Bylo parné letní odpoledne, černovlasá dívka seděla na schodech katedrály Velké Meoldorse a hleděla kamsi do dáli.
Již delší dobu za sebou cítila něčí přítomnost,ale neotočila se, raději čekala, až se Neznámý sám ozve.

,, Relnë,žádají si tě v radě."
Ozvala se jí za zády Arila, poněkud nervózněji než obvykle.

Relnë seděla dál a bez hnutí hleděla kamsi do neurčita,aniž by se třebas jen obtěžovala na chvíli obrátit na svou přítelkyni.
,, Vyřiď že jsem nyní zaneprázdněna..."
Odvětila ledabyle, nedbaje na následky pronesení této věty nahlas. Ale z nějakého hloupého důvodu se jí líbilo uvádět Arilu do rozpaků.

Arila si nervózně povzdechla.
Nedokázala si své pocity vysvětlit, ale vždy když byla v přítomnosti mladé léčitelky, byla nervózní a jen stěží ze sebe dokázala dostat nějakou kloudnou větu.
A byť nyní cítila to samé,věděla že nesmí odejít,dokud dívka nebude stát v sále rady.
Měla před sebou tudíž náročný úkol...

,, Relnë...o- on totiž přijel do kláštera pán Droelis."
Vykoktala Arila snažíc se u léčitelky vzbudit alespoň malí zájem.

,, Jak jsem řekla, nemám čas."
Odvětila s ledovým klidem černovláska, plně si uvědomujíc svou svobodu - nemusí nic a nikoho poslouchat.

Arila nervózně přešlápla.
,, Rada pozvala i Leanel..."
zkusila to znovu,doufajíc v lepší odezvu, neboť si vzpomínala, že ta podivná žena často jezdila do kláštera a mluvila s ní.

Relnë se konečně otočila.
Temně oříškovíma očima propalovala pohledem dívku stojíc naproti.
,, Dobrá tedy..."
svolila nakonec a v doprovodu Arily se bez dalších slov vydala do radního sálu.

_______________

Kde jinde by se měla shromáždění rady konat,než v největším klášteře,jenž se pyšnil úctou po celé známé zemi?
Samozřejmě že nebylo možné,aby to bylo někde jinde a právě proto panoval všude takový neklid.

Sál rady byl opravdu rozlehlý a všechny zdi korunovala obrovitá okna, jenž místnost plnila zlatavým sluncem.
Po krajích oné místnosti stáli velké stoly z masivního dřeva a za nimi už nedočkavě seděli nejrůznější vzácný hosté, z nichž minimálně polovina se zde byla léčit (obvykle nešlo o nic vážného a mohli si za své zdravotní potíže sami, ale přispívali spousty peněz na provoz kláštera, tudíž nikdo necekl jediné slovo).
Jako obvykle se těšil Malrecský klášter velké návštěvnosti.
Byť to nebyl tak docela klášter v pravém slova smyslu,ale spíše jakési lázně či léčebné zařízení.

,, Leanel!"
vykřikla nadšeně Relnë, jakmile jí pohled zavadil o postarší ženu stojící opodál.
Vědma vypadala unaveně, ale i tak bylo jasné, že nebýt silné iluze, stála by před ní vetchá stařenka ztěžka stojící na nohou.
Dívka se k ní rozběhla a nadšeně jí vítala úsměvem.
Na rozdíl od ostatních lidí v sále, ona dokázala hledět skrze magickou iluzi, leč myšlenky skutečně číst nedokázala.
,, Co ty tady děláš?"

Leanel se uchectla a tvář se jí na okamžik trochu rozjasnila.
,, Však dobře víš,že jakmile je někde mladý Droelis, už se mluví o mě..."
Z jejího hlasu byl cítit smutek - kdyby se to tak tehdy nestalo...

Léčitelka vtáhla ženu do objetí, v pokusu zachránit ošemetnou situaci, kterou svou otázkou vyvolala.
,, nebyla tvoje chyba co se Droelovi stalo..."
Snažila se mluvit povzbudivě,byť na tom nic zrovna optimistického nebylo.

,, Prosím o klid!"
roznesl se náhle sálem zvučný hlas madam Marabele - vedoucí rady.
Dáma se postavila a významě se rozhlédla po všech přítomných.
,, Děkuji všem, co si našli čas a dostavili se.
Jsme tu, abychom se pokusili o urovnání, respektivě vyřešení smutné záležitosti s mladým panem Droelisem."
Odmlčela se.
,, Jako první bych ráda vyzvala ke slovu madam Belatris, matku drahého pana Droelise."

Jmenovaná vstala,pohlédla na vedoucí rady a vděčně pokynula hlavou,načež si významě odkašlala,
,, To co se stalo, je obrovská tragédie pro naši rodinu.
Droelis, můj milovaný prvorozený syn, byl vždy tak energický a veselý muž...a nyní?
Jen ať se každý podívá!
Nebohý chudák nedokáže mluvit, chodit, ani jíst či pít bez cizí pomoci!
A to vše jen kvůli jedné jediné osobě, která má ještě tu drzost a tvrdí, že na něho někdo uvalil kletbu!"
Dáma v rudých šatech okolo sebe rozhořčeně rozhazovala rukama,přičemž málem ženě sedíc vedle rozlila víno.
Svou roli dokázala hrát vždy vskutku dokonale.
A to i přes fakt, že tato slova pronášela už tolikrát před tím, neboť celý případ ohledně jejího syna se neskutečně vlekl a konec byl v nedohlednu.
Většina rady už byla tím vším tak unavená a otrávená, že se všichni začali pomalu přiklánět k nejjednoduššímu řešení - utrhnout Leanel do vazby.
Vznešená Belatris by byla spokojená stejně, jako ti vlivní lidé, co jí podporují, a komu záleží na bezcenné staré věštkyni?
Očividně už pouze Relnë, protože Leanel byla jediný člověk, kdož znal její původ a také jediný způsob, jak být ve vrtkavém spojení s rodinou, třebaže poslední dobou se jí nedařilo s nikým z domova spojit.

Sálem se nesli nespokojené hlasy, jenž s každou chvíli nabývali na intenzitě, až nakonec překřikovali jeden druhého a nikoho nešlo slyšet.
Zkrátka, každý cítil potřebu k tomu něco dodat, a dokonce zaznělo i pár nadávek mířící na vědmu.
A rada mohla dělat co chtěla, bušit kladívky do stolů a hrozit, leč živou diskuzi se jim nedařilo dostat pod kontrolu.

Relnë stála mlčky v pozadí a vše s pobavením sledovala.
Rozhodně neměla v úmyslu se do vášnivé diskuze zapojit.
Vlastně ani netušila co zde jako léčitlka dělá, když spousty lidí právě teď potřebuje její pomoc.
,, Netušila jsem, že tohle má být nějaký soud!"
Uchechla se směrem k Leanel.
,,Sakra, jsem léčitelka a vážně mě nebaví tohle poslouchat!"

Vědma zamumlala cosi jako souhlas a dál hleděla kamsi do neurčita se zoufalým výrazem.
Bylo jasné, že se jí to neposlouchalo nejlíp.
Obzvlášťe pak, když celou tu hloupost způsobila ona a teď jí hrozí i trest smrti...

,, Klid!
Uklidnětě se všichni!!!"
křičela přes celou místnost Marabele.
Marně.
Nikdo jí nevěnoval třebas jen špetku pozornosti.

Náhle však hluk protnul zcela jiný křik.
Všechno rázem ztichlo a bylo by slyšet i špendlíku.

,, Droelis!"
vyhrkla zděšeně Belatris a rukou se automaticky chytla na hrudi, s pohledem že to s ní každou chvíli sekne o zem.

,, Relnë, Arila, Via!"
Udělila Marabele okamžitě rozkazy a dívky se bez váhání rozběhli chodbou po hlase volajícím o pomoc.
A byť si to vedoucí rady nepřála, běžela s nimi i Vědma Leanel.

Až v tuto chvíli konečně Relnë pochopila, proč na ní Arila tak strašně doléhala, aby se dostavila k radě - věděla co se stane...
Byť by bývalo bylo lepší, kdyby jí poslala do jeho komnat rovnou.
Černovláska se zhluboka nadechla a prudce zatočila chodbou do prava.
Po pár metrech zběsilého běhu rozrazila těžké dveře a vtrhla do ponurého pokoje.
Jelikož místnost měla jen jedno malé zatažené okénko,museli si její oči nejdříve přiviknout podmínkám,než spatřila mladíka ležícího na zemi v kaluži zvratků a krve.
Neváhala ani minutu.
I hned se k němu vrhla, opatrně mu nadzvedla hlavu z té nechutné směsy tekutin a začala úkolovat své pomocnice,
,, Vio, pomoc mi ho zvednout na postel!
Arilo, dones mokrý obklad a nějakou bylinu na otupění!
Okamžitě!"

Arila stále ještě zmatená jen němě přikývla, nemeškala a bez otázek běžela splnit úkol.
Možná jí neměla ráda, ale vždy své povinnosti plnila svědomitě - byla to dobrá léčitelka.

,, Bylinu na otupění?"
Vyhrkla zděšeně Belatris, jenž se najednou celá zoufalá a zpocená vynořila z chodby.

Relnë ignorovala její otázkou a s pomocí Vii vytáhla muže zpátky na postel.
Na lůžku se Via téměř bez okolků vrhla na očištění mladíka od krve, zatímco léčitelka začala opatrně ošetřovat rány, které si pádem znovu otevřel.

Mezitím se doslova bleskově vrátila Arila s obkladem z bylin a sklenicí ledové vody.

Marabele stále ještě stála mezi dveřmi a s děsem v očích sledovala každý hbitý pohyb lécitelek.

Relnë se dosti ulevilo,že je zpátky tak brzy a navíc s sebou nese i tolik potřebnou tekutinu pro omámeného může, ale nebyl čas děkovat.
S mírným pokynutím hlavy převzala od přítelkyně vodu.
S největší opatrností jej nalila trochu mladíkovi do úst a zbytkem vyčistila jednu opravdu ošklivou ránu na ruce.
Poté mu odhrnula z čela prameny černých vlasů a přiložila bylinný obklad.
Po mučivé chvíli ticha, kdy se nedělo naprosto nic, Droelis malátně a velice pomalu začínal procitat.
Když však otevřel oči, nikdo z přítomných neměl slov...byly černé, skoro démonické oči bez života.
Avšak pod závojem temna a stínů, jakoby se jim snažil cosi sdělit.
Žel, kletba jenž na něm ležela byla příliš silná a nedovolila mu vládnout nad vlastním tělem.
Sakra, bylo to naprosto zjevné, tak jak si někdo ještě mohl myslet, že je to jen nějaká choroba?

Dáma v rudých šatech stojíc opodál zalapala po dechu, tiše zamumlala cosi ve smyslu: co jsme komu udělali?
A zhroutila se vyčerpaná na zem.
Muselo pro ni být skutečně těžké vidět, jak její syn pomalu umírá zaživa, leč existovaly lepší způsoby, jak mu pomoci, než se zhroutit na zem a přidělat ještě víc práce vytíženým léčitelkám - třeba odejít a nechat je dělat svou práci.

Droelis sebou silně škubl a víčka mu opět klesla.
Ještě se však pokusil otevřít ústa a nejspíše něco říci, jenže nevyšlo z něho ani hlásky, místo toho mu z pusy vyteklo několik kapek krve na lůžko.
Byl to strašný pohled...

Relnë přiložila ruku muži na čelo, byl celý nepřirozeně studený a bledý.
Potichu zašeptala staré zaklínadlo, aby se mu lépe spalo.
Potom odstoupila od postele, rozdala Vie a Arile úkoly, a zamířila i s vědmou z pokoje ven.
Potřebovala být chvíli venku na čerstvém vzduchu a zpamatovat se.
Netušila co se to s ní děje, obvykle byla na takové věci zvyklá, ale dnes jakoby by se v místnosti pohybovala jakási mocnější síla, jenž jí ubírala energii.
Z události, jímž byla svědkem se jí stále ještě točila hlava.
Až se madam Marabele konečně trochu srovná,je nadslunce jasné, že za tohle bude vinit Leanel.
Neboť to právě vědma způsobila Droelovi problémy, jaké nyní má.
Nezbývá než doufat,že se Relnë podaří ho zachránit, protože je Leanelinina jediná a poslední naděje...

___________________________

Zdravím!
Tak jaký na to máte zatím názor?