíš že se z toho podivného stavu Droelis dostane?"
promluvila po chvíli ticha Relnë a pohledem opět vyhledala starou ženu.

Leanel flustrovaně složila hlavu do dlaní.
,, netuším...
Nevím vůbec nic.
Kvůli tomu incidentu mi zabavila rada úplně všechen majetek a já už nemám ani své staré karty...
Jakoby se mi budoucnost skrývala...
Jako vědma jsem už na nic."
Poslední slova zazněla do vzduchu jen jako šepot.
Celý život se Leanel hroutil...

Relnë mlčela.
Na povzbuzování vážně nebyla dobrá,tak raději nic říkat nechtěla,akorát by řekla nějakou hloupost.

Vědma po nějaké době znovu narovnala hlavu a zatvářila se o něco vážněji.
,, viděla jsem ji...Moranu.
To ona mu tohle trápení způsobila!
Na vlastní oči jsem jí viděla!
Měla bys svolat všechny Arzenaily...ona je zpět!"
Mluvila nepřirozeně rychle a naléhavě,měla strach,bylo vidět,že pravdu poprvé řekla nahlas.

Dívka se jen smutně usmála.
,, bez důkazů nám nikdo neuvěří..."

,, Droelis je důkaz!"
Namítla stařena popuzeně.

,, to nebude stačit..."

Odpověď přešla vědma bez povšimnutí,očividně si uvědomila totéž nebo se prostě o tom už nechtěla bavit.

Relnë si tiše povzdechla a nervózně si na své židli poposedla.
To o čem se chystala mluvit jí již delší dobu dělalo vrásky,ale zdráhala se,neboť netušila jak na to Babka bude reagovat.
Nakonec však...nic jiného nezbývalo.

,, poslední dobou...mám pocit že se skryto našim zrakům cosi dává do pohybu...
Cítím ve vzduchu změnu...možná více než jen to...
Má mysl je plná zlých snů a zmáhá se mě neblahé tušení, že tentokráte to bude větší,než jsme si mysleli...
Je nás málo...zoufale málo na to,abychom se dokázali vypořádat s něčím větším než na co jsme byli zvyklí...
Je to absurdní...ale...možná naše moc slábne...
A ty víš co se stane,když naše síly pohasnou?
Jak bez nás bude moci svět zůstat stejný?
A co bude s námi?
Co na nás čeká na druhé straně?
Já to nevím a raději vědět ani nechci..."
Hlas měla pevný,avšak vkrádali se do něho zřetelně slyšitelné obavy.
Zvedla hlavu a její pohled se střetl s tmavýma zapadlýma očima vědmy,která jí celou dobu bez přerušení naslouchala.

Babka si zamyšleně promnula bradu a bylo vidět že chvílemi se nadechuje k nějaké odpovědi.
Ale vždy svou odpověď zase spolkla a nechala tak dál vyset jen trapné ticho.
Její oči říkali víc,než by sama dokázala,
Máš strach,že nesmrtelnost tě ochránit nedokáže?

Opět ani jedna nepromouvila.

,, již delší dobu se trápím nad myšlenkou,že máš pravdu,že se Morana vrátila...
Ale řekni,proč Droelise rovnou nezabila?
Proč z něho raději udělala člověka,jenž už není schopný ani mluvit?"
Ptala se dál dívka,neboť vědma byla jediná,kdož obvykle sdílel její obavy.
Pomáhalo jí,když mohla Leanel sdělit své myšlenky,aniž by jí někdo za upřímné názory soudil,či je šířil někam dál.

Podle smutného pohledu jenž dívce vědma věnovala,se zdálo,že i jí trápí totéž.
,, víš,děvče,ta bezmoc je na tom snad nejhorší...
Avšak dle morálních zásad,bychom měli něco dělat..."

,, morálních zásad?"
uchechtla se Relnë a věnovala přítelkyni tázavý pohled.
,, co to má k sakru být za hloupost!
Člověk by se měl rozhodovat dle své vlastní vůle a ne podle zásad čehosi..."
Léčitelka popuzeně založila ruce na prsou a vyčkávala na proti argument své společnice.
Toho se však nedočkala,neboť dnes neměla Leanel na takovéto diskuze náladu.

Vědma se jen rozesmála a její posmutnělé oči se na okamžik trochu vyjasnili a opět se v nich objevil nějaký život.
,, tedy,ráda si s tebou povídám,ale nechápu,proč se pokaždé dostaneme z normální konverzace k hlubokým myšlenkám!"

,, normální konverzace?"
povytáhla nechápavě Relnë obočí,aniž by se pokoušela se skutečně snažit jí porozumět.
,, můžeš mi vysvětlit co je podle tebe normální a co nikoli?"

Leanel chvíli zápasila se smíchem,ale nakonec nad tím jen mávla rukou se slovy, ať to raději nechá být.
Zase se jednou ukázalo,jak velké rozdíly mezi oběma ženami jsou,Léčitelka žila zkrátka příliš dlouho v úplně odlišném světě,a vědma si tak akorát pomyslila,jak hloupý lidé jsou,když se stále domnívají,že Relnë je pouze obyčejný člověk.
Avšak,proč se černovláska rozhodla před sedmi lety opustit krásy Měsíčního města Nesmrtelných a vydala se právě mezi lidi,to ani Leanel nevěděla.

,, měla bych už jít,madam Marabele se po mě již jistě schání."
přetrhla proud Leanelininých myšlenek Léčitelka a pomalu vstala z lavičky.
Na tváři měla neurčitý,až zamyšlený výraz,který byl však pro okolí naprosto nečitelný.
Bylo pozoruhodné,jak rychle se její nálady střídali.

,, souhlasím,také bych už měla jít.
Ráda jsem si promluvila."
rozloučila se vědma a pokusila se o falešný úsměv.
Nicméně,ještě než mohla dívka odejít,musela říct nahlas,co jí tak trápilo,
,, potřebuji tě Relnë,jestli Droelis zemře,popraví mě!"
zoufale vzhlédla k přítelkyni a snažila se v ní nalézt pomoc.

Léčitelka si krátce povzdechla a bez jediného pohledu odvětila:
,, jeho démon je silný...ale naděje přesto stále je..."
Poté se mlčky vydala směr klášter.

_______________________________

Ciao!
Chtěla bych se zeptat:
Vyhovují vám více kapitoly typu 400-1000 slov nebo 1000-2000 (popř více)?